Portál Natarů 3/3

PORTÁL NATARŮ III.

Muž popohnal koně k rychlejšímu tempu ačkoli věděl, že zvíře pod ním je už příliš vyčerpané a dlouho běžet nevydrží. Ohlédl se, dva temné body v dálce za nimiž se zvedal prach se stále drželi v jeho stopě. Prchal celou noc a stejně je nesetřásl, nemohl pochopit jak jej mohli ti Nataři sledovat i v naprosté tmě. Jezdec mířil k rozvalinám města, které stálo opuštětené a zpustlé. Snad jej vyplenili nájezdníci, nebo padlo za oběť morové nákaze či jiné zákeřné nemoci, nyní se jen jeho torzo tyčilo uprostřed pláně jako němý svědek své bývalé slávy. Muž na koni věděl, že nemá šanci se před natarskými ohaři schovat v jeho útrobách, ale doufal, že jej snad mezi jeho zdmi napadne nějaká spásná myšlenka, protože je nad jeho síly porazit v přímém boji dva natarské bojovníky.
Muž galského původu si odhrnul slepené prošedivělé vlasy z čela, u sedla koně měl připevněný meč bastard, veškerou svou zbroj a ostatní věci již odhodil jako zbytečnou zátěž předchozí den, kdy jej začala pronásledovat vytrvalá natarská hlídka. V troskách města objel velký okruh, sesedl z koně, vytáhl ze závěsu meč a vešel do ruiny, která bývala dříve nějakým chrámem. Po nosné zdi se vyšplhal do prvního patra a skrze otvor, který dříve býval patrně oknem pozoroval ulici před sebou. Bude-li mít štěstí, přepadne oba natarské jezdce ze zálohy a zabije je dříve než sáhnou po zbrani.
Čas plynul pomalu a gal s mečem v ruce se nemohl natarských riderů dočkat. Náhle uslyšel koňské odfrknutí, ale z opačné strany než očekával nepřítele. Opatrně se přiblížil k zadní stěně a spatřil jednoho z Natarů jak hlídá dva koně za chrámem, jeho druha nikde nebylo vidět. Nebylo nač čekat, podcenil oba stopaře, kteří ho přelstili, přeběhl přes místnost a vyskočil do ulice a dal se na útěk. Kus za sebou uslyšel dunivou ránu, jak za ním seskočil druhý z Natarů a začal jej pronásledovat. Chlapík s bastardem probíhal uličkami a zbořenými budovami města, natarský válečník se držel stále neúnavně za ním. Dunivé kroky se nebezpečně přibližovaly navzdory tomu, že Natar na sobě vláčel ohromné množství železné zbroje. Gal vyběhl z trosek jednoho domku na přilehlý prostor, který patrně býval menší zahradou nebo dvorkem, vyhnul se vzrostlému křoví a vběhl mezi zdi dalšího stavení. Otočil se, když za sebou uslyšel praskot dřevěných fošen a divoký výkřik. Natarský voják se probořil do jedné ze starých studní, kterými bylo město doslova oseto, jako každá z osad přiléhající k pouštní planině. Byl čas vydechnout a připravit se k boji, druhý natarský bojovník nebude daleko a řev, který vycházel ze studně jej přivolá.
Zvuk koňských kopyt přišel mučivě brzy a muž svírající drtivě meč se přitiskl ke zdi ještě více. Obezřetné kroky druhého Natara zamířily ke zdroji hluku. Tlumeny hovor mezi oběma axeridery pak byl pro gala impuls k vystoupení ze svého úkrytu a pokusil se několika dlouhými, tichými kroky dostat co nejblíže ke svému soupeři. Natar se otočil. V rukou svíral ocelovou sekeru s bodcem směřujícím od ostří a toporem okovaným železnými pláty, kterou zvedl v obraném gestu proti dopadajícímu bastardu. Z obou zbraní se zajiskřilo. Axerider přešel okamžitě z defenzívy do protiútoku, který podporoval svým hlubokým hrdelním řevem. Galský šermíř byl nucen krok po kroku ustupovat pod těžkými údery protivníka. Už byl téměř u torza zdi a nebylo kde ustoupit, když se vyhl další ráně sekery, která se se zasekla do zdiva a než ji ruka natarského sekerníka vyrvala, projelo ostří bastardu paží nepřítele. Proud temné krvé potřísnil okolní zaprášenou dlažbu, Natar s údivem sledoval pahýl své ruky, která ještě svírala toporo sekery a to byla také poslední věc, kterou spatřil, neboť gal završil své vítěztví a rychlým bodnutím do hrudníku a ukončil sokův život.
Natar uvězněný ve studni si svíral nohu s otevřenou zlomeninou způsobenou pádem do hlubiny.. Slyšel hluk souboje a hřála jej myšlenka, že jeho druh konečně zamáčkne toho červa, po kterém už jdou dva dny. A až toho psa zabije, pomůže mu zpět nahoru na denní světlo. Zdá se že je po všem, už k němu nedoléhal žádný zvuk nárazů ostří zbraní. Konečně se dočká, nahoře se objevuje temný stín. Stín ale nesvírá v rukou lano, nýbrž drží nad hlavou obrovský balvan. Kámen se řítí dolů do hloubky studně. Ani kvalitní natarská přilba nevydrží dopad těžkého kameného bloku, přilba se deformuje, natarova lebka praská, směs mozku a krve se tlačí nosními a ušními otvory ven z těla.
Gal se pomalu znaveně vrací ke svému zvířeti. K sedlu upevňuje svou zbraň a vrací se zpět na svou stezku dokončit poslání. Zkušená ruka, postřech válečníka, kvalitní ocel zbraně a velký kus štěstěny jež při něm stála mu dopomohl k vítězství.

***

Voják z hlídky na strážní věži u brány Pevnosti, kterou stavělo imperium Uragan si zkoumavým pohledem prohlížel prošedivělého chlapíka beze zbroje v rozedraných a zaprášených šatech, který držel za uzdu koně.
,,Myslíš, že můžu pustit každýho otrapu, který chce dovnitř, mám své instrukce, nahlas mi své jméno a příslušnost k rodu pod jehož erbem bojuješ.“ halekal strážný na příchozího.
,,Sakra, jsi hluchej, říkám ti to už podruhý, jsem Taran, pobočník Gabretise z Egary a přináším důležité zprávy, tak laskavě zvedni zadek a zavolej svého nadřízeného.“
Taran čekal u brány ještě chvíli pod podezřívavým zrakem vojáka, než se se skřípotem zvedla masivní mříž, přešel po spuštěném padacím mostě, který se zvedal pouze na noc, nebo v případě napadení, přes příkop plný zelené vody a bahna . Za branou jej očekavál důstojník posádky, který jej měl doprovodit do budovy obrany Pevnosti. Gal se nemohl vynadívat na monumentální věž stavěného Divu, který od jeho poslední návštěvy opravdu pokročil a zdálo se, že se musí vrchol dotýkat samotného nebe. Už to bude téměř dvacet zim, co sebrali Natarům tohle místo na postavení Divu a vybudovali ohromnou Pevnost jež chránila samotnou stavbu před nájezdy nepřátel.

***

V ubikaci pro armádu bylo opravdu těsno a Taran se musel protlačit s velkou vervou až do míst, kde už bylo zdaleka slyšet hurónský hlas Impotese.
,,Ale kdopak to zavítal mezi nás obyčejné plebejce, vítej Tarane a posaď se“ zahlaholil po svém Impotes a rukou naznačil mladému bojovníkovi aby uvolnil své místo pro nově příchozího. ,,Kdepak ses nám toulal celou dobu, starý brachu?“
,,Právě jsem dorazil z výpravy a na trase jsem narazil na obrovskou armádu Natarů, kteří přešli přes poušť Moxa a míří k Pevnosti. Vše jsem už nahlásil Gabretisovi a vedení, myslím že přípravy na obranu už začaly.“
,,To jsou my ale kousky, producírovat se Natarům pod frňákem a starýho kamaráda necháš sedět doma na řiti, mezi touhle bandou usmrkanců“
,,Zase to taková sranda nebyla, bohužel jsem byl při pozorování odhalen a dva dny se za mnou hnala natarská hlídka jako vzteklý psi. Naštěstí mě nedostali a teď poslouží na pláni jako potrava červům. A co je tady nového Impo, viděl jsem, že stavba Divu pokračuje dobře a brzy bychom měli být hotovi“
,,Jo, to jo, možná právě proto tu táhnou Nataři, nemůžou spolknout to hořký sousto, že jsme jim tehdy vyfoukli všechny plány týkající se portálu. Jinak se tu nic neděje, hnijeme tady už několik měsíců, občas přijde nějaký útok a občas hlad, ale něco na pití se najde vždy. Hej Necu, podej to sem.“ Galský bojovník jménem Nece vzal dva malé džbánky, otevřel soudeček šikovně ukrytý pod hromadou zbroje a nabral Ipotesovi a Taranovi.
,,Smrdí to jak staré natarské chcanky, co to je?“ ohrnul nos Taran, sotva se džbánek ocitl před ním.
,,To víš, víno z jižních vinic tady nedajdeš, necháváme pěkně prokvasit pšeničný placky co dostáváme, stejně se nedají žrát, ale motohlav je z nich pořádnej. Jen musíme dát bacha, aby nás nevyhmátl nějaký důstojník, že mrháme jídlem, to by nás pak nechal vymáchat v těch sračkách co jsou ve vodním příkopu.“
,,Půjdu si lehnout Impo, jsem zničenej jak oáza po útoku a v příštích dnech toho asi taky moc nenaspíme.“
,,Jasně, budeš mít místo vedle mě, ještě ti musím vyprávět o zdejších bojovných amazonkách, jsou to ženský divoký a krásný, umí to s mečem a v boji se rvou jako lvice. A v loži ? Jsou ještě lepší, nepřekonatelné a nezničitelné. S jednou tě seznámím, budeš-li chtít.“ zamlaskal labužnicky Impotes.

***

Gabretis a jeho muži celý další den po celém obvodu Pevnosti rozváželi sudy s olejem a dalšími přísadami, které byly smíchány pod dohledem mágů. Sudy se narážely na ochozech hradby a jejich obsah se vyléval do vodního příkopu. U jednoho z nich stál i Taran s dalšími třemi válečníky a čekali až se další sud vyprázdní. Jeden z mladších vojáků se osmělil a oslovil Tarana:
,,Pro Natary musí být patrně tato půda posvátná, když nepolevují ve svých útocích, jen nechápu proč na nás útočí i další stavitelé Divů a my na ně, copak nemůže stát Divů více nežli jeden?“
,,Na tohle jsem se ptal také našeho velekněze z Egary, když před dvěma lety zahynul můj syn při nájezdu na Div severních kmenů. Odpověděl mi, že pouze jeden div může aktivovat portál a to ještě po určitý čas, bere si přitom mnoho energie ze země i nebe, a vše v širokém okolí zhyne. Je možné, že po dokončení Divu světa s portálem bude zničen celý jihozápad, ne-li celá země planin a proto chtějí Nataři zabránit jeho postavení.“ pravil zasmušile Taran a odmlčel se. Sud byl už prázdný a bylo třeba se chopit dalšího, aby bylo vše co nejdříve hotovo. Natary ještě vidět nebylo, ale zlověstný zvuk jejich bubnů už se nesl z dálky.

***

Dusot desetitisíců nohou lidí i zvířat připomínal spíše zemětřesení než útok. Nebylo ani možné dohlédnout, kde končí ta záplava natarských vojsk, která se valila na Pevnost. Jako živá hráz se v čele šiku hnala stáda válečných slonů v pravidelných rozestupech. Na hradbách stáli muži s pochodněmi a v momentě, kdy se natarští sloni přiblížili na vzdálenost hodu zdatného germánského oštěpáře, vhodili své pochodně do hradního příkopu plného hořlavé olejné směsi. Okamžitě vzplála ohnivá zeď do výšky dvou dospělých mužů. Mnoho obrovských válečných kolosů zneklidnělo, někteří se poplašeně otočili proti svému vojsku a v divokém strachu ušlapali vlastní válečníky a ani vodiči, kteří se nesli na jejich hřbetech s tím nic nesvedli. Přesto bylo vidět, že sloni jsou dobře vycvičeni a většina jich se nechala zklidnit a zastavit před stěnou z plamenů. V momentu, kdy se natarské šiky formovaly zpět do pravidelných rozestupů, zasypávaly je obránci Pevnosti svými oštěpy. Zejména se snažili kopími zasáhnout vodiče slonů, aby vyřadily mohutné kolosy z boje. Samotné warelephanty bylo snad nemožné vážněji zasáhnout, neboť byli na zranitelných místech chraněni železnými pláty.
Onivá hráz pozvolna dohasínala a Nataři udeřily na Pevnost nebývalou silou. Sloni svými kly okované železem doráželi do obranné zdi, vylamovali z ní kusy zdiva a mlátily kolem sebe choboty. Natarští vojáci se zatím za pomocí žebříků, a lan s háky pokoušeli dostat nahoru na ochoz valu. Další nárazy válečných slonů na hradby. Obranná zeď padá, zdivo i lidé se řítí k zemi. Jeden průlom, druhý, o kus dál třetí. Sloni se prodírají vzniklými průchody ve zdi. Drtí pod sebou obrance Pevnosti, nebezpečné kly rozsévají smrt v davu lidí. Chrabří válečnící Uraganu se snaží sekerami přeseknout slonům šlachy na zadních nohou a zabránit jim v dalšímu postupu k Divu.
Gabretis vyskočil na bok jednoho zvířete, zachytil se kování a řemení upevněném na kolosu, vyšplhal nahoru na jeho hřbet. Držíc se pak jednou rukou setnul vodiči hlavu a svůj meč vrazil mezi slonovy krční obratle. Divoký ryk a slon se sune k zemi. Akrobatický kousek je završen bravůrním Gabretisovým seskokem z umírajícího titána.
Taran se dostal odvážně s bastardem v rukou za záda jednoho z warelephantů a přetnul mu jedním švihem meče šlachy na zadní noze. Nyní se rychle dostat z dosahu řvoucího slona. Ocitá se však před dalším pochodujícím kolosem. Vyhýbá se klům, bohužel jej však zachytí chobot, drtí Tarana nemylosrdně v pase a zvedá jej do výšky. Slon povolí stisk a odhazuje tělo. Taran letí vzduchem a dopadá na střechu skladiště, kterou prorazí a jeho bezvládné tělo se sesouvá k zemi.

***

,,No tak vstávej, už ses naležel dost, to chceš opravdu všechno prochrápat?“ nakláněl se Impotes nad Taranem, který jen s námahou držel víčka otevřená.
,,Co, co se stalo Impo? V hlavě mi duní snad všechny natarské bubny.“
,,U všech hromů, skvělé! Poznáváš mě. Natarský slon s tebou trochu zamával, odneslo to pár žeber, rameno, ale nejvíc jsme měli obavu z toho poranění hlavy, byl jsi mimo pár dní. Natary jsme odrazili a škody byly minimální. Je načase dát se dokupy, Div světa je už před dokončením a chystá se spuštění portálu, všem už nakopem brzo zadky, tak vstávej, nebo má noha přibere i ten tvůj.“
,,Nech jej Impotesi, ještě si potřebuje odpočinout a nabrat sílu.“ vystoupil ze stínu velekněz Yet a Taran byl rád že se nemusí zvedat. Víčka byla tak těžká, že by je už snad nezvedl ani pár natarských slonů.

***

Nastal ten velký den. V okolí Pevnosti byloopravdu živo. Nejrůznější armády i méně početné jednotky chtěly ještě zmařit aktivaci Uraganského magického portálu a útočili, ačkoli bylo už jasné, že nemůžou ničemu zabránit. Tarana postavilo léčivé umění velekněze Yeta na nohy velmi brzy a za opory Impotese vyšel ze stanu pro zraněné. Měl pocit že obrovský stín Divu světa musí na něj každou chvíli spadnout..
,,Tak se vzchop mrtvolo, neponesu tě až do Divu jako nějakého chcípáka, víš kolik je to pater, vzal jsem ale něco na posilněnou, neboj.“ pobízel Impotes Tarana a volnou rukou si poplácával po čutoře u pasu.
,,Nevím Impo, jestli vůbec chci vstoupit přes portál do země našich předků. Narodil jsem se tady na jihozápadě této planiny, bojoval, miloval i nenáviděl v tomto světě a asi bych tu měl i zemřít. Tohle je přeci náš domov.“
,,Co to vedeš zase za kecy, čeká nás ráj. Svahy obsypané zlatými vinicemi, řeky plné ryb, lesy přecpané zvěří a ženský se štědrou náručí a bujnými cecky.“
V Pevnosti zazněl zvuk trub, jež svolávala do útrob Divu ještě ty kteří nebyli uvnitř. Vojáci opouštěli chvatem své obrané posty a stanoviště. Všichni se snažili ještě vběhnout do Divu. Taran, který předtím nikdy uvnitř nebyl, musel obdivovat gigantickou architekturu nitra stavby.
Brány Divu se uzavřeli. Portál byl aktivován. Mezi nebem a vrcholem Divu svištěli mohutné blesky. Oslnivá spalující záře se rozlila do okolí monumentální stavby. Vše živé, jež nebylo ukryto v Divu bylo sežehnuto na popel. S povrchu pláně se tak doslova vypařilo tisíce vojenských jednotek obléhající Pevnost. Taran cítil uvnitř stavby mohutné vybrace, střídavé pocity horka a chladu, tma.

***

Jak trpké teď připadají Taranovi myšlenky na slibovaný ráj. Peklo, beznaděj, utrpení a smrt. Místo do vysněné země se dostali do rukou démonů, které snad na ně seslal Multihunter za jejich troufalost. V nové zemi je přivítala železná monstra draků jež chrlí oheň. Armáda přisluhovačů démonů se zbraněmi plivající na dálku okamžitou smrt za zvuku hromu, potlačila jejich odpor již v prvopočátku. Nebylo jim nic platné zaříkávání knězů a čarodějů ani odvahy hrdinů. Taran nyní tupě kráčel v nekonečném zástupu svého lidu. Drobné zaváhání znamenalo, že do něj strčil zbraní jeden z démonových žoldáků s rudou hvězdičkou na čepici. Taran bezmocně sevřel pěsti a zařadil se zpět do karavany.

***

Ze zprávy pro generalissima Josifa Vissarionoviče Stalina z léta 1950 nalezeného v archívu označeném jako ,,Přísně tajné“:

Ohledně vyšetřování nezvyklého úkazu, který proběhl asi 200 km od našich hranic s Čínou jsme dospěli zatím k těmto poznatkům. Jedná se pravděpodobně o průnik z jiného času nebo prostoru, který budou nadále sledovat a zkoumat naši vědci pod dohledem členů Výboru státní bezpečnosti Sovětského svazu. V oblasti bylo zadrženo řádově několik set tisíc až milionů lidí s různými historickými relikviemi. Jejich prvotní odpor byl násilně potlačen a následně všichni vetřelci zajištěni. V současné době probíhá jejich transport do gulagů a lágrů a po překonání jazykové bariéry se jich ujmou naši straničtí komisaři se specializací na výslechy. Veškeré získané poznatky, by nám mohli posloužit v boji proti rozpínajícímu se imperialismu na západě.

S pozdravem za stranu, vládu a světoví mír,
vrchní komisař Výboru státní bezpečnosti SSSR
Vasil Ivanovič Lopatěnko

***