Polib prdel lososum

Vroucí voda zanevřela na bublání a zavřela svoji hladinu pod ledovou krustu vody.
Oblázky se oblily pod tou studenou lupou.
,,Podívej mami, někdo nám zabalil Pluto do staniolu," řekl radostně Vítek.
Malý skřítek.
Plutu asi byla zima.
Ještěrky, Zachumlanci, se radši zachumlaly do lívanců, a kdo chtěl sníst lívanec, měl z něho spíš zmuchlanec.
Vítek se klouzal po vodní hladině, měl dva nože a radost.
Na nebi se prali pelikáni, lítalo z nich peří.
,,Sněží, mami ono sněží," jásal Vítek.
Zrovna si říkal, že by chtěl být žížala, nejraději. Jak ale začalo sněžit, tak na to zapomněl.
Rybí muž přišel rozbít kousek rybníka, aby mohli kytovci a šupináči dýchat. Z kráteru sopky Novas pak lítali lososi s pegasově zbarvenými křídly. Vítek se na ně zadíval a pomyslil si:,,Kde má asi tak ryba zadeček?" Nic nevykoumal.
Měl chuť políbit dívku, nebo aspoň maminku. Místo toho odbruslil přimrznout jazykem k zábradlí, hlupáček. Tekla mu rajská.
Měl chuť políbit dívku na koleno, ale široko daleko možná tak losos. ,,Kde má asi tak losos koleno?" napadlo ho. ,,A kde mám maminku?" zeptal se v duchu a pak zakřičel:,,Já chci maminku." ,,Chtěl bych ti dát pusu mami," řekl mámě. Pak brečel jako malej kluk, kterej ztratil skleněnky a z duhovek se mu valily slzy a cinkaly o led, protože než dopadly, stačily ve vzduchu zmrznout.
Maminko, já bych chtěl být radši žížala.
A nebo ne. Já bych tě chtěl tak strašně zase obejmout.