Ostrov Zatracených IV

Kapitola 7 – Přístavní Tvrz
Na kratší vzdálenost jsme mohli dobře rozeznat detaily přístavní tvrzi. Je to vlastně menší městečko obehnané čtyři sáhy vysokou, masivní dřevěnou hradbou, která je na mnoha místech poškozena, nese na sobě známky boje. Vystupuje do vzdálenosti takových … 300 sáhů do moře a tam je zúžena na šířku jedné velké válečné lodi. Středem celého města vede hlavní silnice, která spojuje přístav se vchodem do tvrzi a je přepůlena malým náměstím.
Hlavní průjezd a náměstí jsou obloženy obchůdky a dílnami, kdysi zde jistě vládl činorodý ruch. Do města jdeme po pěšině, která se u vchodu spojuje s velkou silnicí vedoucí na západ.
Vchod je přehrazený ohromnou okovanou bránou se dvěma bočními věžemi. Muselo to vypadat skvěle. Ale teď je brána vyvrácená, spousta domů je zbořených, zdemolovaných či spálených. „A jsme tu! Ale představoval jsem si tu tvrz trochu více zachovalou.“ „Je to zvláštní, tahle tvrz je velmi dobře postavená a vydržela by být obléhána několik měsíců.“ poznamenal Dórin. „Pojďme se podívat do jedné z těch věží, abychom se porozhlédli po městě.“ navrhla Freya. Vešli jsme do věže. Uvnitř je místnost s rozbitým nábytkem a točitými schody vedoucími na vyhlídku. Břitva rychle rozhodl: „Já a Tylanir půjdeme nahoru, Freya a Dórin prohledají tuto místnost.“ Když jdeme po schodech nahoru, udivuje mě, že se nerozpadly, ale alespoň ony vydržely tu pohromu co se tu odehrála. Nahoře vidíme na celou tvrz ale nic zajímavého odtud nevidíme. „Tady je nějaká dýka v kusu kůže. Asi to bylo její pouzdro.“ Řekl břitva a vzal tu dýku. „Tady je nějaký roh probodnutý dvěma šípy.“ Oznámil jsem Břitvovi. „Co se tu proboha stalo?“ řekl Břitva když si prohlížel roh. „Nevím ale je tu ještě něco.“ Vzal jsem jakýsi medailon z podlahy. „Je to stříbrný medailon ve tvaru měsíce na stříbrném řetízku.“ „Tak ho vezmi s sebou a jdeme dolů.“ Řekl Břitva a zamířil ke schodům.
„Našli jste něco?“ zeptal se Břitva Freyi. „Ano, dvířka v podlaze pod schody, v nich past a hádej co?“ „Schytal to Dórin.“ Odpověděl Břitva. „Přesně, ale nešli jsme tam Svěcenou vodu, léčivé lektvary a mapu tvrzi.

Kapitola 8 – Náměstí
Po obhlédnutí věže jsme zamířili dále do tvrze. Došli jsme až na náměstí, na kterém se nachází zdemolované tržiště, ohraničené mnoha domky a dílnami – kovářská, truhlářská a další jako v každém správném městě. I když zde dosud visí cedule s hůře čitelnými nápisy, už si tady stejně za těch pár zlatých co máme nic nekoupíme. Nejzřetelnější jsou na náměstí trosky hostince a velká kamenná studna s dřevěnou střechou. „To je strašné“, řekla potichu Freya, „podívejte na tu spoustu koster okolo.“ „Ať se tu stalo cokoli muselo to být hrozné a bylo to hodně dávno.“ Poznamenal Břitva. „Pojďme se podívat k té studni.“ Řekl Dórin a zamířil k studně. Kolem studny mohlo být asi dvě desítky koster a spousta jiných kostí. „Ta studna je hodně hluboká, aspoň patnáct sáhů možná i víc, zbytek je ve tmě. Náhle jsem si všiml stupínků zapuštěných ve stěně studny a okamžitě jsem zvolal: „Podívejte jsou tady schody můžeme sejít dolů!“ „A co by jsme tak našli?“ řekl ironicky Dórin. „Alespoň nějakou vodu do měchů.“ Zareagoval jsem. „Tak dobře zkusíme tedy se…“ Břitva už nedořekl větu, protože najednou Freya strašlivě zaječela a zařvala: „Ty kostry ožívají!!“ Ze země se zvedly dvě kostry lidí, jeden kůň a pes. Pes s komicky klapající tlamou se na nás vrhl, pokoušel se nejspíš štěkat, ale i tak se zuřivě zakousl Břitvovi do nohy. Břitva zařval a s hlasitým klením: „Ty blbej čokle!“ se pokoušel ho setřást a seknout ho mečem. Já jsem pohotově jednomu kostlivci prohnal hlavu šípem, ale hned jsem uviděl svůj omyl, když se mu šíp zapíchl do lebky a pokračoval v pohybu. Tak jsme schoval luk a vrhl se na něj s tesákem. Mezitím Freya usmažila druhého kostlivce blesky a Dórinovi se podařilo zbavit Břitvu psa a společně ho rozsekali na kousky. Kostlivec po mě švihal rukama a i když jsem ho sekl do ruky uklouzl jsem po kosti a on mi vyrazil tesák z ruky. To už se na něj vrhl břitva a usekl mu hlavu mečem. Zatímco jsem sebral svůj tesák skopl kůň Dórina na zem a Freya musela uskočit dál aby ji taky nezasáhl. Kůň se chystal Dórina zakopat kopyty do země, ale díky svým zkušenostem se mi podařilo mu vyskočit na hřbet a oddělit mu tesákem hlavu od těla.
„To byl tuhý boj, ale zvítězili jsme a jsme všichni živí a zdraví.“ Zajásal Břitva. „Mluv za sebe,“ ozval se Dórin a zvedl se s menším úsměvem z vyhrané bitvy na nohy, „ten kůň mi záda rozhodně nenarovnal…“ Konečně jsme mohli sejít studnou dolů. K našemu překvapení jsme ale nenalezli jenom velikou louži s vodou, ale asi dvou sáhovou kruhovou chodbu plnou tmy a děsivého ticha. Všechny nás to potěšilo, protože je naděje že snad najdeme nějaké lepší vybavení a snad i více stop co se tu stalo. „V tomto tunelu bude víc než jen voda.“ Řekla Freya. „Snad tam nebudou žádní nemrtví.“ Zadoufal Dórin a narovnal si záda.