Smol-I-Ček a Budul-I-Nek

Dvě klasické pohádky. Zcela samostatné a na sobě nezávislé…, ale je tomu skutečně tak? Nezarazilo vás někdy, kolik mají tyto pohádky společného? Ano, děti je nutno varovat před otvíráním cizím lidem či jiným bytostem…, ale vezmeme-li v úvahu, že pohádky většinou vycházejí z nějaké skutečné příhody, je tady až moc podobného: Ani jeden chlapec nežije s rodiči, ani se o nich nemluví. Oba žijí v chaloupce kdesi v lese, oba jsou neustále varováni před příchodem kohosi zlého, oba přesto otevřou a oba jsou svými opatrovníky zachráněni. Ale co je hlavní – oba mají jména, která v kalendáři nenajdete…

Náš příběh začíná na planetě Getar, která leží kdesi poblíž centra galaxie. Je to menší planeta, jejíž povrch je asi z 90% tvořen vodními plochami. Pevnina je hustě osídlena inteligentními bytostmi, které se až neuvěřitelně podobají lidem. Jsou však menšího vzrůstu a i v dospělosti připomínají spíš dítě. Většinou jde o obchodníky a překupníky, kteří mají dobré jméno v celé galaxii.
Na planetě vládne několik rodin, jejichž kořeny sahají až do předhistorického období. Tyto rodiny v podstatě vlastní většinu planety a zuří mezi nimi stálé mocenské boje.
Jména, která zde děti dostávají, jsou tvořena ze tří částí. Poslední část je jejich vlastní jméno, prostřední část je jméno rodiny – čím méně písmen, tím významnější rodina, a první část je cosi, jako otcova přezdívka. Každý mladý muž se totiž vydává na jakousi dobrodružnou cestu, z níž si přiveze „přezdívku“, kterou si připojí jako čtvrtou část svého jména. Teprve potom může zplodit potomky, kterým tuto „přezdívku“ předá…
A tady se dostáváme k našim hlavním hrdinům. Oba muži, kteří stojí na začátku příběhu, byli z jedné z nejvýznamnějších rodin – I. Není známo, jak přišel ke své přezdívce Dak-I-Mar-Budul, a vlastně nás to ani nezajímá…
Důležité totiž je, že víme, kde ji vzal Dak-I-Mak-Smol.
Když mladý Dak-I-Mak dospěl, jeho otec jej vyslal prozkoumat jednu okrajovou část galaxie. Měl se tam podívat po nových překladištích, protože rodina dostala významnou zakázku na obchod se surovinou, která se již v centru galaxie nevyskytuje a je třeba ji vozit ze stále větších vzdáleností…
Nebudu vás nudit popisováním Makovy cesty. Hoch označil pro otce několik použitelných planet a pomalu se počal obracet k domovu, když mu přišla do cesty malá modrá planeta…
Když mladík zjistil, že je planeta obydlená tvory značně podobnými Getaranům, byl velmi překvapen, protože na tak odlehlých místech se život vyskytuje jen zřídka, natož pak inteligentní. Přistál u jakéhosi ostrova, protože s přistáváním a parkováním na pevnině měl vždycky problémy…
V tomto bodu nemá sice moderní věda příliš jasno, můžeme se ale domnívat, že se jednalo o Velkou Británii, neboť ve svých pamětech Dak-I-Mak jasně uvádí, že když vešel do hospody či nevěstince, kteréžto mladíka na neznámé planetě přitahovaly nejvíce, volali na něj: „Smól, smól!“ Nevěděl sice, co to znamená, pochopil však, že se to týká jeho osoby a proto si toto mimozemské slovo vybral za své čtvrté jméno a stal se tak plně dospělým Getaranem.
Přes tuto skutečnost však nikdy nezveřejnil přesné souřadnice planety. Jako chytrý příslušník jedné z vládnoucích rodin dobře věděl, že se situace může snadno změnit… a to se také brzy stalo…

Po smrti ctihodného Hras-I-Tar-Daka (otce Maka a Mara) se k moci začal drát velmi agresivní Jez-K-Dyň-Ky. To,samo o sobě, by nebylo to nejhorší… Horší bylo, že když se po pár letech rodina K zmocnila faktické vlády nad planetou, rozhodl se Jez-K-Dyň-Ky zbylé vládnoucí rodiny prostě zlikvidovat. (V době, o níž je řeč, zbývalo už jen pět jednopísmenných rodin – a to má getarská abeceda 76 písmen!)
A tehdy zašel Mak za svým bratrem Marem a pověděl mu o planetě na konci galaxie, z níž si přinesl „přezdívku“…
Oba bratři odeslali tajně své syny na zmíněnou planetu. Je známo, že hochy rozdělili, aby se snížilo riziko odhalení. Přesto však nebyli příliš vzdáleni, pro potřebu kontroly a koordinace. Budul-I-Nek byl střežen dvěma oddanými bodyguardy. Aby nebyli nápadní svou malou postavou, vydávali se za shrbené staříky. Smol-I-Čkovi pořídil jeho zámožný otec hlídacího robota a neboť si špatně vyložil funkci dobytka v rodinách, dal mu podobu velkého zvířete a protože byla základna v obou případech situována do lesa – podobu lesního zvířete, tedy jelena, jehož zlaté antény – parohy, zvláště při svém plném vytažení, vzbuzovaly u prostých vesničanů až posvátnou úctu.
Čas běžel a Jez-K-Dyň-Ky zuřil, že jeho armáda špehů nedokáže najít potomky rodiny I. Byl to však velmi mazaný padouch a proto na to - po důkladném pročtení pamětí Dak-I-Mak-Smola, kápl. V pamětech sice poloha planety uvedená nebyla, ale jemu to stačilo. Celou svou armádu nasměroval na popsaný okraj galaxie a pak už to byla jen otázka času…
Jednoho krásného letního pozemského dne se robot – jelen neozval se svým pravidelným hlášením. Bodyguardi neměli ani stín podezření – nestalo se to poprvé (to víte - Atarandorské součástky…) a vydali se robota opravit. Šli oba, protože jeden by těžkým strojem ani nepohnul. Budul-I-Nkovi nařídili, aby rozhodně nikoho nepouštěl na základnu, zvláště ne to, co nezná nebo co je mu podezřelé…a šli.
Budul-I-Nek sice vypadal jako malé dítě, byl to však téměř dospělý mladík, toužící po dobrodružství a proto se není co divit, že když před základnou spatřil podivně vyhlížejícího tvora vzdáleně připomínajícího pozemskou lišku, šel se zblízka přesvědčit, co že to je…
A tím to bylo zpečetěno. Liška – robot vyslala signál na Jez-K-Dyň-Kyovu loď a akce „rodina I“ byla zahájena. Liška, zcela neliškovsky, popadla nepřipraveného hocha, hodila si jej na hřbet a pádila na místo přistání lodi. Budul-I-Nek stačil ještě vyslat nouzový signál svým strážcům.
Když liška přiběhla k lodi, Jez-K-Dyň-Ky na palubě nebyl. Nechal se totiž cestou vysadit – syna svého úhlavního nepřítele chtěl zabít vlastníma rukama…
Budul-I-Nka tedy zatím zavřeli a čekali na příchod velitele. Dočkali se však pouze příchodu obou bodyguardů, kteří nehodlali boj o svého chráněnce tak snadno vzdát.
A zde opět přicházejí ke slovu dohady. Podle pohádky víme, že babička s dědečkem měli bubínek a housličky. V getarských legendách se praví, že posádka lodi byla zcela zdecimována strašlivými zvuky a donucena ke kapitulaci – tak si to přeberte sami.
Jez-K-Dyň-Ky však o tom nevěděl. Tou dobou se blížil místu, kde jeho lidé v ranních hodinách vyřadili z provozu robota – jelena. Šel zcela sám. Nepovažoval mladého Smol-I-Čka za hrozbu. Chtěl mu stát tváří v tvář, až jej pošle na onen svět… Blížil se základně a zlověstně se pochechtával. V lese bylo několik domorodců. Zachumlal se pořádně do dlouhého pláště a přes hlavu si přetáhl kapuci. Rozhodně nechtěl, aby jej někdo považoval za dítě…to by ho ponížilo…
Po chvíli uviděl malou základnu. Podle charakteristických obrázků na štítu ihned poznal, že je zde dobře. Zaklepal na dveře.
Smol-I-Ček, mladý, hrdý, statečný a bojechtivý muž byl svými kamerami dobře obeznámen s tím, kdo k jeho úkrytu přichází a rozhodně se nechtěl před nepřítelem schovávat. Už pár let si přál, aby k tomu došlo. Nesouhlasil se svým otcem a přál si bojovat. Přivítal tedy výzvu osudu a nepřítele vpustil dovnitř.
Jez-K-Dyň-Ky brzy poznal, že mladíka podcenil, přesto však měl očividnou převahu. Lítý boj trval několik hodin a až pozdě večer skončil chlapcovou prohrou. Jez-K-Dyň-Ky triumfoval. Svázané chlapcovo tělo pak smýkal po zemi k raketě – rozhodl se jej zabít před očima posádky – oba dva dědice rodiny I jednou ranou!
Náhle mu cestu zastoupil mohutný jelen se zlatými parohy. Byl trochu pošramocený, ale plně funkční. Jediným máchnutím kovovou ozdobou hlavy rozpáral překvapeného diktátora jako hadrovou panenku. Byl skutečně perfektně zkonstruovaný a jeho regenerační schopnost byla dokonalá!
Krátce nato dorazili bodyguardi s Budul-I-Nkem a oba bratranci si padli do náruče. Pak už nebylo možno mladé muže udržet na planetě. Spolu s „jelenem“ odletěli domů a rodina I se opět postavila do čela planety. Bratranci Budul-I-Nek-Liška a Smol-I-Ček-Jelen vládli Getaru moudře celou řadu let a jestli neumřeli, vládnou mu dodnes.
A co bodyguardi? Ti zůstali na Zemi a s úsměvem poslouchali pohádky, v nichž vystupuje Smolíček, jelen a jeskyňky či Budulínek, staroušci a zlá liška…a jestli neumřeli, smějí se tomu dodnes.