Harry Potter a spojení rodů - kapitola14. - Divisio morts

„Ale to už přece všechno víme!“ ozval se naštvaně Harry, když Hermiona dočetla kapitolu zabývající se viteály. Dozvěděli se pouze, jak viteál vyrobit.
„Takže to bylo zbytečný,“ přidal se Ron a vztekle kopl do staré krabice, která ležela na zemi.
Chvíli bylo ticho. Hermiona se znovu začetla do knihy, jako by hledala něco, co přehlídla a ostatní jí nechtěli rušit. Když znovu zvedla zrak od knihy, zatvářila se nešťastně.
„Je mi to opravdu líto, Harry, ale tady se opravdu nic nového nepíše. Je tu jen to, co ti Brumbál, respektive Křiklan pověděl, o rozštěpování duší a o podobných věcech, a taky je tu varování, jak jsou tyhle předměty zlý, ale opravdu tu není nic, co by radilo, jak to zničit.“
Harry přikývl. Pomalu se začal smiřovat s tím, že nikdy nic nezjistí, a on Brumbála zklame.
Ginny jako by to vycítila.
„Neboj se, Harry, na něco přijdeme, uvidíš, nějaký způsob prostě být musí!“ přesvědčovala jeho a vlastně i sebe.
„Co to je za báseň?“ ozval se najednou Draco, který si knihu mezitím od Hermiony vzal. „Proč jsi jí nečetla?“
Hermiona byla zmatená.
„Jaká báseň?“ zeptala se a vzala Dracovi knihu z ruky. Na poslední stránce se objevila ručně dopsaná slova, která dohromady opravdu tvořila báseň.
„No jistě, že mě to nenapadlo!“ vykřikla Hermiona. „Ta kniha patřila tvému otci a ta báseň…asi by ji neměl číst jen tak každý.“
Nikdo sice moc dobře nechápal, co tím myslí, nikdo však vysvětlení nežádal.
„Přečti ji!“ vybídla ji netrpělivě Ginny.
„Uchovej však na paměti
Od smrti že léku není
Ty, kdo zvrátíš světa dění
Musíš dále zvěti

Každá duše má svá místa
Která skryta zůstávají
Ale nalézti se dají
Hledá-li je duše čistá

Ta pak, dokáže-li více
Než ty sám jsi schopen dát
O svou duši máš se bát
Neboť...“
Hermiona přestala číst.
„Neboť co?“ zeptal se Harry.
Hermiona se zatvářila nešťastně.
„Zbytek stránky je ohořelý,“ řekla.
„Více,“ začala chodit po místnosti Ginny, „co by mohlo být více?“
„Líce?“ nadhodil Ron, a Ginny jen máchla rukou, aby jí nerušil hloupými nápady.
„Plíce?“ snažil se Draco.
„A co bys tam jako dal?“ ušklíbl se Ron, „Třeba udusíš si plíce co?“
„No ty tvoje líce nebyly o moc lepší, Weasley!“ připomenul mu Draco.
„Jasně,“ vykřikla najednou Ginny. „O svou duši máš se bát, neboť shoří jako svíce!“
„Nebo jako tahle stránka,“ dodal potichu Ron, nikdo ho však nevnímal, každý si opakoval verše.
„Co to znamená?“ zeptal se Harry.
„No,“ nadechl se Ron, „uchovej však na paměti, to jako že si máš něco pamatovat, víš?“ zažertoval.
„Opravdu povedený, Rone!“ nesmál se Harry, naštěstí pro Rona se ozvala Hermiona.
„Myslím si, že to má před něčím varovat toho, kdo dělá viteál.“
„Ale před čím?“ vyhrkl Harry.
„Když mě to necháš ještě jednou přečíst, možná ti to povím, Harry,“ začala se trošku zlobit Hermiona, a tak Harry zmlkl.
„První sloka je jasná a říká prakticky to co víme, ale zároveň varuje, že si musí dát na něco pozor,“ začala Hermiona, ačkoliv první sloku každý chápal.
„Myslím si, ale nejsem si jistá, Harry, že druhá říká v podstatě to, že každý z nás má nějaké své temné tajemství, něco, co před druhými tají,“ na chvíli se zarazila, aby si zopakovala …ale nalézt se dají, hledá – li je duše čistá…a pokračovala, „ale pokud ty sám žádná taková tajemství nemáš, tak..asi můžeš nalézt tajemství toho druhého.“
„No a co s tím, že ty dokážeš víc?“ byl netrpělivý Ron.
„Snažím se na to přijít, Ronalde!“ vyjela Hermiona.
„Pokud pak ta čistá duše dokáže víc, než ta temná duše, tak..tak ta temná duše bude zničená,“
shrnula poslední sloku básně.
„Takže nám to stejně nic neříká,“ ušklíbl se Draco.
„Ale jistě že říká!“ ozvala se Ginny, a obrátila se na Harryho.
„Hermiona měla v podstatě pravdu, Harry. Viteál je předmět, ve kterém je něčí duše, že?“
Harry nechápal, proč mu to Ginny vykládá, ale přikývl.
„No a pokud si někdo dělá viteál, nemůže to být dobrý člověk. A každý..každý zlý čaroděj, má určité vlastnosti a taky má, jako každý, svoje slabiny.“
Harry přikývl, ale stále nechápal, a pohled po ostatních mu ukázal, že není sám.
„Harry. Tahle báseň dotyčného varuje před tím, ať nepodceňuje možnost, že by viteály chtěl někdy někdo zničit. Varuje před tím, že by někdo mohl využít jeho slabiny, už tomu rozumíš?“
Harry byl dokonale zmaten. Neměl pocit, že by báseň říkala něco takového. Než stačil cokoliv namítnout, ozvala se Hermiona.
„Přesně tak, Ginny. Tohle..tohle má toho, kdo viteál vyrábí varovat.“
„Tak proč je to napsaný takhle složitě?“ nechápal Ron, „myslíte, že tohle tomu, kdo to četl došlo? Protože jestli je to pravda, tak ten, kdo viteál vyrábí, by si to určitě nevysvětlil jako varování, ale spíš jako…blábol. Co ví Voldemort o čistých duších?“
„Nic a v tom to právě je, Rone! Voldemort, jestli si tohle vůbec přečetl, tomu určitě nepřikládal žádnou váhu. On je tak přesvědčený o své dokonalosti, že…“
Harry Hermionu přerušil: „No dobře, tak mám využít Voldemortovy slabiny, ale jak to mám jako udělat?“
Hermiona si povzdechla: „Harry. Nemůžeš předpokládat, že ti tohle někdo řekne, ale..ta báseň může být opravdu důležitá. Tomu, kdo tu knihu psal stálo za to skrýt ji před nepovolanýma očima. Přemýšlej, jak byly zničené ty dva viteály.“
Harry se zamyslel.
„Jak zničil Brumbál prsten, to nevím, ale když jsem probodl deník, prostě..nic jiného, než probodnout ho tím zubem, mě v tu chvíli nenapadlo.“
Hermiona se začala pomalu usmívat.
„Jistě Harry. Tys nebyl v komnatě proto, abys zničil viteál, v té době jsi nevěděl, co to je.“
Harry přikývl. „Byl jsem tam kvůli Ginny.“
Hermiona se usmála ještě víc. „Jistě, Harry. Chtěl jsi zachránit Ginny, i když jsi při tom mohl klidně zemřít. Nenapadá tě, že zrovna tohle by Voldemort nikdy neudělal? Že by nikdy neobětoval svůj život? Tys to ale nezištně udělal!“
„Jistě, ale já přece nechtěl umřít, chtěl jsem jen najít…“
„..najít Ginny, Já vím, ale o tom přece mluvím, Harry.“
„Tam dole, když jsi byl poraněný od toho zubu, jsi mi říkal ať uteču, i když si sám umíral,“ ozvala se Ginny.
„V tom to je, Harry,“ pokračovala Hermiona, „za každou cenu jsi chtěl zachránit svoji kamarádku. To by Voldemort nikdy neudělal.“
Harry mlčel. Dávalo to smysl. Nevěděl sice, jak Brumbál prsten zničil, věděl ale, že Brumbálova největší vlastnost byl jeho bezmezná důvěřivost…a důvěřivý Voldemort taky nebyl.
„Myslíte to tak, že to, že když uděláte něco, co by Voldemort nikdy neudělal, získáte jakousi moc zničit viteál?“ ozval se Draco, aby se ubezpečil, že vše správně chápe.
„Přesně tak, Draco.“ souhlasila Hermiona a znovu se usmála.