S versus S - kapitola 10.

Lisa šokovaně vykulila oči a snažila se znovu nabýt pozbytou rovnováhu. Jakoby se ocitla v jiném světě.

Sirus mohl vidět, jak najednou zkameněla - ústa ztuhlá uprostřed slova - , překvapený výraz v modrých očích a slzy, které jí náhle začaly stékat po lících. Přestože navenek vypadalo vše celkem jednoduše, v hlavě ji v tu ránu vybuchl ohňostroj.

Dlouho si přála, aby se k ní Sirius vrátil. Setřel jí jemně slzy, řekl, že ji stále miluje a nikdy ji nechtěl opustit. Den ode dne doufala v tento idealistický sen. Potácela se po domě jako tělo bez duše a přála si, ať ho může ještě jednou vidět, trávit společnost po jeho boku, slyšet jeho smích…

Přesto přese všechno ji nakonec zachvátily pochyby, později zoufalství a po několika dlouhých týdnech se smířila se svým osudem. Snažila se z hlavy vyhnat jeho úsměv a sametový hlas, jenž jí říkal, že ji má rád. Marně. Jak se ale říká, všechno přebolí. Dostala se z toho. Nakonec přece jen dokázala utišit své bolavé srdce a ostré vzpomínky pokryla ulehčující mlha. Nikdy na něj nezapomněla, ale postupem času se jí podařilo otupět své pocity. Dlouho poté zůstaly už jen vzpomínky, ty šťastné. Vždy se snažila myslet jen na světlé okamžiky ve svém životě, protože jinak by se musela zbláznit. Díky tomuto zažitému pravidlu dokázala jejich vztah pokládat za hezkou chvilku, novou zkušenost…

Jaké bylo její překvapení, když toho člověka, co dříve milovala a po mnoho nocí ji slzy kvůli němu kanuly na polštář, zahlédla, jak se před ní naparuje ve vlaku. Tak strašně se změnil. Nebo se dříve jen choval jinak...?

Vzpomínky se vrátily a zabodly se do srdce jako nabroušené nože. Naučila se ho nesnášet. Když ji ponižoval, oplácet mu stejnou mincí, přesto něco uvnitř ní křičelo zoufalstvím. Stále ho milovala, ale snažila se to zakrýt pod maskou nenávisti. Jaké to překvapení, že když se rozhodla zakopat válečnou sekeru a pokusit se Siriuse pokládat za přítele, řekne jí, že lituje jejího utrpení. Chce s ní znovu chodit?!

"Liso?"

Prudce sebou trhla a vylekaně vzhlédla. Nechala se příliš unést svými vzpomínkami. Smutně pohlédla na Siriuse. Viděla, že si z ní nedělá legraci. Na tváři měl vážný výraz a i jeho pohled byl plný…snad bolesti? Nemohla tomu uvěřit...Za tu dobu, co už strávila v Bradavicích, měla možnosti poznat další stránky Tichošlápkovi povahy, mezi tím i jeho zálibu ve střídání holek jako ponožek.

"Já…"

Sice by si moc přála, aby ji obejmul, ale bála se toho, co bude potom. Nechtěla znovu zažít tu bolest, až ji opustí, protože ho začala nudila. Pocit, až ho uvidí procházet se po chodbách s jinou.

Nechtěla na to myslet. Pořád ho měla strašně ráda, ale obávala se, že s ním nedokáže chodit…Neměla na to nervy. Její sílu už vyčerpaly nekonečné spory doma a zoufalství s jakým unikala ze svého pokoje, aby nemusela trávit čas pod jednou střechou s tím tyranským člověkem. Další ránu by už nepřestála.

Smutně se zadívala na Siriuse. V očích se jí leskly slzy, ale přesto rozhodným hlasem vyslovila to, co ji tížilo na srdci.

"Promiň, ale nemůžu. Nedokážu to. Po tom všem ti nedokážu věřit…," smutně sklopila oči a nejistě se zavrtěla na svém místě. Sirius mlčel. Čekala, že jí odpoví něco úžasně vtipného, v tom horším případě jedovatého, ale on pouze mlčel. A to bylo stokrát horší, než kdyby na ni začal ječet. Po několika dlouhých vteřinách konečně pronesl jednu jedinou větu.

"Chápu to!" Lisa vděčně zvedla oči a zašeptala : "Díky."

Poté se raději zvedla a pomalounku vyšla z pokoje a nechala Siriuse, aby za ní zraněně hleděl.

"Miluju tě…" zaslechla ještě tichý hlas a srdce se jí rozbušilo bolestí.

*****

Než se vydala na ošetřovnu, plánovala, že se ještě zastaví v sovinci a pošle zprávu domů, ale teď už na to neměla sílu. Jediné, po čem toužila, bylo lehnout si do postele a být sama se svými myšlenkami. Zamířila tedy rovnou do nebelvírské místnosti a ani nevnímala uznalé poplácávání po zádech od těch, kteří ji blahopřáli ke kousku, který provedla Siriusovi. Opět ji zachvátil smutek. Stará rána se znovu otevřela.

Přesto věděla, že udělala správnou věc. I když jí to dalo velkou práci, aby rozum vyhrál na srdcem…

Byla tak ponořena ve svých myšlenkách, že málem vrazila do portrétu Buuclaté dámy, za což si vysloužila pohoršené zakašlání a krátkou přednášku o slušném chování. Bylo jí to ale jedno, stejně nevnímala nic, co se odehrávalo v jejím okolí. Ploužila se jako tělo bez duše.

Když konečně spatřila na dohled svoji postel s nebesy, roztáhl se jí na tváři hořký úsměv a mdle se svalila na matraci, přičemž hlavu okamžitě zabořila do polštáře

"Liso, co se ti stalo?," uslyšela okamžitě u svých nohou Lilyin starostlivý hlas.

"Promiň, teď o tom nechci mluvit. Potřebuju se vyspat," zamumlala a zanedlouho ji konečně zachvátil neklidný spánek.

*****

"Lily, netušíš, co je s Lisou?," tázal se Severus a zachmuřeně pohlížel na partičku nedaleko stojících Pobertů. Zastavil Lily na chodbě cestou na večeři. Lisa celé odpoledne nevylezla z postele a střídaly se u ní dva stavy. Spánek a slzy. Ani s Lily neprohodila jedno kloudné slovo a co se týče večeře, vymluvila se, že ji bolí břicho. Ještě, že byla sobota, tudíž nebyla škola, protože to by byla schopná zapálit nedopatřením učitelovi zadek.

"Nevim," zamračila se Lily, "začínám si o n dělat starosti."

"Tak to já taky, nevíš, přijde dneska na doučování?"

"Doufám, v nejhoršim jí tam vlastnoručně (nožně :D) dokopu. Už to s ní je k nevydržení, pořád brečí. Nevim, co se jí stalo, ale potřebuje odreagování!," řekla Lily tak zarputile, až se musel Severus ušklíbnout.

"Říkáš, že brečí?," podivil se, "tak já se jí na to zeptám, třeba mi to řekne."

"Pochybuju," povzdechla si Lily, "ani já sem z ní nedostala ani slovo…ale zkusit to každopádně můžeš!"

"Dobře, zkusim! Teď už asi na nic nepřijdeme! Jdeš na večeři?"

"Jasně…"

*****

"Liso, vstávej!" Lily rozhodně přistoupila k hromadě peřin a dala si ruce vbok.

"Já nechci," ozvalo se vzdorovitě a na světlo vykoukla rozcuchaná blonďatá hlava.

"Musíš jít na doučování z lektvarů," prohlásila Lily hlasem, který nestrpěl žádné námitky, a zlomyslně z Lisy stáhla peřinu. Tedy chtěla stáhnout peřinu, ale zjistila, že to, co pokládala za pokrývku, je pouze ručník, který se Lisa nenamáhala uklidit.

"No tak Liso, tohle nikam nevede," povzdechla si rusovláska a zoufale pohlížela na svoji kamarádku, "ještě chápu, že mi nechceš říct, co ti kdo provedl. Je to jen a jen tvoje věc a naprosto rozumím, že bys to nejraději udusila v sobě. To znám, ale…co docílíš tím, že si budeš zoufat a stále dokola přemýšlet nad tím, proč se tak stalo..?!"

Lisa lhostejně pokrčila rameny a chystala se znovu ulehnout do té změti peřin a ručníků.

"Tak to teda ne!," vykřikla Lily rozzlobeně a chňapla za něco, co doufala, že je peřina. Tentokrát se nespletla. Lisa zaúpěla a s povzdechem si sedla na okraj své postele.

"Nemám na nic náladu," zamumlala, "stejně z toho doučování nepochytim ani slovo a akorát budu Severuse otravovat svojí přítomností."

"Možná, i když bych o tom DOST pochybovala. Každopádně potřebuješ rozproudit krev v těle a…nesnaž se něco namítat," vyštěkla Lily výhružně a jediným kývnutím hlavy zarazila Lisiny protesty, "prostě tam pudeš, i kdybych tě měla vlastnoručně dotáhnout na místo srazu. Je ti to jasný..?"

"No jo." Rezignovaně se postavila na nohy a zachmuřeně se odšourala do koupelny.

Lily si srdceryvně povzdechla a opřela se o stěnu.

Proč mi nechce nic říct…? ptala se sama sebe jsme přece nejlepší kamarádky, ale přesto…má snad pádný důvod něco tajit…? Neumím si to vysvětlit,…

Z polemizovaní ji vyrušil zvuk otevírajících dveří a zamračená Lisa, která se právě vynořila z koupelny. Bylo vidět, že se s sebou snažila něco udělat, ale to, že si učesala vlasy a trochu namalovala, přesto nedokázalo zakrýt pohublý obličej a temné kruhy rýsující se pod očima.

"Vypadám strašně," zavrčela, "takhle nemůžu vylízt na veřejnost."

"Ale můžeš," prohlásila Lily, "nebo budeš vypadat ještě hůř, o to už se postarám."

"Nj, vyhrála si," zabrumlala Lisa a zbytek cesty k místu srazu už zarputile mlčela.

*****

"Ahoj Severusi," ujala se slova Lily, když viděla, že Lisa se k nějakému vítání nemá. Celou dobu od okamžiku, co ji Lily vytáhla ze společenky, uraženě mlčela a zamračeně zírala do země, jakoby tam snad chtěla vypálit díru. Je sice možné, že si jen představovala Siriuse v pekelné výhni, ale byly to její vlastní myšlenky a nehodlala se o ně s nikým podělit.

"..tak fajn, já už letim. Musim zase do knihovny," prohlásila Lily důrazně a Severusovi ještě zašeptala Severusovi do ucha :"Teď je to jen na tobě..."

Ten se na ni jen chápavě usmál a jakmile zmizela za rohem, věnoval se jen a jen Lise.

"Dneska budeme probírat dokrvovací lektvar. Myslím, že jsme ho brali někdy loni. Není zrovna nejlehčí, ale pevně věřím, že ty to zvládneš," usmál se až moc vesele a povzbudivě na Lisu mrkl, "no tak, kam jdeme?"

"Hm…," Poté, co zjistil, že odpovědi se nejspíš nedočká, s povzdechem se otočil a jemně uchopil Lisu za ruku.

"Pojď!"

Netrvalo dlouho a už stáli před Komnatou nejvyšší potřeby. Severus v mžiku udělal, co bylo třeba, a trvalo jen okamžik, než vešli do plně vybavené místnosti sloužící k účelu výroby lektvarů. Mladík se okamžitě usadil za jeden z již připravených kotlíků a musel zamávat Lise před obličejem, aby se probrala a nestála uprostřed místnosti jako jedno písmenko na konci abecedy.

"Takže jestlipak víš, jaké suroviny jsou potřeba na výrobu dokrvovacího lektvaru?"

"Hm…," Protočil panenky a ač mu to bylo proti srsti, důrazně s Lisou zatřásl. Ta zmateně zvedla hlavu a začala se vyděšeně rozhlížet kolem sebe.

"Éé promiň, zamyslela jsem se." S omluvným úsměvem a trošku zmateným výrazem na tváři se zadívala na Snapea. Vzápětí ale zůstala zírat s pusou dokořán.

"Severusi…co…co.."

Dočista ztratila slov, pouze na něj šokovaně kulila oči a otevírala pusu jako ryba na suchu.

"Ech…co se ti stalo…?," vyrazila ze sebe nakonec a nabyla barvu rajského jablíčka, "teda promiň, ale…"

Očividně se bavil jejími rozpaky, protože bylo vidět, jak mu cukají koutky.

"Co tím jako myslíš?," tázal se naoko nechápavě a provokativně se zašklebil.

"No…tvoje vlasy…"

"Máš proti nim něco?"

"Né…to rozhodně ne, jen…," Lisa sklopila oči a rudá až za ušima vykoktala, "…máš je nějaké…"

"Myslíš ne mastné…?," zašklebil se Severus a pobaveně uchopil jeden pramen a zkoumavě se na něj podíval, "čím to asi bude…?"

"Hm…že by šampón?," zasmála se Lisa a trošku provinile sklopila oči.

"Možná…víš v mudlovském obchodě jsem objevil takovej docela sympatickej prostředek. Teď si nevzpomenu na název…ne…Savo se to jmenovalo. Tak jsem to vyzkoušel no…"

"To myslíš vážně?," vykulila oči.

"Nééé," zalykal se smíchy. "Jen jsem ti chtěl ukázat, že tím, že o sebe nebudeš dbát a poddáš se zoufalství, nic nevyřešíš…"

Lisa se musela usmát a vděčně se mu zahleděla do očí : "Seš fakt super kámoš, víš to..?"

"Hm…," Severus se neklidně ošil a raději převedl řeč jinam, "řekneš mi teda, co ti kdo provedl?," zeptal se s nadějí a povzbudivě se na dívku zašklebil.

"To je složitý," povzdechla si, "každopádně ti moc děkuju, opravdu se ti povedlo zvednout mi náladu. Máš pravdu, sebelítostí nic nevyřeším."

"Vlastně jsem na to taky přišel nedávno," zašeptal, "když jsem potkal osobu, pro kterou stojí za to dýchat a radovat se ze života …"

"A kdo to je?," otázala se Lisa zvědavě a nasadila uličnický výraz, "můžu hádat?"

"Radši ne…,"zasmál se a hodil po dívce výmluvným úsměvem.

Ta zatřepotala řasami : "Náhodou... víš, že ti to sluší? Když si umeješ vlasy a vezmeš si nějaký ucházející oblečení, holky po tobě budou šílet. Jestli chceš, nějaký ti půčim. Co bys řekl třeba na růžový tričko s králíčkem?"

"No počkej," zahrozil a snažil se dohonit tlemící se Lisu pobíhající z jednoho konce komnaty na druhou.

"Stejně žádný takový nemám," prohodila ledabyle, "nemám ráda růžovou…"

"Tak to sme na tom stejně..,"zamračil se a s povzdechem si sedl zpět ke kotlíku, "vypadá to, že lektvarů tě asi dneska moc nenaučim."

"Tak promiň," naklonila hlavu na stranu a psím pohledem se mu vpila do černých očí, "co takhle jednou probrat teoriii?," nasadila andělský kukuč a bavila se pohledem na jeho zmatený výraz, "myslím tím jednu hodinu prostě prokecat…"

"Tak třeba..ty máš problémy doma?"

Severus se na ni šokovaně podíval : "Cože?!"

"No, jak jsi mluvil o tom, že jsi na tom byl taky docela špatně…"

"To že sem řekl?"

"Vyplynulo to z kontextu," pokrčila rameny Lisa a pohodlně se uvelebila na své židli.

"Tak já to doma taky nemám zrovna med, spíš teda jed…"

"Hm…další společná vlastnost…,"pousmál se Severus a zasněně se zadíval na strop, kde se náhle objevila vánoční výzdoba, "máš ráda Vánoce?"

"Nevím." Lisa se zamyšleně podrbala za uchem, "nikdy jsem nezažila ty pravé… Tím myslím takovou tu rodinnou idylku, spousty nádherných dárků, slavnostní večeři…nevím, jaké to je. Třeba to ale někdy pocítím," řekla zasněně a nevědomky se usmála, "pokud nebudu muset jet na domů, třeba v Bradavicích konečně strávím ty nejkrásnější Vánoce svého života…"

"Přál bych ti to…," usmál se Severus a okouzleně se díval na dívku, jenž seděla vedle něj. Zalilo ho neuvěřitelné štěstí, které se ještě prohloubilo, když ho nenadále objala.

"Opravdu ti moc děkuju, za všechno. Dokázal jsi ve mě opět probudit radost do života…"

Ty ve mně taky! pomyslel si šťastně a mile se na Lisu usmál.