Sny, které se mohou splnit

Vše bylo tak jako každý den, ale přece se stalo něco, co mi jednou provždy změnilo život. Byla to chvíle, jen malá chvíle. Vyjít z paneláku jen o chvíli později, asi bych byla jako ostatní upálena zaživa.Celý panelák náhle zachvátily plameny.nebylo před nimi úniku.Byly všude.Ze svého úkrytu jsem jen viděla plameny a slyšela výkřiky lidí, kteří se chtěli dostat ven.Marně. Hasiči přijeli, ale bylo už pozdě.Bylo po všem. Jen já jsem přežila. Náhle se celý můj život změnil.Vše co jsem měla, bylo nenávratně pryč. Ztratila jsem rodinu, psa a všechny mé věci. Ocitla jsem se uprostřed spáleniště a nevěděla kam jít.z místa, které jsem nazývala domovem, zbyly jen trosky. Kolem pobíhali policisté a vyslýchali svědky a přihlížející. Všude bylo plno lidí, ale nikdo nedokázal vysvětlit jak k požáru došlo. I mě vyslýchali, ale nedokázal jsem jim říct, jaktože jsem jediná přežila. Když jsem jim řekla, že sem měla tušení, vysmáli se mi.Vzali mě pak na policejní stanici, kde jsem přespala a znovu mě vyslýchali. Ani ráno mi nedokázali říct, jak vznikl požár. Jen vyšlehly plameny, které zachvátili celý dům. Z lidí, zvířat a věcí nezbylo nic, co by bylo možné identifikovat. Poté mě poslali do pasťáku. Příbuzní mě nechtěli, protože si mysleli, že nosím neštěstí. Stal se ze mě sirotek. V pasťáku se mnou nikdo nebavil. Taky si myslí, že jsem divná. Začínám se tak i cítit i já.Bydlet mezi vrahy, feťáky a lupiči vám na radosti nepřidá. Viděla jsem, že tam nikdy nemůžu zapadnout. Jsem nevinná, ale koho to zajímá? Doslechla jsem se, že minulý rok zde málem někoho zabili. Je to tajná informace, kterou nesměli media zveřejnit pro klid lidem, kteří bydleli vedle pasťáku.I vychovatelky jsou zlé, myslím si , že se nás bojí a nenávidí chvíle , když se k nám musí přiblížit. S dětmi si navzájem vyměňujeme nenávistné pohledy. Je jen otázkou času, kdy se do mě pustí. Zatím je ode mě drží má pověst, ale jak dlouho vydrží? Den, dva?Víc si nefandím, jsou to profesionální vrazi. Píši dopis třídě, se zoufalou žádostí o pomoc. Možná to byl můj poslední dopis. Teď je to kdo s koho. Buď oni dostanou dřív mě nebo to skončím sama. Jenže na to jsem moc velký srab. Dívám se , jak na sebe mrkají, už se na mě asi domluvili. Blíží se ke mně pět nejlepších vrahů s provazem v ruce.Utíkám, ale nemám kam. Skončila jsem .Už jsou na dosah ruky, ale neviditelná bariéra je zastaví. Mávnu rukou a prohodím je zdí. Nevím, jak jsem to udělala, ale asi jsem si zadělala na další průšvih. Jsem obdařená, vyvolená či co? Slyším štěkot psa a ohlížím se odkud přichází. Psa nikde nevidím, ale štěkot je čím dál hlasitější a hlasitější. Cuknu sebou, otevírám oči.Ležím v posteli a dívám se na psa, který mě vzbudil. Po požáru žádné stopy, jen mám mokrý polštář od slz. Naštěstí to byl jen sen. Jedno, ale vím jistě. A to, že se právě stal mou noční můrou.