Nejvyšší z upírů

Zavřela jsem oči…Cítila jsem na svém nahém těle paprsky vycházejícího sluce. Stála jsem na louce a jako jediné mezi upíry mi nevadilo slunce. Vedle mě v trávě někdo začal bolestně naříkat. Líně jsem se koukla,na zdroj sténání. Pohled mi padl na mladičkého upíra,co si ustlal vedle mě,jenže zapoměl na slunce. To už začalo konat svou ničivou práci.Upír vřeštěl,jak se na něm škvařila kůže. Já jen odvrátila pohled a pozorovala dál vycházející slunce. ,,Kdopak to sem zavítal?“ ozvalo se z konce louky. Otočila jsem se. Ve světle vycházejícího slunce jsem spatřila Viktora. Viktor byl vlkodlak. Měl temně hnědé oči a ohnivé vlasy. Vypadal nádherně. Zvláště když jeho výstup vykreslovaly paprsky. Našel mě na mýtince v lese,když jsem utekla ze sídla nejvyšších upírů,kterým jsem stejně velela já. Ale člověk,nebo i upír,se někdy musí odreagovat. ,,Taky tě ráda vidím,Viku.“ Pozdravila jsem ho. Jeho pohled se zastavil na hromádce popela u mých nohou. ,,Jo ten..V noci si tu vedle mě ustlal,ale nějak zapoměl na slunce.Já za to fakt nemůžu.“ ,,Jistěže. Vždyť já taky netvrdim,že za to můžeš. Cítil jsem tě tu,tak jsem tě chtěl navštívit. Měla by sis něco hodit na sebe,nebo zmrzneš.“ Otočila jsem se na něj s pohrdlivým šklebem a skočila. Dopadla jsem přesně a rychle. Tak jak to umíme jen my,upíři. Pod váhou Vikova těla země jen zaduněla. Tázavě se na mě koukl,ale hned jeho pohled vystřídal úšklebek a jeho rty se zkroutili v nádherný,laškovný úsměv. Převalil mě pod sebe. Cítila jsem teplo jeho živého těla. Rozpalovalo to mé,mrtvé a chladné. Nádherný pocit… Změřil mě pohledem. Pak mi dal ruce za hlavu a začal mě lechtat… Smíchem mi tekly slzy. Změnila jsem taktiku. Už jsem mu nepodléhala ale přetočila ho. Chvíli jsme si měřili síly,ale nakonec jsem přece jen zvítěžla. ,,Slečna si chce hrát?“ vystřelil otázku. Pátrala jsem mu v očích. Viděla jsem v nich chtíč,ale i něhu,a lásku,kterou k sobě cítíme. On vlkodlak a já upírka. Ještě k tomu nejvyšší. Políbila jsem ho. Polibek mi s jistou samozřejmostí opětoval. Líbali jsme se dlouho a vášnivě. Skulil mě do rosou vlhké trávy,která čerpala mé teplo,které jsem si vzala od Vika. Začal hladit mé tělo a pomalu si sundaval své sako. Z oblečení jsem mu ochotně pomohla. Byla jsem rychlá a přesná,jak jinak. Milovali jsme se vášnivě a zároveň strašně něžně. Když jsme leželi vedle sebe,Vik si pohrával s mými zlatými vlasy,a vpíjel se mi do očí. ,,Co se stane,až přijdou klany na náš vztah?“ pokrčila jsem rameny. V tuto chvíli mi to bylo upřímě jedno,nejdůležitější pro mě byl Viktor. Nic jiného mě nezajímalo. Samozřejmě jsem musela vést upíří rod,velet válce,trvající statisíce let,mezi upíry a vlkodlaky a dávat pozor na křehký,ale nádherný vztah s Viktorem,zástupcem rodu vlkodlaků. ,,Nevím. Krevní msta?Budou se mě snažit zavraždit a tebe taky nebo se budou bouřit,oddělí nás od sebe a zavládne chaos. Proto jsem nejvyšší,abych tomu zabránila. Víš,že mě nic a nikdo nedokáže zabít. Byla jsem stvořena s osudem být věčně. Nezranitelná,nevymazatelná a vládnoucí rodu upírů." Leželi jsme spolu dlouho. Začalo se stmívat a na nebi se objevila první hvězda. Zvedla jsem se a oblékla své bílé roucho. Viktor se také oblékl,objal mě,políbil a prohrábl mi vlasy. Přes řasy mi spadla slza. Polibkem ji setřel a uvolnil své objetí. Rozeběhla jsem se nadlidskou rychlostí směrem k sídlu. Cítila jsem jak kolem mě v temném lese loví upíři z našeho sídla. Zastavila jsem se a rozprostřela své myšlenky po lese. Slyšela jsem spoustu jiných upírů,spoustu organismů…Vybrala jsem si srnu.Byla zraněná,brzy by zemřela. Rozběhla jsem se jejím směrem,abych ukončila její trápení a nasytila svůj žaludek. Našla jsem si na jejím těle tepnu a zakousla se. Její srdce přestalo okamžitě bít,krev byla však dostatečně teplá. Odložila jsem bezvlázdné tělo srny a setřela si krůpěj krve stékající ze rtu. Zvedla jsem se a vydala zas na cestu k sídlu…Zrovna když jsem zavírala hlavní dveře vedoucí do předsalonku sídla,vrazil do mě nějaký mladičký upír. Normálně bych tomu nevěnovala pozornost,ale měla jsem z toho setkání divnej pocit. Vzhlédla jsem…Můj dech,který jsem k životu nepotřebovala a za normálních okolností tuto čistě životní záležist nevyužívám,se zastavil. Přede mnou stál upír tak krásnej,že i andělé by mu záviděli. Plavé,polodlouhé vlasy měl nedbale upravené.Na sobě džíny a černou košili do půli hrudníku rozepnutou.Medově zlaté oči se mu vpíjely do mých a zdál se být stejně zaražen jako já…Ani se nedivím,všichni kdo mě viděli,byli okouzleni…Obecně je v našem světě i ve světě vlkodlaků známo,že platím za nejkrásnější ženu v našem světě…A to neberte tak,že bych se chtěla chlubit…Já sama jsem vysoká,štíhlá,mám zlaté vlasy,které mi splývají až pod zadek. Na svět shlížím jasně zelenýma očima,a to nejsou zdaleka všechny mé přednosti…Vzpamatovala jsem se jako první. ,,Ty jsi tu novej?“ překvapeně sebou škubnul. ,,Eh..No..Jo. Jsem tu novej.Prej tu můžu zůstat než se vrátí nejvyšší. Nechal mě tu Filip. Našel mě venku. Někdo mě proměnil a nechal být.“ Aha,pomyslela jsem si. Začíná tu být rebelie. Budu muset naše řady zredukovat. Trochu to proberu. Prošátrám mysli všech upírů,co spadaj do mý moci,což jsou všichni,a ukončím jejich počínání. Taky všem dám přednášku a seznámim je s novými pravidly,která budou samozřejmě přísnější. Totiž,pravomoc tvořit nové upíry mám jen já. Když by vás proměnil někdo,kdo k tomu nemá předpoklady,což není nikdo krom mě,a nechal by vás ještě k tomu kdesi samotné,napospas osudu,tak za to je jednoznačný trest. Kůl do srdce a předtím mučení svěcenkou. Nedělám to ráda,nic jinýho mi ale nezbývá. ,,Jo,a kam teď jdeš?Jak předpokládám,našel tě,přivedl sem,čekal že se tě tu ujme Ellie a všehno ti poví.Koukám,že se nemýlím,soudě podle tvého výrazu..A podle mysli.Nejsi připraven opustit sídlo,dovol tedy,abych s tebou promluvila.“Podíval se na mě dost hladově ale zároveň jsem věděla,že chce se mnou zůstat. ,,Neboj,najíst dostaneš.Samozřejmě krev,tu nejlepší.“ Vzala jsem ho za ruku a zavedla jej do svých komnat. ,,Nepředstavil ses mi,“řekla jsem,když jsem upíra usadila do křesla před krbem v mém pokoji. ,,Jo,promiň. Trochu si mě vyvedla z míry“začervenal se a upřel zrak do plamenů v krbu. Hned je však zvedl a pevně se podíval do těch mých. ,,Já jsem Edward. Potřebuju ale najít tu nejvyšší. Prej mi všechno poví. Říkali,že se jmenuje Ell…“nenechala jsem ho domluvit ,,Jo,jasný.Říkali. Já se ti taky nepředstavila. Jmenuju se Ellie a jsem nevyšší rodu upírů.“ Vyvalil na mě své medové oči a vzápětí je zase sklopil k zemi a začal špoupat nohama. ,,Nebuď nervózní.Já se o tebe postarám a všechno ti vysvětlím,o to se bát nemusíš.Žít budeš moci zde,v sídle.Pokoj ti přidělím.Nebude ti tu nic chybět.Pokud ti nebude něco jasné,nebo budeš mít otázky,víš kde mě hledat.“ Sdělila jsem mu stručně pár informací a jala se nalít nejlepší krev,jakou má sbírka měla. Podala jsem mu velký,plný křišťálový pohár rudé tekutiny. Opatrně si přičichl,pak nastavil svůj pohár tak,abychom si mohli připít.,,Na rod upírů“ pronesl slavnostě a místností se roznesl lehounký cinkot křištálu,jak se naše poháry setkaly v přípitku. Odložila jsem sklenici na stolek a přešla místnost k umyvadlu a opláchla si obličej. Vyklouzla jsem z roucha a ponořila jsem se do vany plné horké vody,kterou mi připravily služebné. Edward mě celou dobu pozoroval.Pomalu přešel místnost až k vaně a opřel si hlavu do rukou,které měl na okraji vany. Otevřela jsem oči a usmála se na něj…Pohladil mne po tváři..Projela mnou vlna vzrušení. Zavřela jsem oči a vychutnávala si jeho lehoučké doteky plné smyslnosti. Najednou se naklonil a začal přibližovat své rty k mým…