I see the perfect world

I see the perfect world.
Byli tam hodní lidé s nestrnulou nadějí pro objevení lepšího života.
Už to, je posílá do lepšího života.
Žili s hrdostí a nikdy se neloučili. Měli kudrnaté vlasy. Čím starší byli, tím více kudrn přibylo.
Neznali závist ani žárlivost. Jen zlobu.
City dávali plně najevo, snad proto se nehádali. Neuměli lhát a slunce jim vycházelo dvakrát, slyšíte? Dvakrát denně!
Byli za něj vděční a svou vděčnost projevovali každodenním pozdravem Slunci.
Co jsem odposlouchala, zněl asi takhle :

Drahé Slunce,
jak vděční jsme ti za tvé paprsky, které hřejí naše rozkvetlá srdce. Nebýt tvého tepla, už dávno by naše vnitřní světy zamrzli v ledovém obrazu bez rámu. Už dávno by z ašich úst nevycházelo nic jiného než pokání, zpověď z hříchu.
Díky tvému teplu žijeme.
Díky tvému světlu vnímáme.