Duch

Marek stál, oči upřené na svého protivníka. Ze šrámu na tváři se mu řinula krev. Toho vcelku nepatrného zranění si však absolutně nevšímal. Celou svou myslí se soustředil na obrannou bariéru. Jeho žák útočil se stále větší vervou.
Oba dva uzamčení v malé místnosti spolu bojovali už přes tři hodiny. Mistr, oslaben, byl v nevýhodě, zatímco jeho žák jakoby neznal únavu. Všechno z jednoho jediného důvodu.
Marek učil svého žáka vyvolávat pomocné duchy, varoval ho sice, ale Jers bral vše na lehkou váhu. Nedbal toho, že by se mu mohlo kouzlo vymknout z rukou.To se naneštěstí stalo. Mocný duch země ovládl jeho nebohé tělo a on ztratil možnost ovládat své tělo a mysl.
„Barost!“ vykřikl mladý mág náhle. Z jeho hole vyletěl paprsek modrého světla a plnou dávkou zasáhl starého mistra. Ten se zmohl na slabý odpor.
„Konjukt metarlis!“ zachraptěl jen.
Nachový paprsek Jers odrazil s lehkostí a ušklíbl se: „Na mě si teď jen tak nepřijdeš! Jsem nejmocnější! Nikdo ti nepomůže!“
Ozvalo se prudké zabušení na dveře.
„Otevři! Marku co se děje?!“
Odpovědi se tazatel nedočkal a tak se uchýlil k magii.
„Porestro Bart!" snažil se otevřít dveře. Kouzlo však pohltil černý opar, který se kolem nich vytvořil.
„Zatraceně!“ ulevoval si v duchu.
„CO se mohlo pokazit?“ ptal se v duchu sám sebe ,zatímco běžel pro ostatní.
„Jsem příliš slabý!“ zoufal si potichu Marek.
Jeho nepřítel využil chvilkové nepozornosti „Drigulus Maesta!“.
Mistrův štít se rozbil na tisíc kousků, ty dopadly na zem a rozplynuly se v nicotu. Duch sídlící v Jersovi se rozesmál pohrdavým smíchem, který přešel ve kvílení. Stařec měl pocit, jakoby se mu měla rozskočit hlava.
Přede dveřmi už stálo přes deset lidí. Společnými silami se snažili dostat přes bariéru kolem dveří.
„Raz, dva, tři,…“ odpočítal jejich vůdce.
„Porestro Bart!“ pronesli všichni najednou. Nic to ale nepomohlo.
„Koho to proboha vyvolali?“ zděsil se nejmladší muž za skupiny.
„To nevím, ale Marek to není. Nikdy by nezašel za svou hranici!“ odpověděl mu jiný mág.
„Nezbývá nám než čekat,“ rezignoval nakonec vůdce.
„Tohle je tvůj konec, ctěný Marku!“posmíval se jeho bývalý žák. On sám stál před těžkou volbou. Věděl, že když použije Nejsvětější kouzlo, může ho to stát veškerou energii a tím i život.
„Dokážu to ale? Není to nad mé síly?“
Pochyby se mu jen honily hlavou.
„Tohle už není možné!“ neklidně přešlapoval Vůdce.
„Ustupte všichni!“ rozkázal tónem, nesnášejícím odpor. Okolo dveří se vytvořila ulička. Mág se zkoncentroval, a vykřikl: „Uöni Mas Treshulimur!!“
Obrovská stříbrná koule narazila s neskutečným rachotem do dveří, Vůdce spadl vysílením na podlahu. A co se stalo? Nic!
Mistr stál, opřen o svou hůl. Jers se vznášel kousek nad zemí.
„Mawu Pliete Lofga!“ rozkázal.
„Neboj se, nezemřeš rychle budeš trpět!“ uklidňoval svého soka. Černý paprsek minul Markův spánek jen o pár milimetrů a roztříštil knihovnu. V tu chvíli se rozhodl.
Dvě ženy odnášely Vůdce na ošetřovnu.
„Měl štěstí, nemusel to přežít a vy jste mu v tom nezabránili!“ vyčítala skupince jedna z nich.
„Tak co teď?“ tázal se Nejmladší.
„Nezbývá než čekat. My nic nezmůžeme, viděli jste sami, co to udělalo s Vůdcem.“
Marek sebral poslední zbytky své síly, rozmáchl se v zuřivém gestu: „Lenis Honuw Magia!“
Viděl ,jak paprsek zlatého světla zpomaleně letěl, Jersův překvapený výraz, když do něj kouzlo napálilo, a také jak umíral. Ale i on umíral. Poslední, co spatřil než se mu zamlžil zrak, byla skupinka jeho kolegů, kteří vtrhli dovnitř. Několik se jich sklonilo nad Jersem a pár také nad ním. Zachraptěl „Duch, byl to duch…“