bílá paní

Byla jenda krásná a spanilá dívka, která ovšem neměla mnoho peněz. Měla ráda chlapce, se kterým se znala již o děctví, avšak jejich lásce nebylo přáno. Jednoho dne jel její osadou princ a chtěl si ji vzít. Rodiče souhlasili, protože potřebovali peníze, které by dostala věnem. Ale ona si jej vzít nechtěla a tak se pokusila utéct. Útěk se nepovedl a tak si ji rozhořčný princ odvezl s sebou na svůj hrad a se zlostí ji nechal uvěznit v žaláři. Každý den se jí chodil ptát, jestli si rozmyslela své rozhodnutí a vezme si ho. Když to takto chodilo celý rok, vzplanul v něm oheň zášti a rozhodl se, že když nemůže být jeho, tak niší a vydal ji katovi.
V den popravy bylo divné počasí. Nebe bez mráčku a přitom se z nebe drala vrstva sněhu, i přes to, že byl srpen. Poprava se velmi rychle blížila a dívka byla stále zarmoucenější a smutnější. Když už přicházela ke špalku, byla smířena se svým osudem. Položila hlavu na špalek, avšak když kat máchl sekerou a setnul její hlavu, místo krve začla z rány vytékat jakási bílá míza. Všude se setmělo a místo mrtvé dívky v šatech šitých s láskou její matkou, objevila se zde v sněhově bílých šatech a jakmile ji princ zřel, začal mít strach a snažil se utéci. Bílá paní mu nic neudělala, ale do konce života ho chodila strašit do snů.