Níntub Ibiluch (Duše Anděla) - část I.

"Kde jsi byla Aerlien?" zeptala se přísným hlasem Saerlien, vůdkyně Serafín." Byla jsem v lese trénovat přírodní magii. Proč se ptáš?" Aerlienina odpověď byla pronesena jistým hlasem, ale do očí se Aerlien své vůdkyni pohlédnout neodvážila, protože to co jí řekla nebyla pravda.
Nebyla totiž trénovat přírodní magii, ale byla se podívat na Bránu, jedinou cestu z Ostrova, domova Serafín, a vzpomínala na dobu, kdy jí naposledy prošla. Bylo to velice dávno, tak dávno, že si už ani nedokázala vzpomenout kdy. Dokázala si vzpomenout akorát na to, že tenkrát chodily z Ostrova do království lidí, pomáhat lidem proti silám Zla. Jednoho dne se ale Saerlien zjevil světlonoš, boží posel, a řekl jí, že až do odvolání nesmí Serafíny lidem pomáhat. Poté co světlonoš zmizel, předstoupila Saerlien před všechny Serafíny a zdělila jim světlonošovo poselství. Serafíny poselstvím nikterak nadšené nebyly, ale podvolily se mu. Právě tenkrát se Saerlien rozhodla zakázat vstup do království lidí. Aerlien se jí zeptala proč, protože měla lidi ráda a chtěla se s nimi setkávat dál, ikdyž jim už nemohla pomáhat jako dřív. Saerlien jí odpověděla "Protože nemůžu riskovat, že by některá znás nevydržela a boží vůli porušila." Od té doby Aerlien Bránou neprošla. Bránu ale ovšem nechali otevřenou. To pro případ zrušení zákazu.
Teď ale stála Aerlien před Saerlien a ta poznala že lže. "Aerlien, ty mi lžeš. Byla si se podívat na Bránu. Ostatně to teď děláš dost často, že?" Aerlien věděla, že už namá smysl zapírat. "Ano, máš pravdu. Lhala jsem. Prosím tě o prominutí. Nechtěla jsem ti přidělávat starosti. Nezlob se." Saerlien se jen usmála a řekla "Já se na tebe nezlobím. Něco mi teď ale slíbíš. Dokud ti to nedovolím tak se k Bráně nadohled nepřiblížíš, ano? Nemůžu riskovat, že jednoho dne zákaz porušíš a z Ostrova odejdeš." Aerlien nezbylo nic jiného než souhlasit.
Po rozhovoru se Saerlien odešla Aerlien do kaple pomodlit se. Poklekla před oltářem, sepjala ruce a sklonila hlavu.
Aerlien měřila asi 170 cm a měla štíhlou postavu. Na Ostrově nosila safírově modré šaty, jejichž barvu si zvolila podle barvy svých očí. Její vlasy byly sestřižené k ramenům a měly zářivě zlatou barvu. Její obličej měl velice jemné rysy, takže v očích lidí byla velice krásná. Mezi lopatkami jí vyrůstala blankytně modrá křídla, která jí odlišovala od lidí. Na krku nosila vždy Měsíční Hvězdu, drahokam vytvořený z bíle zakaleného diamantu ve tvaru devíticípé hvězdy. Měla ho odjakživa a nikdy se nezajímala odkud ho má.
V kaply zůstala asi dvě hodiny. Po modlidbě šla do lesa procvičit si přírodní magii, aby tak alespoň částečně odčinila svou lež. Celkem vzato měla velký talent na elementární magii. Narozdíl od ostatních Serafín, které měly velký talent na bílou magii a s elementární magií mívaly někdy problémy.
Aerlien se nejprve rozhodla procvičit si oživení enta. Nejprve ale musela najít v hodný strom. Nesměl být ani velký, ani malý. Na tvaru a druhu stromu nezáleželo. Chvíli procházela lesem a prohlížela si různé stromy. Nakonec se rozhodla pro asi třicetiletý buk. Seslala na něj kouzlo "Nínum Sanso" a kolem stromu ve spirále proletělo zelené světlo a strom se začal hýbat. Jedné věci si ale Aerlien nevšimla. Když dořekla své kouzlo, její přívěšek zasvítil žlutým světlem.
Aerlien nechala enta stát namístě, sedla si do trávy a zadívala se do oblohy. Z rozjímání ji vyrušil až nějaký hlas. "Aerlien, copak tě trápí?" Aerlien se vyděsila a podívala se rychle kolem sebe, ale nikoho neviděla. Rychle usoudila, že se jí to jenom zdálo, protože hlas, který slyšela, byl hluboký a takový nikdo na ostrově mít nemohl. Znovu se zadívala do oblohy a znuvu ji vyrušil ten hlas. "Tak ty mi nechceš říct co tě trápí?" Aerlien se opět rychle podívala kolem sebe, ale nikoho neviděla. Tentokrát si byla ale jistá, že někoho slyšela a tak zavolala do lesa "Kdo to tu mluví?""No, já přece," ozvalo se od enta.
Aerlien se tomu nechtělo uvěřit, protože entové oživení kouzlem mluvit nedokázali. "Jakto že mluvíš? Vždyť umělý entové mluvit nedokážou?""Já ale mluvit dokážu, protože nejsem umělý ale živý," řekl jí ent. "To není možné. Moje kouzlo tě nemohlo doopravdy oživit." Aerlien se nepřestávala divit. "Tvoje kouzlo bylo něčím posílené, proto mě dokázalo oživit. Neptej se mě čím bylo posíleno, protože to nevím. Tak a už mi odpověz na mojí otázku. Co tě trápí?"
Aerlien se pohodlně opřela o nejbližší strom a svěřila se entovi. "Víš, chybí mi volnost. Už věčnost máme zakázáno opustit Ostrov. A lidé venku zatím trpí zlem, se kterým se sami nedokážou vypořádat. A také bych se znovu chtěla proletět nad rozlehlými horami a lesy.""Něco ti poradím," řekl ent "odejdi z Ostrova. Já vím. Říkala jsi, že nesmíš. Ale popravdě nic jiného něž zákaz ti v cestě nestojí. A vy Serafíny jste, pokud vím, byly stvořeny proto, aby jste bránily lidi, tak splň své poslání.""Víš, asi máš pravdu. Odejdu z Ostrova. A ještě dnes v noci. Děkuji ti, že jsi mi otevřel oči. Snad se jěště potkáme." Aerlien se s entem rozloučila a vrátila se do své cely a netrpělivě čekala na noc.