Upíři? Totální blbost.....díl 2

Snažila jsem se odplazit. Jenže, nešlo to . Jakoby všechny moje funkce přestal mozek obládat a já seděla zdřevěnělá pořád na tom samém místě. I Nohu jsem přestala naplno vnímat.

Newím jak dlouho se to všechno dehrávalo.Utočníky jsem rozeznávala jen podle délky vlasu. Ten co mě napadl je měl dlouhé po ramena a ten druhý krátké.Ten s těmi krátkými vlasy toho druhého srazil k zemi. Ten ležel chvíli jako omrážený a pak zbaběle zdrhnul.Nechal jen tak odejít.Potom se jeho pozornost obrátila na mě. Oči jsme vykulila takže jsem musela vypadat při nejmenším směšně. Seděla jsem tam rozvalená ze mě šla bezmoc a strach a vykulený oči jak dva tenysáky. On se jen usmál trochu výsměšně ,ale i mile a sklonil se. Já instinktyvně couvla.On se usmál..sklonil hlavu k zemi a vzápětí jí zase zvedl aby na mě pohlédl.

" Mě se nemusíš bát" Až tet jsem si všimla těch zubu co má taky.

"To jsem vykulila oči snad ještě víc než před tím ( pokud to tedy ještě šlo) a polkla. Hrdlu jsem měla sevřené takže to šlo dost ztuha.Nejspíš si uvědomil,čeho jsem se lekla.protočil unuděně oči a pokračoval

" Kdybych ti chtěl něco udělat,nevybavuju se tu s tebou a rovnou si vezmu co chci."

Jelikož jsem ze sebe nybla schopná vymanit ani hlásku natož se pohnout on vstal a dodal suše."No tak si vyděla upíra ...se z toho nezblázni" A chtěl odejít.Na češ mi to celé přišlo tak absorudní až ze mě vypadlo to první co mě napadlo.

" Upíra? To určitě nákej uchylák se zuby ,které si nechal někdě udělat aby budil drsnější dojem. Stejně jako ty !" Kluk se ihne dotočil což zpusobila že jsem hned couvla a litovala toho co jsem řekla. On se usmál a vrátil se blíž.

" Uchylák s umělími zuby? Ty budeš vtipná!Jsou pravý si šáhni" a pootevřel usta.

" To určitě " Odfrkla jsem si " Chceš mě jen nakrmit nákou báchorkou,jenže já už nejsem malé dítě." Poklepala jsem si na čelo. " A navíc dneska už je tak pokročilá technika ,že to jde udělat tak aby nebyly sebemenší pochybnosti o tom zda jsou pravé nebo ne."

"Chytrá...Je mi jedno na co věříš a naco ne,beze mě by si byla bud jednou z nich nebo mrtvá".

" Za to ti děkuju.Za svuj život " A sklopila jsem hlavu. Podal mi ruku a já na moment zaváhala . Jenže on měl pravdu. Kdyby mi chtěl něco udělat Už by to dávno udělal. Pomohl mi na nohy a až tet jsem si vzpoměla na svuj kotník. Dobrovolně mi pomohl až k mému baráku. Otočila jsem se abych mohla odemčít a když jsem se otáčela zptáky abych mu poděkovala ... byl pryč. Rozhlížela jsem se dokola ,ale nikde ani živáčka.

Vypajdala jsem tedy schody a přitiskla ucho na naše domovní dveře. Za nimi bylo ticho a tak jsem otevřela. Udělala jsme pár kroku zavřela dveře a až pak jsem to uslyšela. Hlasité vzdechy a vrzání postele. Užasné . Kdybych to věděla zustala jsem u Lucy a netrmácela jsem se zpátky. A nezažila bych to co jsem zažila. Přejel mi při tom pomyšlení mráz po zádech.

Rychle jsem se opláchla a zamířila do svého pokoje. Tam jsem opět hlavu zarazila pod polštář ve snaze neslyšet ty zvuky....

Druhý den mne bolí celé tělo. Nejspíš od toho pádu a škrábanec na tváři se v čera zdál horší než ve skutečnosti je.Zaposlouchám se jestli je relativně klid a když je vstanu. Jdu do koupelnz kde si udělám hygienu a jdu se nasnídat.

Uskočím leknutím při pohledu n Markétu s krásným monoklem pod okem a oetklou tváří. Ta se na mě jen smutně zadívá.

"Kde je otec." Řeknu s chladnou tváří.

"Nejspíš brzo příjde.ů odvětí zase ona mile a já bych nejraději na ní začala řvát at si sebere saky paky a táhne nej ží otec zmrzačí.Jenže vím jakej uspěch by to nejspíš měla. Bylo by to jako učit prase počítat.

Namažu si rohlík a sednu si ke stolu ,kde pomalu jednotlivá sousta přežvikuji. Zrovna jsem myšlenkama u večerjšku v noci když se rozletí dveře a v nich Otec. V jedné ruce pugét ruží a v druhé bonbonieru.

" Kde je má láska." Řekne a namíří si to k Markétě ,kde se jí omlouvá za včerejšek atd. V tu chvíly se mi chce zvracet. Z Něho.

" a tady něco pro mou milovanou dceru" Při točí se ke mě " Moc mě ten včerejšek mrzí ,ale ty mi to odpustíš ne?" Nervy mám v skutku na dranc. Mám chut mu ty jeho oči vyškrábat.

" Oh nevykládej Nejmilejší dcera? A copak Linda ? Vzpoměl si si na ní? A to mobmonieru si nech. Rači umřít hlady než si jí od tebe vzí." vyprsknu jedovatě. Vím že když není nalitej tak mě jen tak neuhodí takže jsem v klidu. Otce má reakce zjevně zaskočí.

" Já ti chtěl jen udělat radost." Spustí zas a já jeho slova naplno ignoruji. Aspon chvíli. Načeš když příjde ještě jednou že mě má hrozně rád. Nevydržím to aobejmu ho se slzami v očích.A přitom mu zašeptám do ucha.

" Jetsli mě máš tak rád jak tvrdíš Tak přestan pít." Otec mou prozbu vypustí a jde se opět věnovat MArkétě.

Hned po obědě jde otec zase do hospody přičemš je mi jasné co dneska zase bude.Proto jdu automaticky k Lucy poprosit jestli bych u í nemohla ještě s Lindou přespat.Cestou přes ten park si na vše znovu vzpomenu a místo strachu a děsu mě pohltí taková zvědavost a příjemný pocit.

Lucy mě pčivítala s otevřenou náručí stejně jako její přítel Petr.

" Já váím pořád vás otravuju, jenže někde si potřebuji oddychnout." Podívám se na ně omluvně.Petr si poklepe na čelo.

" Normální? Ty neotravuješ. Jenom nechápu jak to tam mužeš vydržet.Já jsem jen pokrčila rameny.Lucy mě zavedla za Lindou,která ještě před chvílí spala. Drobeček hned jak mě uviděl usmál se od ucha k uchu. Přivinula jsem ho k sobě. Chvíli jsem si s ní hrála, potom se jí ujal Petr."Hele nechceš se jít s námi dneska bavit?"

" Což o to já bych se bavit šla ,ale problém jsou dvě věci. Za prví co Linda a za druhý nemám zrovna moc peněz a pokud vím ty taky ne."

"S Lindou si nelam hlavu...tu bysme měli vyřešenou naše sousedka miluje děti a sama zatím žádné nemá a ráda jí pohlídá a s penězmi si taky hlavu nelam. Byla jsem povíšená takže je to v klidu jdem to oslavit co ty na to "? Aniž bych si uvědomila co dělám odkývala jsem jí to.Večer jsme se začali chystat. Jelikož mám všechno doma pujčila mi něco Lucy.

" Musím říct ,že vypadáš dost sexy." Zhodnotil mě nakonec ( Vždicky to byl vtipálek). Lucy se naoko urazila což v nás vyvolalo nával smíchu.

vypravily jsme se přes park. Šli jsme do nákého klubu kde jsem v životě nebyla. Když jsem s Lucy a Petrem procházela parkem v té tmě všechno se mi zase vybavilo.

Ovšem tentokrát tak živě. A přistihla jsem se jak toho " Zachránce" vyhlížím.Bože jak jsem naivní,že by se snad vynořil a začal semnou klábosit? Blbost. Naivní blbko. I přes nadávky se neubráním občasnému pohledu do ruzných křovisek. Uplně vypustím rozhovor,který vede Lucy a Petr.Cuknu leknutím,protože jsem měla pocit,že jsem ho spatřila krčet se v křoví. Bohužel je to nejspíš blbost. Musím se zasmát sama sobě a rychle se pouštím do rozhovoru s Lucy a Petrem abych na všechno chvíly zapoměla.

Dost mě překvapilo když jsem uviděla kam se setřička chodí bavit.Je to tam dost divoké. Vždy bývala hodně živá ale člověk by si řekl,že s přibývajícím věkem se bude klidnit. Každej tam bud divoce tančí nebo hodně popíjí nebo se muchluje se svou drahou polovičkou a nebo to všehcno kombinují na parketě. Nemohu si nepovšimnout i koho si kdo si tam cosi píchal.Otřesu se při tom pohledu. "Tady se mi bude líbit." Zařvu jí do ucha.

Ani se nenadám a už v ruce dřívám sklenku alkoholu,kterou do sebe vzápětí kopnu. Za chvíly tam hážu ještě další dvě. Dvoce to ve třech rozjíždíme na parketě než na mě trochu dolehne unava. Vubec nejsem nalitá...To byhc toho musela vypít víc. Jsem jen v náladě. Sestřička mě zrovna táhne k Baru kde mi nutí další alkohol. Nestačím odmítnout a už je pryč a předemnou další sklenička.

Zrovna to chci do sebe zase kopnout když mi někdo sáhne na zadek. otočím se a jaké je moje zděšení když za mnou stojí opravdu odpornej kluk. Slušně hho pošlu do určitejch mezí a jdu to roztáčet na parket.

" Tebe bych tu nečekal". Ozve se za mnou a mě zamrazí v zádech. Zarazím se v puli pohybu a ten zamnou mě chytí za boky a jemě naznačí abych pokračovala. Zapojím se tedy a pomalu otočím.

" Co ty tu děláš?" Vykulím oči na toho kluka ,který mi onehdy zachránil život.