Aitaly Erebu - Zrada zrcadla

Tentokrát se už nebojí. Hned, jak ucítí, že dopadla, otevře oči, ale není u sebe! To snad ne! Je v předsíni nějakého, na první pohled skoro opuštěného, domu. Rozhlédne se kolem. Dveře na ulici jsou otevřené dokořán a z obývacího pokoje se ozývají nějaké hlasy. Potichu se přiblíží a zaposlouchá se. Hlasy ztichnou. Dveře se rozletí dokořán a Liza cítí, jak ji nějaká nadpřirozená síla táhne dovnitř. V místnosti to vypadá, že se zde pěkně zuřivě bojovalo. Uprostřed místnosti se vznáší asi metr nad zemí dívka, ne o moc starší než Liza. Na pohovce znuděně sedí jakýsi muž s rozcuchanými černými vlasy a očima jako dvě černé propasti, šlehá z nich zlo na kilometry daleko! Ukazováčkem naznačí, aby se přiblížila. Liza se proti své vůli, díky té síle, co ji donutila vejít, přiblíží.
„Slídilové jsou všude!“ Řekne zlým, hrubým hlasem a plivne Lize pod nohy.
„Víš, kdo jsem?“ Zeptá se jí.
„To nevím, a taky vědět nechci, okamžitě pusťte tu dívku!“ Její špatná vlastnost, když je na ni nebo někoho v jejím okolí někdo zlý, dokáže být drzá až za hrob, jindy taková není, ale teď má vzteku na rozdávání, tím pádem i drzosti a odvahy.
„To si mě s někým pleteš, já nejsem nějaký ´hej počkej´, já jsem Galak, nejmocnější čaroděj, kterého si kdy viděla, děvenko! Budeš mě prosit na kolenou, abys přežila!“
„Tebe, jo? To si mě taky s někým pleteš, já nejsem žádná děvenka a už vůbec bych tě neprosila, ó vážený Lakagu!“ Rozesměje se a záměrně zkomolí jeho jméno.
„Nevíš s kým si zahráváš, jsem mocnější, než se ti kdy zdálo!“
„Sórry, ale o tobě se mi fakt nikdy nezdálo…“ Pokrčí rameny, tenhle Galak ji pořádně štve, ta dívka bude určitě z Rady, když má v domě zrcadlo a je její povinností jí pomoct.
„Tak se pozorně dívej!“ Poručí ji a otočí se k vyděšené dívce a zvedne ruku, aby ji mohl dál mučit. Liza využije příležitost a taky svých dovedností. Ani se nenaděje a ‘ó mocný‘ Galak leží v prachu na zemi. Začne si mumlat zřejmě nějaké kouzlo, ale Liza je rychlejší a, jak ji učil Riky, celkem bez potíží, Galaka omráčí, ten se s fialovým dýmem vypaří a dívka spadne na zem.
„Není ti nic?“ Zeptá se hned Liza.
„Ne, to je dobrý, ten náš Galak ale stárne, ani si nepamatuje, jak Aniko vypadá…“ Prohodí posměšně dívka. „Jak ses sem dostala, nepředpokládám, že bys patřila k některému z těch bláznů, co tady zkoumají Nic…“ Kývne hlavou ke dveřím.
„Já se chtěla dostat domů, ale nějak se mi to nepovedlo a já se ocitla tady…“
„Ty si Traegr?“
„Ne, kdo to je?“ podiví se Liza.
„A jak jinak by ses sem dostala??“
„Zrcadlem.“
„Ty umíš… ty jsi taky Kaim?“
„Bohužel.“
„Bohužel? To je to nejlepší, co tě mohlo potkat, já jsem Kaim sice jenom půl roku, ale skvěle si to užívám!“ Vychrlí nadšeně.
„Všimla jsem si.“ Potvrdí ironicky Liza.
„Ne, opravdu, hlavně se vždycky těším na Wupeeho, on nám totiž vždycky řekne, co máme dělat a ták, kdyby nebyl nesmrtelný, šla bych do něj!“
„Já teda ne, je pěkně protivný! Mimochodem, ty si asi Li, že jo?“ vydedukuje z jejího vzhledu.
„Nějaká informovaná! Já tvé jméno ani netuším…“ Přizná se.
„Elizabeth.“
„Můžu hádat, patříš do skupiny s Michaelem, Nickem, Jeremym a Johnem.“
„Jo, asi jo, jak to víš?“
„Wupeeho nejoblíbenější.“ Pronese jízlivě.
„Li? Ty si ho přemohla? Jsi dobrá!“ Ozve se z předsíně další dívčí hlas. Vejde spíš menší než větší dívka se zlatými vlasy, dosahujícími až k pasu a velice pohlednou kulatou tváří. Ve dveřích se ale zarazí.
„To je Elizabeth. Chtěla se dostat domů, ale objevila se tady, naštěstí, jinak bych to už nevydržela, málem to ze mě fakt vymlátil… Pak ale přišla Liza, kdybych mohla, tak se potrhám smíchy, pěkně ho vyřídila…“ Vysvětlí jí hned Li.
„Amélii není dobře? vůbec se mi neozvala…“ Zeptá se, zřejmě babičku znala. Bože, kolikrát na tuhle otázku budu muset ještě odpovídat? Zeptá se sama sebe. „Umřela,“ řekne smutně Liza
„To je, to je, to je strašný!“ Utře si dva potůčky, které se ji rozlily po tváři.
„Já už půjdu, mám něco vyřídit Wupeemu?“ Zeptá se Li, spíš ale Lizy než Aniko a Liz postřehne v jejím hlase jízlivost, a co? Ať si mu klidně řekne, co si o něm Liza myslí, vůbec jí to nebere, proč taky?
„Já bych se taky ráda vrátila domů.“
„Musíš si před tím představit, kde se máš objevit, jinak tě zrcadlo pošle jinam.“ Vysvětlí jí Aniko, zatím jediná odtud, kdo se jí zamlouvá.
„Díky a snad někdy ahoj.“ Rozloučí se Liza. Zaujme před zrcadlem svojí pózu modelky, stává tak před zrcadlem ráda, vypadá totiž dobře, přesně do puntíku si vybaví svůj pokoj, zvedne pravou ruku, zavře oči, zase se zvedá ze země a během chvíle dopadá v sedě na koberec ve svém pokoji.
Huráá!
„Tam už nikdy ani nepáchnu!“ Slíbí si slavnostně a zavře skříň. Po chvíli ji znova otevře, ale o zrcadlo ani koutkem oka nezavadí. Převleče se ze sukně a tílka do teplákové soupravy, kterou má na trénink a přejde ke svému boxovacímu pytli umístěném úsporně v rohu pokoje, stejně jako má tělocvičnu Wupee, jenže ten ji má jinou, lepší a dražší. Ne, proč na něj sakra myslí? Ponoří se do cvičení, potřebuje vybít zlost. Při cvičení jí čas ubíhá dvakrát tak rychleji než normálně, zdá se jí, že ani ne po chvíli se ze zavřené skříně ozvou hlasy.
„Héj, to je nějaká zrada!“
„Ne, počkej, musíme u ní být!“
„Jé, co to je?“ Liza pozná Wupeeho hlas, byl to ten poslední. Celá upocená naštvaně otevře skříň a z ní vypadnou asi tři kluci mezi nimi i Wupee a právě on drží v ruce Liziny oblíbené meruňkové tanga.
„Co to…?“ Podívá se, co to vlastně drží a zjistí, že přehmát, zrudne, jak to jen jde a všichni kromě něj a Lizy, taktéž v barvě přezrálého rajčete, vybuchnou smíchy. Liza si naštvaně odhodí pramen upocených vlasů, který se jí lepí do obličeje a vrhne na Wupeeho zabijácký pohled.
„Sorry.“ Zrudne ještě víc, pokud to ovšem jde, a podá kalhotky Lize, ta je pečlivě složí a zasune hluboko dovnitř skříně.
„Takže, ahoj Elizabeth, já jsem Jeremy.“ Podá ji ruku nejveselejší z nich. Má světle hnědé vlasy, zelené oči, ale ne jako Liza, má je takové matnější…
„Ahoj.“ Pípne překvapená, ponížená a upocená Liza.
„Já jsem Timothy. Tim.“ Pozdraví ji modrooký asi sedmnáctiletý kluk s černými vlasy, které má nagelované! (V Erebu se najde i gel na vlasy? Taková vymoženost?) Wupee se mezitím přemístil k ještě se houpajícímu pytli a zastavil ho. Otočí se a omluvně koukne na Lizu. Ta okamžitě uhne pohledem a předstírá, že ji nejvíc ze všeho zajímá její zpocený odraz v zrcadle. Po chvíli ticha se jich netečně zeptá:
„Proč jste přišli?“
„Musíš získat svůj dar, nebo bys byla rači, kdyby ti ho vyfouk tvůj kamarád Lakag??“ Zeptá se Jeremy a rozchechtá se.
„Ó veliký všemocný Lakag!! Veliký moc není a všemocný už vůbec ne, stačilo pár dobrých chmatů…“ Nafoukne se, je ráda, když ji někdo pochválí tak pěkně, jako to udělal Jeremy.
„Proč si neřekla, že chodíš do bojového umění?“ Zeptá se Wupee.
„Tobě nic říkat nemusím.“ Odsekne.
„Čichám, čichám neshody…“ Zavtipkuje Jeremy.
„Neshody? Promiň, ale pokud se budu muset stýkat s ním, tak to zrcadlo rači prodám!“
„Čichal jsem špatně, tohle nejsou neshody, tohle je manželství po šedesáti letech.“ Rozesměje se.
„Prosím tě, nečichej a řekni paní uražené, že tím by vyvrátila rovnováhu a přidělala vám hoodně práce s Galakem, jestli už nepřidělala, knihomol a nic si nezapamatuje…“
„Čmuchám, čmuchám, Wupee, takový starý mazák a… no ty se nezdáš!!“ Podívá se na něj a rozchechtá se.
„Čmuchám, čmuchám, tady si někdo čmuchl rajského plynu…“ Napodobí Jeremyho Liza a obkrouží si u spánku kolečko, tím Wupeeho i Tima rozesměje.
„Jestli chceš, tak Wupeemu řeknu všechno, co si o něm myslíš, empatici jsou silní soupeři, třeba vím, že mi odpovíš, že mu to řekneš klidně sama a taky mu to řekneš. To jsem ti ušetřil námahu, co?“
„Empatick?? Oou.“ Zkřiví obličej, a Jeremy se zase rozesměje. Ten má fakt náladu, jako by si toho rajského plynu čuchl… Pomyslí si a na to se Jeremy rozesměje o to víc.
„Musím tě zklamat, dobrá nálada je jedno z mých přirození…“
„Ty máš těch přirození víc??“ Zeptá se okamžitě Tim na Elizabethinu nevyřčenou otázku.
„Hej vy dva!“ Ukáže na Tima a Lizu. „Že vy máte stejné myšlení??“ Liza mrkne na Tima a oba se svorně rozchechtají, pouze Wupee je mimo mísu.
„To víš Wupee, to dělaj ty světelné roky, co tě od nás dělí…“ Ujistí ho Jeremy. Musí být super, být empatick… pomyslí si Liza.
„Taky že je.“ Ujistí ji.
„Hej, nemůžeš to nějak vypnout, není zrovna nejlepší, když někdo ví, co chceš udělat a na co myslíš!“
„Ale Lizo, nemáš se za co stydět, v téhle místnosti se myslí i na něco horšího…“ A střelí pohledem po Wupeem. „Nech toho!“ Zarazí ho naštvaný Wupee.
„Budiž světlo, řekl Wupee a bylo světlo…“
„Nech toho!“ Zopakuje tišeji.
„Pak stvořil Wupee pevninu a oceán…“
„Narážíš na můj věk?“ Zeptá se ledově.
„Kdybych věděl kolik ti je, tak jo, ale jelikož o tom nemám ani páru tak ne.“
„Liz, tak pojď, musím se podívat do Italosu, jestli tam něco o tvém daru nebude, jsi ještě naštvaná?“ Promluví Wupee přímo k ní, neví, co má říct.
„Tady někdo přemýšlí!“ Pronese po chvíli zcela vážně Jeremy, a pak stejně vážně pokračuje, „cítím spálenou gumu. Lizo, nech toho!!“ šťouchne do ní a pak vybuchne jeho, po celé toto souvětí zadržovaná, sopka smíchu. Nestihne uhnout pořádnému lepanci, ale Liza konečně odpoví Wupeemu.
„Tak, tak dobře, no.