Deník: Těm, co přijdou po mě Zápis desátý

Já už toho mám vážně dost! Já už němůžu!
Tohle je život za trest! Každý mi jen říká, co mám a nemám dělat. O tom, co budu nebo nebudu dělat rozhoduju jen já. Všichni si najednou myslí, že mi jejich skutky zachránily život, tak mi do něj můžou kecat. To seale pletou. Rodina se na mě vysrala. Přítel mě opustil. Jakýkoliv důvod to neomlouvá! Přátelé mě zradili a ten na koho jsem spoléhala nejvíce v posledních letech se ke mě staví zády. Proč sakra?! Je snad ještě někdo, kdo mě vážně potřebuje? Jen z důvodu, že jsem a ne že mě potřebují a je jedno proč? Prostě jen, že jsem tady a to stačí? No, krom dětí asi ne. I když, děti mě potřebují a já potřebuji je. Bez nich já nemůžu žít, bez ostatních... možná ano.
A víte co?
SERU NA VÁS! NA VŠECHNY!