S versus S - kapitola 6.

"Tichošlápku, co se ti proboha stalo?," zděsil se upřímně James, když se Sirius připloužil do chlapeckých ložnic, "vypadáš jako sněhulák!"

"To asi nevim, díky za podporu," zamumlal ublíženě a začal se převlékat do suchého oblečení.

"Tohle není normální," zamračil se James, "koukej mi říct, kdo ti tohle udělal!"

"To já sám."

"Cože?," James překvapeně povytáhl obočí, až mu brýle nadskočily na nose.

"Teda, co to vlastně kecám, to ta pitomá holka."

"Juliet, nebo se kterou to zrovna chodíš…? Já už se v těch tvejch vztazích ani neorientuju!"

"Ta…? Prosimtě, myslíš, že bych ji dokázal vytáhnout ven z hradu? Vždyť by se obávala o svůj make-up…"

James se zmateně rozhlédl kolem sebe. "Tak která teda?"

"Shmpfkhm."

"Cože?"

"Scheckerová," vyštěkl Sirius, "a už mi dej pokoj!" Popadl ze své hromady nepořádku ručník a s povzdechem se rozhodl dát si horkou sprchu. Doufal, že mu to aspoň trochu urovná pocuchané nervy.

"Lisa..?," podivil se upřímně James, "mě příde docela v pohodě..."

"O mě si to samé nejspíš nemyslí," podotkl Sirius s kyselým šklebem, "mrcha!"

"Tobě se líbí!," zasmál se James a s pískáním si začal leštit svoje koště.

"Cože?," zaječel Tichošlápek, až se několik lidí ve společenské místnosti překvapeně otočilo.

"Říkám, že se ti líbí," zopakoval ochotně James a se sladkým úsměvem se otočil ke svému kamarádovi zády.

"To není pravda, já… je strašná!," Sirus začal překotně chrlit nadávky na Lisinu adresu.

"Nenamáhej se, kámo. Oba dva víme, jak na tom jsi!," pousmál se James a s dobrou náladou se rozeběhl do společensky.

"Kam jdeš?," zavolal na něj Tichošlápek ublíženě.

James mu věnoval ještě jeden zářivý úsměv : "Ven, mám rande s Evansovou!"

"Cože?," Siriusovi spadla čelist a na okamžik zamrzl na místě, "tak si to užij!," ale to už byl James dávno pryč. Nevrle uchopil ručník a zalezl si do sprchy.

*****

"Liso, nemysli na něj, nestojí ti za to," snažila se Lily a roztržitě pozorovala svoji zhroucenou kamarádku. Přesto, že fyzicky seděla vedle Lisy, myšlenky se jí toulaly kdesi v mlze. Nedokázala se na nic soustředit, natožpak vymyslet slova, která by Lisu dokázala uklidnit.

"Je to Black!," zamručela a v posledním zoufalém pokusu zamávala dívce před očima, "copak ti stojí za to trápit se kvůli Blackovi?!"

"Já vím," povzdechla si blondýnka a oči upřené do vzduchu se jí na okamžik zalily slzami, "ale když… já vím, že je to ten největší trapák pod sluncem, ale přesto…," popotáhla, "přesto mě vždy strašně mrzí, když mi řekne něco ošklivého. Taky máš podobné pocity, když ti James…"

Teď to pro změnu byla Lisa, kdo musel probouzet svojí kamarádku k životu : "Lily…?" Překvapeně se zadívala do jejích smaragdových očích, slepě upřených do dáli.

Lily sebou vylekaně škubla a pomalu začínala nabírat barvu čili papričky. : "Ehm…promiň, co jsi říkala o Jamesovi?"

"JAMESOVI?," Lisa významně nadzvedla obočí, "odkdy je to James?! Já jsem od tebe odjakživa slyšela jen Potter!"

"Teda Potter, promiň."

"Za co se mi to omlouváš?," rozesmála se Lisa, "co to s tebou je Lily, takovou tě neznám…já myslela, že být myšlenkami mimo je výhradně moje právo!"

"Ni…ic"

"Koukej to vyklopit, nebo bude zle!," zamračila se a rukama Lily odřízla únikovou cestu.

"Ale…ty se mi budeš smát," pípla rusovláska.

"Nebudu!"

"Budeš!"

"Nebudu, slibuju."

"Já ti nevěřím!"

"Tak mi věř!"

"Nevěřím!"

"A proč ne?"

"Protože ty si myslíš, že Pot…no nazdar!," Lily zaklela a znovu zrůžověla.

"Ty máš s Jamesem rande!," ušklíbla se Lisa.

"Ne."

"A jo."

"Ne."

"Jo!"

"Ne…vlastně jo!"

"Jo…COŽE?!," Lisa překvapeně vylítla na nohy, "To jako FAKT?"

"Sama jsi mi říkala, ať to s ním zkusím!," namítla Lily ublíženě.

"To jo, ale…"

"Co ale?"

Lisa se zhluboka nadechla a pomaličku, aby si utřídila nová fakta v hlavě, se zeptala : "Takže ty máš rande s Potterem?"

"Sakra, říkám ti, že jo!," zaječela Lily popuzeně.

"Máš ho ráda?"

"N…," sklopila rudý obličej do dlaní, "já vlastně ani nevím, možná…"

Lise se po tváři rozlil spokojený úsměv : "Já to věděla! Tak si to užij, přeju ti to! Ale měla bys máknout! Tvůj rytíř již netrpělivě přešlapuje ve společence, říkala sem si, na koho tam čeká…"

"Ááááááá, už mám pět minut zpoždění!," zaúpěla Lily a s letmým mávnutím vyrazila z místnosti.

"Tebe to nějak vzalo!," podotkla Lisa, ale poté se zklamáním zjistila, že její poznámku slyšely pouze chvějící se dveře.

*****

"Jé, ahoj Lily!," zazářil James a utápěl se v jejích smaragdových očích, "sluší ti to, víš to?"

"Aby ne," pousmála se rozpustile a uchopila ho za ruku.

James Potter se na ní vyjeveně podíval, ale nenapadlo ho protestovat. Pevně sevřel její dlaň v té své a zahleděl se jí do očí.

"Co si přeješ dělat, krásko?"

"Pro jednou to nechám na tobě," odvětila se zářivým úsměvem a nechala se vyvést z nebelvírské společenky.

Ani jeden z nich si nevšiml, že je pozorují dva páry vytřeštěných očí.

*****

Lisa se překvapeně opřela o zábradlí a stále vyjukaně hleděla pod sebe, kde ještě před okamžikem stáli James s Lily. Nemohla si pomoci, přestože si tenhle scénář vždy přála, nebyla schopna uvěřit tomu, že Lily dala Jamesovi opravdu šanci.

Zamrzla na místě, oči jí těkaly nervózně po pokoji, ale sama nevěděla co (nebo koho!) hledá!

Podivný klid! pomyslela si náhle a najednou jí došly všechny souvislosti. Pobertové nedělají rámus! Skoro ji zamrzelo, že se utápí v tak hustém tichu, trochu povyražení by zrovna uvítala. Mohla se sice vrátit do pokoje, ale ten okupovaly Penny s Juliet pějící chvalozpěvy na Blackův šarm.

Kysele se ušklíbla a bezmyšlenkovitě se zahleděla do prázdné společenské místnosti. Padla na ni tíseň spojená s historií tohoto okamžiku. Ještě nikdy se jí nestalo, že by před krbem neseděl ani jediný člověk a nehleděl by do plamenů. Pohled na opuštěná křesla a vyhasínající oheň živořící v mramorovém krbu byl ubíjející.

Potřásla hlavou a oči se jí zamlžily. Nestávalo se často, aby na ní padala taková melancholie. Po zádech jí přejel mráz a zuby se rozdrkotaly náhlým pocitem zimy. Rozvážným krokem sešla po schodech a uvelebila se v širokém křesle. Byl to zvláštní pocit být jediná v tak ohromném prostoru, bezvýznamná tečka v rozloze nekonečného vesmíru.

Zhypnotizovaně se zahleděla do ohně. Strašně ráda pozorovala neposedné plamínky, vyvolávalo to v ní pocit… klidu. Ani jeden okamžik nebyl stejný, ale přesto měly něco společného, rudozlaté mihotání dohasínajícího živlu. Jak krásně se jí přemýšlelo v nastoleném šeru, za tlumeného svitu pochodní a hvězd zářících na bezmračné obloze.

Zima získávala vládu nad barevným podzimem a zahalila svět do ledové přikrývky. Šero zakrylo svět již kolem páté a ještě předtím se na nebi rozblikaly první stydlivé hvězdičky.

Lily…

Vzpomněla si na svoji nejlepší kamarádku a na zadumané tváři se jí rozsvítil úsměv. Strašně jí přála, aby se dali s Jamesem dohromady, měl dívku opravdu rád, a… jak se Lisa poslední dobou dívala na Lilyinu barvu v bezprostřední blízkosti Dvanácteráka, začínala mít pocit, že i ona podléhá jemu vnitřnímu kouzlu.

"Liso…," zašeptal jí někdo do ucha. Omámeně zvedla hlavu ztěžklou pod náporem myšlenek a svůj pohled upnula na dotyčnou osobu.

"Blacku…!," začínala dostávat rudý odstín, který se studem bohužel neměl nic společného.

"Lis, prosím, poslouchej mě chvilku!"

"Ty si opravdu myslíš, že si to zasloužíš?," opáčila s úšklebkem a založila si ruce na prsou.

Sirius vypadal jinak, než ho znala, jakoby…rozpačitě. Že by snad nevěděl, co jí na to má odpovědět?

Black ztratil řeč! pomyslela si udiveně a vpila se mu vyzývavým pohledem do očí, "No…?"

"Já…nevím, asi ne…ale…"

Lisa už už otevírala pusu, aby mu něco odsekla, když jí do mozku konečně doputovala informace, co že vlastně řekl. Zkameněla šokem, ústa zamrzlá v polovině slova. "Ty…jsi…neprohodil ani jedinou samolibou větu!," vyjekla překvapeně.

Sirius sebou trhl a nespíš šokován sám sebou nasadil typický výraz : "Nešpul na mě tak tu pusu, Scheckerová, nebo snad chceš…"

"Blacku!," zavřeštěla trochu vykolejená z míry.

Koketně na ni mrkl : "Kdybys chtěla pusu, stačí říct!"

"Pche! Di se vycpat…! A když, tak rozhodně ne od tebe!"

"Kdybys změnila názor, víš, kde mě najdeš!," zaculil se na ni a než stačila ještě něco zaječet, vyklusal do schodů a zabouchl se u sebe v ložnici. Lisa vyjeveně zakroutila hlavou a hlava jí rozbolela pod výbuchem myšlenek, který se posléze změnil v pořádný ohňostroj.

*****

U smutného krbu strávila ještě několik chvil, ale poté jí do mysli doputovala myšlenka na to, že musí letět na doučování se Severusem. Zahýbala palcem u nohy, považovala to za první krok k nechtěnému zvednutí z měkoučkého křesla.

"Musím vstát, nebo přijdu pozdě! přikázala si, ale stejně nedokázala donutit ztuhlé končetiny, aby se rozhýbaly.

"Vstávat!," zahučela zpruzeně, až se musela sama sobě pousmát. Ještě chviličku! nabádal jí její zlenošený mozek Nic se nestane, když přijdeš o pár minut později!

Taky pravda," zasmála se a přitáhla si nohy k bradě. Unavené oči upřela zpět do plamenů a ze všech sil se snažila udržet je otevřené. Pomalu se jí začaly klížit, až se úplně zavřely.

Musím si trochu odpočinout!pomyslela si spěšně a spokojeně se oddala přicházejícímu spánku.

"Je vám doufám jasné, Luciusi, že vám k tomu již nic nepovím. V první řadě mi to zákon na ochranu osobních údajů nedovoluje a za druhé si slečny Scheckerové vážím. Nedovolím vám, abyste ji zničil! Musel bych se uzavřít před svým vlastním svědomím!"

"Ale její spolužáci si zaslouží vědět, co je ona zač," zabrblal rozhořčeně Lucius, "může pro ně být vážným nebezpečím. Co by asi tak řekli na to, kdyby se dozvěděli, že…"

"Luciusi!" Brumbálovi už došla trpělivost. Pohlédl na studenta před sebou pohrdavým pohledem.

"Obávám se, že představuje pro studenstvo menší nebezpečí, než vy sám! Zakazuji vám o tom s kýmkoliv mluvit…"

"A co mi uděláte?!," zasyčel Malfoy a ve vodnatých očích se mu zablesklo, "nenechám si od někoho jako jste vy poroučet, co říkat smím a co ne!"

"Uklidněte se, nechcete přeci, aby se vaši rodiče dozvěděli, že…"

"Mlčte!," zaječel bělovlasý chlapec popuzeně a pohodil svou dlouhou hřívou. "Je vám jasné, že je tohle vydíraní…! On se vám pomstí! Vrátí se a tu krvezrádkyni si vezme s sebou! Vy…"

"Luciusi," promluvil Brumbál, v jeho hlase už nebylo ani stopy po předchozím rozhořčení, klidně na něj pohlížel zpod obroučků svých půlměsícových brýlí. "Časem si uvědomíte, že to dělám pro vaše dobro…"

Mladík zúžil svoje hadí očí ve dvě uzoučké štěrbiny a pln nahromaděného vzteku zasyčel : "Tohle vás bude mrzet…vy…vy…zastánci špíny! Budu mlčet, ale je vám doufám jasné, že za poslední důvod k tomu považuji vaše mírumilovné žvásty o toleranci..."

Ještě naposledy proklál starce zlobným pohledem a poté za sebou s prásknutím třískl dveřmi. Brumbál si unaveně protřel zarudlé oči a zadíval se do lesklé misky plné podivné stříbřité tekutiny. Poté přiložil ke spánku svoji hůlku a se zavřenýma očima zašeptal : "Nebezpečné tajemství…Brzy to praskne a potom…"

*****

Chlapec s dlouhými bělostnými vlasy spěchal temnou chodbou. Pln sžíravého vzteku rázoval po kamenné podlaze, až se zdálo, že ho musí být slyšet na kilometry daleko. Někoho hledal. Jeho oči nenápadně bloudily po okolí a propichovaly portréty usměvavých čarodějů na stěnách.

"Luciusi…," v očích se mu zablesklo a upřel svůj pohled na dívku s divokým výrazem ve tváři. "Bello…ten…"

"Nemusíš mi to říkat!," vyprskla uraženě, "z tvého výrazu je to vidět na kilometry daleko…"

"Co budeme dělat?," zachmuřil se.

Byl to děsivý pohled. Dvě postavy v černém, plné temných myšlenek, mezi sebou rozzlobeně diskutovaly. Ani sám měsíc si nedovolil porušit jejich temnotu svým světlem. Pouze chlapcovy vlasy v té tmě zářily jako pochodeň!

"Mám plán," zašeptala tajemně a v jejím hlase byl slyšet podtón výhružky, "když ti už jsi tak neschopný…"

Lucius přešel její kousavou poznámku mlčky a s nadějí se na ni podíval.

"Zase, abych ti zachraňovala tvojí prašivou kůži," vyštěkla pohrdavě a stiskla ho pod krkem," je to naposled, je ti to doufám jasné…"

"Jistě, Bello…"

"Jsem ráda, že to chápeš," pronesla s úšklebkem.

"Tak mi ho řekni!," vyštěkl netrpělivě.

"Zase tupý, jako vždy, že?," neodpustila si černovláska a rychlostí blesku ho uchopila za vlasy.

"Jau, co to děláš?"

"Táhnu tě pryč, Lucíčku!," řekla s úšklebkem a vstrkala ho do jedné postranní chodbičky, "i portréty mají uši, to snad nevíš?!"

"Hm…," zabručel vykolejeně a třel si bolavé místečko na hlavě, "tak už to vyklop!"

"Opravdu to chceš vědět? Nebojíš se…?"

"Bello! Brzy mi přeteče trpělivost!"

"Dobře, dobře," zasmála se, "takže…když nic nemůžeme říct my, donutíme Scheckerovou, aby to vyklopila sama!" V očích se jí zle zablýsklo.

"Ale jak?"

"Mám své metody, Lucíčku," vycenila zuby Bellatrix a v očích se jí vyloupl pohled plný šílenství.