Dark Avenger

Stojící nad propastí do věčnosti, která svým tvarem připomínala otevřený chřtán draka, přemýšlel o vlastním životě. Dříve strážce, nyní psanec, který sic bránil spravedlivé a dobré lidi proti lumpům, však hledaný pro neuposlechnutí svého velitele. Jako všude se neuposlechnutí či dokonce ublížení přímému či nepřímému nadřízeného se trestá jako velezrada. Přitom tomu náfukovi nic neudělal. Jen omráčil. Tady nešlo o otřes mozku, ale o uraženou pýchu a pád ega.
Černý plášť na něm ve větru plápolal. Vyměnil dříve modro-bílý hábit, za černý. Symbol modré orlice vystřídalo černé brnění. Kladivo prodal a místo něj si pořídil ostrý meč. Nevěděl proč to dělá, ale dělal to. Nestanul před vojenský soud (věděl, že by to znamenalo jistou smrt). Radši volil život odpadlíka, vyvrženého na okraj společnosti. Přitom byl v nitru lepší, než kterýkoli král nebo carevic.
Postupem času ho jeho pověst předčila. Byl známý široko daleko. Byl rebel bez příčiny. Ano, i tak by se to dalo říct. Ten den, kdy se stal, tím čím je nyní, má stále v hlavě.
Velitel si ho nechal předvolat, aby mu ukázal svou "kořist". Mladá a úchvatně krásná dívka, která byla sirotkem, měla být to, proč tu stál. "Budeš se dívat, řekl velitel. Věděl, že ho nemá rád, ale tohle bylo trochu silné kafe. Začal si rozepínat opasek a dívku zvedl. Ona se ale nedala a začala se bránit. Kousanec na ruce nemusel být tím nejpřijemnějším co velitele za život potkalo. A tak, teď už prakticky bývalý nadřízení, tu křehkou a krásnou bytost uhodil.
Oči se mu zalili krví, a sevřel ruku v pěst. Druhou paží chytil "chlípníka". "Už se jí nedotkneš", procedil mezi zuby. Okovaná paže dopadla na rotmistrovu tvář. Ten se skácel jak podťatý. Chtěl mu uštědřit ještě pár ran, ale Ona ho zastavila. Pohlédl jí do očí. Byla opravdu skvostná. Srdce se mu skoro zastavilo nad tím, jak byla nádherná. "Uteč", zašeptal. Běžela, on tam chvíli čekal, až se mu ztratí z dohledu. Věděl, že teď musí zdrhnout, dřív než bude pozdě. A tak začal se životem Černého mstitele, jak mu lidé začali říkat.
Aspoň nějaké výhody měl jeho "nový život". Nemusel poslouchat urážky a nadávky. Mohl nosit černou barvu, kterou měl docela rád. A mohl si nechat narůst dlouhé vlasy. Vždycky si přál mít "hřívu". Jenom vousy ho na jeho vzhledu štvali. Strašne ho štípaly, ale při jejich oholení, riskoval ztrátu hrdla.....
Už třetí den nespal. Pronásledovali ho, nasadili na něj dokonce psy. Přišel k "své" propasti. Měl ji jako jedinou přítelkyni, rozmlouval sice sám se sebou, ale představoval si, že mu odpovídá. Byl vyčerpaný, hladový a dehydrovaný. Ba co víc, přestal cítit naději. Věděl, že tohle je jeho poslední večer, jako svobodného. Pak ho zavřou do klece a pak ho čeká oprátka. Naposledy se podíval za svými pronásledovateli. Byli blízko, blíž než by mu bylo milé. Pohlédl do oka strže, ve které byla nicota, která ho v tu chvíli pohltila. Přestal cítit všechny hmotné potřeby. Věděl jen, že musí. Musel to udělat. Musel...