Zakázané zamilování 10

Než jsem se stačila ujmout dokončení své věty, přehodil si mě Petter zase na klín a objal mě...

Neklidně jsem se mu v klíně zavrtěla a pokusila jsem se vymanit z jeho obětí, naše síly byli tak přiměřeně vyrovnané, ale přeci jenom, byl kluk…
Nakonec jsem si jen úzkostně povzdychla a uvolnila jsem se. Vnímavým pohledem jsem přejela všechny naše spolužáky, abych se ujistila o jejich výrazech ve tvářích, jak jsem si myslela, měli pohotovost v drbech a pomluvách.
,, Dáš mi pusu ? Ať je trochu pobavíme ?“ Zeptal se a nemyslel to ani tak jako otázku jako upozornění – Pozoooor líbám. Než jsem stačila odpovědět, jeho horké rty se přitiskly na mé, pažemi ovinutými kolem mého pasu si mě natočil více k sobě a zesílil sevření. Líbal zvesela a chvílemi vášnivě… Vší silou jsem se mu snažila vymanit a docela se mi to i vedlo, bohužel, jeho primitivní vlkodlačí chápání to pobralo jako hru, přitiskl mě k sobě ještě silněji, až sem se zajíkla a přidal na intenzitě líbání, jako by mi chtěl rozdrtit rty o zuby.
Přešla jsem tedy k jiné taktice, dokázala jsem si představit, jak jsou všichni spolužáci znechuceni a pobaveni zároven, opětovala jsem mu polibky, myslela jsem při tom na to, jak bych líbala Toma, vášnivě a zdráhavě zároven, vesele a smutně, krásně a zlostně, prostě jak jen to jde. V tu chvíli si mne od sebe otáhl….
„ Ty myslíš na něho, když se se mnou líbáš ?“ Zeptal se s trochu zlostným a otráveným podtonem v hlase.
„ Hmmmmm“ Zabručela jsem, nemělo to být ani ano , ani ne, hlavně jsem chtěla přijít na to, jak sakra mohl vědět, na co myslím …
,Pouhá náhoda, Řekla jsem si v duchu a to mě po zbytek dne uklidnilo. Škola probíhala bez nejmenších problémů, všechnu látku jsem uměla už dávno dopředu a výpisky jsem si zvládla poznamenat během pár sekund. Většinu času jsem tedy seděla a tupě zírala před sebe. Peter se vedle mě nespokojeně vrtěl, každou chvilku se díval na hodinky a vrhal otrávené pohledy na každého učitele, který se jenom opovážil pomyslet na to, že by mu polož nějakou otázku. K jeho štěstí si to nakonec všichni rozmysleli.
Když se po chodbách rozeznělo poslední, úlevné zvonění tohoto dne a všichni s nadšením vylítli ze svých tříd, pomalu jsem se zvedla, vrhla jsem pohled na Peterovo místo, které už bylo prázdné, nestál ani v nepřehledné tlačenici u dveří, tak jsem usoudila že už musel jít, přecejenom je to vlkodlak, ty jsou rychlí až to bolí.
Sesbírala jsem své učebnice, naházela je do taška a zlehka jsem si ji hodila na rameno. Ač jsem vážila 50 kilogramů a moje taška přibližně 20, nedělalo mi nejmenší problém jí nést, skoro jsem nevěděla, že mi visí na zádech. To Jakob, který se nabídl že mi ji odnese alespoň před školu a nedal se umluvit že ne s ím měl podstatně větší potíže, nesl tašku v jedné ruce a celá jeho postava se nahýbala na tu stranu, nemohla jsem si nevšimnou špatně skrývaného oddychování z námahy. Chtěl ji nést, tak at si to užije.
„ Tak…..“ Nejistě začal.
„ Ty jsi Christin že ?“
„Ano to jsem Jakobe“ Jeho jméno jsem slyšela až tolikrát, nevyzrálé holky, co dělalai na škole roztleskávačky, a jediné co je zajímalo byli kluci a dobrá strava, si o něm povídali každou chvilku, nebyl ani ve fotbalovém týmu, takže jsem jejich zájem mírně nechápala, ale musela jsem uznat, když jsem se podívala jinýma očima, že na člověka je neobyčejně krásný. Jako upír nebo vlkodlak by nestál ani za pohled, ale jako člověk ? Bylo na něm něco zajímavého, ukončila jsem svoje přemýšlení, když jsme dorazili k malému parkovišti a Jac ztěžka pustil mou tašku na zem.
„ Tak, kdo pro tebe přijede ?“ Zeptal se a rozhlédl se, jestli někde v autě neuvidí strachujícího se otce, který by mu šel namlátit, protže se odvážil promluvit s jeho dcerunkou.
„ Jedu sama“ Oznámila jsem a on se tak trochu s nepochopením podíval na stojící auta. Jedno bylo našeho ředitele, druhé učitele angličtiny, třetí byl jakýsi vrak, co tu stojí už léta a poslední bylo namachrovaného frajírka z vyššího ročníku. Pak tam stál můj překrásný stroj. Podíval se na moji motorku, potom si mě změřil pohledem a potom se jím zastavil někde za mnou a zmateně přemýšlel, co má udělat.
Stál za mnou Petter, jako vlkodlak nadmíru „namakaný“ . Nikdy bych si toho byla nevšimla, kdyby si nevzal tričko na tělo, které odhalovalo každý jeho sval, přitiskl své vypracované tělo k mé maličké postavě a objal mě okolo pasu.
„ Ahoj Jakobe“ Pozdravil s neskrývanou ironií a opřel si svoují hlavu o mé rameno, čímže mě donutil nahnout krk, potom mě na něj políbil , sevřel mě pevněji a pohnul se mnou ze strany na stranu jako s tučnáčkem.
„ Můžu se zeptat, co to děláš Pette ?“ Odvětila jsem naštvaně. Jakob stojící kousek od mé motorky se zakořenil a vrhl na Petera významný pohled.
Z petta se ozvalo jen blažené zachrčení, přitiskl si svou hlavy ještě blíž ke mně a pažemi mě sevřel ještě pevněji cítila jsem, jak mu bije srdce. Ach to je krásné, uvědomila jsem si, jenmu bije srdce. Na malou vteřinku jsem se k němu taky přitulila, připadala jsem si jakoby v bezpečí, ale pak jsemse hned vzapamatovala a nečekaně jsem se otočila v jeho náručí a vší silou jsem do něj preštila. Patter trochu nadletěl a přistál neohrabaně na zadek. Věnoval mi ukřivděný pohled. Jakob se na něj podíval a vyplázl na něho jazyk, chtěl se otočit ke mně a zřejmě poznamenat něco chytrého, ale já jsem mu vytrhla tašku z ruky a nasedla na svůj překrásný stroj.
„ Mějte se tu krásně hoši“ Poznamenala jsem a s chrčením mé motorky jsem si to štrádovala domů…
Zaparkovala jsem svoji krásku do garáže a vydala jsem se po přístupových dveří do našeho malého domečku. Když jsem vešla, zavřela jsem za sebou dveře a pověsila jsem klíčky na háček k tomu určený, nadmíru mne překvapilo, že tomovi klíče tam už viseli.
„Tome?“ Zeptala jsem se spíš než abych jeho jméno zavolala váhavým hlasem.
„ Ahoj lásko“ Odpověděl mi a v tu chvíli se objevil přede mnou.
„ Co se stalo, že jsi tak brzo doma ?“
„Dal jsem výpověd, už mě ta práce nebaví, asi s tebou zase začnu chodit do školy“
„ Aha“ Poznamenala jsem bez údivu v hlase, který by možná kdokoli jiný než Tom očekával. Každou chvíli měl jinou práci, pokud zrovna nějakou měl. Vystudoval snad všechny školy, které existují a byl ochotný pracovat, práci měl však spíše jenom pro zábavu, než za účelem výdělku. Peněz jsme měli až přespříliš a kdyby nebyli, netrvalo by ani týden si přivydělat pár set tisíc.Ani v nejmenším mne tedy nevzrušovalo, že Toma práce omrzela.
„ A jak jsi se měla dneska ty ?“ Zeptal se a obtočil mi ruce kolem pasu. Jemně si mě k sobě přitáhla položil si mou hlavu a ledově chladnou a žulově pevnou hrud, ve které žádné srdce nebilo. Zaposlouchala jsem se a více se mu k hrudi přitiskla, ačkoli jsem věděla , že je to zbytečné. Neslyšela jsem nic, naprosto nic.
„ Já“ Vzpamatovala jsme se náhle.
„ Měla jsem se docela otráveně“
„ Copak lásko, někdo ti něco provedl“ Zeptal se mě a starostlivě si mne odtáhl od těla.
„ Ne vůbec ne, jenom je ta škola nudná“ Odpověděla jsem a znovu jsem se k němu přitiskla. Jednu svou ruku uvolnil z mého pasu a pevným sevřením našich těl se s ní probojoval až k mé bradě, potom mi zvedl hlavu, tak abych se mu dívala přímo do očí, které se pomalu zavírali. Jeho rty se setkali s mými a on mi je jemně skousl. Nevšímala jsem si toho, ač jsem věděla, že by si chtěl hrát, opětovala jsem mu polibkem a ještě více jsem se přitiskla k jeho ledovému tělu. Ruku mi ovinul pevněji kolem pasu a malinko mě nadzvedl ze země, během vteřiny jsme stáli v jeho pokoji a on se pomalu svalil na luxusní koženou pohovku, aniž be mě uvolni ze svého sevření.
Jeho polibky byli čím dál tím ctižádostivější a hrubší, prsty mi jemně obkresloval jizvu, která tkvěla ve středu mých zad a druhou rukou, která už dávno nesvírala mou bradu mi proplétal vlasy.
„ Miluji tě“
Šeptl mezi vášnivými polibky a přitáhl si mně k sobě ještě pevněji…
Mno pokračování zase někdy příště…x)