S versus S - kapitola 2.

"Si…Siriusi," zakoktala se Lisa a ani si nevšimla, že předmět, jež ještě před okamžikem pevně třímala ve zpocené ruce, se nyní válí na zaprášené podlaze.

Modré oči vytřeštila šokem a světlé vlasy jí sklouzly do očí. Ani se nenamáhala zastrčit si je za uši. Čas pro ni přestal existovat a její tělo prudce zastavené v pohybu se roztřáslo potlačovanými vzlyky.

"Jak…jak…," zbrkle vyskočila na nohy a jako raketová střela vylítla z kupé. Slzy se jí nezadržitelně koulely po tvářích a vsakovaly se do jejího mudlovského oblečení.

Nejprve doufala, že se jednoho dne objeví s kytkou růží a jediným pohledem smyje její pochybnosti, ale poté…čekala den, týden, měsíc…!

On se nevrátil, na dopisy, jež mu posílala po své sněžné sově, neodpověděl. Teď, když se jí podařilo na něj zapomenout, opět se jí zlomyslně vkradl do života. Jak jen mohl!

Znechuceně si setřela slzy a náhle se jí v hlavě vzedmula vlna vzteku.

Pomstím se mu za to, co mi udělal!...Ale jak?

Zamyšleně se rozeběhla na toalety, aby si opláchla napuchlý obličej studenou vodou a pokusila se vrátit alespoň do trochu přijatelného stavu. Zdrženlivě se odloudala k nástěnnému zrcadlu a štíhlými prsty si prohrábla dlouhé vlasy. Pobaveně se na sebe zašklebila.

Vypadám jako nateklá ropucha!

Zkoumavě na sebe vyplázla jazyk a musela se rozesmát.

Vrátím se do kupé a pak vymyslím, co dál! Co se to se mnou děje? Takhle zbrkle utéct! Třeba mi Lily pomůže...

Přestože se s Lily znala teprve pár minut, ta dívka v ní vyvolávala pocit, že jí může stoprocentně věřit. A když se nad tím zamyslela, třeba jí ochotně s tou pomstou pomůže. To, jak se dívala na toho brýlatého chlapce, rozhodně nebylo vřelé přátelství!

Lisa s novým elánem potřásla hlavou a s úsměvem vyšla na chodbu.

Pomstí se Blackovi. Po ničem jiném vlastně poslední měsíce (ač o tom nevěděla) ve skrytu duše netoužila.

S třísknutím za sebou zabouchla dveře a rozhlédla se okolo sebe.

Přivítal ji hrozný rámus a zjistila, že za dobu, co strávila na záchodech, se událo dost podstatných věcí. Nedaleko od ní se vášnivě prali dva chlapci a vypadalo to, že je jen otázkou času, co si to rozmyslí a použijí svoji hůlku.

"Dej mi tu čokoládovou žabku Srabusi!," vykřikoval výhružně brýlatý kluk, kterého už zahlédla v kupé.

"Jen přes mou mrtvolu, Pottere! ," zasyčel nepříliš přesvědčivě ten druhý rváč. Lisa si ho zkoumavě prohlédla od hlavy až k patě. Najednou se jí ho zželelo. Chápavým pohledem se dívala na jeho dlouhé temně černé vlasy obalené mastnotou, orlí nos, oškubané oblečení a v neposlední řadě na hlouček nějakým zázrakem utvořený kolem zápasící dvojice, jehož se stala neplánovaně součástí.

Různorodí kouzelníci, bohužel vesměs fandící tomu Potterovi, provolávali všelijaké nadávky na chlapcovu adresu.

Dívka se zhluboka nadechla a chystala se rvačce zakročil. Bohužel ji někdo předběhl, z houfu do popředí vystoupil Sirius a s pohrdavým úsměvem na tváři a zlým leskem v očích poklepal Snapovi na rameno.

"Opravdu bys Jamesovi tu žabku měl dát, jinak…," samolibě zatočil v prstech svojí hůlkou, "Ale no tak, Srabusi, přece nechceš jít do Velké síně s oslíma ušima!"

Přihlížející se hlasitě rozesmáli.

"Byla by to opravdu ostuda, kdyby se o hostině musel Brumbál dívat na tvojí vylepšenou hlavu!," pronesl konejšivě a poklepal přátelsky Severuse po zádech.

Dav se teď už přímo svíjel smíchy.

Tohle už bylo na Lisu moc, aniž by si uvědomila, rozzlobeně vytáhla hůlku a co nejhlasitěji zaječela : "Tak dost"

"Chceš si dát souboj?," ušklíbl se Sirius a konečně se uráčil otočit se na narušitele zábavy. Úsměv mu zmrzl na rtech.

"Liso…"

"Sklapni Blacku," zavřeštěla popuzeně, ze své hůlky na něj poslala spršku jisker a znechuceně se otočila, táhnouc Severuse za zápěstí pryč!

Pohledem vyhledala volné kupé a strčila šokovaného mladíka na sedačku.

"Proč?," vyprskl ostražitě a podezřívavě si ji prohlížel.

"Proč jsem to udělala?," Lisa se unaveně svalila vedle něj a položila si obličej do dlaní…

"Já…vlastně ani nevím!," hlesla a setřela si slzu, jež se jí zablyštěla v koutku oka. "Prostě jsem se na to už nemohla dál dívat!"

*****

Severus se zmateně zadíval na dívku, která se sklesle usadila po jeho pravici. Byla krásná, o tom nebylo pochyb. Měl pocit, jakoby se mu její šmolkově modré oči propalovaly až do duše. Ale proč by se HO někdo takový pokoušel ochraňovat?!

Najednou se zastyděl, nechal za sebe bojovat holku, tímhle ho Black neplánovaně zesměšnil víc než doufal. Opatrně se na ni podíval ze strany, až mu jeho dlouhé vlasy zaclonily výhled. Najednou si přál, aby neodcházela, aby s ním tady seděla navěky, objímala si rukama kolena a smutně zírala do prázdna. Jak chabá to představa, ale aspoň by mu byla nablízku.

Severus se rychle oklepal. Nechápal, co ho to popadlo, nikdy se o holky nezajímal, na to se užilo takových jako Black, ale Lisa mu přišla něčím, co nemohl popsat, výjimečná.

"Odkud jsi?," osmělil se, a dokonce se i překonal a vykouzlil na své zasmušilé tváři pokřivený úsměv. Překvapeně sebou trhla, jakoby se šokem vracela zpět do přítomnosti.

"Na tom nezáleží," zamumlala mdle a otřela rukou sklo, aby se mohla zadívat z okýnka. Kupé zjevně už dlouho nikdo nepoužil, nebylo divu, když na dveřích visela cedule "Zákaz vstupu", ale zoufalá situace přece vyžaduje zoufalé řešení, no ne?!

"Tak promiň," zamumlal, "a díky," dořekl tiše.

"To nic," vzhlédla a zadívala se jakoby skrz něj, poté pružně vyskočila na nohy a chystala se odejít.

"Počkej," vykřikl Severus. Nevěděl, jak ji zadržet, ale nechtěl, aby se mu zase vypařila.

"Ano?"

"Mimochodem, já jsem Severus."

"Lisa," usmála se mile, pak za sebou zavřela dveře a zmizela mu z dohledu. Seděl tam ještě několik dlouhých minut a před očima mu stále probleskoval její úsměv. Nevědomky se mu po tváři rozlil šťastný výraz.

"Takže Lisa," zašeptal do prázdného kupé a sevřel ruce v pěst.

*****

"Lily," zavolala Lisa, když kráčela chodbičkou a snažila si rovzpomenout, kde se nachází její nová kamarádka. Konečně to objevila a s křečovitým úsměvem vstoupila do dveří. Spatřila rusovlásku, jak se baví se dvěma holkama sdílejícíma s ní jedno kupé a zrovna se směje nějakému vtipu.

"Ahoj Liso, už jsi v pohodě? Tohle jsou Penny a Juliet." S úsměvem představila dvě sympaticky vyhlížející dívky a zlomyslně se ušklíbla : "Právě vymýšlíme, co elegantního bych mohla přičarovat Potterovi!"

Lisa se proti své vůli usmála. "Tak to se ráda začlením do vašich plánů, ale mám jednu podmínku," usmála se potutelně.

"A to?," zajímala se Penny.

"Musíme pořádně zdrbnout i Blacka." Dívky se hlasitě rozesmály.

"Jo a Liso?"

"Hm…?"

"Ty budeš muset taky podstoupit zařazování?," napadlo Lily a zamyšleně nakrpila čelo.

"Asi…," zrozpačitěla, nechtělo se jí o tom mluvit, obávala se, že se dostane do Zmijozelu, ne teda díky svým skutkům, nýbrž díky své krvi. Raději se pokusila odvést řeč jinam.

"Měli byste mě seznámit s mými novopečenými spolužáky," řekla zvesela a spokojeně se zabořila do sedadla.

"Jó, ty myslíš s tou partičkou tupců," protáhla Juliet

"Všichni zase nejsou tak špatní, tak třeba Remus…"

"Jenže ani on je nedokáže uklidnit," povzdychla si Lily a oči se jí zamlžily, "kdyby tak…"

"Možná bychom se už měli převléknout do hábitů," podotkla Penny věcně a s prásknutím otevřela svůj kufr.

"Jasně…jen…," Lily se nervózně otočila. "Prosím vás, hlídejte někdo to okýnko na dveřích, minulej rok skrz něj čučel Potter…."

"Cože?," vyhrkla Lisa zděšeně.

"A Black jakbysmet!," dodala potichu Lily a kysele se ušklíbla.