Osudová volba

Břink! Další náraz rozbil magický štít a srazil muže na kolena, až se bahno rozstříklo do daleka. Jeho meč bezvládně ležel nedaleko. Poslední zbraní v kterou ještě doufal byla magie – jeho vrozené nadání. Ale cítil se tak sláb! I kdyby chtěl už by si nepomohl.
Najednou, z ničeho nic, mu soupeřův meč projel hrudí. „Ach ta bolest!“ prolétlo mu hlavou. Před očima mu zrychleně proběhl celý dosavadní život. V tu chvíli malá část jeho „já„ zuřivě lpící na životě použila nejtemnější část svého nadání, pro to aby přežil. Osudová to chyba.

Samte se probral, v hlavě neurčitý pocit. Hvězdy stály vysoko na obloze a měsíc došel před chvílí úplňku. Děsil ho podivný strach z minulosti, z níž si nepamatoval vůbec nic. Jen jeho paměť jakoby obestírala podivná mlha a tma. V hlavě mu zůstaly pouze dvě myšlenky, vlastní jméno a touha mstít se všem a všudy.
U pasu mu visel těžký meč poznamenaný mnoha šarvátkami a váček s černými krystaly. „Jsem tedy mág!“ pomyslel si.
Oděn do černého pláště splynul s lesním šerem a s ďábelským plánem v hlavě se vydal k oltáři.

Lawyna slunce lechtalo na obličeji a tak se konečně probral, v pozici krajně nepohodlné pro jeho atleticky stavěné tělo. Otočil se na záda, aby se protáhl a v tu chvíli jím projel lezavý chlad. Mladík zbystřil, jeho plášť ho vždy spolehlivě ochránil před vnějšími vlivy. Jedním prudkým pohybem sevřel v jedné ruce svůj lehounký meč se znakem ochránce na čepeli a v druhé hrst krystalků bílých jako čerstvý sníh.
„Kdo je tam?“ zeptal se pevným hlasem. Zpoza stromů vystoupila dívka s kaštanovými vlasy po pás: „To bych se měla zeptat spíš já tebe!“ odpověděla opovržlivě. „Jsi na pozemku mého otce. To nevidí rád! Obzvláště na svém rybníku.“ stejně opovržlivě dodala. Hned se ale musela zasmát když uviděla jeho zavrávorání při pohledu pod sebe.
„Tak proto ten chlad!“ přemýšlel Lawyn nahlas, stále se vznášejíc pár centimetrů nad zemí. Schoval do svého pláště meč a krystaly a popolétl mimo rybník, kde hladce dosedl vedle dívky. „Jmenuji se Lawyn jsem potulný mág“ představil se. „Já jsem Kajna.“ oplatila mu dívka. „Zvu tě k nám na farmu. Otec si jistě rád poslechne tuhle historku.“ nabídla mu. On nic nenamítal a tak Kajna zmizela v houští. Lawyn jen pokrčil rameny a následoval ji.
Když se protáhl houštím stanul na pokraji nevelké louky, v jejímž středu stála farma a několik hospodářských stavení. Kolem se pásl dobytek. Kajna už na něj čekala nedaleko. Gestem ho vyzvala aby si pospíšil a rozběhla se. Lawyn se rozběhl za ní. Ona vběhla do domu a on ji už krokem následoval. Vešel do malé ale útulné místnůstky. „Tohle je můj otec.“ ukázala na muže u plotny Kajna. „Těší mě!“ zdvořile řekl Lawyn. „Vítej u nás na farmě, chlapče“ odpověděl kajnin otec „také tě rád poznávám. usedneš s námi dnes ke stolu?“ Mladík kývl hlavou. „Tak se posaď.“
Usedli tedy ke stolu a ve chvíli kdy otec pokládal hrnec s ovesnou kaší na stůl, vběhl do světnice udýchaný hoch, mohlo mu být tak sedmnáct. „Co se děje?“ tázal se ho otec. Ten když konečně popadl dech spustil: „Ráno jsme našli dům starýho Konty v troskách – mrtvý zvířata a tak a nahoře na kopci u oltáře našli dvě kostry bez hlavy, všude bylo prej plno krve. Hůza!! Lidi říkali takový rejdy černejch čarodějů nebyli posledních dvě stě let!!“ „A sakra! To vůbec není dobrý. Jdeme tam!“ zavelel otec zatímco vybíhal ven.
Po polní cestě doběhli do vesnice. U jednoho stavení se srotilo nebývalé množství lidí. I když nebylo na co se dívat. Dům téměř v troskách mrtvý dobytek. Některé slabší povahy utíkaly pryč s hláškami typu „Čarodějnice! Je mezi námi!“ a „To je konec světa!“.
Otec došel až k chalupě a začal zkoumat okolí. Hoch a jeho dcera zůstali dál. Jen Lawyn ho bez zaváhání následoval. udělal několik kroků ke stavení a málem spadl jak ho rozbolela hlava. Otec se k němu otočil: „Co cítíš? Neboj se vím jak ti je, měl jsem v rodině mága.“ „Včera po půlnoci sem přišel…ideální doba…úplněk…jedna jediná kletba…zlost touha vraždit.“ vysílením málem znovu spadl. „Klid, půjdeme teď nahoru k oltáři a zjistíme víc.“
Podepřel mladíka pod ramenem a vyrazil. Ze skupiny před domem se oddělilo několik lidí. „Stůjte! zarazil je Kajnin otec „dál nikdo nejde. Jen já a Lawyn.“ Oni svěsili hlavy a vrátili se do davu. Lawyn už se konečně vzchopil a pokračoval sám. „Tohle se mi ještě nestalo.“ omlouval svou slabost. „Nic se neděje dokážu si představit to vypětí.“ mávl nad vším rukou Mest zatímco šplhali do kopce.
Tam nahoře v podivné samotě stál velký černý kámen. Lawyn cítil nesmírnou energii. Raději kolem sebe vytvořil mentální štít, měl strach z moci kamenu. Podél kamene ležely dvě kostry a v prohlubni v kameni byla krev. Lawyn zase začal: „Rituál noci…nesmírná síla…nebezpečí…dnes v noci.“ Mest ho znovu uklidnil. Sešli dolů, slunce už se klanělo k západu.
Mest vystoupil před lidi z vesnice. Všichni ho uznávali za nejmoudřejšího z okolí. „Lidé!“ pronesl vážně „dnes v noci je největší nebezpečí. Důrazně vás proto žádám nevycházejte po setmění ven. Zítra provedeme velkou pátrací akci. Máme zde mága takže budeme dostatečně chráněni! Teď se rozejděte domů, zavřete okna a dveře! Dobrou noc!“
Lidé se rozešli. Mest s Kajnou a Lawynem odešli na farmu. Něco málo pojedli a Lawyn vyšel spát ven. Kajna ho i přes varováni otce napodobila. Oba splynuli s šerem zapadajícího slunce.

Samte v noci vyslyšel volání oltáře a s nově nabytou silou se vloupal do vesnice. Tropil velký hluk a několik stavení málem zbořil. Nikomu se nic nestalo a on před svítáním zmizel pološílený vzteky v lese.

Celý další týden probíhaly bezvýsledné pátrací akce. Ovšem pouze ve dne v noci se ukrývali ve vesnici a také předpokládali že čaroděj spí a stane se tak snadnější kořistí. To se ale ovšem nestalo. Lawyn který vedl všechny akce značně zmlkl. Trápila ho nedostižitelnost soupeře. Ten každou noc zavítal do vesnice a snažil se uškodit. Naštěstí se stále nikomu nic nestalo.
Lawyn únavou skoro padal ale přes to všechno se odhodlal k poslední zoufalé akci. Na noc se uložil k rybníku nedaleko Mestovy farmy, v místech kde čaroděj řádil nejvíce. Těsně před západem slunce se osmělil, shodil plášť a ponořil se do chladivých vod rybníka. Poslední paprsky slunce zmizely za obzorem. Mladíkovi se zatočila hlava. Pohlédl dolů na své tělo a měl co dělat aby nevykřikl. Jeho tělo snad patřilo někomu jinému a myšlení také. Najednou jakoby měl v hlavě dva lidi.Vyletěl z vody jako šíp a nahý pobíhal po pláži. Nevěděl co se děje až když se slunce vrátilo o kus zpět. Uklidnil se. Slunce opět zapadlo. Šílenství. Vyšlo. Zapadlo. Vyšlo. Zapadlo. Vyšlo. Zapadlo.Vyšlo. Lawyn vysílen padl obličejem do písku. Začal si řádně uvědomovat co se stalo:

Vyzval svého nejlepšího přítele na souboj kvůli naprosté hlouposti. Během souboje se však proměnil v nezvladatelné monstrum. Porušil několik bodů Přísahy mága, jež mu měla býti svatá. Nakonec ale provedl největší chybu – Osudovou volbu. Když byl na prahu smrti udržel se při životě za strašlivou cenu. Použil Černou magii. To se ale absolutně nelíbilo duchům dobré magie. Odplatili mu strašlivě – nechali ho málem zešílet honěním sebe sama.

Rozhodl se pevně. Jedinou možnost jak svět zbavit té hrůzy znal. Oblékl svůj plášť uchopil meč. Do jeho jílce zasadil krystaly. Pro jistotu. Postupně se ponořil do vody až ke krku. Změnil se. Stal se napůl Lawynem a napůl Samtem. Stejně tak se změnil i meč a plášť. Uchopil zbraň pevně do obou rukou a proklál si jej srdcem. Nyní už dokázal zemřít. Voda vzala jeho tělo, jen meč zůstal na dně rybníka. Vyčkával. I duchové odpustili.

Celé tohle hrůzné divadlo pozorovala z úkrytu Kajna. Pochopila úplně vše ale odpustila. Přesto se jí po tvářích koulely hořké slzy. Věděla totiž, že dítě které nosí bude vyrůstat bez otce.