S versus S - kapitola 11.

Lisa zůstala v Komnatě nejvyšší potřeby ještě dlouhou dobu a ani jí nevadilo, že hodiny plynou podivuhodnou rychlostí. Po delší době si připadala konečně šťastná. Na ztrhanou tvář se jí opět navrátil milý úsměv, kterým každou chvilku obdařovala Severuse po svém boku.

Ten byl snad ještě veselejší než ona. Pokud to bylo vůbec možné…Co víc by si také mohl přát! Konečně se bavil, vtipkoval a usmíval se na dívku svých snů. Připadalo mu, že se vznáší na obláčku obklopeném andělíčky pějícími chóry na jeho předchozí hloupost. Nikdy by nevěřil, že dokáže během jedné hodiny zapomenout na své celoživotní ponížení a…ale stalo se!

Lisa na něj měla tak blahodárný vliv, že se dokonce "snížil" k tomu, aby chrlil jeden vtípek za druhým. Kdyby ho v tuto chvíli viděli Pobertové nebo kdokoli jiný, jistojistě by ho nepoznali a možná, že by se s ním dokonce dali přátelsky do řeči.

V bradavickém hradu konečně neviselo ve vzduchu napětí. Aspoň ne na volném prostoru mezi dvěma osobami, které si konečně našli k sobě cestu…

Oba si povídali až do noci a teprve někdy ve dvě ráno se zděsili a urychleně opustili komnatu. Přestože jim hrozilo, že je každou chvilkou spatří paní Norrisová, našli si okamžik na to, aby se zastavili a s úsměvem si popřáli hezké sny. Lisa Scheckerová po dlouhé době zářila jako sluníčko, zatímco upalovala směrem k portrétu ospalé Buclaté dámy. Když o pár chvil ulehala do postele, byla si téměř jistá, že dnes ji noční můry trápit nebudou…

*****

"Lily, vstávej, jde se na snídani," téměř prozpěvovala Lisa a tentokrát to byla ona, kdo z kamarádky stahoval peřinu. Role se obrátily. Lily nejenže nevyslyšela její prosby, ale zachumlala se ještě více a naprosto ignorovala kamarádčino pohoršené odfrknutí.

"Hele, víš že vypadáš jak mrkev, když ti koukaj jenom vlasy?," usmála se poťouchle a s jistotou očekávala reakci. A taky že ano. Peřina se nadzvedla a Lily vyjeveně vykoukla na světlo, "to myslíš vážně?"

"Víš co, podívej se do zrcadla, jo?," protáhla Lisa znuděně a vrazila Lily do ruky svoje kapesní zrcátko.

"Vlastně máš pravdu," zaúpěla rusovláska a zdrceně praštila rukou do peřin.

"Nešil prosimtě," zasmála se blondýnka, "jako mrkev nevypadáš a i kdyby jo, Jamesovi by ses slíbila stejně…"

"Kdo se tady zajímá o Pottera?," protočila Lily oči v sloup a neochotně se hrabala z postele.

"Řekla bych, že…nooo…ty!," zasmála se Lisa a "nenápadně" se zavřela do koupelny. Netrvalo dlouho a uslyšela zběsilé bušení.

"Mimochodem, včera se po tobě ptal Sirius," nadhodila rusovláska lhostejně a raději vzdala své marné pokusy vystrnadit svojí společnici z koupelny, "chtěl ti prej něco říct…"

"Fajn."

"Fajn?," Lily šokovaně nadzvedla obočí, "skoro celej včerejšek kvůli němu probrečíš a pak fajn, jo?"

"Jo, fajn! Mimochodem…jak vlastně víš, že to je kvůli němu?," Lisa poplašeně mrkla do zrcadla a s napětím poslouchala šoupání nohou za dveřmi. Copak je možné číst v ní jako v otevřené knize?

"Takže to přiznáváš?," ušklíbla se Lily.

"Možná jo, možná ne!," prohodila rádoby lhostejně a zajela si kartáčem do vlasů. Oteklé oči jí už trochu splaskly a když si nanesla trochu řasenky, nebylo ani poznat, že ještě včera vypadala jako nafouklá ryba. "A i kdyby to náhodou byla ta první možnost, je to už dávno za mnou a nechci se k tomu vracet…"

"Fajn, jak chceš," ozval se povzdech a Lisa pochopila, že její kamarádka už rezignovala.

Bylo jí líto, že to Lily nemůže říct. Teoreticky by teda mohla, ale věděla, že kdyby se jí svěřila s tímto zážitkem, Lily by se v hlavě vyrojilo dvakrát tolik otázek než dosud. Dokud si rusovláska myslela jen to, že je její kámoška beznadějně zamilovaná do Siriuse, byla to ta nejlepší možnost, protože pod tímto povrchem se vzpínalo jedno velké tajemství. Svíralo Lise útroby samou touhou být vyřčeno. Vykřičeno do celého světa. A dívka věděla, že tento okamžik dříve nebo později nadejde a raději by to svým přátelům řekla sama, než aby se to dozvěděli odjinud. Jenže teď to nedokázala…

Možná si její já drželo tu možnost ještě chvilku si užívat zdánlivě bezstarostného života mezi kamarády. Co když jí potom zavrhnou, budou ji nenávidět? Sama sebe za to nenáviděla, ale musela s tím žít, ať chtěla nebo ne…

"Liso, co tam tak dlouho děláš…," ozvala se vyčítavě Lily a opět praktikovala pokus zabušit na dveře ,"taky bych se ráda učesala a nešla na snídani jako čarodějnice…"

"Promiň, už letim…" V rychlosti popadla svoje nezbytnosti a vyrazila ze dveří.

"No to je dost," zabručela Lily a uraženě prískla dveřmi. Lisa si vyčerpaně sedla na postel a sklopila obličej do dlaní. Pošle zprávu…hned po snídani! Potřebuje to vědět, jestli ještě žije! Nesmí se bát, že ji zasáhne zlá novina, že to není pravda. Jak ráda by měla například Lilyiny starosti, které spočívaly v tom, jak se zatvářit při Potterových výrocích….a také proto to nemůže svojí nejlepší kamarádce říct. Nebylo by v jejích silách ji pochopit…

*****

Dvě dívky hladově vstoupily do Velké síně a přestože by se dalo podle většiny soudit, že si jich nikdo nevšiml, tak všiml. Není ale jeden člověk zanedbatelný tvor mezi tou spoustou jiných? Jak kdy, ale někdy dokáže pouhá tečka v rozlehlosti vesmíru změnit svět. Konec filosofie…

Lisa se cítila zvláštně. Samozřejmě, že zbytek Bradavic už zaregistroval, že Severus nějakým zázrakem nemá mastné vlasy. A taky si nejspíš domysleli, kdo v tom má prsty. Tedy přesněji řečeno, co to zapříčinilo.

Severusova náklonnost k Lise se totiž nedala přehlédnout. Pochopili to všichni až na jedinou osobu. Lisu! Ta brala Severuse jako skvělého kamaráda, ale že by k němu mohla cítit něco víc?! Nikdy nad tím nepřemýšlela, středem jejího vesmíru byl vždy Sirius, ač si všemožně snažila nalhávat něco jiného. Donedávna! Teď jí byl možná lhostejný, ale netušila, jak dlouho to vydrží.

Nervózně se rozhlédla kolem sebe a zuřivě přemýšlela o tom, proč když vstoupila, všichni ztichli a zírají na ní s jídlem na půli cesty k ústům. Začínala pomalu rudnout a jak tak procházela uličkou zvědavých pohledů, přemýšlela nad tím, jestli nemá na sobě ještě pyžamo případně za ní nevlaje pořádný kus toaleťáku.

Urychleně se otočila a Nic!

Už toho měla plné zuby. Nemohla vydržet tu tíhu vykulených očí a otevřených úst jejích spolužáků. Lily na tom byla nejspíš stejně. Obličej byl téměř k nerozeznání od jejích rudých vlasů a její nervozita se dala vyčíst i z toho, že hledala očima Jamese Pottera, jakoby od něj žádala vysvobození.

Lisa přimhouřila oči a zhluboka se nadechla "Proč na mě všichni tak čumíte?," vyjekla pisklavým hláskem a letěla si sednout na svoje místo. Urychleně si přitáhla talíř se snídaní a snažila se nevnímat ticho, které jí drásalo smysly. Naštěstí se pomalu začal ozývat nesmělý hovor a zanedlouho bylo všechno jako dřív…skoro jako dřív, všichni na ni stále po očku zírali, jakoby čekali jako se zachová. Potřebovala se nutně někoho zeptat, co se děje, Lily to nevěděla, Severus seděl u zmijozelského stolu a nechtělo se jí zrovna poslouchat kecy Malfoye, kdyby ho tam navštívila. Nezbýval nikdo jiný než Pobertové. Remus byl na ošetřovně, protože předchozí den byl úplněk a James se snažil ukonejšit Lily. Takže Peter nebo Sirius? Po těžkém rozhodování přece jen zvítězil Tichošlápek.

"Ehm…Siriusi?," začala rozpačitě a zoufale hledala oporu. Překvapilo ji, že Sirius vypadá zamyšleně a dívá se na ní takovým zvláštním pohledem. Zklamaným? Soucitným? Naštěstí ji nenechal koupat v rozpacích a jen jí mlčky vložil do ruky noviny. Lisa zmateně uhladila listy a pohlédla na titulní stránku.

Když uviděla fotku své rodiny, krve by se v ní nedořezal…

Do očí jí vhrkly slzy a hlava se jí zatočila náhlou nevolností. Musela zavřít oči, aby se dokázala vzpamatovat. Náhle si uvědomila, že zase všichni mlčí, cítila na svých zádech jejich pohledy. Stejně si to bude muset přečíst…

Odhodlaně otevřela oči, sebrala ze stolu noviny a jak nejdůstojněji mohla, za doprovodu ticha vyšla z Velké síně. Jakmile opustila dveře, ještě zaslechla, jak se opět rozproudil hlasitý hovor, ale to už zoufale utíkala ke své ložnici. Chodby byly naštěstí liduprázdné, takže se nemusela zabývat tím, že ji někdo uvidí brečet. Sice dosud nevěděla, co se ve článku píše, ale dýchalo to na ni zlověstným dojmem. A navíc to tušila. Nadávala si za to, že nenašla odvahu napsat ten dopis, třeba…

Jakmile uviděla krb ve společenské místnosti, svalila se do křesla a dala se do čtení

Nehoda v Malém Vislánku

Během večerních hodin včerejšího dne se ministerstvu podařilo dopadnout jednu významnou smrtijedku. Našli ji jak neúprosně zabíjí mudly ve vesničce jménem Malý Vislánek. Podrobnosti nejsou známy, víme pouze to, že tato zastánkyně pána zla jménem Elion Scheckerová se vzepřela zasahujícím lidem z Ministerstva kouzel a bohužel během toho přišla o život…podrobnosti na stranách 9 až 10.

Lisa šokovaně vykulila oči a ztuhla v křesle. Ruce i s novinový výtiskem jí bezvládně spadly do klína. Smrijedka?! Její matka, že je smrtijedka?! A zabilo ji ministerstvo?!

Nejdřív pocítila strašlivou lítost a prázdnotu. Po tvářích se jí rozeběhly slzy…brzy tento pocit nahradil vztek Ti…zase to zpackali. Další nevinný člověk kvůli nim přišel o život! V Lise se vařila krev. Nazvat její maminku smrtijedkou, to už teda přehnali! Vykřičet do světa tuhle nepravdu! Jak to jen mohli udělat! Když už ani nemá šanci očistit své jméno. Je mrtvá. Opravdu mrtvá. Teprve teď to Lise došlo. Novinový papír pomalu začínaly skrápět slzy. Strany se rozpíjely pod návalem bolesti. Potřebovala to ze sebe dostat…

Přes slzy už ani neviděla. Ani si nevšimla, že někdo vstoupil otvorem v portrétu a pomalu ani nezaregistrovala, že ji rozpačitě objal. "To bude dobrý!" konejšil ji dotyčný a jemně stíral slzy z tváří.

Ne tohle nebude dobrý! Lisa ani nevěděla, kdo to je, ale přesto si opřela hlavu o jeho rameno. Byla ráda, že je někdo u ní. Pomůže jí překonat tu bolest. Ale ona…

"Můžu pro tebe něco udělat?," ozvalo se jí do ucha a ona jen neznatelně zakroutila hlavou,"být u mě!" Zvedla uslzené oči a poznala ve svém rytíři Siriuse, ale bylo jí to jedno. Usedavě plakala a on ji objímal. Seděli tam samotní u dohořívajícího ohýnku mihotajícího se v krbu a nevnímali okolí.

*****

Lily překvapeně odhodila noviny, které jí James víc než ochotně půjčil a skrpila obličej do podivného výrazu. "Smrtijedka?," vyhrkla překvapeně a vyčítavě se zadívala na Jamese, jakoby snad on mohl za to, že o tom nevěděla. Chceš mi snad říct, že rodiče mojí nejlepší kamarádky jsou smrtijedi?," zopakovala šokovaně a proklála chlapce pohledem.

"Já nic neříkal," rozhodil v obraně rukama a zamyšleně se zadívala na rusovlásku, "Lily já chápu, že tě to vzalo, ale nemyslíš, že nejde soudit děti podle jejich rodičů? Tak třeba takový Sirius se taky nechová…"

"Já jí nesoudím," vyštěkla Lily ostře, až se James překvapeně zarazil, "jen jsem kapku v šoku a zajímá mě proč mi to neřekla…"

"Třeba proto, že věděla, že budeš reagovat takhle," pokrčil rameny a jemně objal Lily kolem ramen. Ta se mu ale vyškubla a zasyčela "Nedovoluj si Pottere!!!"

"Ještě před deseti minutami jsem byl James," namítl ublíženě a mimoděk si prohrábl rozčepýřené vlasy.

"Časy se mění! Jdu za ní!"

James protočil oči v sloup a nesměle prohodil : "A nemyslíš, že chce být chvilku sama? Nebo máš opravdu pocit, že bude mít chuť se s tebou vykecávat, když se právě dozvěděla, že jí zemřela mamka?"

"Hm…," Lily se zarazila a zrudla až po kořínky vlasů, "asi máš pravdu."

"Jasně že jo, neodolatelný Potter má pravdu vždycky," nadhodil "stydlivě" a zářivě se na Lily usmál. "Lilyan Evansová, smí vás tento pohledný muž pozvat na trochu máslového ležáku?"

Lily se zamračila, ale musela vyprsknout smíchy "Tak jo!," svolila nakonec s úšklebkem a překvapeně se nechala odvést k jedné ze soch stojících na chodbě a ještě více v šoku vlezla do právě objeveného tunelu.

"Rovnou za nosem!," zašklebil se James a důrazně umlčel její otázky, "potřebuješ něco dobrého do žaludku…," prohlásil rozhodně a v hloubi duše doufal, že se Siriusovi podaří Lisu dostat z nejhoršího. Jediné, co pro něj mohl udělat, bylo zajistit trochu času….Navíc to praktikoval rád, trávit další chvilky s Lily mu rozhodně nebylo proti srsti a jediné co vlastně musel obětovat pro prospěch operace bylo vzdát se tajemství jedné z pobertovských chodeb…Nervózně se otočil za sebe a po zádech mu přejel mráz. No co! okřikl se v Prasinkách nás nikdo nebude hledat…!

*****

Lisa se opět hlasitě vysmrkala do kapesníku, který jí Sirius ochotně přistrčil, a promnula si uslzené oči. Nebyla s to pochopit, jak se ministerstvo mohlo takhle zmýlit…prohlásit jednoho z vlastních nejvěrnějších lidí za smrtijedku. Kdyby se jednalo o kohokoliv jiného, napadlo by ji, že se nakonec přece jen kvůli nátlaku dal na stranu zla. Nad každým by asi zapochybovala, pokud by se jednalo o věrnost dobru, až na jednoho člověka, její matku…ta si toho zažila už tolik, pod kletbou Cruciatus byla přesvědčovaná, ať zradí své nejvěrnější, ale nikdy to nedokázala. Odhodlaně plivala smrtijedům do tváře i přesto, že jí hlava třeštila bolestí…nakonec to vzdali a začali jít po Lise, jediném, na čem jí ještě záleželo.

Také proto byla urychleně přetransportována do Bradavic a uzavřena pod křídla kouzla mocnějšího než samotná Avada kedavra. Tato ochrana ale závisela na životě její matky. Pokud zemře, kouzlo vyprší a nic už nebude bránit v tom, aby si Lisu našli a jediným mávnutím jí usmrtili. Pak už nebude nic…nic co by mu stálo v cestě….

Náhle před sebou uviděla rudé hadí oči, rozeklaný jazyk sunoucí se z úst, záblesky zeleného světla…

"Áááááá." Lisa vytřeštila oči a probudila se z mlčenlivého stavu. Sirius sebou šokovaně trhl "Lis, nechtěla bys mi konečně říct, co jsou zač ti tvoji rodiče?," zeptal se opatrně a v očekávání vyhlédl z okna. I tam bylo pochmurno. Stromy zběsile lomcovala vichřice a vítr nesoucí před sebou rozvířený sníh skučel jako meluzína. Sirius si povzdechl…

"Proč se to snažíš tajit? Nemůžeš za to, čím jsou oni…Podívej se na mě, taky mám matku věrnou smrtijedku a…"

Lisa ho to nenechala dopovědět a rozlíceně vyskočila na nohy. "Ale ona není smrtijedka," zavřeštěla pološíleně a slzy se jí znovu spustily proudem, "já nechápu to…nechápu…,"opět klesla do křesla a sklopila hlavu do dlaní, "už nerozumím ničemu…"

"Chápu tě," Sirius jí jemně setřel slzy a hluboce jí pohlédl do očí.

"Nechápeš," povzdechla si, "nemůžeš chápat…,"dodala tiše a zamyšleně se utápěla v jeho očích podobné barvy jako bouřka, která zuřila za oknem.

Sirus jí jemně chytil za bradu a přiblížil svůj obličej k jejímu "Chci ti pomoct," zašeptal. Úplně cítila, jak jí jeho dech zahřál na tváři. Zvedla uslzené oči : "Já…"

Sirius se na ní jen usmál a zlehka ji objal. Lisa zavřela oči. Jejich obličeje se k sobě začali pomalu přibližovat…

Náhle do pokoje pronikly zvuky nepodobné kvílení větru. Důrazné ťukání na okno je donutilo, aby se od sebe odtrhli a podívali se, co že je to vyrušilo. V hrozivých poryvech větru vyčerpaně mávala křídly rozcuchaná sova a zoufale tloukla zobákem do zábrany, co jí nedovolila doručit dopis adresátovi. Sirius s Lisou se na sebe překvapeně podívali a naráz pokrčili rameny.

Lisa se nakonec zmateně zvedla a otevřela opatrně okno. Stejně jí sklo málem praštilo do čela, taková vichřice cloumala světem. Malá šedivá sovička jí vyčerpaně spadla k nohám.

Dívka šokovaně zjistila, že má pod křídlem zastrčený černý dopis…adresovaný jí…