Setkání po letech

Zazvonil zvonek.

Eva seběhla dolů a otevřela dveře. Stál tam někdo, o kom si myslela že už ji v životě neuvidí.

"Monika? Seš to ty?"

Mezi dívkami nemohly být větší rozdíl. Eva byla oblečena podle poslední módy, byla nalíčená a vlasy měla čerstvě vyžehlené a hladké. A naopak Monika byla oblečena v něčem, co bylo moderní tak před třiceti lety, tvář měla sinalou a její vlasy byly nejpodobnější trsu slámy.

"Ahoj Evo." špitla Monika.

"Co tady děláš? Naposledy sem tě viděla na základce. A to už je přes pět let."

Monika se pousmála.

"Správně, od základky. Pamatuješ? Ty, Hana a Barbara?"

"No jasně. Hele, to sis přišla pokecat o starejch časech? Kde si vůbec byla celou tu dobu?"

Monika se dál usmívala, ale byl to už jen takový úšklebek.

"Nějak tak. Jenom sem se zastavila. Na pokec."

"To je fajn. Kam si vůbec šla na střední?" ptala se dál Eva, ale nevypadala, že by jí to nějak zajímalo.

"To je teď fuk. Ty, Hana a Barbara jste byly královny školy. Nový hadry, kluci po vás jeli, prostě jste si to užívali. A co já? Nicka. Šedá myš…"

"Hele to už je dávno a…"

"Ticho. Smáli jste se mě. Nadávali mi. Šikanovali jste mě. Pamatuješ, jak jste mi ukradli šaty, když jsem se sprchovala? To byli časy."

"Počkej…"

"Chceš vědět kam jsem šla na střední? Přijali mě na fakt zvláštní místo. Opravdu podivný. Takovej internát, koukala bys, myslím, že by se ti to taky líbilo."

"Co? Moniko, co to povídáš?"

"Evo, chceš vědět co jsem se tam naučila?"

Monika vytáhla z kapsy něco, co Eva pokládala za obyčejnou hůlku.

"Ta škola mě změnila, už nejsem šedá myš. Sbohem."

Namířila hůlkou na Evu.

"Moniko?"

"Avada Kedavra!"