Darien

Darien

Bylo jedno lidské město Tarok. Bylo to hlavní město Země Ormanie. Ormanie byla veliká země obehnaná horamy. Nepřátelé kteří ji napadli byli v nevýhodě a většinou svoji bitvu prohráli. Proto byla Ormanie bezpečná země. I samotný král byl spravedlivý a dobrý vládce. Lid miloval a také se k němu dobře choval. Byl také spravedlivý a když se o něco jednalo tak rozhodl vždy nejlépe jak mohl. Ale byl také přisný a jeho zákony se museli dodržovat. Kdo kradl, tomu nechal setnout ruku, kdo vraždil toho nechál popravit. Proto se zákony dodržovali. V městě Tarok se proto nebyla skoro žádná kriminalita, ale i tak se stalo někdy za čas že někde v jeho zemi byl porušený zákon a potom byl soud. Proto v Taroku žil také kat. Kati nebyli ve společnosti moc oblibení a proto taky měli svoje domky vždy na samotě od ostatních obyvatel. Měli svoje vyhrazené cesty, po kterých mohli chodit jen oni. Lidé věřili že kdyby šli po stejné cestě jako kat, tak by je stihlo neštěstí. Kat měl i přesnou dobu kdy mohl chodit na nákup. Každý den od 6 večer mohl jit si nakoupit co potřeboval. Obchod byl prázdný a tak měl i klid na nákup. Vždy si nakoupil to co bylo potřeba na celý den a tím musel vystačit až do dálšího večera. Kati nebyli samotáři, měli mnohdy i rodinu. Už jako mladí než se začali učit svému řemeslu se mohli pohybovat po celem městě volně a komunikovat se všemi lidmi. Mnohdy si našel i dívku která se za něj později provdala. Jakmile se začne člověk učit katovskému řemeslu, tak se ho začnou lidé bát a vyhýbají se mu. Lidé potom věří že je v blízkém kontaktu se smrtí a že by to pro ně mohlo znamenat nebezpečí. Jediní kdo z nich nemají strach jsou jeho přátelé, kteří s ním rádi popovídat a nebo ho i navštíví. O katech se říká že mají černé řemeslo ale zase lide i když z nich mají strach, tak zároveň z ních mají respekt a zvlášt kat který žil v Taroku byl velice vážený jak u krále tak i u nejvyšího čarodějě Garena. Sám kat když potřeboval, tak se mohl za nima kdykoliv zastavit a popovídat si o různých věcech.
Tento kat měl svůj dům daleko u hradeb. I když to byl dům kata, tak vypadal velice hezký.
I tento kat měl rodinu, jmenoval se Dorgan a měl 3Olet. Byl vysoký , měl na krátko střižený černý vlasy. Měl svalnatou postavu. Kdyby ho lidé neznali tak by si mohli myslet že je to rytíř samotného krále. Dorgan byl za mlada velice veselí mladík, ale ted byl vážný a už se ani moc nesmál. Jediné pro co žil byla jeho povinost kata a jeho rodina. Jeho žena byla Krasná mladá paní. Měla dlouhé vlasy zrzavé vlasy, které mívala zavázané v copu. Oči měla jako modré koralky, když se smála tak i ten nejsmutnější obličej se pousmál ale když se začala mračit, tak se ji každý raději vyhýbal. Jmenovala se Merin. Merin měla hodně přítelkyň, ale moc s níma od svadby nemluvila, protože se provdala za kata a oni měli strach k ním vkročit. Maximálně kde se mohli společně setkat bylo na tržišti a nebo někde mimo dům, ale to se nestavalo, protože Merin měla doma syna o kterého se starala. Synovi dali jméno Darien. Byl to malý veselí kluk, který měl černé vlasy po otci a zrzavé obočí po matce. Když mu bylo 5 tak si našel ve městě několik kamarádu. Jeden se jmenoval Moren, byl to takový rvaví kluk. Měl to po svém otci který sloužil u hradní straže. Po čase se Moren odstěhoval více do města, proto se už s Darienem neviděli. Druhy se jmenoval Redan. Byl velicé chytrý a intelektualní kluk, ale když bylo potřeba tak se uměl i poprat. S Redanem trávil Darien nejvíce času. Každý den běhali po městě nebo po lese, hrály hry a další zajimavé věci. O rok později v záři čekal na místě kde si společně hrávali. Bylo to na paloučku u starého dubu. Kousek dál ležel asi kilometr dlouhý rybník, kde se učili plavat a kde si v létě hráli. Ale tentokrát nepřišel. Darien nevěděl proč nepřišel a unavou usnul pod dubem. Po nějaké chvilce se probudil a uviděl nad sebou Redana. Redan se usmíval a říkal:
“Proč tady tak ležíš a neděláš něco užitečného?Třeba proč si neužívaš tepleho počaší a nekoupeš se? „
Darien se zamračil a řekl:
“Já tu dneska čekam na tebe a nechtěl jsem , abys mě přešel kdybych tu nebyl. Kde jsi celou dobu byl?„. Redan se přestal usmívat : “ Bohužel už si s tebou nemužu hrát, začal jsem chodit do školy a musím se učit. Otec chce abych se stal kouzelníkem. Jeden kouzelník mu řekl že mám na to schopnosti a bylo škoda kdybych je nevyužil. Ale napřed se musím naučit číst a psát. „ Darien se smutně na něj koukl a řekl „ je to škoda, ale možná bych mohl říct otci a mohl byc taky chodit do školy! „ Redan se usmál a řekl: “ No vidíš,zkus se ho zeptat,snad ti to dovolí. „ Darien se usmal rychle ze rozloučil a rozběhl se domu. Bežel po cestě tak že málem shodil na zem několik lidí. Ti na něj zírali a někteří na něj něco pokřikovali ale brzo přestali, když si uvědomili kdo to je. Darien si jich nevšímal. Běžel co nejrychleji domu. K domu přiběhl uplně uřičený a špinavý od bláta které na něj cákalo, když běžel po cestě. Otevřel dveře a zavolal na maminku „mami kde tata?Chci se ho na něco zeptat. Chtěl bych taky chodit do školy s Merinem.“ Maminka vyšla z kuchyně ale nic neřekla, místo toho se podívala ke stolu kde seděl otec. Darien se na něj podíval a čekal co řekne. V tom nadšení si nevšiml že otec sedí u stolu. Táta si ho prohlížel. Díval se na něj jak kdyby to byl někdo koho nezná a pak řekl „Proč jsi tak špinavý? Kde si se prosimtě zase válel?“ Darien se na sebe podival a hned zase pohlédl na otce provinilím obličejem „Omlouvám se, to je jak jsem běžel. Mohl bych prosím taky chodit do školy? Slyšel jsem ,že se tam člověk naučí psát a číst“. Otec chvíli mlčel a potom smutným hlasem řekl „ Dariene, je mě to líto ale do školy nesmíš chodit. Ani já jsem to neměl dovolené. Žádny kat nesmí umět číst ani psát. My máme svoje rozkazy a ty musíme poslouchat a nesmíme vědět za co je trestaný nebo co provedl. Je to králum příkaz a my ho musíme dopržovat. To samé se tyka i tebe.“ Darien zbledl a zlostně řekl „ Co je na tom špatného něco umět číst nebo psát? Co když někdo přijde a řekne mě že mam jednat na králuv příkaz a přitom to nebude králuv příkaz a“ V tom mu otec skočil do řeči a řekl: „To se nikdy nestane, protože rozkazy ti řekne osobně král!“ Darien stal a nevěděl co říct a v tom vyhrkl větu aniž by si uvědomil její nasledky „ Nechci se stát katem! A nikdy se jím nestanu!“ Otec vstal ze židle a a vykřikkl „ A co si myslíš že budeš dělat až budeš velký? Nikdo katova syna nevezme do žádne školy, protože si lidi myslí že na sebe přínesou smulu! A ty se s tím už smiř, že jednou toto povolaní čeká i tebe!“ Darienovi se objevili první slzy v očích a vyběhl z domu pryč. Utikal po cestě a v duchu si říkal „Nikdy se nestanu katem! Nikdy!“ Otec stál na prahu a koukal jak se Darienova postava vzdalovala z v dáli. Přišla k němu Merin a řekla „ Dorgane, musíš ho pochopit, je to pro něj těžké pozorovat kamarady jak dělaji něco jíného než on a zvlášt když je to pro všechny ostatní normalní.“ Dorgan se na ní podival a obejmul ji „Já vím, ale ani já to neměl nehké. Jedina možnost jak by se tomu mohl Darien vyhnout je že by měl bratra, který by se stal místo něho katem.“ Merin na něj pohlédl a naznačila mu že ma jít do chalupy. Vzala ho za ruku a Dorgan pochopil co chce udělat a šel za ní. Merin zavřela dveře.
Darien po chvílce doběhl k domu kde bydlel Redan. Začal bušit na dveře a po chvílce se otevřely dveře, za kterýma stál Redanuv otec „Co tu chceš?“ zeptal se . Darien pohotově odpověděl „Dobrý den. Chci mluvit s Redanem.“ Redanuv otec se pousmál a řekl „Dariene, on teď nemůže, zkus se zastavit až k večeru.“ V tom se za ním ozval znamý hlas „Ahoj Dariene,tak co? Budeš taky chodit se mnou do školy?“ Redan se objevil před otcem a podival se na otce. Otec se koukl na ně, zakroutil hlavou a zmizel v domě. Darien posmutněl a řekl „Nemůžu, táta mě to zakázal. Prý kati mají zakazané se učit, hlavně psát a číst.“ Redan se zasmál a řekl „Táta mě to taky říkal, ale já jsem si řekl že to uděláme jinak. Je to nesmyslné nařízeni. Každý den odpoledne se budume scházet u rybníka a ja tě naučim vše co jsem se ve škole naučil. Potom až budeš umět číst ti na zimu budu pujčovat knížky, ale nezapomeň, že to musíme dělat tajně.“ Darien se posmál a řekl „To myslíš vážně? Opravdu to pro mě uděláš?“ Redan se zasmál a řekl „ proč bych to pro tebe neudělal? Tak ja jsem jdu zase učit, ty jdi v klidu a zítra po obědě si dáme sraz zase u rybníka.“ Darien se byl rád že to takto vyřešili, rozloučil se a šel v klidu domu. Doma nikoho neviděl a tak šel do pokoje. Lehl si napostel v hned usnul. Hned ráno se šel hned nasnídat. Mama ho hned poslala umít se. Potom přišel a podival se co si dá na snídani. Na stole bylo nachystane pečivo s kusem masa, nějaké ovoce a kozí sýr. K pití bylo na v misce nachystané mléko. Přisedl ke stolu a vzal od každého trochu. Jakmile dojedl zeptal se mamy „Mami prosim tě, kdy přijde otec domu?“ Mama k němu přišla a řekla „ Přijde až večer. Král si ho zavolal kvuli práci.“ Darien se na ni usmal a řekl „Aha, mami dneska bych potřeboval byt dlouho venku. Jdeme s klukama se koupat k rybníku a chceme využit hezkého počasi na koupaní..“ Merin vzala ubrousek a na něj položila jídlo které zbylo od snídaně, do čutory nalila vodu a podala Darienovi a řekla: „Hlavně si dej pozor, ať se ti nic nestane. Než se setmí, musíš byt zpátky.“ Darien hned přikývl hlavou, popadl ranec s jídlem a zmizel ve dveřích v domě a zaním se ozval jeho
hlas: „ Neboj, než se setmi tak budu doma! Ahoj večer.“ Darien čekal do odpoledne tím že se koupal a potom se koukal na na mraky plujicí po obloze. Každý mrak mu připominal nějaké postavy nebo nějaké zviřata. Při této činosti usnul. Probral se ve chvíli když slyšel přicházet nějaký kroky. Byl to Redan, který jak slíbil přicházel k rybníku. Pozdravili se a Redan přisedl k Darienovi. Vzal tašku a vytáhl z ní kus pergamenu, brk a tuš. Poté vytáhl další kus pergamenu ale ten byl už popsaný. Ukazal prstem na písmeno které tam bylo „ Toto je písmeno A, zkus si je taky napsat.“ Darien namočil brk do tuže,vytáhl a položil na pergamen, tem se hned začernil tuži.Redan se zasmál a řekl „ Nesmíš ho takto pokládat, když se už dotkneš brkem pergamenu, tak musíš už psat.“ Darien se na něj koukal, potom se podíval na svůj pergamen a zasmál se. Redan vzal jeho ruku, namočil brko do tuže a poté opatrne položil špičku brku na pergamen a jemnými tahy napsal pismeno A. „Ted to zkus ty“ řekl Redan. Darien opět namočil brk do tuže a pote vedle prvního písmena začal psát další A. Nevypadalo nějak extra, ale další které napsal bylo už lepší. A tak to dělali až do večera. A takto to bylo každý den. Vždy se domluvil s maminkou, ta mu na den nachystala jídlo a on odešel a k večeru se zase vrátil na večeři. Od toho dne se s otcem nepohádal. Na podzim už uměl psát celou abecedu. Redan s nim začal číst knížky které měl ze školy. Darien dělal veliké pokroky zvlášt ve čtení. Na zimu už uměl číst bez zastavovaní a koktaní. Redan byl velice překvapený jak mu to jde. Vždy když měl přečíst nějakou knížku, tak mu to Darien přečetl. Dariena to velice bavilo a brzo poprosil Redana aby mu donesl nějaký knížky na čtení. Redan řekl že se mu nějaký knížky pokusí sehnat. Ani jeden si neuvědomoval, že se Darien všechno učí i to co bylo určeno pro kouzelníky. Jednoho velmi mrazivého dne si dali sraz u Redana doma. Seděli v Redanově pokoji a Darien četl dějiny Čaroděju. Redana to moc nebavilo a spíš to vypadalo jako by u toho spal. Ale Darien četl dál „ Warias ve své době byl velice mocný a králi dělal veliké problémy. Když potřeboval, tak si vzal co chtěl a to i přes to že by měl někoho zabít. Díky jeho ruce zemřelo mnoho lidí a jednou i zemřel královi jeho prvorozený syn Eron. Král se chtěl za syna pomstit a tak dal poslat pro všechny známé kozeliky. Warias měl sídlo v lese, které bylo nedaleko města Tarok. Trvalo jim dlouho než zjistili, kde se jeho hrad nachazí. Plno kouzelniku zemřelo než se jim to podařilo zjistit. Tři roky po smrtí králova syna Erona se konečně podařilo zjistit kde je joho sídlo. Trvalo jím víc jak tři dny než se k jeho hradu dostali a hrad dobily. Než se jim ho podařilo zajmout, zemřelo přes 100 vojáku a 30 kouzelniku. O jeho způsobu popravení se nikde raději nepíše, protože to byla nejhorši smrt jaka kdy mohla nastat. Warias byl nejhorší kouzelník, který kdy se v Ormanii objevil. Jeho černá magie byla tak mocná že nikdo nevědel jak zničit jeho hrad. Hrad už nikdo nikdy nenašel, králuv kouzelnik se domníval, že hrad zmizel poté co zemřel jeho majitel.“ V tom se ozvalo hlasité chrapaní. Darien pohlédl na Redana. Ten spal na židli tak, že kdyby ještě se posunul kousek do leva, tak by spadl. Darien se podíval z okna a viděl že už se stmívá. Věděl že je čas jít domu. Než se zvedl, tak jeho pohled padl na několik knížek na stole a v knihovně. Vzal je a zabalil jsi je do ranečku. Na kus pergamenu mu napsal, že si je vypujčil a poté potichu odešel z pokoje.Redanova matka zrovna nosila jídlo na stul a všimla si jak Darien odchazí z jeho pokoje „ Ty už jdeš? Vůbec jsem tě ani neslyšela.“ Darien pohotově odpověděl „Ano ,už musím jit, aby maminka nezlobila že jdu pozdě. A Redan samou únavou usnul, tak ho nechci rušit .Ať se v klidu vyspí. Nashledanou a dobrou chuť “ řekl Darien. Mezitím už Darien byl mezi dveřmi a zavíral za sebou a slyšel jak Rudanova maminka řika „Ahoj a zase někdy přijď.“ Darien přišel domu přímo na večeři. Maminka mu řekla: „Konečně jsi doma, už jsem uvařila jídlo. Bohužel se dneska najíme sami. Otec ještě musí pracovat. Má teď hodně práce.“ Darien nic neřekl a sedl si za stůl. Než maminka všechno donesla tak si vytáhl jednu knížku a začal v ni listovat. Zjistil že je to kniha kouzel. Prolistoval několik stránek a narazil na kouzlo které mělo přeměnit dřevo v kamen. Přečetl jsi zaříkávadlo a vyslovil ho. Nic se nestalo, jen naprasklo opěrátko židle. Proslitoval o pár listu dál a tam našel kouzlo zhasnuti ohně. Podival se na stůl a tam uviděl hořet svíčku. Ukazal na ni prstem a řekl „ Zavaro fire“ v tom se svíčka zhasla. Darien na to zíral „super,co ještě zkusím??“ Podival se do knížky. „Prosím? Co to mělo znamenat? Jak co ještě zkusím?! Co to držíš v ruce?!“ dořekla rozhořčeně jeho maminka. Darien se koukal na knížku a chvíli na ní. Nevěděl co ji má říct a potom řekl „ Je mě to líto, ale naučil jsem se číst a psát a to co držím v ruce je knížka.“ Darien se koukal na maminku a čekal co řekne. Měl strach, že mu bude nadavat ale to se nestalo. „Tak to aspoň tady neukazuj. Čti si pouze v pokoji. Hlavně ať tě nevidí táta. A co nechci tady vidět, tak jsou nějaký kouzla. Rozumíš?“ Darien měl takovou radost, že by mamince v tu chvíli udělal vše co ji viděl na očích. Vstal a odnesl si knížky do pokoje. Za chvíli se vrátil a pustil se s chutí do jídla. Jakmile dojedl padla na něj taková dřímota že usnul hned po jídle na židli. Do postele ho odnesl až v noci táta.
Darienovi se po půl roce narodil bratříček Bard ale Darienovi to moc nevadilo. Pomáhal mamince se o něj starat. Bylo pořad co dělat, takže na pár měsíců zapomněl na to, že má nějaký knížky. Ale brzo se zase k ním vrátil. A tak utekly roky a Darienovi bylo 10let. Jeho bratrovi Bard měl skoro 4 roky. Darien pokročil ve čtení tak že po čase už uměl číst i náročné knížky které byli náročnější na čtení. S Redanem se už nevydávali tak často jako jindy, protože Redan musel už zůstat ve škole a věnovat svému studiu veškerý čas. Jednou týdně se zastavil za Darienem a donesl mu nové knížky na čtení. Redan už musel půjčovat mu knížky ze školní knihovny, protože jeho knížky měl Darien už dávno přečtené. Darien byl schopný za den přečíst jednu knížku, takže se mu snažil Redan vybírat nejvíce knížky které byli veliké a náročné. Jednoho krásneho letního dne byl Darien s maminkou a bratrem sám doma. Otec zase pracoval. Darien zrovna četl knížku „ Všemocná magie“. Byla velice pro něho zajímavá a tak si ani nevšiml, že přišel domu jeho otec. Maminka je volala k obědu. Darienovi se nechtělo odkládat knížku a tak si ji vzal k sobě. Vyšel z pokoje a zasedl ke stolu aniž by si všiml, že na něj otec kouká. Po chvilce se ozvalo „Dobrý den!“ Darien se nadechl a pochopil co se děje. Odlepil oči od knížky a podíval se na tátu a snažil se změnit atmosferu která začínala houstnout. „ Ahoj tati, jak bylo v práci? Měl jsi hodně zločinců?“ Otec se na něj díval a potom řekl „ Ani ne! Můžeš mě říct na co máš tu knížku v rukách? Pokud vím, tak jsi se neučil číst ne?“ Darien mávl rukou „Ale prosím tě tatí, copak mužů mít takhle velkou knížku na čtení když neumím číst? Já jsem si ji půjčil kvůli obrázkům…“ Táta ho přerušil „Neříkej že ji máš kvůli obrázkům! Pokud vím, tak jsem ti zakazal aby jsi se učil číst! Žádny kat nesmí číst knížky!“ V tom Darien vyskočil ze židle „Nevím proč by kat nemohl číst! Není na tom vůbec nic divného. Kdyby kat uměl číst tak si muže přečíst rozkaz krále a nemusí čekat až za ním král přijde. A pokud kat nemůže číst, tak se nikdy nestanu katem!“ Než se ale táta stačil vzpamatovat, tak Darien už byl z domu pryč. Utíkal rychle, co nejdále od domu. Měl zlost na otce že se na něj zase rozčílil kvuli tomu že četl jen knížku. A v duchu si stále říkal „ Proč nemuže člověk každý člověk číst? Proč zrovna on musí byt syn kata? V životě si to nepřál a nikdy kat byt nechce!“ Než si to uvědomil, tak byl mimo hradby města a běžel směrem k lesu. U lesa se zastavil a koukal se na město. V záři slunce bylo město jako by zlaté,kolem města se tyčily veliké hradby a na ních spatřil malé chodící postavy. Věděl že jsou to straže. V pozadí města vyčnívaly veliké hory, které byli celoročně pokryty sněhem. Tyto hory byli kolem města ze tří světovích stran. Jediná světová strana na Jihu měla veliký les a cestu do dalších častí země. Darien se podíval na les. Les pomalu stoupal do kopečka. Darien věděl že za lesem jsou taky hory, ale byli pokryté cele lesem, takže si toho nikdo nevšiml. Opět se podíval na město a řekl si „Nikdy se nestanu katem!“ Najednou dostal jakýsi nutkaní. Něco ho lákalo do lesa. Nevěděl co to muže být. Pořad ho něco jakoby volalo. Darien se podíval na město. A rozběhl se bezmyšlenkovitě do lesa. Bežel mezi stromy a ani si neuvědomoval, že běží do stále většího kopečka. Nevadilo mu ani že pořád musel kličkovat mezi stromy. Po nějaké chvíli se objevil na paločku. Zastavil se a podíval se z něj dolu. Uviděl něco co nikdy ještě neviděl. Slunce které se už chystalo na zapadnout, ozařovalo malinkaté město. Darien poznal že je to Tarok. Byl to přenadherný pohled. „Proč jsem tady nikdy nebyl?“ Najednou zase ucítil ten pocit a znovu se rozběhl. Po chvilce byl zase v lese. Běžel malou chviličku, když to před sebou spatřil. Přede ním se tyčila nějaká budova. Byla malá, ale poznal že je to část rozbořeného hradu. Bežel co nejblíž k němu. Najednou se v jednom okně rozsvítilo světlo. Darien se zastavil ale po chvíli se zase dal do běhu. Hrad se pomalu zvětšil. Až nakonec byl čtyřnásobný než ho viděl poprvé. Darien vyhledal vchod do hradu. Brána byla dávno rozbořena a zarostla pavučinami. Darien se podíval znovu na okno kde svítilo světlo a poté zase na bránu. Přemyšlel proč je zarostla. Je někdo v tom hradu? Přemyšlel že by se vrátil, ale zase mu něco říkalo že ma jít dovnitř. Darien opatrně vkročil do brány. Za branou byla tmavá černá chodba. Najedno se objevilo světlo. Bylo to světlo od pochodně. Darien ji opatrně vzal a šel dál. Světlo z pochodně rozezařilo několik metru před měj. Viděl že jde uzkou malou chodbou, po chvíli se objevil v malé místností která měla jeden vchod a jedny schody. Schody byli dávno rozbořené, protože byli ze dřeva a to už za ten čas ztrouchnivělo. Darien se vydal dál vchodem. Chodba se už zvětšovala. Šel dlouho až narazil na točité kamené schodiště. Začal po něm stoupat.Kromě svých kroků a hořicí pochodně nic neslyšel. Po chvíli se zobrazili zdobené dřevěné dveře. Ty byli v perfektním stavu. Byl na nich vyřezaný obrazek stromu, nad kterým byla otevřena kniha. Nad knihou bylo vyřezano písmeno W. Darien se chtěl dotknout dveří ale ty zaskřipaly a samy se otevřeli. Darien opatrně v kročil. Byla to místnost kde byla absolutní tma. Někde v dáli mistnosti bylo jasné malé zelené světýlko. Darien šel blíž k tomu světýlku a najednou se cela místnost rozařila světlem. Na stěnách se kaskadovitě rožnuly pochodně. Darien se zastavil. Nikdy nic takového neviděl. Místnost byla strašně dlouhá, její strop byl asi 10 metru velký a byl zakončený pilířema na kterých byli ruzné obrazy postav. Na šířku byla místnost velice dlouha, odhadoval že by mohla mít 20 metru, ale nevěděl to jistě. U zdi byli veliké knihovny které sahali pomalu až ke stropu. U jedné knihovny byli i schody, které se dali posunovat tak jak člověk potřeboval. Darien se pomalu rozešel a šel dál do místnosti. Po chvílí si všiml, že se místnost rozšířila. Už nebyli u stěn jen knihovny, ale i různé dveře. Uprostřed místnosti byl jeden dlouhý stůl. Na stole byli veliké svícny které hořeli. Na každým vrcholu stolu byli velké židle, které byli polstrované. Darien si jednu vyzkoušel. Byla velice pohodlná. Najednou se malé světlo na konci místností více rozzářilo. Darien se k němu podíval. Vstal a šel pomalu k tomu světlu. Po chvíli zjistil, že to co svíti zeleným světlem je velká kniha. Byla rozevřena na stojanu. Jakmile k ní přišel tak zelené světlo zmizelo. Darien se podíval co tam bylo napsaný,ale nemohl to přečíst. Bylo to divným jazykem napsané. Vzal a otočil knihu na začatek desek. Na knize bylo „Deligheterium Monarum“. Darien nevěděl co to znamená, otočil na první stránku. Nebylo tam nic jiného napsaný než „Imanora Khiminus“, Darien to přečetl nahlas. Nic se nestalo. Otočil stránku a uviděl na ní napsano velkým písmem „KOUZLO POHOSTINSTI - toto kouzlo se vykouzlí jakékoliv jídlo a pití a zasití každého.Pokud se jidlo sní, nádobí zmizí. Kouzlo se může nekonečně opakovat.“ Pod tímto nápisem bylo napsaný Hundarium. Jak ho Darien řekl, tak se na velkém stole objevililo plno pití všeho druhu a plno různého jídla. Darien byl velice překvapeny z toho co se stalo. Vzal opět knížku a obratil ji na titulní stranu knížky. Na místě kde bylo napsany Deligheterium Waris Monarum byl ted jiny napis Wariasova Kniha černé magie. Hned začal listovat v knize a zjistil, že vše co bylo napsany neznamým jazykem je ted pro něj napsany jazykem kterému rozumí. Darien se šel podívat ke knihovně a vytáhl jednu menší knihu. Bylo na ní napsaný Magie všech hvězd. Hned pochopil co znamenalo slovo Imanora Khiminus. Bylo to kouzlo které mu umožnuje číst všechny knihy, které jsou napsaný cizím jazykem. Najednou ucítil nádhernou vůní pečeného kuřete. Šel ke stolu a začal jíst. Od každého si vzal kousek. Bylo to velice dobré. Byla tu jídla které on nikdy třeba neměl. Byla to pro něj velká hostina.Za hodinu se mu podařilo sníst tolik jídla a vypít lahodného pití jako nikdy jindy. Byl z toho tak znaveny že se zvedl a šel ke dveřím, které byly naproti němu. Přišel k ním a otevřel je. Za dveřmi byla velká ložnice s velikou postelí. Byla tak veliká, že by se na ni vešly tři velké osoby. Na posteli byli velké modré polštaře a veliká deka. Stěny pokoje byly bíločerné. Vedle postele byl jeden velký stůl s židli.V pravo místnosti bylo jedno velké okno. Tím oknem prosvítalo tolik světla. Darien šel k oknu. Pohled byl stejný jako na paloučku.Viděl malé město akorat ted už bylo šero,z mnoných malích časti města byla vidět mala světýlka. Věděl že jsou to stražné ohně. Pohlédl na postel. Šel k ní a lehl si na ni. V tu ránu usnul. Probudil se až pozdě ráno. Měl hlad, ale taky potřeboval zajít na záchod. Na levé straně uviděl malé dveře. Přišel k ním a otevřel je. Byla tam malá koupelna. Nikdy nic takového neviděl, protože byl zvyklí se koupat v kadí, do které mu maminka vždy ohřála vodu. Tato místnost byla sice malá oproti tomu co tady viděl, ale když to srovnal se svým pokojem, tak byla asi dvojnasobně větší. V místnosti uviděl jednu velkou bilou káď, ale ta nebyla ze dřeva ale z vytesaného černého kamene. Vedle kádě bylo umyvadlo které bylo zasazeno do béleho kamene. Nad umyvadlem bylo jedno velké zrcadlo. Jeho rám byl tvořená z 7 kusu ruzně vyřezaných dřevin, v rohu místnosti byla zazděná malá mísa. Měla malý malovaný víčko a uprostřed bylo držátko.Uchopil držátko a nazvedl malované víčko. Uvnitř mísy byla malá dírka. V tu chvíli nepřemyšlel a okamžitě usedl na mísu. Hned se mu ulevilo. Když sedel tak si všiml že na zdi je vyčnivajicí kamen. Darien se ho dotkl a z mísi se ozval zvuk cvrčicí vody. Okamžitě vyskočil protože se toho lekl ale brzo poznal ze se jen spustila voda a spláchla to co bylo v míse. Poté šel do vélké místnosti kde večer jedl. Přišel ke stolu ale na stole nic nebylo. Přemyšlel zda se mu to nezdalo ale potom vyslovil „Hundarium“. Na stole se opět objevilo plno jídla a pití. Darien hned šel ke stolu a pustíl se do jídla. Jakmile dojedl tak zůstal sedět a přemýšlel. Díval se kolem a vzpoměl si že četl něco o Wariasovi. Vzpomněl si že to byl ten čaroděj kterého chytili a popravili. Darien se usmál a začal se smát. „Našel jsem Wariasuv hrad! Já jsem ho našel! Všechno tady je moje, nikdo o tomto místě neví kromě mě a nikdo tu nebydlí.“ Smích se rozléhal po celé místnosti a celým hradem.
Darien se další den vrátil domu.Doma dostal vyhubováno. Darien se omluvil a řekl že už doma nic číst nebude. A to taky dodržel. Vždy když chtěl tak se ztratil a odešel na Wariasuv hrad. Nikdo z rodičů nezjistili kam chodí. Vadilo jím, že zmizel na dva dny ale po čase se s tím smířili, protože se jim vždy vrátil v pořádku. Dorgan si myslel že Darien přestál se čtením a že odchazí pouze do přírody kde maximálně někde přenocuje. Merin s tím nesouhlasila a říkala, že na nějaký potulovaní je ještě malí a že se mu může něco stát. Ale po čase se stím také smířila. Měla velkou práci s Bardem protože ten chtěl jít taky se tolat a tak ho musela pořád hlídal.
A Tak utekly další 3 roly. Zdálo se že je vše v pořádku. Darien trávil více času doma ale občas na několik dnů odešel. Za těch pět let přečetl tolík knížek že mu nedělalo problém se vyznat v ruzných oborech. Z knihy magie se naučil všechna jednoduchá kouzla ale ty složitá mu pořád nešla. Nefungovala a on stále nevěděl proč. Přemyšlel doma proč mu nefungují. Kdyby se tak mohl někoho zeptat ale on neznal nikoho promě Redana a tomu nechtěl říct co našel a se naučil. Jeden den si v hradu pomocí zmenšovacího kouzla zmenšíl knihu magie tak, aby se mu vešla jen do dlaně. Doma přemýšlel proč mu nefunguje kouzlo firebal a u toho ho pořád otravoval jeho bratr Bard. „Pojd si hrát! Dariene pojď! Půjdeme si hrát.“ „Neotravuj mě Barde! Já přemýšlím!“ vykřikl na něj Darien. V tom přišla k němu mamka a řekla „Dariene nechovej se k Bardovi tak! Nemuže za to že jeho kamaradí chodi do školy a on se nudí, protože nemůže taky chodit do školy!“ Darien se pousmál a řekl „ No já ho mami v tomto chápu, ale já jsem si zabavu našel..“ Mamka ho hned přerušila „Ano tím že jsi se naučil číst proti odcovu zákazu! Díky bohu, že jsi s tím už přestal!“ Darien hned začal oponovat: „Mami já nevím co má král proti tomu aby kat uměl číst. Já v tom nevidím nic špatného. Víš kolik se člověk může naučit z knížek?“ dořekl a mamka se na něj zamračila:
„ Já číst umím a vím co to je! Knížky jsou fajn, ale prostě pro katy a jeho syny je daný zákaz číst a ty ho musíš dodržovat, ať se ti to líbi nebo ne! Místo tady toho vysedavaní vem Barda a bež s ním k rybníku. Je tam teď opravdu moc hezký. Hlavně dej pozor aby nespadl do vody. Víš že neumí pořád plavat. Potom v poledne přijdte na jídlo.“ Darien se zamračil „No dobře, tak já tam s ním zajdu. Pojď Barde, jdeme k rybníku. Možná tě naučím i plavat.“ „Ne! Já plavat nechci! Víš že se bojí vody. Ja se nechci učít plavat!“ Dořekl Bard a koukal se rozuřenýma očima na Dariena. Darien si povzdechl „No dobře, já tě do ničeho nenutím, záleží to jen na tobě. Když tak si tam něco zahrajeme.“ Bard se hned usmál a řekl „Anoooo to bude super. Třeba na schovávanou!“ Darien se pousmál a řekl „Naučím tě i jiné hry, uvidíš“. A Tak se společne vydali k rybníku. Darien si nenápadně sebou vzal knihu magie. Jakmile přišli k rybníku tak se Bard zeptal „Tak co si zahrajeme? Znám ještě honěnou.“ „Chvílku strpení bratříčku,mám tu jednu hru která se ti bude líbít“ odpověděl mu Darien a mezitím dal na trávu malou knížku. Poté vyslovil „Heretic“ a knížka se zvětšila. Darien si ji otevřel a nalistoval stránku která se jmenovala „ Levitace“. Toto kouzlo mu nikdy nefungovalo, protože bylo v ní napsáno, že k tomuto kouzlu je potřeba další osobu na kterou sešle kouzlo. Tato osoba se vznese a bude lítat nad zemí. Mezitím co Darien hledal zaklinadlo, tak přišel k němu Bard a řekl „Dariene co to je? To je knížka ne? Neřikal jsi že už nečteš?“ Darien odpověděl aniž by se na Barda podival „Nemusí mamka všechno vědět. Občas si čtu nějakou knížku a tato je právě plna her a tato hra se ti bude líbit. Ale nesmíš to říct nikomu.Rozumíš?!“ a podíval se na Bard. Bard se díval na knížku a řekl „Neboj, nikomu to neřeknu“. „Fajn“ odpověděl Darien „Ted si lehni tady na trávu a nic nedělej. Jen lež a nehýbej se.“ Bard hned si lehl na travu jak mu Darien řekl. Darien vzal knížku a začal číst divné slova kterým Bard nerozuměl. Po chvíli se nadneslo Bardobo tělo. Darien dál něco říkal a tělo se pohybovalo jeho směrem. Po chvilce se zastavilo. Darien hledal zaklinadlo které by levitaci ukončilo ale na té strance nic nenašel. Otočil na další stránky a na jedné uviděl kouzlo „zrušení“.Nic víc kromě zařikavadla na stránce nebylo napsané. Darien přemýšlel zda ho ma říct a po chvíli ho přečetl „ Darkend“. Darien čekal co se stane.Tělo se opět dalo do pohybu. Tentokrát nešlo za Darienem ale vydalo se k rybníku. Darien přemýšlel co se děje a po chvíli pochopil že tělo se přemystuje nad rybník. „Bard neumí plavat!!!“ Blesklo mu v hlavě doběhl rychle k tělu a chytíl ho za nohy které byli právě k němu. Vůbec to nepomáhalo. Bylo to jako kdyby držel kládu která pomalu padá z kopce. Tělo brzo bylo už u břehu. Darien se snažil co nejvíc mohl a pak ho pustíl a rozběhl se knížce. Rychle v ni začal listovat ale nic nenacházel. Vždy se podíval na tělo a zase do knížky. Po chvíli tělo už bylo uprostřed rybníka. Darien prolistoval celou knižku ale nic nenašel. Podíval se na Barda. Bardovo tělo se zastavilo přímo uprostřed rybníka. Bard ležel v klidu a najednou nazvedl hlavu. Když zjistil že je uprostřed rybníka, tak začal hrozně řvát a hned potom spadl do vody a už se nevynořil. Darien hned jak to viděl a hned se rozběhl k rybníku a skočil do něj. Doplaval doprostřed rybníka a začal se potápět. Přes všechnu jeho snahu nemohl jeho tělo najít. Poté se hned vydal ke břehu a s pláčem se rozběhl ke knížce kterou hned zmenšil a schoval ji do jednoho stromu který měl v sobě dutinu. Poté se rozběhl do vesnice. Volal o pomoc a všichni se na něj dívali. „Pomozte mi prosím Vás, můj bratr spadl do rybníka, nemůžu ho najít. Prosím Vás.“ Toto křičel celou dobu než doběhl domu. Než doběhl ke domu tak ve dveřích už stál táta „Co se stalo Dariene?! Kde je BARD?!!“ Darien k němu doběhl a ubrečeným hlasem řekl „Hráli jsme si a Bard…fnuk…… uklouzl a spadl do rybníka, hned jsem za ním….fňuk… skočil ale nemohl jsem ho najít.“
Dorgan se na nic už neptal a rychle se rozběhl k rybníku. Plno lidí bylo už u rybníka a plavali v něm a hledali Barda. Dorgan nečekal a skočil hned do rybníka. Potápěl se na ruzných místech. Lidi se postupně střídali ale nikdo ho nenašel. Čas rychle utíkal. Začalo se stmívat a tak lidé pomalu začali odcházet domu. Ten den bylo v městě ticho. Dorgan seděl stále na břehu a objimal brečíciho Dariena. Už byla tma a Dorgan se zeptal „Darien řekni mě prosim tě co se přesně stalo?Vím že by Bard k rybníku nešel i kdybys ho nutil. Řekni mě to prosím tě! Co se stalo!“ A pohledl zaslzenýma očima na Dariena. Darien po chvíli odpověděl „Hráli jsme si. Já jsem ze srandy něco řekl a on se začal vznášet. Nesl se nad zemí a potom se přesunul nad rybník. Snažil jsem se ho sundat na zem ale nešlo to! Bylo to silnější než já!! Nešlo to!!“ poté mu opět začali tést slzy. Zvedl se a rozběhl se pryč. Dorgan zůstal sedět na břehu a koukal se na rybník. Celou noc strávil u rybníka. Domů se vrátil až ráno. Mezítím lidé se znovu vydali k rybníku aby aspoň našli Bardobovo tělo. Dorgan se hned druhý den se vydal k rybníku. Darien zůstal v pokoji a vůbec z něj nevycházel. Nechtěl ani nic jíst. Uběhl týden ale Bardovo tělo stále nenašlo. Nidko nechápal kam mohlo zmizet. Celý rybník několikrát už prohledali. Poté to už vzdali. Všichni už stratili nadeji na to že by někdy mohli Bardovo tělo najít. Poté se rozhodli, že mu udělaji pohřeb i když tolo nenašli. Na pohřbu byli všichni kromě Dariena. Dorgan dostal strach o Dariena. Uvědomil si že se Darien poprvé setkal se smrtí. Zkoušeli mu domluvit, že za to nemůže, že se na něj nezlobí a podobně, ale Darien na to nerágoval. Po čase začal Darien trochu jíst, ale vůbec nepromluvil. Nebylo večera kdy Dorgan nemyslel na Barda a na to co mu Darien řekl. Poté se podíval na Merin a řekl „Darien použil kouzlo.“ Než mohla něco Merin říct, tak se Dorgan rozběhl a byl pryč. Po hodině se vrátil a někdo šel za ním. Merin poznala že je to Garen, královský kouzelník. Garen vešel do domu a pozdravil. „Zdravím tě Merin. Kde máte Dariena? Promluvím s ním.“ Jeho hlas byl plný klidu a míru. Merin ukázala na dveře a Garen se k ním bez dalších otázek vydal. Zaklepal a poté slušně vešel. Na posteli seděl Darien a koukal do zdi. Poté se podíval na Gerena ale nic neřekl. „Ahoj Dariene,máš to tady opravdu hezké“ řekl Garen a koukal se po pokoji. Šel ke stolu kde byla židle „Můžu si doufám přisednout?“ Dareien přikývl pouze hlavou, ale nic neřekl. Geren to vzal jako souhlas a tak si vzal židli a přisedl si k němu. „ Tvůj otec mi řekl, že si bereš za vinu smrt tvého bratra a že nechces pomalu nic jíst“. Darien na to nic neřekl a jen se na něj koukal. Garen pokračoval „Bard neměl rád vodu a co vím tak se k vodě sám nepřiblížil. Tak jak je možné že se octl v rybníku a nenašlo se jeho tělo? Napadámě že by jako jediné vysvětlení mohlo byt…kouzlo. Řekni mě co se tam stalo? Svěř se mě. Jsem jediný kdo ti může tady porozumět.“ Darien mlčel. Prohlížel jsi Garena. Garen ted seděl a koukal se mu přímo do oči. Darien se snažil podívat se jinam ale nešlo mu to. Pořad ho něco v jeho mysli nutkalo aby promluvil. Nevěděl co to muže být. Až nakonec neodolal a promluvil „Bylo to kouzlo. Chtěl jsem vyzkoušet jedno kouzlo které jsem četl v knížce..“ Garen se podivinský podíval na Dariena „Ty umíš číst? Já měl zato že kati mají zakazano učit se číst.“
Darien se trochu pousmál ale hned zase usměv zmizel „Naučil mě to Redan, když začal chodit do školy. Potom jsme začal číst různé knížky. Tuto knížku jsem našel v ..lese. To kouzlo které v ni bylo napsané a jmenovalo se levitace. Chtěl jsem ho vyzkoušet, ale nikdo nebyl tehdy se mnou. Tehdy když byl se mnou Bard, tak jsme si řekl, že bych to mohl zkusit. Bard se poté začal vznášet. A poté se začal přesunovat nad rybník.“ Garen se na něj zamyšleně díval a poté řekl „Ale to nebylo jediné kouzlo které jsi použil ne?“ Darien se stále díval do jeho oči a potom zklonil hlavu „Ne nebylo. Chtěl jsem kouzlo ukončit, ale nebylo tam žádné zaříkávadlo, které by ho ukončilo. Našel jsem tam kouzlo, které jsem si myslel, že to má ukončit. Po jeho vyslovení se začal Bard přesunovat nad rybník.“ Garen se hned zeptal „A jak to kouzlo znělo nevíš? Neboj tady se nic nestane.“ Darien se roztřásl a řekl „Darkend“ Garen zavřel oči a poté je otevřel „Myslel jsem si, že to bude něco podobného. Dariene, to první kouzlo které jsi použil bylo neškodné,ale to druhé co jsi použil bylo kouzlo velmi silné černé magie. Proti tomuto kouzlu se nedalo normalními silamy bojovat. Toto kouzlo se dalo zastavit jen jiným mocným kouzlem. Je zajímavé, že jsi takové kouzlo přečetl, protože černá magie byvá většinou napsaná v jiném jazyce. Kde je teď ta knížka?!“ Darien pohotově odpověděl „Já jsem ji potom co jsme Barda nenašli spálil.“ Garen se podíval z okna a hned zase na Dariena. Měl ustaraný obličej „Tak snad se už nic hrozného nestane. Dariene mám pocit že máš pozoruhodné vlastnosti. Jen tak někomu se nepodaří kouzlit zvlášt tak obtižné kouzla. Myslím že by jsi se měl stát kouzelnikem. Pokusím se domluvit s tvým otcem a poté bych tě začal učit kouzlům bilé magie. Jinak si nic nevyčítej. Vím, že to bolí ale nemohl jsi vědět co to kouzlo udělá. Každopádně kdybys někdy zase něco takového uviděl a nevěděl co to znamená, tak zajdi za mnou. Poradím ti s tím.“ Darien mlčel a poté přikývl. Garen se zvedl. Odnesl židli ke stolů a šel ke dveřím. Podíval se na Dariena „Měj se hezky a zase někdy ahoj. Když budu mít čas tak se za tebou zastavím.“ Darien odpověděl „naschledanou“. Garen poté otevřel dveře a odešel z Darienova pokoje. Jakmile zavřel za sebou dveře, tak si odychl. Šel k Dorganovi. Dorgan s Merin na něj čekali a Dorgan se zeptal „Jak to dopadlo?“ Garen se na oba podíval a řekl „ Darien použíl kouzlo černé magie. Nevěděl co znamená a co může způsobit. Myslím si že neměl v úmyslu mu ublížit. Každopádně si myslím, že mě lhal v tom že kníhu z které měl to kouzlo spálil.“ V tom začal Garen popocházet po místnosti „Naučil se číst at to měl zakázane a má nadaní na kouzla. Jediná možnost jak zabranit tomu, aby se nemohla situace opakovat je ta, že bych krále požádal abych se mohl Darien u mě učit. Je velice šikovný a mě by se hodil nějaký pomocník. Ale každopádně by jsi s tím musel souhlasit i ty Dorgane.“ Garen se zastavil a podíval se na Dorgana. Dorgan se podíval na Merin a poté zase na Garena „To nejde. Mojí povinosti je, aby můj syn se stal dalším katem. Myslel jsem že bych mol poslat Dariena do školy a Bard by se stal mím učněm, ale teď je Darien jediný syn a musí se stat katem. Proto to nedovolím. Brzo s ním zajdu za králem pro souhlas ho začit učit.“ Garen šel blíž k Dorganovi „Víš doufám, co to muže znamenat? Nemužu tě k tomu přemlouvat. Ty sám se musíš rozhodnout. Darien umí kouzla i když to popírá. Zatím si neuvědomuje proč se to stalo. Proto ho taky magie ještě neovládla a dá se ovlivnit na jakou stranu se má přidat, ale pozor, jakmile si uvědomí co se stalo, tak se může přidat na čenou stranu.“ Dorgan hned odpověděl „Kati vždy měli černé řemeslo. Brzo se stane mím učněm a nebude mit na nějaké kouzla čas!“ Garen mlčel. Po chvíli řekl „Dobře, ale slib mě, že když se bude chovat nějak divně, tak že se pro mě zastavíš.“ Dorgan přikývl a Garen šel ke dveřím. Merin mu chtěla jít otevřít dveře, ale Garen ji naznačil že se vyprovodí sám. Jakmile se za Garemem zavřeli dveře tak Dorgan řekl „Musím jit na hrad. Mám tam ještě práci.“ Než mohla něco Merin říct tak Dorgan byl zmizel za dveřmi. Merin koukala na dveře a najednou ucítila že něco tam smrdí. Otočila se a uvědomila si že peče buchty. Rychle se rozběhla k peci vytahnout buchty z pece. Ten den byl doma už nikdo nepromluvil. Darien ve svém pokojí přemýšlel nad tím co mu Garen řekl. Zvladá kouzlit obtížná kouzla, ale proč ne všechny fungují? Proč neví o všech kouzlech co dělají? Darien si uvědomil, že v hradě je plno dalších knih které ještě nečetl a tam může být vysvětlení na některé jeho otázky. Oblékl se protože venku zrovna foukal vítr. Vyšel ven z pokoje a ani se nepodíval kdo je v kuchyni „Jdu ven, příjdu asi až zítra.“ Merin se hned otočila ale Darien byl už dávno pryč.
Darien běžel rovnou na hrad. Po půl hodince doběhl na hrad. doběhl do knihovny a začal vyhladávat nějaké knihy. Po chvilce jich měl rovný tucet. Donesl jsi je k sedačce a začal číst. Čas taky rychle utikal že si Darien ani nevšiml že je už venku tma, protože jak neviděl už na písmenka, tak kouzlem nechal rozsvítit pochodně. Když bylo pomalu 11hodin tak Darien usnul,ale po půl hodině se probral. V hradu uslyšel nějaké divné zvuky. Šel ke knize a tam vyhledal kouzlo, které ho mělo udělat neviditelným. Přečetl jsi vše co chtěl vědět. Poté ho vyslovil a zmizel.
Po chvílce vešla jedna osoba do knihovny. Byla stejně velká jak Darien. Darien šel pomalu blíž k ní ale snažil se jít co nejvíc potichu aby ho nikdo neslyšel.Po chvilce poznal kdo to tam stojí. Byl to Redan. Držel v ruce pochoden a koukal se po celé místnosti. Pomalu šel kolem knihoven k velkému stolu. Darien šel pomalu za ním a čekal co Redan bude dělat. Redan se pomalu přiblížil na místo kde ležela kniha magie. Redan přišel ke stolu kde byla položena kupa knih a vzal je do ruky.Díval se co je to za knížky, ale po chvíli je hned odložil. Bylo vidět že je neumí přečíst. Redan se otočil a díval se do okolí. Najednou uviděl jednu velkou knihu. Byla na podstavci. Šel k ní. Pomalu k ní přistupoval. Když byl u ní tak si něco potichu říkal a potom chtěl levou rukou otičit stránku. „Co tu děláš Redane?“ ozvalo se za ním. Redan se otočil ale nikoho neviděl. Šel na místo od kud slyšel hlas. Najednou se lekl. Za sloupem se objevil Darien. Vypadalo to jako kdyby se tam najednou objevil. Redan by odpřísáhl že tam před chvílkou nebyl. „Uf, to jsem se lekl Dariene. Co to tady děláš? Já jsem se tak lekl.“ Darien na něj koukal a potom se usmál a řekl „ No to vidím. Já jsem ….no ..šel jsem nachvílku se projit ven a v tom jsem uviděl v lese světlo a tak jsem si řekl, že se půjdu podivat od kud to vychází. Došel jsem sem a koho tu nevidím….tebe.“ Darien se zamračil a řekl „Ty jsi viděl světlo? Já jsem přišel právě ted a jedniné co jsem rožnul je tady ta pochodeň.“ „Zajimavé“ řekl Darien a popračoval „Tak co tě sem ale přivedlo když to nebylo světlo?“ Redan se usmal a řekl „Já nevím. Byl jsem doma a najednou se mě v hlavě objevilo nějaké nutkaní jít do lesa. Dlouho se mě nechtělo ale potom to bylo silnější než já a tak sem se vydal do lesa. Pořád mě to někam táhlo a došel jsem až sem k lesu. Sám nevím proč. Je to zajímavé místo, zvlášť ty knihy tady. Cítím z nich plno magie. Ale myslím si že to není bílá magie. Všude jsou knihy, kterým ani já nerozumím a to je co říct. Pojď se podívat na tuto knihu.“ Redan se vydal nazpět ke knize magie. Schválně, zkus to přečíst a zda ti to něco bude říkat. Darien nebyl z tohoto moc nadšený. Šel pomalu ke knize a viděl tam kouzlo neviditelnosti. Pro něho to bylo čitelné, ale co měl zrovna říct Redanovi? „Zkus to přečíst …“ řekl Redan. Darien se snažil situaci zachránit. Přišel ke knize. Naklonil se nad ní a snažil si něco nesrozumitélneho vymyslet. Vzpomněl si na překladací zařikadlo a řekl „Imanora Khiminus“. Poté se Darien podíval na Redana. Redan se na něj tvářil zamračeně a přistoupil k němu. Podíval se do knihy a přečetl „Niralis“ to tam vidím já. Asi je to nějak udělany aby každy viděl něco jiného. Potom se od Dariena otočil a šel do chodby. Darien se koukal na stránku knihy. Poté pootočil z nějakého důvodu na další stránku. Bylo tam další kouzlo. To kouzlo bylo na černé stránce a bylo napsany bilím písmem. Kouzlo se jmenovalo „Získaní plné moci“ Darien se hned vyslovil potichu kouzlo na zmenšení knihy. Ta se zmenšila a on ji nenápadně dal do kapsy. Během dalších sekund byl u Redana. Redan se právě díval na knížky v knihovně „Tolik knížek jsem ještě nikde neviděl. Hned ráno musím zajít za Garenem a říct mu co jsme tady našli.Určitě ho to bude zajímat, zvlášť když se dozví, že jsme našli hrad čaroděje Wariase.“ Darien se zatvařil udiveně „Jak víš že je to hrad toho čaroděje?“ Redan se pousmal a řekl „Jediný Warias tu měl hrad a k tomu jen on tady použival mocnou černou magii. Ten to hrad je plný černý magie a proto taky chci jit už pryč. Necítím se tady nějak dobře. Zítra sem přijdu s Gerenem a podívame se tady víc. Jdu domu. Jdeš taky?“ Darien se podíval po místnosti. Nevěděl co má dělat. Hrad znal tak dlouho a ted by měl o něj přijit? „Jo už taky pujdu“. „Fajn“ odpověděl Redan a vydal se k východu. Darien šel potichu za ním a přemýšlel. Nechtěl přijít o hrad. Bylo mu jasné že když se sem dostane Garen, tak to bud zničí a nebo si všechny knížky odnese. Po chvílce šli už lesem a před níma se po chvili objevilo světlo z města. Těsně před městem Darien promluvil „Redane,nevím zda je to dobrý důvod to řikat Garenovi. Warias je už dávno mrtvý a ja jsi myslím, že už tam koula nejsou.“ Redan važným hlasem řekl „Dariene, já tam tu magii cítil a to na to ještě potřebné nemám schopnosti. Té magie je tam strašně moc a to jsem měl pocit jako by ta magie byla stále používána. Bude jen dobře když se tam Garen podivá.“ Darien šel pozadu za Redanem. Nadechl se a zastavil se „Redane musím tě požádat, abys jsi za Garenem nechodil. Nemůžu dopustit, aby ten hrad byl zničený.“ Redan se zastavil a pohleděl na Dariena „Co jsi to řikal? Co se ti prosím tě stalo? Víš co říkáš a chceš po mě?“ Darien pokývl hlavou „Ano vím. Nemužu ti dovolit jit za Garenem a proto tě jako kamaráda o to prosím.“ Redan koukal na Dariena. Darien vypadal jako by byl bez smyslu „Dariene proč ti na tom hradu tolik zaleží? Vždyt v tom hradu jsou jen knihy černé magie. A sakra..“ Redanovi bylo najednou vše jasné. „Už je mě to jasný. Ty jsi tam nebyl náhodou. Ty o tom místě víš už déle. Dokonce umíš číst ty knihy. To co jsi tam mě přečetl byl jen výmysl na zamaskovaní. V tom hradě jsi byl už delší dobu. A řekni mě Dariene. To proč zemřel tvuj bratr bylo kouzlo že?“ Darien se nadechl a potichu odpověděl „Ano, bylo to kouzlo které jsem neuměl zastavit. Proto chci svoji moc zdokonalit. A k tomu potřebují ty knihy,chápeš?!“ Redan hned odpověděl „Dariene to co se chceš naučit je černá magie. Ta nikdy nebude pomáhat. Ta jen zabijí. Proto to musíme říct Garenovi. On jediný ti pomůže. Ty nejsi ve skutečnosti zlý. Pojď, za chvíli jsme ve městě. Zastavíme se za Garemem hned.“ Redan se otočil a šel k městu. Pořad se koukal po Darienovi a snažil se ho popohánět, aby šel za ním. Darien stal a koukal se jak Redan odchází.
Věděl že musí jednat. Vytáhl knížku a pomocí kouzla ji zvětšil. Redan uslyšel v dáli něco Dariena říkat. Otočil se a uviděl jak Darien v rukách drží velkou knihu. „Dariene, nech tu knihu na pokoji a pojď. Černá magie nemá nad tebou žadnou moc. Pojď, ještě se můžeš zachránit“. Darien šel pomalým krokem k Redanovi a koukal se do okolí zda opravdu v lese nikdo není. Až si byl jistý tak promluvil „Redane, je mě to velice líto ale nic jiného mě nezbyvá. Nedaváš mě jinou volbu“. Redan nechápal co tím Darien myslí. Darien mezitím začal listovat v knížce. Po chvilce nechal knihu otevřenou na kouzlu „Ziskaní plné moci“ pod tímto kouzlem bylo napsane zaříkávadlo. Úplně dole bylo napsané, že k tomuto kouzlu je potřeba objetovat člověka. Darien pohlédl opět na Redana. Redan si už uvědomil co ho bude nasledovat „Dariene,nedělej to ,budeš to na dosmrti litovat, černá magie se k tobě fakt nehodí.“ Darien se pousmal „Kati jsou už černé řemeslo od začatku. Tak mě to ani nepřijde tolik rozdílné. Jinak ti Redane musím za všechno poděkovat. Bez toho bych ted nemohl tady toto provést.“ Darien se podíval do knihy a začal pomalu něco číst. Redan si to uvědomil. Hned začal říkat obraná zaříkávadla. Darien zvedl jednu ruku a ukazal na Redana. Redan najednou spadl na zem. Žádné obrané kouzlo mu nepomáhalo. Nemohl se vůbec pohnout. Jediné co mohl dělat bylo to že mohl mluvit „Dariene, zapřísahám tě, nedělej to! Prosím tě, ukaž že jsi můj pravý kamarad! Zastav to dokud můžeš.“ Tyto slova celou dobu Redan na Dariena volal, ale Darien si jich nevšímal. Přišel k Redanovi a pokračoval dál v řikaní kouzla. Redanovo tělo se začalo propadat do země.Vypadalo to jako by tam byl tekutý písek ale zem byla z hlíny. Redanovo tělo se pomalu propadalo do země. Po chvilce bylo ještě vidět pouze špičky bot a jeho obličej. Redan už nemohl ani mluvit.Koukal se na Dariena. Darien na chvíli přestal číst. Chvíli se díval na Redana a poté přečetl poslední větu z knihy. Redan se opět dal do pohyby. Za chvíli zmizel v zemi i jeho obličej. Darien se díval na místo a potom zavřel knížku. Šlápl na místo kde před chvíli byl Redan. Místo bylo tvrdé. Najednou Darien ucítil projet velký proud energie. Nikdy toto necítil. Přemýšlel zda je to co si myslí. Řekl si že skusí vykouzlít ledovou kouli.Zvedl ruku a po chvilce se mu v ruce oběvila ledová koule. Darien se začal smát a pomalu se vydal k městu. Brána byla už zavřená a tak si řekl že vyzkouší další kouzlo.Pomyslel na to že se přenese domu. Během chviličky byl doma. Darien věděl že má opravdu velkou moc. Ted už nemusí dělat to co otec chce.Darien zívl a zalezl do postele.
Darien se probudil kolem poledne. Sluneční paprsky pronikali až do posledního kouta pokoje. Divil se že tak dlouho spal. Oblékl se a šel do kuchyně. Na stole nic nebylo. Jeho máma stála u kamen a něco tam vařila. Darien se posadil za stůl. Pomyslel na jídlo a během chvilky se na stole objevilo pečené kuře. Merin něco uslyšela a otočila se. U stolu seděl Darien a jedl nějaké kuře. Merin si byla jistá že tam žadné kuře nedala. Darien se na ni usmál a pozdravil „Ahoj mami. To je dneska hezký den že?“ Merin nevěděla co říct: „hmm.Jo je. Ty jsi byl doma? Ja měla za to že jsi řikal že se vratíš až dneska odpoledne..“
Darien se pousmál a řekl „No tak jsem se vratil v noci. Snad ti to mami nevadí? Nemá hlad? Nechám ti kdyžtak pulku toho kuřete“ „Děkuji Dariene“ odpověděla Merin „ V klidu si to sněz. Já jsi dam tady polévku se zeleninou a s chlebem.“ Darien pokrčil rameny a jedl dál. Merin se na něj dívala a po chvíli zamíchala polévku. Po chvíli se ozvalo vrznutí dveři. To domů došel Darienuv táta. Jak šel dovnitř tak se podíval kdo všechno je v kuchyni. Uviděl tam Merin a Darinea. Pozdravil se a šel k Merin. Merin políbil na líčko. Merin se usmála a taky ho na oplátku políbila. Poté se odvratila a šla chystat tátovi oběd. Táta si sedl ke stolu a čekal na jídlo. Podival se na Darinena a řekl „Myslel jsem že nejsi doma. Kam si se šel toulat?“ Darien pokrčil rameny a odpověděl „Toulal jsem se všude. Prostě se mě nechtělo byt doma ale nakonec jsem si řekl že se vrátim domu.“ Táta se usmál a poplácal ho po rameni:
„Neboj, vše zase bude dobré no aspoň v to doufám.“ Darienuv otec se otočil na Merin „Dneska jsem skončil o dřív“ opět se podíval na Dariena „Bylo vyhlášené patrani po Redanovi. Redan včera někam odešel a už se nevrátil. Dneska ráno přišel na hrad Redanuv táta. Redan mu večer říkal že se mu něco zdá a že musí někam jít. Nechtěl ho pustit, ale Redan trval na svém. Slibil mu že se vráti v čas ale do teď nepřišel. Neviděl jsi ho někde?“ Darien znejistěl ale pevným hlasem řekl: „Ne, nikde jsem ho včera neviděl. No ted se ani moc nestýkame. Nějak sme se nepohodli.“ Mezitím donesla Merin Darienovu otci na stůl polévku a kus chleba. Darienuv táta se hned pustil do jídla a přitom něco mluvil že mu bylo sotva rozumět: „No to je mě líto ale i tak doufám, že mě pujdeš nám ho pomoct hledat. Je stejně pořád tvůj nejlepší kamarad ne?“ Darien zapřemýšlel jak má zaragovat. Zrovna se najedl a měl by běžet s plným žaludkem někde kolem města a volal Redanovo jméno, i když věděl že ho nikdy nenajdou. Darien odpověděl „ Pohadali jsme se opravdu hodně. O Redana nemám strach. Vždy si poradil zvlášt když umí kouzla.“ Otec se udiveně díval na Dariena. Nikdy ho takto neviděl chovat, zvlášt když šlo ted o Redana. Po chvíli Darienuv táta znovu promluvil „No zaleží to jen na tobě. Jen jsem si myslel že by si šel rád nám pomoct.“ Otec měl už prazdný taliř od polívky a začal se pomalu zvedat ale najednou si na něco vzpoměl „Málem bych Dariene zapoměl. Zítra ráno pujdeš se mnou na hrad. Požadám krále aby dal svolení tě učit tvému novému řemeslu.“ Dariena to nejak znepokojilo. Pohlédl na tátu a vykřikl „Já jsem už řekl že nikdy nebudu dělat kata! A to taky dodržím! Mám už svoje řemeslo a od toho mě nikdo neodláká. Rozumíš otče?“ Darienuv táta si uvědomil co mu právě Darien řekl a hned mu hlasitým hlasem řekl „Ty budeš kat ať se ti to libí nebo ne! Nevím proč si vybiráš povolaní, když víš že se pujdeš učit katem! Já se o tom už prostě nebudu bavit a to je moje poslední slovo!“ Dořekl Darienuv táta a pomalu se vydýchával, v tom se stalo něco co on ani Merin nečekali. Darien aniž by čekal co bude dál ukázal prstem na dřevěný talíř z kterého před chvíli jedl táta polévku. Z ruky mu vyšlehl plamen a miska začala okamžitě hořet. Merin na to chvilku koukala ale hned vzala vedro kde bylo trochu vody a vylila to na ten talíř. Ale nepomohlo to. Taliř hořel stále a nebylo nikde poznat že na něj před chvíli byla vylitá voda. Darien ukazal prstem na hořicí taliř a řekl: „chceš ještě další důkaz o tom že už mám svoje řemeslo a že ho dobře ovladám? Můžu třeba zapalít střechu nebo přivolat vichřici. Řekni co ještě chceš vidět, abych tě přesvědčil že nikdy kat nebudu?“ Dareienuv táta chvíli sledoval Dariena a chvíli hořící talíř. Měl z Dariena hrůzu a přemýšlel co má dělat. Nikdy z nikoho neměl strach a najednou mu hrůzu nahaní jeho vlastní syn. Vzpoměl si co mu říkal Garen. Podíval se na Dariena a promluvil trochu se třesoucím hlasem „V pořádku Dariene. Já nevěděl že už umíš kouzla. To mění situaci. V tom případě tě do mého řemesla nebudu nutit. Večer mě povíš co jako kouzelník budeš chtít dělat, ale teď mě prosím vás omluvte. Musím jit hledat Redana.“ Táta se podíval na Merin a poté zamiřil ke dveřím. Darien ho pozoroval ale nic nedělal . Kuře už dojedl, ale dostal hroznou chuť na polévku, kterou uvařila Merin. Podíval se na ní a řekl „Mami, mohla by jsi mě taky dát trochu té polévky co měl táta? Mám na ní celkem chuť a takovou polévku jak dělaš ty opravdu neumím vykouzlit.“ Merin se na něj uměle usmala a šla k hrnci kde byla polévka. Podívala se kolik ji v tom hrci je. Nebylo ji mnoho. Nabrala zbytek polévky a dala je na jiný dřevěný talíř. Poté jej donesla Darienovi na stůl. Darien se hned pustil do jídla. Polévka mu opravdu moc chutnala. Merin si přisedla a pozorovala ho jak jí s chutí polévku. Neměla ani chuť k němu promluvit. Zato Darien jí polévku pořád vychvaloval. Po nějaké době co odešel Darienuv táta se ozvalo klepaní na dveře. Merin řekla dále. Ale nic se nedělo. Darien stále jedl polévku. Klepaní neustalo. Darien se podíval na dveře a ty se samy otevřely. U dveří stál Garen. Merin se zvedla a šla mu naproti tak jak bylo u nich zvykem. Garen hned promluvil „Ahoj Merin. Dorgan ti vzkazuje že máš jit s ním hledat Redana. Merin se koukalna na Garena trochu vyděšeně. Garen ji naznačoval že se nemá bat. Merin si přes sebe přehodila vestu. Darien ji nesledoval. Jen se koukal do talíře a snažil se sníst vše co ještě v talíři bylo. Merin šla ke vchodu a Garen ji pohladil ruku a řekl ji potichu, že mají počkat před domem a za žádné situace nesmí do domů vejít. Merin přikývla a přitom ji na plášt ukapla slza. Jakmile Merin odešla, tak Garen šel za Darienem. Podíval se na stůl kde Darien dojídal polévku.Vedle talíře s polévkou byl ještě jeden talíř, v kterém byli kosti od kuřete.
O kus dál na stole stále hořel talíř. Garen zvedl ruku a talíř přestal hořet. Posadil se na židli „Ahoj Dariene, tak jsem se na tebe přišel podívat tak jak jsem slíbil.“ Darien se na něj ani nepodíval. Dojedl poslední sousto polévky a poté odsunul na bok talíř. Teprve teď se podíval na Garena. „Taky tě zdravím Garene.Ale není to pravda, že jsi jen tak přišel na mě podívat. Byl za tebou otec že?“ Garen chvíli váhal s odpovědí „Ano otec mě za tebou poslal. Říkal že už umíš kouzlit a tím padem že nemá cenu tě nutit do jeho řemesla. Chce abych tě vzal k sobě jako pomocníka. Proto jsem přišel. Chci se přesvědčit ,že opravdu umíš kouzlit a zeptat se tě na nějáké otázky.“ Darien se začal smát a začal se dívat na Garena povýšeně. „Sám Garen se mě na něco přišel zeptat a přesvědčit se že umím kouzlít.“ Najednou Darien rozlobeně stoupl „Ty nevěříš mému otci? Chceš říct že si to vymyslel?!“ Garen ho sledoval ale ani se nepohnul. V klidu mu odpověděl. „Neřekl jsem že mu nevěřím. Chcí zjistit jak si se kouzla naučil. Pokud si se je naučil, tak by jsi měl mít knihu kouzel. Hledám jedno kouzlo a nikde jsem ho nenašel. Ptal jsem se plno dalších čaroděju ale nikdo ho neměl. Možná ho máš právě ty. Byl bych ti vděčný kdybych jsem se mohl podívat do tvé knihy kouzel zda tam není.“ Darien si novu sedl. Chvíli bylo ticho. Oba na sebe jen koukali. Dareien se zvedl a odešel do pokoje. Garen seděl a čekal co se bude dít dál. Po chvíli se znovu dveře otevřeli a Darien se vracel zpět s velkou knihou. Knihu položil na stůl: „Tato je moje kniha kouzel. Jsou v ní různá kouzla ale nikdo kromě mě jí neumí číst.“ Merin stopl a užasle koukal na tu velikou knihu. Šel hned vedle Dariena. Na přední straně uvididěl cizím jazykem napsáno „Wariasova Kniha černé magie“ Garen se zhluboka nadechl. V hlouby duše se stalo to čeho se bál. Kouzla která se Darien načil pochazí z této knihy. Podíval se na Dariena „Můžu si ji tady prolistovat? Sice ten jazyk moc neumím, ale něčemu rozumím. Kdybych potřebaval něco přečíst, tak se tě zeptám? Souhlasíš?“ Darien mu moc nevěříl ale souhlasil. Podal Garenovi svojí knihu a šel se napít k sudu kde byla voda. Měl velkou žízeň po tom jídle co snědl. Darien mezi tím začal listovat knihou. Narazil na plno kouzel které neznal ale jejích význam znal. Po chvíli nalezl kouzlo získaní plné moci. Přejel ho prsty a odechl si. Jeho magická schopnost mu žekla že toto kouzlo bylo použité před nedávnem. To znamenalo že Darienovi znalostí má pouze pomocí této knihy, ale taky věděl že musel někoho objetovat a to si už domyslel koho. Proto nechtěl jít s Dorganem hledat Redana. Garen se nenápadně podíval na Dariena co dělá. Darien se právě opíral o zeď a pozoroval Garena a přitom popíjel pohár vody. Vypil jí a šel si znovu nabrat vodu. Garen toho hned využil. Zavřel knihu, vytáhl z podpláště jednu lahvičku. Odzátkoval ji a políval sní knihu. Darien se právě otočil a pil opět sklenici vody. Když uviděl co Garen dělá, tak vyprskl vodu z úst a pohár odhodil na zem. Šel ke stolu a křičel „ Co to děláš? Co to na tu knihu vylívaš?!“ Garen na něj jen trochu pohlédl a dál pokračoval v jeho činosti „Dělám co musím udělat.“ Darien na něj hleděl s vytřeštenýma očima „Co musíš udělat?“ Garen už neodpověděl. Zavřel oči a začal něco říkat. Z knihy se začalo pomalu kouřit. Darien se na to díval. Nic neřekl. Najednou se Darienovi v ruce objevila ohnivá koule. Garen právě včas otevřel oči a podíval se na Dariena co chce udět. V tom už na něj letěla ohnivá koule. Garen nestihl uskočit. Koule do něj narazila. Garen zavravoral ale nic se mu nestalo. Poté máchl rukou a Darien odletěl na zeď,kde zůstal viset. Nemohl se vůbec pohnout. Jedine co mohl dělat bylo to že mohl mluvit.Ani kouzla nemohl vyvolat. Garen se opět začal věnovat knize. Zavřel oči a znovu začal něco říkat. Z knihy stoupal už velký černý kouř. Najednou se kniha zapalila bilím plamenem. Plameny byly v určitém seskupení, jak kdyby byli v nějakém obrazci. Garen otevřel oči a díval se jak kniha hoří. Darien křičel „Pustmě!! Co to děláš smojí knihou?! Pustmě nebo tě zabiju! Rozumíš! Zabiju tě!“ Ale Garen na to neragoval. Pouze pozoroval hořicí knihu. Kniha po chvíli byla ve velkém plamenu. Darien po chvíli přestal křičet a rozbrečel se. Pozoroval jak se jeho kniha pomalu rozpadá pod těmi divnými plameny. Jeho sny, jeho moc se pomalu vytráceli. Nemohl nic dělat. Jediné co mohl dělat bylo pozorovaní jeho knihy, která se pomalu mění v popel. Po nějaké chvíli oheň zhasl. Místo knihy tam byl černošedá věc, která už nepřipomínala knihu. Byl to už jenom popel. Garen se podíval na Dariena. Pohl nepatrně rukou a Darien spadl na zem. Darien vstal a snažil se vykouzlit znovu ohnivou kouli, ale nic se nestalo. Jeho moc byla pryč. Už neuměl ani jedno kouzlo. Rozběhl k popelu co zbyl z knihy. Dotkl se ho a popel se rozpadl. Kniha byla na dobro pryč. Garen k němu přistoupil ale Darien hned od něj šel dál. Garen se litostivě na něj díval „ Byla to kniha černé magie, která by jen ubližovala. Naštěstí její majitel už byl dávno mrtví a proto neměla už žádnou obranu. Dariene byla to velmi zlá magie, která jen ubližuje. Stačí že už ublížila Bardovi a Redanovi. Naučit kouzla se můžeš pořád. Jen zaleží jak se je načíš a jaká se naučíš. Rád tě je naučím. Řeknu vše co znám.“ Darien vstal začal se třást a poté začal od Garena ustupovat. Darien se rozkřičel „Nikdy! Nikdy se nestanu tvým učedníkem! Nebudu nikomu dělat poskoka. Nikomu nebudu sloužit. Teď si mě zastavil, ale znovu najdu cestu, jak se dostanu k magii. Získam znovu moc ať už s nějakou knihou nebo se jí naučím sám a přisahám bohu že se pomstím a nelitují toho co se stalo! Ukázalo mě to cestu! Rozumíš! Pomstím se všem a tobě obzvlášť !“ S tím to se Darien rozběhl ke dveřím. Rychle je otevřel a vyběhl ven. Před domem bylo plno lidí. Pozorovali co se v domě děje. Všechno co Darien řval slyšeli. Všichni měli z něho strach a tak se mu se mu nikdo nepostavil do cesty, jen se na něj dívali. Darien běžel na cestu. U jednoho domu byl přivazaný kůň. Darien k němo doběhl, rozvazal uzdu a nasedl na něj. Z domu vyběhl člověk, chtěl Dariena shodit ale najedou se lekl, když ho uviděl. Bylo vidět že i on slyšel co řval. Darien se chtěl rozjet, v tom uviděl u jejích domu stát rodiče. Otec měl v náruči matku. Matka plakala a tvář měla položenou v otcově hrudi. Merin se na něj ani nepodívala, ale Dorgan svého syna pozoroval a zavolal na něj „Dariene nedělej to, pumužeme ti! Všechno se vysvětlí.“ Darien všechny pozoroval. Díval se jak na lidi tak i na otce a matku. Mezitím se ve dveřích jejích domu objevil Garen. Stál a jen se na něj koukal. Darien si ho taky všiml. Podíval se znovu na otce a vykřikl „Sbohem otče a matko! Já se ještě vrátím! Slyšíte lidi? Já se ještě vrátím!“ Darien se obrátil a vyjel po cestě k bráně. Dorgan pustil Merin z náručí a rozběhl se za Darienem, ale po chvíli se zastavil a klekl si na kolena. To bylo poprvé kdy lidé viděli plakat kata. Darien mezitím zmizel v měské bránně a jel po cestě pryč. Dorgan po chvíli se rozběhl a běžek k Garenovi. Chytil ho za ramena a začal s ním třást „Vrat mi syna! Udělej prosím tě něco, aby se vrátil! Pomož nám! Udělám cokoliv, jen ho zastav!“ Garen zvedl ruku a Dorgan odletel na zem. Garen zvedl ruku a Dorgan se chytl za krk. Garen k němu přišel a řekl „ Kdybys mě tehdy poslechl co jsem ti radil, tak by se toto nestalo! Ty jsi trval tehdy na svém a ted když je pozdě, chceš aby se vrátil. Teď bys udělal cokoliv ale je pozdě! Tehdy jsem se mohl přimluvit u krále. Mám na krále hodně velký vliv a věřím, že kdybych mu o tom řekl, že by dovolil aby se stal mím učněm. Ty jsis mohl najít někoho jiného, kdo by šel ve tvých šlepějích. Mnohdy se to tak dělalo, ale ty jsi trval na svém!“ Garen mavl rukou a Dorgan se uvolnil. Už mu nic nesvíralo hrdlo. Garen dál pokračoval „ Darien ted sice nemá svoji moc, ale věřím že najde nový způsob jak se k ní dostat. A potom se vratí, ale zničit nás! Nikdo ho nezastaví ani já ne. Už ted měl velkou moc a málem jsem se neubranil jeho Firebalu. Až se vrátí, tak se už neubránim jeho magii. Zabije mě. Potom už ho zastaví, jen někdo kdo bude mocnější než on. Ted máme jistotu že na několik roku možná i desítek let se nám nic nestane. Ale až ta doba nastane, nejen naše země bude v nebezpečí ale i jíné země. Možná i trpaslici, barbaři, elfové a kdo ví kdo ještě.“ Garen se díval na Dorgana a potom od něj odvrátil pohled. Šel k vedlejšímu domu kde měl připoutáného koně. Nasedl na něj a pomalu se rozjel po cestě na hrad. Dorgan se na něj díval a v očich měl slzy. Všiml si dalších lidí jak se na něj dívají. Vstal a podíval se kde je Merin. Merin dřepěla na cestě a plakala. Dorgan k ní přišel a zvedl ji. Objal jí a odvedl domů.
Ten den byl nejsmutnější od doby kdy král přišel o svého syna Erona. Lidé se začali bát dne, kdy by se měl Darien vrátit. Nikdo už se o něm nebavil a nikoho nezajímalo co se s ním stalo. Dorgan s Merin už nežili tak štastně jak předtím. Už nikdy neměli děti. Garen čekal na svůj osud v hradě. Snažíl se dál pracovat, tak jak kdysi ale nebylo to už stejné. Věděl že jeho konec nastane, až se Darien vrátí a nikdy si nenamlouval, že by se k moci nedostal. Bylo mu líto že se Darien nestal jeho učněm. Věděl že by Dárien pro Ormanii znamenal bezpečí které by nikdo neohrozil a teď místo toho je mu Ormanie na pospas. A co se stalo s Darienem? To nikdo neví. Jen ti kteří ho viděli říkají, že jel jak vítr na sever. Nikde se nezastavoval. Zda žije nebo ne , to už nikdo nevěděl, ale každý si přal, aby ho už nikdy nikdo neviděl.