Daria

Daria

Byla jedna říše která se jmenovala Cintra. Tato země nebyla nějak moc velká a ani nějak významná. Severní a jižní část země byla obklopena velkými horami, kde se nedalo žít. Na západu země měli moře. Tato země měla jedinou hranici a to s zemí Bardot. Bardot byla větší země a měla stejnou pudu jako Cintra, ale Bardot byla chudá země, díky králi který ji vládl. V zemi byli veliké daně a tak podaní neměli sami co na jídlo a žili pořad v chudobě. Když v zemi Bardot bylo sucho, tak ani král nenechal dovážet vodu na zavlažovaní pudy. Král se nestaral o nic kromě peněz, které chtěl po podaných. Král nenáviděl Cintru, protože ať byla menší, tak byla na tom ekonomicky lépe než jeho země. Neustale se snažil vybudovat vojsko ,aby mohl dobit Cintru a získat veškeré její bohatství. Král ale vždy válku prohrál. No někdy se tomu nedalo říkat ani válka. O celém osudu země rozhodovali jedna nebo dvě bitvy. Král se snažil neustale zvětšovat svoje vojska ,ale vždy bitvu prohrál. Dlouho si neuvědomoval, že prohrává díky tomu, že nemá na svoji straně žádné čaroděje. Citra od počátku věku měla a vychovávala si svoje čaroděje a ti mněli velký vliv na bitvu. Jednou si to král uvědomil a snažil se najmout nějaké čaroděje z okolních zemí. Když si myslel že je jeho armáda s novými čaroději připravena, tak zase zaútočil na Cintru. Ani tehdy se mu to nepovedlo. Proto král založil v Bardotu školy pro čaroděje a snažil se vycvičit mocné čaroděje, kteří by mu pomohli dobít Cintru. Jeho život mu na to bohužel nestačil a tak mu slíbil jeho syn, že bude pokračovat v jeho snaze;
Král Cintry tyto boje bral jako běžné. Postupem času si uvědomoval, že i on stárne a mocní čarodějové umírají na staří. Dostal sám strach že by jednou Cintra nemusela vyhrát boj a jeho země by padla. Proto si zavolal jednoho z nejlepších čarodějů, kteří byli v Cintře. Jmenoval se Orin. Orin byl vysoký muž, měl bílé dlouhé vlasy a úzkou postavu. Ač nebyl tak starý, tak z jeho jednaní byla poznat moudrost. Král se ho zeptal, zda by se nechtěl stát královským čarodějem a k tomu by dostal školu, kde by mohl učit žáky čarodějnému řemeslu. Orin to s nadšením přijal a tak začal vyučovat na čarodějnické škole. O několik let později se z Orinovi školy stala prestižní škola, která byla známá po celé Cintře;
Byl den, kdy žákům opět začala škola. Všichni byli ve třídě a čekali na to až začne hodina. Někteří spolužáci se v klidu bavili v zadních lavicích a pozorovali třeťáky, jak otravují prváky. Rádi by proti tomu zasáhli, ale nechtěli se stát sami pozornosti a tak to raději potichu pozorovali. Sami věděli že to dělají každému prvňáčkovy co je nový ve třídě. Prvňáček se vznášel a nemohl se nějak pohnout a starší spolužáci ho lechtali na chodidlech husím perem. Prvňáček se smál a nemohl přestat. Další tři prvňáčci byli schouleni k sobě a raději mlčeli, protože nechtěli přijít na řadu. V tom se z chodby přiběhl jeden chlapec a řekl „Rychle do lavic! Pan učitel už jde! A vy hned pustě toho prvňáka!“ Jeden starší spolužák, který držel prvňáka se rozzlobil a chtěl něco provést, v tom mu jeho ruka zůstala ve vzduchu viset. Zezadu se ozval hlas „ Hned toho nech! Je začátek roku a ty se hned zase vytahuješ na mladší. Pokud se chceš rvát, tak jedině se mnou!“ Chlapcova ruka spadla dolu a on se otočil. Naproti němu stál chlapec z třetího ročníku. Měl krátké černé vlasy a zelené oči.Jeho postava byla štíhlá. Jmenoval se Bard. Bard byl vždy proti šikaně mladších spolužáku, ale byl většinou jediný kdo se postavil Eradovi a jeho kamarádům. Erad byl naproti od něj větší postavy, měl zrzavé vlasy a hnědé oči. Erad věděl že Bard je jeden ze spolužáku který se mu vyrovná jak v kouzlení, tak i v sile. Ale když mohl, tak se rád dal do rvačky s Bardem. Erad uslyšel kroky a hned běžel do své lavice. Prvňáka hned pustili a ten dopadl na svoji židli. Během malé chvíle byli všichni na svých místech a vzorně seděli. Nikdo se ani nepohnul. Do třídy vešel Orin. Na žáky se ani nepodíval a šel přímo ke katedře. Posadil se a teprve se podíval na svoje žáky. Ve třídě byl klid až do doby kdy Orin klidným hlasem promluvil „Tak vás tady všechny vítám. Vítám tu hlavně naše prvňáčky, ale také i naše starší studenty, kteří tuto školu navštěvují již déle. Prázdniny utekli rychle a začíná nám nový rok. S tím ale začnou pro mnohé i nové povinnosti. “ Orin stoupl ze židle a šel se projit mezi lavicemi. „Sice je to první den co začala škola ,ale bohužel jsem už z města slyšel nějaké stížnosti na starší žáky a musím to řešit. Co na to řeknete Barde a Erade a vlastně všichni třeťáci?“ Všichni třeťáci si stoupli a mlčeli. První kdo promluvil byl Erad: „Pane učiteli, nikdo z nás s tím nemá co společného. Dneska jsme všichni přijeli do školy.“ Ostatní spolužáci mlčeli a nic neříkali. Orin se na všechny podíval a rukou jim naznačil že si mají opět sednout. Žáci si opět sedli a všichni se bedlivě sledovali pana učitele. Orin došel k tabuli a otočil se na žáky „ Já také panu Starostovi říkal že moji žáci s tou zamrzlou kašnou nemají co dočinění, ani s bezednou louží, ale i tak jsem mu musel slíbit že udělám opatření aby se to z naši strany nemohlo nikdy stát, nebo aby naše žáky někdo obvinoval z místních nejapných vtipu. A proto se dneska bude konat měření. Každý žák dostane během týdne školní tuniku, v které bude chodit po celé studium na naši škole a zvlášť když půjdete na vycházku do města. Kdo ji nebude mít na sobě, tak dostane přísný školní trest.“ Ve třídě se začalo rozléhat jak je to možné, že je to nespravedlivé… „Ticho tady bude!“ ozval se Orinuv Hlas „ Nikdo nám nemůže dokázat vinu,ale zato můžou o nás říkat špatné zprávy a to já nedovolím. Proto je tady toto nové nařízené. Každý bude vědět že patříte sem. To vám taky zajišťuje bezpečí. A už o tom nebudu bavit. Výuka začne další hodinu. Tady na tabuli je napsaný rozvrh, tak si ho prosím opište.“ Orin si opět sedl na svoji židli a něco psal na pergamen. Ve třídě všichni pilně opisovali rozvrh hodin, v tom Orin znovu promluvil: „Málem bych zapomněl na naše třeťáky. Nebudu vyšetřovat kdo dneska pilně lechtal naše prvňáky ,ale všichni máte na týden zakázané vycházky.“ Bardur vyskočil ze židle „ Pane učiteli ale já jsem nikoho nešikanoval! Já jsem v tom nevině, pobuď chcete, tak vám řeknu kdo to byl.“ Orin rychle vstal ze židle a rozzlobeně řekl „Já nechci slyšet kdo to byl! Mě mrzí že nikdo tomu nezabránil! Od počátku vás všechny učím že nemate kouzla zneužívat ale používat k dobru nebo pokud je potřeba k obraně!“ Orin v klidu vydechl a pokračoval: „ Kouzla se mohou používat k mnohým činům, ale nejhorší je když se používají k zabíjení. Bohužel někdy není jiné možnosti, ale to neznamená že ji budete používat na sebe! Kouzla se dají používat na jiné a lepší věci, které nám mohou být užitečné. Barde, proto ten trest máte všichni třeťáci , protože nikdo tomu nezabránil!“ Bard sklopil hlavu a smutně řekl „promiňte pane učiteli“ a posadil se. Orin se opět chtěl posadit ale hned zase vstal „ A málem bych vám to zapomněl říct. Bohužel tu teď nemůže s námi být ale brzo sem přijede ještě jeden nový žák, no …lepe řečeno nová spolužačka. Tak se k ní potom chovejte prosím vás mile. Bude tu jediná holka.“ Orin se opět posadil a čekal na reakci od žáků. Všichni žáci seděli na místě a nic neříkali. Najednou jeden druhák zvedl ruku a čekal až ho Orin vyzve. Orin dal pokyn a žák začal mluvit „Pane učiteli, všichni moc rádi chodíme do této školy, ale pokud vím, tak tato škola je pouze pro chlapce a nikdy sem žádna holka nechodila.“ Orin se usmál a řekl „ Nikdy sem žádna holka nechodili, protože se nenašla žádná která by měla nějaké základní předpoklady pro kouzlení. A to ona opravdu má. Proto se připravte že přijede a chci některé žáky upozornit, že ona si nenechá líbit váš přivítací ceremoniál.Ale to by už stačilo. Ted si dáme přestávku a potom se začneme konečně věnovat naší výuce.“ Všichni povzdechli a vstali. Orin naznačil že mají sedět a šel ke dveřím.
Odpoledne byl nádherný den. Sluníčko svítilo a všichni kromě třeťáku šli ven. Erad se koukal z okna. Bard ležel na posteli a četli si jednu knížku. Ostatní třeťáci hráli na zemi kostky o své peníze co dostali od rodičů. V tom Erad řekl „Tak to ne! Já tu nebudu jen tak sedět, jdu ven! Půjde někdo se mnou?“ a otočil se na ostatní. Ider se zvedl ze země a řekl „Jasně, raději půjdu s tebou ven ,než aby mě tu podvody okrádali o peníze.“ Hemši, místní hromotluk se zvedl a řekl „To si vyprošují! Já hraji vždy podstivě!“ Ider mávl k němu rukou a už se mu nevěnoval a vyptával se Erada kam půjdou. Erad řekl „ převlečeme se a půjdeme na naši zeď si trošku užít lumpáren.“ Ider se zasmál a řekl „Fajn, aspoň tu nebude taková nuda. Barde, nechceš jit taky? Stejně jsi tu knížku teď dočetl.“ Bard se na něj podíval a řekl „Vy chcete jít ven zrovna teď když to máme zakázané od Orina? Vy jste se snad zbláznily!“ Erad se zasmál a řekl „Zbláznily jo? To tu chceš zase ležet celý týden, zvlášť když je tak hezké počasí? Prosím tě pojď. Nikdo nás v převleku nepozná.“ Bard chvíli přemýšlel. Po chvilce se zvedl a šel se s Eradem a Iderem převléknout do nějakého přestrojeni. Všichni si na sebe vzali staré roztrahé hábity,takže vypadali ,jako kdyby byli žebráci. Jakmile se převlékli, tak šli do nejvyššího patra. Tam otevřeli okno a z něj vyhodili dolu provaz. První lezl Erad , potom Ider a nakonec Bard. Všichni tři už tzady někdy lezli, takže neměli strach. Po chvilce byli na zemi, kde byl školní pozemek a pár stromu. Rozběhli se a běželi k druhé zdi. U této zdi nepotřebovali žádný provaz, protože tato zeď byla polorozbořená a oni po ní bezproblému vylezli. Po chvilce byli na druhé straně , kde byla ulic. Všichni se oprášili a šli směrem do města. Po malinké chvilce došli k polorozpadlému domu. Erad se rozběhl a vyskočil. Chytil se střechy, vytáhl se na střechu. Ostatní udělali to stejné. Na kraji střechy byla další zeď. Erad seskočil ze střechy na tu zeď a posadil se na ní. Po chvilce tam byl i Bard a Ider. Z toho místa dobře viděli na náměstí a také prováděli svoje kouzla. Výhodou té zdi bylo to že byla v pravém uhlu a tak je nebylo skoro vůbec vidět. Erad se nadechl a spokojeně vydechl „ Tak toto mě opravdu chybělo. Vůbec nechápu co to našeho učitele napadlo. Takové zbytečnosti. Napřed školní hábity a k tomu ještě holka do školy. Viděli jste někdy nějakou holku co by měla chodit do čarodějné školy? Já jsem o tom nikdy neslyšel.“ Bard pokrčil rameny a řekl „ Víš, přemýšlel jsem o tom. Když by opravdu byla chytrá a měla nadáni, tak proč by neměla chodit do čarodějnické školy. Nebo máš strach že by tě mohla přemoct holka? Toho jsi měl vždycky strach, že by se ve škole objevil někdo kdo by byl silnější jak ty co?“ Erad se hned zamračil „Pche, mě žádná holka nemůže přemoct a vůbec nemám strach že by se mě někdo postavil. Ani tebe ne!“ Bard se začal smát. Jo to jsem dneska viděl.“ Erad chtěl po Bardovi skočit, ale dřív je zarazil Ider. Prstem ukázal na náměstí kde byl stánek s ovocem. Kousek od něj stála paní ,která si chtěla něco koupit, vytahovala groše ale v tom ji spadla peněženka. Pani se ohnula že ji zvedne, ale groše se začali kutálet od nich. Erad se začal smát a Ider se hned zápětí přidal. Jediný kdo se v tu chvíli nesmál byl Bard. Bylo mu té pani líto. Po chvíli se podařilo pani chytit svoje groše i za cenu že párkrát spadla na zem. Za chvíli na náměstí přišla městská stráž. Chodívala tady normálně na obhlídku ,v tom jeden z vojáku na něčem uklouzl a spadl na zem. Po chvíli se zvedl a hledal na čem uklouzl,ale nic neviděl. Erad se opět s Iderem smáli. Bard to chtěl nějak zamluvit „Proč si myslíš že holky nemůžou být dobré čarodějnice? Pokud má na to dané předpoklady..“ Erad se začal opět smát a ukázal prstem na náměstí. Na náměstí přišla jedna paní s holkou. Odhadem ji mohlo byt 8 let. Měla černé vlasy až po ramena dlouhé,na sobě měla staré roztrhané šaty a šla pomalu. Paní ji nesutale pobízela „No tak Dario, pojď ,za chvíli máme byt v hostinci.“ Nato to holčička odpověděla „Ja vím této.“ Erad se opět otočil na Barda a řekl „Vidíš tu malou holku? Copak si umíš představit, že by třeba ona měla byt naše spolužačka? Že by mohla byt někdy dobrou čarodějnici? Pochybuji. Jedním kouzlem bych ji mohl zabit. Jen se podívej jak bude bezradná.“ Než to dořekl ,tak holčička na něčem uklouzla. Bard viděl že se na cestě díky kouzlu objevil led, ale hned jakmile holčička upadla se přeměnil led na velkou louži blata. Holčička byla uprostřed bahna a teta se na ní zlobila „Dario, to se neumíš dívat kam jdeš? Bože můj, podívej se jak si špinavá. Co si o tobě pomyslí?!“ Teta vzala Dariu za ruce a pomohla ji vstát a hned se pokoušela Dariu očistit. Jakmile Dariu čistila, tak ji neustale hubovala, jaký je čuně. Daria se ale bránila „ Tetičko tady žádné bahno nebylo! Ta cesta tady byla suchá a říkám ti že to muselo byt nějaké kouzlo!“ Teta napomenula opět Dariu a řekla ji ať si pořád nevymýšlí. Daria poslušně uposlechla a omluvila se. Erad se začal zase smát „ Taková holka by se měla někdy učit kouzla? Né, vždyť by byla jen pro smích.“ Vtom se Erad přestal smát, protože mu Bard naznačil aby se opět podíval na tu holčičku. Erad se otočil a hrůzou zjistil že se holčička kouká jejich směrem. Pozorněji se zadíval a zjistil že se nedívá pouze tím směrem ale přímo na něj. Bard nečekal a seskočil ze zdi dolu. Ider ho následoval. Erad nemohl pochopit, jak je ta holka mohla zahlédnout. Skočil dolu ze zdi a ozvalo se šplouch. Erad skočil do bahna a byl celý od něj špinavý „Sakra, to jste mě nemohli říct že je tady bahno?“ Bard se zamračil a řekl „ Ale tady žádné bahno nebylo! A my jsme ho tady nevykouzlili! To ti mužem odpřisahnout!“ Erad tomu nevěřil zlostným hlasem řekl „ To si ještě vyřídíme! To je hnusný a hrozně to smrdí, jak kdyby to byla močůvka. Jestli chcete tak si tu zůstaňte. Já se jdu do školy převléknout. Ider šel k loži a přičuchl k ní a hned si ucpal nos. „Ty jo, to je opravdu hnojůvka, ale jak se tady objevila? Vždyť jsme skákali na to stejné místo. Opravdu jsi ji nevykouzlil ty?“ Bard zakroutil hlavou. „Já jsem to nebyl, ale je jasné že to bylo nějaké kouzlo. Protože to tady opravdu nebylo. No já taky půjdu do školy. Nechci aby mě tady uviděl náš učitel.“ Ider souhlasil a šel taky směrem ke škole. Bard se podíval k náměstí a uviděl tam ještě tu holčičku. Jakmile uviděla že se na ní dívá, tak se hned obrátila a šla za tetou. Bard pokrčil rameny a šel do školy. Nazpět se museli vrátit stejnou cestou ,ale po chvíli se Ider s Bardem rozhodli risknout cestu přes hlavní vchod, protože cestou kudy šel Erad se nedalo kvůli jeho vůni jít. Naštěstí se pan učitel byl mino školu a tak prošli bezproblému. Horši to bylo v noci, protože nikdo nechtěl s Eradem spát v jednom pokoji. Erad i když se vykoupal, tak se nezbavil onoho půvabného smradu a tak musel nakonec přenocovat na balkoně. Ráno Erad sám snídal u stolu. Ostatní se rozhodli že jim bude stačit jeden stůl. A tak to bylo i ve třídě. Někteří žáci raději stáli, než aby s nim seděli v jedné lavici. Jakmile začala hodina, tak přišel pan učitel a divil se jak to že nesedí žáci v lavici. Arek zvedl ruku a řekl „ Pane učiteli, my se moc omlouváme, ale Erad dneska strašně moc smrdí a to se nedá vydržet.“ Orin se podíval na Erada šel kousek k němu. Hned ucítil ten zápach a zeptal se „ Erade, můžeš mě prosím tě říct ,jak to že jde z tebe takový zápach?“ Erad pokrčil rameny a řekl „Je mě to moc líto pane učiteli,ale to je mastička na moje záda. Když jsem byl doma, tak jsem pomáhal jeden den kácet strom a jak padal, tak mě spadl na záda. Od té doby mam od bylinkářky tuto mastičku a mažu si ji když mě bolí záda. Bohužel moc smrdí.“ Orin na to nic neřekl a šel hned do předu. U tabule řekl „ Všichni se běžte posadit do svých lavic!“ Žáci ač neradi, tak se šli posadit opět na své místa. Nebylo to zrovna příjemné, ale nemohli s tím nic nadělat. Jakmile byli všichni na svém místě tak Orin opět začal mluvit „Včera jsem vám říkal že k nám nastoupí nová spolužačka. Daria už včera přijela dneska už začne s vámi chodit do školy.“ Orin se podíval ke dveřím. Všichni žáci byli zvědavý na svojí novou spolužačku. Bard s Iderem už věděli kdo to je. Uvědomili si že je to ta holčička co byla na náměstí. Nenápadně se podívali na Edara. Bardovi už bylo jasné kdo vykouzlil tu louži. Ve dveřích se objevila černovlasá holčička, měla na sobě pěkné domácí šaty, vlasy měla uvázané v copu. Obličej měla červený, protože se styděla. Orin ji neustale naznačoval že se nemá bát a ať jde do třídy. DAria se nenechala dlouho přemlouvat. Za chvilku byla u tabule a koukala se po třídě. První pohled ji padl na Erada. Ale hned se začala dívat po ostatních. Její pohled se zastavil na Bardovi. Prohlížela si ho a on ji. Daria teď vypadala uplně jinak než včeta a Bard věděl že ji něco k Darie přitahuje. Nevěděl proč, ale líbila se mu. Po chvilce promluvil Orin „Tak Dario, běž se posadit do druhé lavice, tvoji spolužáci ti udělají více místa.“ Daria přikývla a šla si sednou do své lavice. Spolužáci ji uvolnili místo. Jakmile Daria dosedala, tak se sama posunula židle a ona spadla na zem. Hned vyskočila ale to se už všichni smáli. Nejvíc se smál Erad. Daria ho sledovala a potom pohlédla na učitele. Ten se na ni díval a potom přikývl a šel si sednout za katedru. Daria mezitím šla k Eradovi. Erad ji pozoroval a potom potichu řekl „To máš za ten včerejšek!“ Daria zavřela oči a Erad se vznesl do povětří a potom se rozletěl ke zdi do které i narazil a spadl. Daria k němu přišla a řekla „Nikomu nechci tady ubližovat,ale pokuď se budeš ke mně nebo ostatním chovat zle,tak si mě nepřej!“ Erad ji pozoroval s otevřenou pusou. Nemohl nic říct jak byl z toho vystrašeny. Orin počkal až Daria dosedne na svoje místo a potom promluvil „Včera se ve městě děli divné věci. Sama Daria se stala obětí takového žertu. Po popsaní osob které viděla mě bylo jasné o koho se jedná. Chtěl jsem vás potrestat ale ona mě přemluvila. Sam si teď viděl Erade ,že Daria tu potřebnou moc má, a myslím si že ten zápach byl dost velký trest. Po hodině přijď ke mně a já tě ho zbavím. Daria umí nějaká kouzla ale bohužel je neumí dostatečně ovládat a proto by mohla někomu nechtěně ublížit. Proto vás prosím, aby jste se k ni chovali slušně a nezlobili ji. A teď začneme s výukou.“
A tak začala Daria chodit s kluky do třídy. Neměla s nikým problémy, kromě Erada. Erad se pořád nemohl smířit, že jeho spolužačka umí víc kouzlit jak on. Ve třídě už nemohl provádět svoje trápení prvňáku ,protože hned do toho zasáhla Daria svými kouzli. Erad ač nerad ,tak se nakonec musel smířit s Dariou. Věděl že bude vždy silnější jak on. A tak utíkali školní roky.Po 10 letech ji už bylo 18. Ten rok měla dokončit školu. S Bardem byli nejlepší přátele a kam mohli, tak chodili spolu. Z Erada se stal tichý muž, který byl nakonec samotář.
Jednoho dne měla jit Daria i Bard do Orinova kabinetu. Zaklepali a poté vešli. Orin seděl za svým pracovním stolem a něco psal na pergamen. Aniž by zvedl hlavu jim řekl že se mají posadit. Jakmile si sedli, tak se ozvalo další klepaní. „Dále“ řekl Orin. Otevřeli se dveře a do místnosti vešel Erad s Iderem. „Volal jste nás pane učiteli?“ Zeptal se Erad. Orin zvedl hlavu a usmál se „ Ano, volal jsem vás všechny 4. Posaďte se všichni tady do mých přesel.“ Erad s Iderem přikývl a sedli si. Erad se ani nepodíval na Dariu. Pozdravil jen Barda a ten jeho.Orin dopsal poslední slovo na pergamen a odložil husí brk. Opřel se a začal mluvit. „Zavolal jsem si vás všechny ,protože jste mojí nejlepší žáci. Každých 10 let se pořádá v jedné zemi Souboj čarodějů. Určit jste o něm již slyšeli. Je to souboj všech zemí, kteří mají čaroděje. Jednou za 10 let se vždy koná tento turnaj, kde si čarodějové v míru srovnají svoje čarodějné schopnosti. Tento rok to koná naše země a já jsem chtěl aby jste zastupovali naši Cintru. Jste ti nejlepší žáci jaký jsem kdy poznal. Soutěžní pole je od města vzdáleno asi 4 kilometry. V době kdy se koná tento zápas je daný takzvaný všeobecný smír. To znamená , že pokud by nějaká země v této době zápasu zaútočila na jinou zemi, tak by porušila smír a ostatní země by na ni zaútočili.“ Všichni byli nadšení, dokonce i Erad. Orin se podíval na Dariu a v obličeji se mu objevil smutek „ Dario, jsi nejlepší z celé školy, ale bohužel podle pravidel se smí turnaje zúčastnit pouze muži. Můžeš jet s námi, ale nemůžeš se zúčastnit turnaje a dokonce si budeš muset vzít dívčí šaty a chovat se jako vzorná vychována dívka. “ Daria nevěděla co má dělat „ Pane učiteli, to mě nemůžete udělat! Nechápu proč se nemůžu zúčastnit turnaje, když mám na to právo a k tomu tam mam jet jak nějaká dívka , která je vychovávána v klášteře. Jsem čarodějka, tak proč se podle toho nemohu chovat?“ Orin smutně řekl „ Dario, plně tě chápu. Snažil jsem se změnit pravidla, ale nebylo m to povoleno. Rád tě vezmu aspoň sebou, ale jak jsem řekl musíš se chovat jako dívka a podle toho i vypadat. Chápu že jsi za ty roky se naučila chodit a chovat se jak chlapci ,ale teď jestli chceš se jet podívat aspoň na turnaj, tak se musíš chovat jako správná dívka.“ Daria mlčela. Po chvíli řekla „Dobrá,ale nejsem s tím nějak nadšená.“ Orin se pousmál a řekl „Mě to taky mrzí ale nemůžu jednat jinak. Každá země má tři reprezentanty a já jsem vybral vás tři. Jako hlavní čaroděj bude Bard. Dlouho jsem přemýšlel kdo z vás je lepší. Bard byl vždycky skoro stejně silný jako Erad. V poslední době jsem vás oba pozoroval. Není to moc vidět ale Bard má o něco lepší kouzlení než ty Erade. Druhy tedy jsi ty a jako třetí kouzelník jsi ty Idere. V soutěži by měl byt ještě jeden náhradník. Pokud by se něco stalo, tak ty Dario budeš ten náhradník. Ale i tak ti nic nemohu zaručit.“ Daria přikývla. Bard se zeptal „A kdy ten turnaj začíná? Máme si něco vzít sebou?“ Orin se usmál a řekl „Závod začíná za dva dny. Jedině co si vezmete jsou vaše školní pláště. Ještě jsou povolené kouzelnické hole, ale ty my nemáme. Na sportovišti už máme postaveny stan a jídlo tam také bude. Nezapomeňte že tento rok máte dělat závěrečné zkoušky. Přemýšlel jsem jak vás mam lepe motivovat, aby jste si dobře vedli a proto jsem se rozhodl, že pokud budete mít velice dobrý výsledek, tak nebudete muset skládat závěrečné zkoušky. Hlavně musíte byt lepší jak čarodějové z Bardotu. Dlouho se Bardotský král snaží dobít Cintru a vždy jsme vyhráli diky kouzlům. Ted proto musíme ukázat že jsme lepší, jinak by se mohl znovu pokusit napadnout Cintru.“ Erad a Bard přikývli hlavou. Ider se zeptal
„Kdy chcete vyrazit pane učiteli?“ Orin hned odpověděl „Stačí když vyjedeme zítra v poledne. Do odjezdu mate všichni volno.Sejdeme se zítra v poledne u vchodu. Jen vás všechny prosím abyste byli už nachystaní. Chvilku to potrvá než tam dorazíme a taky se budeme muset připravit. A nyní můžete všichni jit.“ Všichni se rozloučili a šli ke dveřím. Než všichni překročili prach místnosti, tak Orin ještě promluvil „Dario, prosím tě, jdi do svého pokoje, za chvíli tam přijdu s pani Norvenovou.“ Daria pohlédla na Orina a přikývla na souhlas. Bylo ji jasné že pani Norvenová přijde ji změřit na nové dívčí šaty. Daria od 10 let nenosila dívči šaty, protože je vždycky zničila díky klukům , s kterými se prala. Daria si vzpomněla na poslední svoje šaty, byly zrovna nové a ona šla s Bardem a Iderem na třešně. Samozřejmě že si nedala pokoj a musela vylézt taky na strom. Když potom seskakovala, tak si je roztrhala a zašpinila na několika místech. Tehdy se Orin moc zlobil a řekl, že když se neumí chovat jako dívka, tak se bude oblékat jako kluci. Také ji nechal ostřihat vlasy, aby se pořad nezdržovala ráno česáním. Vlasy ji nechával stříhat až do 16ti let. Poté už Orin usoudil, že opravdu tak pěknou dívku nemůže pořad nechat stříhat. Zeptal se ji tehdy , zda chce nosit šaty, ale Daria řekla že šaty už nikdy nechce nosit, že takto si připadá více svobodnější. Daria byla rada že ji Orin do ničeho nenutí a opravdu chlapecké šaty ji více vyhovovali. Kluci si na ni taky tak zvykli. A teď byla smutná že by měla mít na sobě opět šaty, které zvlášť nosí dívky v jejím věku. Daria přišla do svého pokoje a lehla si na postel. Za malou chvíli se ozvalo klepani. Daria řekla dále. Do pokoje vešla paní Norisová a za ní Orin. Orin řekl „Tady je paní Norisová,tak ji hezky polouchej a vyhov ji ve všem co chce. Kdybys jste něco obě potřebovali,tak budu u sebe v kabinetě.“ Potom Oron odešel.Paní Norisová se usmála a řekla „Ahoj Dario. No dlouho jsem tě neviděla. Opravdu jsi se moc změnila. S tvím učitelem jsme se domluvili, že ti ušiji troje šaty. Jedny běžně do školy, jedny budou do společnosti a ty třetí budou na cesty. A ted se prosím tě postav, at ti mohu změřit míry.“ Daria poslušně stoupla a nechala si změřit svoje míry. Jakmile to paní Norisova zapsala, tak se rozloučila a řekla Darie, že šaty bude mít ráno tady. Potm paní Norisová odešla. Daria byla ze všeho tak utahaná ,že si jen lehla na postel a usnula. Daria se probudila až následující den. Ozvalo se klepani. Daria se nestihla ani umýt a učesat vlasy. „Dále“ řekl. Do místnosti vešel Bard a nesl truhlu. Nebyla moc těžká ,ale hodně velká. „Prosím tě Dario, kam chceš položit tu truhlu? Už to dlouho neudržím.“ řekl Bard. Daria se zasmála, protože ji Bard připadal s porovnáním s tou truhlou jako trpaslík. Daria vyslovila zaklinadlo a truhla byla hned lehčí. Bard ji položil na místo kam mu Daria ukázala a řekl „Ty umíš zkazit jakékoliv překvapení, člověk ti chce ukázat co b pro tebe neudělal a ty zase použiješ kouzlo.“ Daria se usmála a řekla „ Jsem čarodějka, tak se nesmíš divit.“ Bard se pořad mračil, ale hned ho to přešlo, když k němu přišla a políbila ho. Hned se ozvalo klepaní na dveře. Daria šla otevřít. Za dveřmi stáli jiné dívky a hned jedna vešla do pokoje „Mládenče, musím Vás požádat aby jste odešel! Ted se tady slečna Daria bude převlékat. Bard na to s údivem díval ale než stačil cokoliv udělat, tak ho jedna dívka vyhodila z pokoje. Bard jen viděl jak dívky obklopily Dariu a poté se zabouchly dveře. Bard se poté šel také převléknout. Všichni tři dostali nové oblečeni, protože měli reprezentovat svoji školu ,tak i svoji zemi;
Na hodinách bylo pomalu 12. Bard už stál u svého koně. Za chvíli přišli i Ider s Eradem. Po chvíli tam přišel i Orin. Všichni si ho prohlíželi, protože ho nikdy tak neviděli. Měl na sobě velice hezký modrý plášť, který byl ozdobený bílímy kameny. Místo koně přijel s kočárem a řekl „A teď musíme počkat na slečnu Dariu.“ Kluci se usmály a čekali. Po delší době přiběhla dolu jedna z dívek a řekl „Pane Čaroději, omlouváme se za zpoždění, ale slečna Daria se nechtěla moc převléknout do svých cestovních šatu. Tvrdila že to nejsou cestovní šaty, ale nějaké šaty pro princeznu a že si je neobleče. No zabralo to hodně času, ale nakonec se nám podařilo ji obléknout a upravit ji.“ Orin se usmál a řekl „ V pořádku, hlavně že už jde.“ Dívka přikývla a běžela ke vchodu, kde otevřela dveře a držela je ,aby se nezavřeli. Během chvilky ze dveří vyšla dívka , o které by nikdo neřekl že je to obyčejné děvče, zvlášť Daria. Daria měla na sobě běložluté šaty, které ji sahali pomalu až k zemi. U pasu měla obvázaný žlutý pásek. Na nohou měla bíle úzké střevíce, Vlasy měla zavázané bílou mašli do hezkého ohonu a na hlavě měla malý dívčí klobouček. Ač šaty byli určené na cestovaní, tak byli velice robustní a tak se v nich Daria cítila velice špatně. Přišla k Orinovi a ten ji podal ruku a uklonil se ji. Daria šla ke kočáru. Bard rychle otevřel dvířka a Daria s obtížemi nastoupila. Hned za ní nastoupily tři dívky a Orin si přisedl k Darie. Jakmile se zavřeli dvířka od kočáru, tak nasedli na svoje koně a vyjeli ze školy. Ve předu jel Bard s Eradem a za nimi jel Ider. Hned po nich jel kočár. Cesty nebyli moc upravené a tak cesta trvala o něco déle. Jak jeli blíž k místu, kde se měl konat turnaj, tak viděli více lidi. Každý měl svého vlajkonoše a nesli vlajky své země. Kolem šesté hodiny dorazili na místo. Dojeli ke svému stanu, který byl rozdělený na 6 části. Hlavní byla jedna velká část, na kterou byli potom připojeny další malé stany.Každý měl jeden menší stan, v kterém spal a převlékal se na zápas.V hlavním stanu byl obytný prostor, v kterém se i jedlo. V posledním šestém stanu byla káď pro koupel, dřevěná místnost,která měla v zemi díru na splašky a na jiné potřebné použiti, ale také tam byl velký stůl, který sloužil pro ošetření zraněných závodníku. Dívky, které se měli postarat o Dariu byli v jiném stanně, který byl hned vedle hlavního stanu.Všechny stany Cintry měli červenožlutou barvu.Po boku vchodu byli vyvěšený vlajky Cintry. U každého stanu byly vojáci Cintry, kteří měli za úkol hlídat závodníky ale také ostatní podané Cintry, aby se jim nic nestalo. Mnohdy se na turnajích stávalo, že se do stanu dostal špeh a někdy i otrávil jídlo, nebo ve spánku zabil závodníky. Bard se šel projit po celém tábořišti a zjistil že podobné stany jsou postavené všude. U každého byla stráž dané země a hlídali svoje závodniky. Když se začalo smívat, tak se vrátil do stanu. Když do něj věšel,tka už byl nachystaný stůl, na kterém bylo plno jídla. Daria musela jíst po malých soustech, protože když si chtěla vzít víc, tak dostala napomenutí od jedné dívky, která měla za úkol na ní dohlížet, aby se chovala podle dané etikety. Bard když to viděl, tak se zasmál a Darie pošeptal do ucha „ Víš že takto vypadáš roztomileji?“ Darie se hned na něj zlostně pohlédla a chtěla něco říct, ale dívka ji opět napomenula, že se u jídla nemluví, obzvlášť s plnou pusou. Darie se to nelíbilo, ale nemohla s tím nic dělat. Hned po jídle řekla že si půjde lehnout a dívka hned zavolala ostatní dívky, aby se postaraly o Dariu. Orin si po jídle nalil žbánek vína. Erad šel také spát a Ider ještě jedl. Bard zrovna dojedl a podival se na Orina „Pane učiteli, myslíte si že to Daria vydrží? Znám ji a vím že je to pro ni takto hrozné.“ Orin se napil ze žbánku a poté odpověděl „Nevím proč ,ale vím že tu musí Daria byt. A proto se musí chovat jak jiné dívky, které tady jsou.Těch pár dní to tady vydrží.“ Bard už nic neřekl. Potom popřál všem dobrou noc a šel si také lehnout. Orin ani Ider dlouho neponocovali. Za chvíli po Bardovi si šli také lehnout. Ráno se všichni probudily hlukem. To už na závodišti probíhali první tréninky a přicházeli diváci. Všichni se sešli u snídaně. Jako poslední přišla Daria. Tentokrát měla na sobě dlouhé široké červené šaty. Vlasy měla zapletené do velkého copu, který byl poté smotaný do klubíčka, na hlavě měla velký červený klobouk, který měl na sobě žluté květiny. Daria přišla ke stolu a pomalu si nemohla přes šaty sednout. Když usedala, tak jedna dívka přiběhla a řekla ji že si teď nesmí sedat a že jíst bude ve stole a začala ji podávat jídlo. Ostatní si toho nevšímali. Všichni tři závodnici měli na sobě slavnostní oblečení, které mělo červenočernou barvu, Orin byl oblečený do černého pláště. Jakmile se najedli, tak šli na bojiště. Zahájení bylo velkolepé. Sám Orin předvedl různé ohňostroje. Jiní čarodějové předvedli zahajovací ceremoniál a poté si jeden čaroděj vzal slovo. „Vážení čarodějové“ řekl, podíval se po všech a znovu pokračoval „Sešli jsme se tady v Cintře na 8. turnaji čarodějů, kde ukážeme nové kouzla, kde se závodnici utkají o titul nejlepších čarodějů desetiletí. Poslední titul získal před deseti lety čaroděj z Cintry, který se jmenoval Orin, tentokrát ale nesoutěží. Má svoje nástupce, kteří se pokusí získat titul. Každá země má tři soutěžící čaroděje. Soutěž je dana na jednotlivce, každý bojuje za sebe. Bojiště bude rozděleno na 20 území, na kterém bude zároveň probíhat 20 zápasu. Bude 20 skupin.V každé skupině budou 4 hráči. Každý hráč bude bojovat s každým hráčem ze skupiny. Z každé skupiny postoupí 2 hráči. Poté se opět postupující hráči rozdělí do dalších skupin. Tady postupuje jen ten co vyhraje zápas. Celý turnaj vyhraje ten čaroděj, který vyhraje finále. V celém závodě jsou zakázané kouzla , před kterýma není žádna obrana. Každý čaroděj je zodpovědný za sílu svého kouzla. Každý čaroděj má za úkol zneškodnit spoluhráče. To znamená že je povoleno spoluhráče dočasně ochromit, nebo ho přivést do bezvědomí tak aby protivník už nebojoval. Pokud protivník bude ležet déle jak 10 sekund, tak je zápas ukončený. A teď bych poprosil aby trenéři zapsali svoje svěřence. Poté se provede losovaní do základních skupin a začne turnaj. Přeji všech hodně štěstí.“ Poté se všichni rozešli. Orin šel na zápis a ostatní přemýšleli co mají dělat. Po chvíli se Orin vrátil a řekl že je král už nechal zapsat. Rozlosovaní bylo rychlé a tak za hodinu začal turnaj. Základní kolo trvalo skoro půl dne. Bard ve své skupině skončil jako první. Jeho soupeři byli nebyli moc silní a tak je během pár minut par kouzli uspal. Erad měl trošku větší problémy se svými soupeři, protože dva z nich byli minulí účastnici turnaje a měli více zkušenosti než on. Erad jeden turnaj prohrál ale ostatní dva vyhrál a tak skončil na 2 místě. Iderovi se turnaj vůbec nepovedl. Vždycky než něco vykouzlil ho zasáhli soupeři a on prohrál. A proto skončil jako poslední ve své skupině. Jakmile skončili všechny skupiny, tak se znovu rozlosovali postupující hráči. Na Barda vyšel zápas až druhý den. Erad měl svůj první zapas už večer. A neměl z toho moc velkou radost. Byl to jeden čaroděj z Bardotu a byl velice dobrý čaroděj. Tento zápas trval strašně dlouho. Eraduv soupeř používal kouzelnickou hůl a tak nebyl ani moc unaveny. Zato Erad jak pořád uhýbal kouzlům byl čím dál víc unavenější. Daria to horlivě sledovala a vduchu se snažila vymyslet jaké kouzlo by použila proti tomu čaroději. V tom Erad vyslovil jedno kouzlo ,které vyvolalo jeho dvojníky. Jeho soupeř tím byl zaskočený, snažil se do každého Erada střílet uspávací kouzla. Dvojnici Erada každým zásahem mizelo,ale to mu zatím stačilo se připravit. Erad řekl kouzlo a ze země vyrazili skály.Bylo jich celkem 10.Byli vysoké dva metry a široké jeden metr.Začali se přibližovat k soupeřovi. Ten po nich házel ohnivé koule a tak se mu podařilo šest zničit. Poslední 4 skály ho ale obklíčili a vytvořili čtverec. Erad řekl další zaklinadlo a mezi skálami se vytvořilo silové pole. Č proděj se snažil kouzlit jakékoliv kouzlo ale nešlo mu to. Erad potom šel k porotě a řekl „ Je v magickém poli. Ted nemůže kouzlit. Stačí to nebo ho mam ještě omráčit?“ Porota se na sebe podívala a naznačila že turnaj skončil. Ve skutečnosti by bylo možné že by čaroděj bez kouzel zemřel. Daria šla hned Eradovi poblahopřát k postupu. Ider Erada poplácal po zádech. Orin přikývl a řekl „ Toto byl jeden souboj, který byl těžší ,ale pozor, další lest ti už nemusí vyjít. S dalším postupem budou pořad těžší soupeři.“ A poté odešel do stanu. Erad pokrčil rameny a šel taky do stanu. Bard je nasledoval. Daria chtěla jít za nimi ale potom se rozhodla že se tady více podívá. Hned za ní běžela dívka a začala jí říkat že se musí vrátit do stanu ,že to pro to tady pro samotnou divku není bezpečné. Daria se na ní podívala a řekla ji potichu „ Já se jich nebojím. Viděla jsi Erada jak kouzlil? Tak si představ že jsem lepší než on a nerada bych tě do něčeho začarovala!“ Dívka zůstala stát a hned se rozběhla do stanu. Daria si ji už nevšímala. Šla se podívat na bojiště. Viděla tam plno zajímavých kouzel a zápasu. Poslední souboj skončil zrovna, když se začalo stmívat. Daria se rozhodla že do stanu půjde jinou cestou. Zvolila si cestu mezi ostatními stany. U každého stanu viděla stráž, která ji pozorovala. Někteří čaroději ,které cestou potkala byli milí a slušně ji pozdravili a ona se snažila jim to oplatit. Už nebyla daleko od svého stanu. Musela jit jen kolem několika stanu Arménie a Bardotu. Vojáci Arménie si ji ani nevšimli, zato vojáci Bardotu na ní koukali a v obličeji bylo vidět že nejsou zrovna nadšení její návštěvou. Najednou se z jednoho stanu vyšel jeden čaroděj. Měl dlouhé rozcuchané černé vlasy, měl dlouhé fousy. Postavou byl malý ale chováním bylo vidět že mu jeho sebevědomí velikost nevadí. „ Co to tady je za krásnou krasavici? Ty jsi jistě přišla za mnou že? Pojď se mnou a já ti poskytnu nejlepší jídlo a pití ,jaké jsi nikdy neměla. Potom si muže „ V tom Daria řekl „ S tebou bych nešla ani do kostela! Pokud chceš někam pozvat dívku, tak se napřed umyj , smrdíš víc jak prase!“ To daného čaroděje rozlobilo a chtěl vykouzlit na Dariu černý blesk, ale Daria byla v pohotovosti použit magické zrcadlo. V tom se za ní ozval hlas „ Zkus se ji jenom dotknout a uvidíš co ti provedu skrčku!“ Daria se otočila a uviděla Barda jak běží k ní. Během chvilky vylez z velkého stanu hlavní čaroděj, který svého čaroděje okřikl „ Co to děláš? Víš jaké jsou rozkazy že? Nikde kromě bojiště se nesmí kouzlit! Jinak by tě mohli vyřadit!“ Daria viděla staršího čaroděje, který měl šedé vlasy a byl veliké hubené postavy. Sice zakročil ,ale Daria z něj neměla dobrý pocit. Přišel k malému čaroději a chytil ho za krk a potichu mu řekl „ Víš jaký je plán a ty ho chceš takto pokazit? Bud rad že jsem přišel v čas! Kdyby se to dozvěděl král, tak by tě za toto potrestal!“ Poté se čaroděj obratil na Dariu a řekl „ Vy slečno okamžitě odejděte, není tu pro vás bezpečno! Pokud příště sem přijdete, tak to budu já s kým se setkáte!“ V tom mezi Dariu a čaroděje skočil Bard „ Příště bude se mnou a pokud ji budete chtít ublížit tak, budete mít se mnou problém!“ Čaroděj chtěl něco říct ale potom se podíval za Dariu. Daria se hned otočila a uviděla tam Orina, jak jde k ním. „Žádné souboje tady nebudou! Znáte pravidla, zvlášť v době turnaje se nesmí být žádné nesváry. Rozuměli jste mě všichni? Barde, i ty Dario?“ Poté pohledl na Čaroděje a řekl „ Wardore, čekal jsem že tu budeš. I ty znáš pravidla, zkus je dodržovat. Doufám že si pamatuješ minulý turnaj jak dopadl. Dva z tvých čarodějů byli kvůli jejich chovaní vyloučení ze zápasu a ty teď máš ještě dva čaroděje , kteří postupují v turnaji, tak nechtěj abych zařídil celé vaše vyřazeni.“ Wardor šel k Orinovi a řekl „Takovou radost bych ti nikdy neudělal! Ale neboj se, my se brzo set..“ V tom čaroděj zmlkl. Otočil se a dal rozkazy, aby každý šel na svoje místo. Orin nic neřekl. Obrátil se a šel ke stanům Cintry. Daria s Bardem ho následovali. Po chvíli dorazili do svých stanu. Na stole bylo už nachystané jídlo. Všichni se šli najíst. Po jídle byli všichni utahani a tak se rozhodli že si už pujdou lehnout,ale než odešli řekl Orin „ Dario, to co jsi dneska udělala bylo nezodpovědné, ty dívky jsou tu aby se o tepe postarali a ne abys jim vyhrožovala že je necháš přeměnit na nějaký předmět. Vím že umíš dobře kouzlit, ale tady kouzla nesmíš používat. A bez kouzel to pro tebe tady není bezpečné. Proto tě prosím abys příště neodháněla dívky a chodila tu pouze s doprovodem.“ Darie se začervenala a řekla „Ano pane učiteli, ale víte jak jsem, toto mě strašně omezuje a vůbec mě to netěší být pořád hlídaná. Pokud je to ale vaše přáni, tak ho ráda splním.“ Orin se usmál a šel do svého stanu. V tom Daria se ho zeptala „Pane učiteli, chtěla jsem se vás ještě zeptat na to co se událo u těch stanu. Než jste přišel tak ten Wardor mluvil s tím druhým čarodějem a mluvil o nějakém plánu, není možné že by Barborský král něco chystal na Cintru? Sám jste říkal že byli minulý rok za něco vyřazení z turnaje. Není možné , že by zase něco chystali?“ Orin zakroutil hlavou a odpověděl „Neboj se, turnaj je dobře hlídaný. Nic se tu nemuže stát. Jsou tu i dobří kouzelnici, kteří by pomohli. A to že minulý turnaj byli vyřazeni je z důvodu že nedodržovali daná pravidla a podváděli.“ Darai poděkovala za vysvětlení celé situace a šla do svého pokoje. Chtěla se převléknout. Dívka ji chtěl pomoci svléknout, ale Daria se na ni otočila a řekla zaříkávadlo. Dívka okamžitě usnula. Daria ji položila do své postele. Podívala se do hlavní části stanu, zda tam nikdo není. Když byl čistý vzduch, tak běžela k východu. Za chvíli byla venku. Stráže si ji hned všimli a chtěli zjistit kdo to je,ale jakmile zjistili že je to Daria, tak ji pozdravili a šli na svá místa. Byla temná noc a většina tábora už spala. Jedině kde se ještě svítilo bylo v Baldorských stanech. Bylo tam slyšet i hluk. Daria šla opatrně, aby ji stráže neviděli. Jak šla, tak si nevšimla, že na zemi je napnutý provaz a tak o něj zakopla a spadla na stan onoho malého čaroděje. Během chvilky byli u ní stráže a ze stanu vyšel chlapec. Daria hned využila situace a pošeptala chlapci, že se chce setkat s tím malým čarodějem. Chlapec na ní koukal a přemýšlel co má dělat. Stráže mířili svými samostříli na Dariu a čekali co udělá chlapec. Chlapec po chvíli řekl ať ji hlídají, že jde pro svého pána. Chlapec během chvilky zmizel v hlavním stanu. Daria pozorovala nevraživé obličeje straží. Po malé chvili vyšel malý čaroděj, šel za Dariou a zeptal se „ Co tady chceš?! Tentokrát ti to neprojde, chtěla jsi se určitě vlop..“ V se sklonila Daria k jeho hlavě a řekla „ Ty můj malý hrdino, to tě nenapadlo že jsem přišla za tebou? Přes den je jasné že si tě nemohu kvůli etiketě všímat, ale v noci to nikdo neví že jsem tady a ty se mě moc líbíš. Malý čaroděj se začal usmívat a poslal stráže na svoje místa. „Tak to je jasné kočičko. Rád si s tebou popovídám ve stanu.“ Nadzvedl plášť celty, aby Daria mohla pohodlně jít dovnitř. Jakmile tam Daria vešla tak šel za ní. Daria koukala na něj co bude dělat. On šel k malému stolku, kde měl sud s vínem a hned si nalil do poháru. Napil se a řekl Darie ať jde k němu. Daria se usmivala, šla pomalinku k němu a mávla rukou. Čarodějovi se začala točit hlava a spadl na postel. Daria řekla jedno zaříkadlo a přeměnila se na malého čaroděje. Vypadala úplně stejně jako on, ale věděla že kouzlo dlouho nebude působit, protože je tu výškový rozdíl. Vyšla ze stanu a chtěla jít do hlavního stanu. Stráže se na ni podívali a ona jim naznačila, že došlo ještě musí něco zařídit v hlavním stanu a ať oni dávají pozor. Stráže se hned postavili do pozoru. Daria vešla do stranu. Ti co byli uvnitř se na ní podívali a hned se zase věnovali původní zábavě. Ve stanu bylo asi 6 čarodějů a každý stál nad jedním stolem. Daria se šla podívat na co se dívají. V rohu stolu byla stolička, pochopila že je to pro toho malého čaroděje a tak si na ni stoupla. Nikdo si ji ani nevšiml. Wardor pokračoval v řeči. Daria poslouchala co říka a přitom se podívala na stůl. Na stole byla velká mapa Cintry. Daria hned poznala dané body co byli na mapě. Bylo to město, hrad, hranice a místo kde byl turnaj. Wardor ukazal na hranici „ Dneska jsem se dozvěděl že král je s armádou už na hranicích. Kdy ji překročí, to nikdo neví ale my svůj úkol máme jasný. S našimi spojenci zítra v poledne napadneme čaroděje z Cintry a další čaroděje. Naším úkolem je tady zabit všechny kouzelníky, aby král mohl bez problému zaútočit na hlavní město. Útok chce udělat co nejrychleji, aby král Cintry hlavně nic netušil. Svoje stanoviště zítra víte, jakmile dám znamení, tak to začne tak jak bylo řečeno. V době našeho boje by měl král začít útok na město a na hrad. Tentokrát se nám to povede.“ Daria to udiveně sledovala. Najednou v ní něco zabublalo. Podívala se na sebe a řekla „ Moc jsem vypil vína, je mě blbě.“ Všichni ji sledovali ale nic neřekli. Wardor potom řekl „ To je z toho že pořád piješ to víno! Běž raději ven, at nám to tady nepozvracíš. Stačí že ten tvůj smrad je cítit až sem! A nezapomeň na tvůj zítřejší úkol! Pokud to poděláš, tak tě vlastnoručně zabiji!“ Daria přikývla přikývla a řekla „No dobře, už jdu nebo…“ Naznačila že ji je špatně, jeden z čarodějů ji chytil a vyhodil ven. Stráže se na podívali co se děje a usmáli se ,ale hned zase toho nechali, protože se ten čaroděj na ně divně podíval. Jakmile Dariu pustil na zem, tak ta šla hned pryč. Během chvíle byla u stanu Cintry, chtěla jit blíž ale uvědomila si že vypadá jak ten malý čaroděj. Hned zrušila kouzlo a už zase vypadala jako dřív. Hned šla do svého stanu. Vzala malou dýku a rozřízla svoje šaty. Ty zní hned spadly na zem. Otevřela svojí truhlu a všechny svoje šaty z ní vyhodila. Na dně truhly měla svoje oblečení, které ráda nosila ve škole. Oblékla si je, upravila si vlasy a šla za Orinem. Orin sice spal, ale jak uslyšel pohyb jeho stanu, tak hned vstal a byl připravený už použit kouzlo. V tom se zarazil. Uviděl Dariu jak stojí u vchodu a kouká na ni. Orin se hned zeptal „Co se děje? Proč nespíš a proč máš na sobě toto oblečení?“ Darian se hned řekla „ Omlouvám se za vyrušení,ale je to opravdu nutné. Vím, že jsem teď jednala za Vašimi zády,ale bylo to nutné. Zjistila jsem co je to ten jejích plán. Jejích král chce na Cintru zítra zaútočit a oni mají za úkol zabít všechny čaroděje!“ Orin vstal z postele. Přišel s ustaraným obličejem k Darien a řekl „ Jsi si opravdu jistá co tady říkáš? Pokud by to nebyla pravda, tak by jsi mohla jít před soud. Moji povinnosti je, abych to prověřil a popřípadě tomu zabránil.“ Daria přikývla že to opravdu myslela vážně. Orin hned vyšel ze svého stanu a zavolal ostatní. Darien jim to zopakovala. Orin přemýšlel a potom řekl „ Nemůžeme zatím nic dělat, jen že se na to nachystáme. Ted každému rozdělím stany, kam kdo půjde. Musíme naše spojence na to upozornit. Přepadeni budeme moc zabránit, když budeme připraveni a útok. Ty Dario pojedeš hned za králem a povíš to co jsi slyšela. Tady ti dám můj prsten, podle toho král pozná že patříš ke mně. On už bude vědět co má dělat, hlavně mu řekni že nemůže teď počítat s pomocí čarodějů. Myslím si že tu budeme mít svých problému dost. Nevíme kolik tu mají spojenců.“ Všichni poslouchali pozorně, Daria dostala prsten a hned chtěla vyjet. Zjistila že nemá svého koně ale hned se za ní objevil Bard. V ruce měl uzdu svého koně „Tady máš Grizalda, dá na tebe pozor aby se ti nic nestalo.“ Daria se usmála „Moc děkuju, postarám se o něho dobře, hlavně ať se nestane nic vám.“ Poté nasedla na Grizalda, vzala si do ruky uzdu a rozjela se k cestě která vedla k městu. Bard se na ní díval dokud ji viděl. Jakmile se mu ztratila z očí, tak šel do stanu;
Daria jela co nejrychleji mohla, když dojela k hradu, tak ji stráže nechtěli pustit ale potom co uviděli Orinuv prsten, tak ji pustili. Krále probudili ve chvíli kdy se mu zdál nádherný sen.Do přijímacího sálu proto přišel velice špatně naladěn. Usedl na trůn a ptal se proč ho budí teď v noci. Daria se slušně poklonila a řekla „Velice se můj králi omlouvám, ale sama jsem vyslechla informace, které jsou pro nás neuspokojivé. Sám král Bardotského království nás chce napadnout. Jeho čarodějové se chystají napadnout turnaj a tak zničit všechny čaroděje. Už jsem to řekla Orinovi a ten už objíždí všechny spřátelené čaroděje. Královské vojsko mělo dneska v noci překročit naši hranici a zítra během dne se pokusí zaútočit na město a na hrad. Aby jste mě věřil, tak mě dal tento prsten.“ Král vstal a šel se podívat na prsten. Opravdu to byl ten prsten, který dal kdysi Orinovi. Potom začal chodit po místnosti a přitom mluvil „ Král muže teď bez problému překročit hranice, protože tam máme minimum vojáku a nikoho nenapadlo, že by se pokusil království napadnou v době smíru. Každopádně ti musím věřit. Dario, musíme to udržet v tajnosti, nikdo se nesmí dozvědět, že jsme evakuovali obyvatele do hradu. Pokud mluvíš pravdu, tak ať napadne město, nikdo tam nebude a my ho naším vojskem obklíčíme. Dario, budu potřebovat někoho kdo se mě postará o to ,aby byli všichni obyvatele města v hradu. Můžeš se mě prosím o to postarat? Já musím svolat vojsko a připravit se na útok.“ Daria souhlasila s pomocí. Král vypsal rozkaz pro radní a dal ho Darie, která hned odjela do města;
Mezitím Orin a jeho žíci oblehnuli všechny spřátelené čaroděje a seznámili je se situací. Každý slíbil pomoc. Před svítáním to věděli všichni spojenci. Jakmile skončili, tak si šli lehnout. Moc toho už nenaspali ,ale i těch pár hodin bylo k užitku. Ráno vstali a připravovali se na zápas. Bard se chystal na svůj zápas. Věděl že má mít zápas s Sáronským čarodějem. Orin mu dával poslední rady a hlavní pokyny, kdyby se stal ten přepad. Potom se s ním vydal na jeho pole, kde měl bojovat s jeho soupeřem. Bard přišel na svoje území a pozdravil soupeře. Soupeř už na něj čekal. Sáronský čarodějové byli přátelští a dobře se proti ním bojovalo. Bard se postavil na svoji značku a vyčkal na odstartovaní od rozhodčího. Jakmile zazněl signál, tak Sáronský čaroděj vykouzlil několik ledový koulí a ty poslal na Barda. Bard si toho všiml a použil odklápěcí kouzlo a sám vykouzlil mrazící kouzlo, které ho mělo zmrazit. Sáronský čaroděj si toho všiml a vykouzlil ohnivou stěnu. Mrazivé kouzlo přesto neprošlo. Bard chtěl vykouzlit Kartorový kořen, který by ho chytl a znehybnil ale než to stačil udělat tak na něj letěla omračovací kouzlo. Bard použil štít a už se chystal vyslovit kouzlo v tom ho něco zasáhlo do zad. Bard hned spadl na zem a to bylo i jeho štěstí, protože další Firebol letěl dál a než si to uvědomil Sáronský kouzelník ,tak byl mrtví. Boj začal dřív než měl. Na turnaji se ozval bojový poplach a rychle se čarodějové rozdělili na dvě skupiny. Boj byl veliký. Erad se snažil bojovat jak mohl. Používal ohnivé kouzla a bleskové pole. Kam ukázal tak létali blesky. Jeden čaroděj ho obešel a chystal se ho zasáhnout do zad. Za Eradem bojoval Orin a včas si toho všiml. Už letěla smrtící střela. Orin to už nemohl zastavit. Jediné co mohl udělat bylo to, že skočil mezi Erada a střelu. Střela ho zasáhla do hrudi. Erad to uslyšel a otočil se. Uviděl čaroděje jak se chystá znovu zaútočit, ale Erad byl rychlejší. Jeho kouzlo ho zasáhlo dřív než mohl něco udělat. Erad se podíval na zem před sebe a uviděl svého učitele, jak je leží na zemi. Chtěl zjistit, zda je mrtví, v tom ho něco praštilo do hlavy a spadl;
Daria dopravila posledního vesničana do vesnice a to právě v čas. Bylo něco po poledni a už věděla, že turnaj byl přerušený a že tam probíhá litý boj. Na kopci se zrovna objevila Bardská armáda. Byli připraveni napadnout město. Během malé chvíle začal útok na město. Daria rychle našla krále a požadal ho zda ,by nemohla odjet na bojiště, kde jsou čarodějové, že tam bude potřebnější. Král svolil a řekl „ Jeď jim tam pomoct. Tady tentokrát bude boj bez kouzel.“ Daria poděkovala a rychle nasedla na Grizalda. Hnala ho co nejrychleji mohla. Najednou Grizald o něco zakopl a spadl. Daria naštěstí v čas seskočila. Šla k němu a podívala se co se mu stalo s nohou. Zjistila že si natrhl o kámen nohu a, že nemůže běžet. Pohladila ho a rozběhla se na bojiště. Běžela jak mohla,ale brzo ji docházel dech. Čím více se snažila, tak nemohla. Najednou spadla. Neměla v sobě žádnou sílu. Chvíli ležela na trávě a v dáli slyšela zvuk boje. Najednou ucítila nárůst energie. Něco se s ní dělo. Postavila se a podívala se na svoje ruce. Její ruce se ji začali před očima měnit. Začali se zvětšovat a přitom se kůže měnila na šupiny. Snažila se to zastavit,ale nešlo to. Po chvíli se začala měnit cela. Její tělo se zvětšovalo až bylo pětkrát větší. Nevěděla kdo ji tak mohl začarovat a najednou pocítila pocit, který jí říkal že je to zcela normální. Daria se uvolnila a nechala to klidně plynout svým tělem. Po malé chvíli tam místo čarodějky stál velký zelený drak, který měl křídla dvakrát větší než je dům. Daria se pokusila letět. Začala mávat křídli a zjistila že ji to jde velice jednoduše. Najednou vzlétla a letěla na bojiště;
Bard cítil tupou bolest, pokusil se vstát. Bylo to velice bolestivé ale podařilo se mu vstát. Cítil jak je na zádech zraněný. Naštěstí to byla jen povrchová rána. Bard se rozhlédl po okolí. Jediné co uviděl byla spoušť. Stany hořely a v dáli se ozývali kouzla. Bard se pokusil použit kouzlo na vyhledaní přítel a zjistil že Orin a Erad žije. Rozběhl se na to místo, kde cítil jejich magii. Po chvíli je našel. Orin měl na hrudi ošklivou ránu. Erad měl na hlavě velkou bolí. Někdo ho chtěl úderem do hlavy zabít, ale to se mu nepovedlo. Bard použil jednoduché uzdravovací kouzlo a Erad otevřel oči. Vstal a ukázal na Orina. Bard se pokusil použit stejné kouzlo ale nezabralo to. Orin měl velké zranění a toto kouzlo na to bylo slabé. Erad se zeptal , jestli neví kde je Ider. Bard zakroutil hlavou a řekl, že jeho magii někde necítil a proto neví co s ním je. Vzali Orina do náruči a snažilise ho přenést do bezpečí. V tom uslyšeli jak v dálce je slyšet křik. Čarodějové volali „ Rychle pryč, je tu drak! Všechny nás zabije!“ Po chvíli nebylo slyšet nic jiného než oheň ,který hořel o podál. Bard se zeptal „ myslíš že je ten drak zabil?“ Erad jen pokrčil rameny a pokoušel se zastavit Orinovi krvácení. V tom ucítili nad sebou přívan větru. Bard se podíval k nebi a uviděl nad sebou draka. Chtěl vystřelit ohnivou kouli, v tom drak promluvil. „To jsem já Daria, dejte mě Orina, donesu ho na hrad, kde bude v bezpečí. Boj s čaroději tady skončil, běžte do města, tam vás budou víc potřebovat. Bard nemohl věřit tomu co vidí a slyší. Nakonec vzal do náručí Orina a podal jej Darien, která ho opatrně stiskla pařáty a letěla s nim na hrad. Erad s Bardem na nic nečekali a rozběhli se do města. Běželi co mohli. Když doběhli na hranici města, tak zjistili, že je celé město v plamenech. Vojáci cintry bojovali s nepřátelskými vojáky. Na druhé straně si všimli kouzelníku, kteří bojují proti nepřátelským vojákam. Oba se tam hned rozběhli. Boj to byl velký, ale po tom co Daria přilétla na pomoc, tak skončil velice rychle. Bardotský král jak uviděl, že jeho vojsko prohrává, tak se rozhodl pro útěk. Moc vojáku to nepřežilo. Podařilo se za hranice utéct pouze jednomu tisíci vojáku. Město sice shořelo, ale brzy se podařilo ho znovu opravit. Díky evakuaci nepřišel žádny obyvatel o život nikdo o život. Král Cintry se pokoušel uzdravit Orina, ale bohužel to nešlo. Jeho zranění byla velice vážná. Orin když ležel na posteli a bylo mu lépe tak si zavolal svoje žáky. Daria zjistila že se umí kdykoliv přeměňovat v draka. Ider bohužel boj. Když ho přišli všichni tři navštívit tak Orin řekl „Moji žáci, všichni jste ukázali velikou odvahu a znalost čar. Proto vám dávam školu. Vedte ji místo mě. Hlavně nezapomeňte na to co jsem vám sám říkával. Kouzla se mají využívat jen k dobrým věcem a ne k ničeni. Sami jste to teď viděli, kolik lidí muselo zemřít, jenom proto, že jeden král bažil po větším bohatství a sám si necení smíru. Kdo kouzla bude zneužívat, tak sám na to doplatí. Ty Dario máš velký dar po otci. Když byla jednou válka, tak tvůj otec bojoval proti nám. Bojoval jako drak a málem se mu podařilo mě zabit. Osud se však obrátil a on byl ten co umíral. Ještě než zemřel, tak mě poprosil abych tě našel a dal tě na vychovaní do Cintry. Nikdy nechtěl bojovat za Bardotské království ,ale bohužel musel, protože ho vydírali ,že tě zabijí. Já jsem tě potom vypátral a dojel si pro tebe. Potom jsem tě dal k ženě, která neměla děti a ráda se tě ujala. Už tehdy jsem věděl, že máš velkou moc. Proto jsem tě vzal ke mně do školy. Chci abys ses ujala školy jako ředitelka. Nezapomeňte na to co jsem vás kdy učil. Štěstí a mír s vámi.“ ;
To byla poslední slova velkého čaroděje Orina. Orin měl velký a přenádherný pohřeb. Daria se stala ředitelkou školy a sní tam učil Bard a Erad. Školu vedli velice dobře. Daria se nakonec vdala za Barda, jelikož ho měla už milovala od svého mladí a on ji také. Měli mnoho dětí, které se později proslavily ve světe. A Erad? Ten ke stáři opustil školu a šel hledat nové dobrodružství, snad ho našel a je možné že jste o něm slyšeli v jiném příběhu.
A ptáte se zda byla ještě někdy válka s Bardotským královstvím? Ne nebyla, protože krátce po boji všechny království co byli na turnaji zautočili na Bardotské království. Král byl oslabený porážkou a tak se vzdal. Všechna království se potom usnesla, že Bardotské království připadne Cintře, protože nejvíce trpěla jejich válkami. Bardot potom zmizela všechna chudoba a všem se žilo stejně dobře jak v Cintře.
A pokud Cintra ještě existuje, tak se jim tam doteď žije dobře.