S versus S - kapitola 8.

Lisa se nerozhodně zadívala na svoje třesoucí se ruce. Ač si to nechtěla přiznat, měla strach. Velký strach.

Co je na tom složitého, rozvinout stočený pergamen?!" nabádala sama sebe a nadávala si za ten zvláštní pocit, který ji uchopil.

Nic! Jsi srab! Jsi SRAB!

Ať si!

Roztřeseně zasunula svitek pod polštář. Na čele se jí leskly krůpěje potu. Nedokáže to, ještě ne!

"Liso, co tady proboha vyvádíš!," vtrhla do pokoje rozzuřená Lily a s rukama založenýma v pase pohlížela na svou provinilou kamarádku, "můžeš mi laskavě vysvětlit, co se ti stalo?!"

"Ehm…co by se mi jako mělo stát?," zvedla Lisa provinile oči a neobratně je stočila k oknu, za nímž se vyjímala zasněžená krajina.

"Liso, mluvím s tebou!"

"Prosimtě, nechovej se jak moje babička!," ušklíbla se a se snahou odvést Lilyinu pozornost, stočila řeč jinam, "mimochodem, nevíš jaký úkol máme na přeměňování?"

"Nesnaž se odvést řeč!"

"To by mě v životě nenapadlo!," odvětila s andělským úsměvem, "jo a kdy máš další rande s Potterem?"

"Liso!," vyštěkla varovně Lily.

"No jo, no jo! Tak cos teda chtěla?"

"Vysvětlení."

"A jaképak?"

"Co se to s tebou děje!"

"Nic."

"To není žádný vysvětlení!"

"A mělo by být?"

"Liso!"

"Ano?"

"Nech toho už!"

"A čeho?"

"Ty moc dobře víš!"

"Nevím."

"Už toho mám dost!"

"Já taky!"

"Necháme toho!"

"Přesně!"

"Tak už mlč!"

"Ne, ty mlč!"

"Ne, Liso, opravdu! Jen vidím, že se s tebou něco děje, a tak si dělám starosti," umoudřila se Lily a starostlivě se na svoji kamarádku zadívala.

"Z čeho tak usuzuješ?," usmála se blondýnka sladce.

"Nemůžeš být aspoň chvilku vážná?!," zvolala Lily vyčítavě.

"Ne!"

"Jen abys věděla, že mě můžeš vždycky všechno říct," prohlásila Lily, "jsme přece nejlepší kamarádky!" S povzdechem se otočila : " Tak zatím, já musím ještě do knihovny! Ahoj…"

"Ne, nemůžu!," zašeptala Lisa o chvilku později do nastoleného ticha, "všechno ne!"

Posmutněle se zadívala na scenérii za oknem, na sněhové vločky poklidně se snášející vstříc zasněžené krajině, a v koutku oka se jí zatřpytila slza.

"Proč jen nemůžu být někdo jiný, normální…," špitla, zatímco se jí slzy nezadržitelně kutálely po tvářích.

*****

"Ahoj Lis," pousmál se Severus a na jeho jindy zasmušilé tváři se nějakým zázrakem objevil úsměv. Vzápětí se ale zachmuřil : "Co se ti stalo?"

"Mě?," Lisa se začala nechápavě rozhlížet kolem sebe, "proč mají všichni dojem, že se se mnou něco děje!"

"Chceš to vědět?"

"Tak to teda chci," zamračila se zmateně.

"Dobře, tak pojď!"

"Kam mě to táhneš, SEVERUSI!," zaječela, "Severusi, zastav!"

"Podívej se!," s hořkým úšklebkem ji postavil před zrcadlo.

Lisa šokovaně otevřela pusu a vyvedená z míry pohlížela na svůj odraz. Pomalu se ani nepoznávala, ze zrcadla na ní pohlížela bledá vyhublá dívka, s pytlovitýma kruhama pod očima a mastnýma rozcuchanýma vlasama.

"Tak už chápeš, proč si o tebe dělají všichni starosti..?"

"Jo, ale…"

"Řekneš mi konečně, co se tebou je? Jsme přeci kamarádi…"

"Promiň, ale…já nemůžu. Odpusť!" Slzy se jí nezadržitelně nahrnuly do očí a aniž by se rozmyslela, co dělá, otočila se na podpatku a rozeběhla se pryč.

"Liso, prosím počkej…"

*****

"Ále, kohopak to tady máme, Scheckerová, kdo by si to byl pomyslel!"

Rezignovaně zakroutila hlavou a rozeběhla se nahoru po schodech. Teď neměla ani trochu náladu vybavovat se se Siriusem a jeho povedenou partičkou. Bohužel jí nebylo dopřáno. Sirius ji obratně zahradil cestu a přišpendlil ji rukama ke zdi. Lisa zrudla vzteky a chystala se mu vytrhnout. Její mozek se chvilku zaměstnal spekulacemi, kam toho dotěru nakopout, ale nestačila to už praktikovat.

Sirius si to totiž zjevně špatně vyložil a její vztek pokládal za rozpaky. Pomaličku se k ní naklonil a vychutnával si její rudou barvu v obličeji.

"Sakra, dej mi konečně pokoj!," vyštěkla naštvaně, už už se viděla u sebe v pokoji, potřebovala poslat sovu a to rychle.

"Ale, ale Scheckerová, můžeš být ráda, že o tebe někdo stojí po tvojí proměně a současné image a la Srabus!"

"Cože?," vyjekla zmateně.

Posměšně ji sjel pohledem a hraně hlubokým hlasem pronesl : "Tak se na to podívejme, mastné vlasy, nezvyklá podoba s kostlivcem. Nedržíš náhodou dietu, Scheckerová?"

Pobertové se začali tlumeně pochechtávat, on dívku stále nepouštěl a s úšklebkem jí pohlížel do očí, "tak co kdybychom si někam zašli, já bych tě dokázal dát do pořádku…"

"Ani ve snu," zasyčela Lisa a rozzlobeně udeřila svým čelem proti jeho nosu. Tichošlápek zařval a začal skákat po místnosti na jedné noze "Jauuu, to bolí! Tak tohle si odskáčeš!"

"Promiň Siriusku!," prohodila Lisa s hlavou na stranu a sladce se na něj usmála, "viděla jsem to jako jediné řešení, jak zařídit, abys mě pustil. Věř mi, že moje čelo není polichoceno setkáním s tvým veleváženým nosem, ale bohužel se nedalo nic dělat. Teď, jestli mě omluvíš…," s poťouchlým smíchem se rozeběhla nahoru po schodech.

Najednou ji něco napadlo. Na okamžik se zastavila a škodolibě se uchechtla Snad na chvilku zapomene dělat naschvály ostatním!

Nadšena svým nápadem se vrátila do společenky a sjela pohrdavým úsměvem Tichošlápka obklopeného kamarády, kteří se s pomocí svých schopností pokoušeli zastavit to krvácení…

"Asi bysme tě vážně měli zavýst na ošetřovnu," promlouval zrovna James, "ta Scheckerová má teda páru, kouzlem mi to zastavit nejde, ledažeby.."

"Scheckerová," zaúpěl Sirius, který ji zrovna zbystřil, "jak se ještě opovažuješ lézt mi na oči!," zasyčel výhružně, ale při tom, jak mu z nosu prýštily rudé cákance, to tak moc nevyznělo. Lisa měla co dělat, aby zachovala vážnou tvář, ale překonala se. Pro její plán to bylo na prvním místě.

"Promiň, asi jsem to přehnala, znám kouzlo, co zastaví to krvácení, takže jestli mě k tomu pustíš, tak…"

"Si ze mě děláš srandu, neřikej mi, že mi chceš pomáhat!"

Lise zacukalo v koutcích. "Jen vidím, že jsem to přehnala, tak to jdu napravit!," pokrčila lhostejně rameny, "ale jestli nechceš…," provokativně se obrátila.

"Ne, počkej," vyjekl zoufale, "tak dobře…"

"Já bych ji k tomu nepouštěl," usykl James varovně, ale Sirius ho ignoroval. Lisa se v duchu ušklíbla Jedině dobře pro mě, nahlas však pronesla "připraven?"

"Hm…"

"Takže…Levidico," pronesla zvučně a hůlkou zamířila na jeho nos.

Sirius se zkoumavě podíval stejným směrem a potěšením zjistil, že proud krve opravdu ustal, ale potom...najednou se mu z nosu spustilo něco jiného…

"Co to je?," zavrčel poplašeně.

"Ohnivá whisky," ušklíbla se Lisa, "když ji máš tak rád, vytvořila jsem pro tebe nevyčerpaný zdroj!" Poté se raději otočila a s dobrou náladou vyběhla otvorem v portrétu.