Harry Potter a spojení rodů - kapitola 13. - Malfoy Manor

Malfoy Manor bylo přesně takové, jak si Harry z Dracova popisu představoval, možná jen bylo trochu tmavší. Harry už se vůbec nedivil, že jsou všichni Malfoyovi tak bledí. Ani sem ani do Zmijozelské místnosti se slunce jen tak nepodívalo. Beze slova se podle plánu rozdělili a začali pátrat po něčem, v čem by mohla být alespoň zmínka o viteálech.
Pracovna Luciuse Malfoye byla ještě tmavší, než vstupní hala sídla.. Velké okno bylo zahaleno závěsy tmavě zelené barvy, stejně temný byl i koberec. Nábytek byl tmavě hnědý a Harry měl pocit, že podobně zařízena byla i zmijozelská společenská místnost. Jednu stěnu místnosti zdobil podobný gobelín, jaký Harry viděl v Siriusova domě. I zde bylo několik vypálených obličejů a pod jedním z nich bylo napsáno Draco Malfoy.
Ginny beze slova přešla ke knihovně a projížděla pohledem knížky, které se v ní nacházeli. Všechny byly pečlivě srovnány, domácí skřítci si dali záležet.
Harry prohlížel velký psací stůl. Nebyl tak uklizený jako knihovna, Lucius si očividně nepřál, aby mu dokumenty, které na něm ležely, kdokoliv prohlížel. Harrymu však nepřišlo, že by v nich bylo něco důležitého, rozhodně ne nic, čemu by rozuměl a co by jim mohl nějak pomoc. Chystal se prohlížet zásuvky, když se ozvala Ginny.
„Harry, něco mám,“ zašeptala a držela v ruce knihu, která až příliš připomínala Voldemortův deník.
„Divisio morts,“ přečetl z obálky a z tónu hlasu bylo jasné, že mu název nic moc neříká.
„Oddálení smrti,“ přeložila Ginny, „ale to není důležitý, tady, podívej,“ otevřela na první stránku.
„Viteály, lektvary mládí a další způsoby oddálení smrti, Ginny to je ono,“ zašeptal Harry vzrušeně.

„Ale, ale,“ ozval se najednou mužský hlas, „copak to tu máme?“

Oba dva se zděšeně otočili ke dveřím. Stáli v nich tři muži v kápích. Harry si však byl jistý, kdo je ten, který promluvil.

„Krásná knihovna, není - liž pravda,“ pokračoval dál ledovým hlasem, který nevěstil nic dobrého. „Obávám se, že žádná z knih, co tady jsou , není určena do vašich rukou, slečno Weasleyová, přesto by mě zajímalo, jaká vás zaujala natolik, že jste se odvážili vkročit do mého domu?“ zdůraznil poslední dvě slova Lucius Malfoy.

„To..to..j ..jenom…“ snažila se Ginny rychle něco vymyslet, ale dřív než se jí to podařilo, ozvalo se trojhlasné: ,,Mdloby na tebe“ a všichni tři Smrtijedi se zhroutili k zemi.

Harry se vzpamatoval první a uchopil Ginny za ruku. Společně se rozběhli ke dveřím, ve kterých stáli Ron a Hermiona. Oba dva se také chystali utéct, všechny je však zarazil Draco, který se rozběhl do místnosti.

„Co to děláš?“ křikl na něj Harry, ačkoliv mu to bylo jasné. Nemínil čekat, až se Smrtijedi proberou a přiskočil k Dracovi.

„Teď není na nějakou pomstu čas, Malfoyi, musíme utéct a jen ty to tady znáš!“

„Nech mě, Pottere!“ ohradil se Draco a chystal se sundat jednomu ze Smrtijedů kápi, když Rona napadla spásná myšlenka.

„No tak, Malfoyi, takhle by to měl moc jednoduchý, ne? Kdybys ho zabil teď, nic by necítil, budeš mít ještě spoustu jiných příležitostí.“

Draco se váhavě zarazil. Nechtěl to přiznat, ale Weasley měl pravdu. Vztekle se otočil.

„Dolů!“ zavelel a všichni ho následovali.

Vyběhli z Malfoy Manor jako by jim za patami hořelo. Vedení skupiny brzy převzala Hermiona, ačkoliv vůbec nevěděla, kam běží. Zastavila, až když doběhli k domu, který si zde někdo hodlal postavit, očividně však přestal v půlce prací. Zaběhli dovnitř a chvíli se vzpamatovávali z dlouhého běhu. Harry nevěděl, jak daleko od malfoy Manor jsou, doufal však, že tady je neobjeví.

„Proč jsme se jednoduše nepřemístili?“ začal nadávat Malfoy, když se dostatečně vydýchal.

„Protože to umí jedině Hermiona a nás je pět, jestli sis nevšiml!“ odvětil Ron.

„Jsem snad nějakej mudla abych…“

„Nejsi. Ale tady nás hledat nebudou! Tvého otce by ani nenapadlo, že bychom zmizeli pomudlovsku,“ přerušila ho Ginny.

„Jak mohl vědět, že tam budeme?“ nechápala Hermiona, „Všechno bylo dokonale připravené, v tuhle dobu tam vůbec neměl být!“ rozčilovala se. Představovala si totiž, jak by to dopadlo, kdyby tam těch Smrtijedů bylo víc a kdyby je objevili všechny.

Harry věděl, že má Hermiona pravdu, oni opravdu všechno dobře připravili, ale už v pracovně, když se tam Lucius objevil mu došlo, jakou udělal chybu.

„Řekl mu to Krátura, jednoduše se ho na ty časy zeptal.“

Draco se rozesmál. „Bože, Pottere, tys mu neřekl, že mu to nesmí říct?“

„Mohl jsi mu to říct ty, byl jsi u toho taky!“ ohradil se Harry, který věděl, že udělal hloupost, ale mohl mu to říct kdokoliv jiný než Draco.

„Jenže já nejsem jeho pán!“ namítl celkem logicky Malfoy.

„Nenapadlo nás to nikoho!“ zvedla hlas Hermiona, kterou už to věčné hádání přestalo bavit. „Byl nám tenhle výlet alespoň k něčemu dobrý?“

Ginny se usmála a poprvé si ti, kteří hledali v komnatě, všimli, že drží v ruce knihu.

„Vy jste něco našli?“ vykřikl Ron a podíval se na Harryho.

„Ginny ji objevila,“ usmál se Harry a Ginny mezitím podala knihu Hermioně.

„Divisio Morts,“ zašeptala s posvátnou úctou v hlase a ruce se jí nepatrně rozklepaly.

„Co to znamená?“ zeptal se Ron, Hermiona jako by ho však nevnímala a četla z první stránky:

„Viteály, lektvary mládí a další způsoby oddálení smrti,“ konečně zvedla zrak od knihy.

Draco i Ron na ni s překvapeně zírali.

„Čti dál,“ pobídl ji Harry. Hermiona tiše přikývla a pomalu začala číst.