Audrey - Kapitola 25. Z popela oheň

Do Bradavic vlastně vtrhla jako velká voda.
Bylo to den po pohřbu, když se nad hradem ještě vznášela chmurná atmosféra. Bylo mnoho těch, kteří sotva postřehli zmizení a smrt Audrey Ebbersová, ale pak byla druhá strana a té byla drtivá většina, kterých se to nějak dotklo, protože Audrey byla vždy na hradě pro ty, kdo potřeboval. Pomáhala a neptala se, zkrátka byla tam a učila a to takovým způsobem, že ji žáci měli rádi.
A nebyli sami…
„Musím naléhavě a pokud možno okamžitě mluvit s Audrey!“ říkala zvučným hlasem.
Temné vlasy j spadaly do uhrančivých očí, které se leskly podivnou modrou barvou. Vlastně skoro vypadaly jako kdyby byly fialkové.
„Co se stalo, Minervo?“ zeptal se brumbál, když zastal tuto podivnou návštěvu ve Vstupní síni, jak se baví s jednou z jeho profesorek. McGonagallová vypadala, jako kdyby měla zanedlouho omdlít. Jak má někomu říci, že ten koho hledá je mrtvý?
„Pojďte se mnou do mé pracovny,“ vybídl nově příchozí ženu mírně a tak trochu zadumaně.
„Ne,“ řekla prudce a v očích se jí nebezpečně zajiskřilo. „Ne, dokud si nepromluvím s Audrey, kde je. Co jste jí udělali?“
„Udělali?“ zopakovala Minerva zmateně, mezitím ostatní profesoři zkrotili zvědavost ostatních žáků a někteří s přemáháním i svou vlastní.
Remus ovšem zůstal nepokrytě stát a doslova tuto ženu hypnotizoval.
„Tak řekněte mi, kde je! Kde je má sestra!“ zakřičela vztekle.
Brumbál chvíli zaváhal než odpověděl, avšak byl to právě vlkodlak, který vykročil vpřed a dále fascinovaně hleděl do tváře této ženy. Té kterou nyní poznal.
„Můj bože,“ vydechl. „vy jste…“ sotva popadal dech.
Obrátila svou pozornost na něj a změřila si ho chladným pohledem, který ho doslova přikoval k zemi.
„Audrey je mrtvá,“ řekl Brumbál.
Pohlédla mu do očí a neuhnula tak, jako mnozí který toto podstoupili. Ředitel byl velký protivník, ale ona mu nyní hleděla do tváře jako jemu rovná. Nesklopila zrak.
Ustoupila o krok zpět a došlo k podivné proměně, která se s touto hrdou ženou stala.
„Mrtvá?“ zašeptala přiškrceně a konečně se zadívala nechápavě do kamenné podlahy. „To není možné.“
„Stalo se to před třemi dny.“ Řekl Albus. „Je mi to líto. Říkala jste, že jste její sestra? Nevěděli jsme, že měla nějaké příbuzné, byla jedináček.“
Žena polkla na prázdno a rukou si překryla oči.
„Mrtvá,“ zopakovala a pak podivně přikývla, jako na znamení souhlasu. „Ano to se muselo stát.“
„Promiňte?!“ Ozvala se dotčeně Minerva.
Žena se vytrhla ze svého zkoprnělého stavu.
Znovu byl pevná a neústupná.
Remus si něco mumlal pro sebe a pak, když to nemohl déle snést na ni konečně udeřil.
„Rhiannon!“
Reakce ostatních na sebe nedala dlouho čekat.
McGonagallová si zakryla rukou ústa a poulila na ženu své oči. To byla ona? Brumbál se na ni díval stejně pronikavě, nyní s větším zapálením. Snape, který právě napomínal nějaké studenty strnul a prudce se na ni otočil. A Remus? Po svém odhalení na ni zíral a čekal na reakci.
Rhiannon – kdysi Audrey – semknula čelisti. Narovnala se do celé své výšky a její obličej byl tak tvrdý a hrdý.
„A vy jste ten hlupák, který jí zabil?“

Události o tom, co se stalo se rozšířili téměř zázračně rychle. O návštěvě Rhiannon věděl snad už každý. Ovšem kde byla nyní tato žena a kam se poděli ostatní členové fénixova řádu?
Harry věděl co se děje a byl stejně zmatený a zvědavý jako ostatní, vždyť on měl tomuto tolik blízko.
Věci se daly znovu do pohybu.
„Slečna Ebbersová byla jedináček, v žádných záznamech není psáno, že by měla sestru. Kdo tedy skutečně jste?“ zeptal se Brumbál.
Rhiannon vzpřímeně postávala u okna a dívala se na pozemky. Když odpovídala, nebylo to úsečné, spíš obyčejné vyprávění, až to některým uším připadalo jako nezúčastněný výčet událostí, ne příběh.
„Svým způsobem to tak i je.“ Řekla záhadně. „Neřekla vám nic, protože donedávna o tom sama nic netušila. Cožpak jste se jí neptal, kam zmizel a proč vlastně oslepla?“ obviňovala tak trochu všechny přítomné. Vinila je z lhostejnosti a oni to přijímali po svém. Mlčením, skřípáním zubů, odmítáním a překvapeným souhlasem.
„Nestarali jste se o to, proč byla nemocná?“ zeptala se příkře.
„Nemocná?“ vyjelo někomu překvapeně z úst dříve, než mohl zastavit.
Na tváři Audryiny sestry, která se otočila ke všem přítomným se nyní zračil znechucený úšklebek.
„Nedivím se, že zde byla nešťastná.“ Vydechla. Ale nevysvětlovala nic dál.
Brumbál byl skutečný diplomat a navíc stratég, vyčkal, dokud se všichni neuklidnili.
„Jaký je váš vztah k Voldemortova.“ Uhodil zpříma.
Rhiannon se mu bedlivě zadívala do tváře. Byl skutečně moudrý.
Pousmála se a on jí to opětoval. Oba věděli na čem jsou a o co skutečně jde,
„Jsem tam, kde je potřeba.“ Řekla.
Přikývl.
„A vaše sestra?“
Odmlčela se. „Má sestra byla člověk, který by pro ostatní udělal cokoliv. Pro rodinu nevyjímaje.“ Dodala.
„A teď, chci vidět její hrob.“ Řekla rozhodně.