The Q(G)uest v Ráji

"Dobré ráno."
Pomalu se zvedal z bílého lůžka. Místnost byla bílá, podlaha šedá a jediný zajímavý objekt byly žluté papuče. Nevzpomínal si. A už vůbec né na ty papuče. Ale vzhledem k tomu že nezapomněl ani ho to nijak netrápilo. Vlastně si to neuvědomoval. Jeho vědomí a podvědomí bylo čisté, dokonale čisté pozadí pro právě probíhající přítomnost. Posadil se na posteli.
"Dobré ráno." Chabě odpověděl. Nakonec se přece jen odhodlal. Zatímco se k nim nohama pomalu začíná přibližovat (k papučím), můžeme z jeho tváře vyčíst nejistotu. Tedy by jsme mohli, kdyby jsme ho viděli. Ale nikdo ho nevidí.
Nohy už jsou v papučích. Nejdřív různými pohyby testuje jejich pohodlnost a pak s uspokojeným výrazem jde ke dveřím. S předurčenou dovedností je otevírá a ohromen krásnými barvami vchází na chodbu.
Chodba je opravdu zajímavá. Bílé stěny jsou na většině své plochy pokryty pestrými barvami. Modrá, zelená, červená, žlutá... jako ty jeho papuče. Člověk je tvor zvídavý, a tak přiloží jednu ze svých čerstvě nabytých papučí ke stěně - aby porovnal odstín žluté. Ne, tento žlutý flek neodpovídá jejich barvě, možná tamten...
Po pár minutách konečně nalezne odpovídající barevnou skvrnu. Chvilku se na ní usmívá, dokud neucítí lákavou vůni jídla. Má hlad! Ještě nejedl. Než by řekl švec, už ukrývá svou nohu zpět do hřejivého bezpečí papuče a vydává se za vůní. Než by řekl švec... ale dokázal by to vůbec říct?
Potravu snědl. Chutnala mu. Co to bylo? Neví. Vstal od železného stolu a vrátil se na chodbu. Další okamžiky strávil exkurzí jejích zajímavých, pestrobarevných stěn. Po chvilce se začal rukama dotýkat barev... hladit je... ale nic. Žádná se nepohnula. Připomínaly mu něco? Nakonec si lehl na studenou podlahu a sledoval strop. Ten byl také zajímavý, i když né tolik barevný. Pozoroval ty tmavé, lesklé tvary. Nakonec usnul a zdálo se mu že se mírně pohybují.
Probudil se. Papuče ležely vedle něj. Na konci chodby bylo světlo a on se za ním hned vydal. V papučích.
Zelená. Krásná zelená, spousta světla a nějaký hluk. Mezi stromy tam bylo malé jezírko do kterého vtékal prudký potok. Už stojí u vody a namáčí v ní ruku. Poslouchá instinkty, zouvá se a vchází do vody. Není hluboká ale stejně by se nemohl utopit.
Voda je příjemná. Koupe se poprvé? Nevzpomíná si. Dokonce se jí napije. Když mu začne být zima, instinktivně vyleze. Snaží se nějak utřít když... zírá na vodní hladinu. Vidí svůj odraz.
---------------
"Dobré ráno."
Místnost je stejná. Téměř. Na zemi se k těm jeho tulí pár červených papučí. Podívá se vedle sebe.
---------------
Jen vlastní Identita scházela postapokalyptickému člověku. Ale Ráj si s tím nakonec poradil. Uvidíme jak dopadne tato příští Doba Člověka. Tedy, Ráj uvidí. Už ho staví.