Invazní flotila

,,Jo to když jsme jeli obsazovat Taurus 4, to se hráli karty úplně jinak, mnohem líp, ne jako teď tady.“ Postesknul si desátník Gustavsson. ,, Hele, nekecej a hraj, taky nejsi zrovna žádnej mistr.“ Uzemnil jeho nářky desátník Inving. ,, Mladej, když jsem já byl na svý první misi, tak ty jsi ještě tahal hračky na kšandě. Sakra, mě to tu nebaví. Nic není horšího , než když visíš ve vesmíru a nikam se nejede. To je takový celý nejistý. Nevíš co bude, rozumíš ne? Když je akce tak víš co máš dělat a aspoň se něco děje a nemáš pocit, že tě ve výcvikovym šikanovali jen tak. Tohle mě fakt točí.“ ,, To ti asi moc nepřidam Jefffe, vypadá to, že jsem zas vyhrál.“ Tento rozhovor se odehrával na palubě vesmírné lodi třídy Zenith 2, oficiálně označené jako přepravní loď vojenské flotily Sluneční soustavy RS Australia. Dva dotyční desátníci zrovna hráli karty ve velkém hangáru lodi, ve kterém se přepravovali malé výsadkové lodi pro pěchotu, turbovrtulníky, různé druhy opravárenských a podpůrných lodí a nakonec pozemní tanky, obrněné transportéry, rychlá vozidla průzkumu atd. Ti dva tam seděli poblíž transportního letounu pěchoty FG-24 Vulture. Seděli na dvou malých bednách a třetí jim dělala stůl na karty. Ten starší byl desátník Jeff Gustavsson, byl už u armády nějaký pátek a měl za sebou nespočet akcí, jako čerstvý vojín se zúčastnil velkého osidlování Marsu, kdy pomáhal civilistům. Pomáhal dobýt znovu planetu Fogo, a hájil slávu Země při obsazování planety Sirius 8 , na které flotila utrpěla drtivou porážku, díky špatné komunikaci mezi frontou a štábem. I přes tyto nesporné úspěchy ve službě, nebyl už povyšován, zejména kvůli své cholerické povaze a tendencí ,,jít do věcí po hlavě“. Velení se prostě rozhodlo, že takovému živlu prostě nemůžou svěřit jednotku. Naopak druhý z hráčů desátník Frank Irving byl u flotily nováček a byl zde na své první misi. Neměl ještě zkušenosti z boje, hodnost desátníka získal za bravurné potlačení vzpoury horníků na Venuši. Horníci, podporovaní jistými politickými směry na Zemi, začali stávkovat a požadovali nezávislost Venuše na Zemi. Vzpoura byla potlačena bez jediného výstřelu. Gustavsson se po poslední větě rychle zvedl z bedny, zaklel a bednu i s kartami kopnul do rohu hangáru. Pak se sebral a nechal Irvinga i s jeho nechápavým výrazem na místě.

Velitelská loď flotily Sluneční soustavy TP Atlantida

Admirál Bauman, velitel celé tzv. “ invazní flotily“ neměl zrovna dobrou náladu. Měl ho totiž navštívit nějaký “ chytrý chlapec“ z rady OSP – organizace spojených planet (funguje nezávazně na OSN). Bude mít asi pár chytrých otázek, na které bude muset generál odpovědět. Generál se zadíval jen tak do rohu místnosti. Seděl v liduprázdném, konferenčním sále a ticho, které tam panovalo, mu dalo možnost přemýšlet o svém životě, kariéře. ,, Já jsem vlastně jeden z nejmocnějších lidí v Sluneční soustavě.“ A bylo to tak. Nikdo totiž nevelel tak obrovské vojenské síle, jako byla invazní armáda. Více než pět milionů vojáků připravených kdykoliv obsadit jakoukoliv planetu, na kterou jim velení ukáže, dále více než tisícovka pilotů, schopných převézt pěchotu a tanky na planetu, a další početné stavy posádek samotných vesmírných lodí. Bauman velel jedné z největších hrozeb ve známém vesmíru. Jeho flotila byla schopna do půl hodiny obsadit planetu o velikosti Merkuru. A stejně tak velkou planetu byla flotila schopna zničit. Člověku z toho jde až mráz po zádech. Toto admirálovo rozjímání přerušil až vstup výkonného důstojníka ,, Pane, je tady ten člověk z OSP.“ ,, Jen pošli hosta dál.“ Do místnosti vešel člověk oblečený do dokonale padnoucího obleku. Na první pohled bylo zřejmé, že mu není více než pětadvacet. ,, Charles Smith, inspektor komise pro kontrolu invazní flotily.“ ,, Admirál Hans Bauman, vrchní velitel Invazní flotily Sluneční soustavy, posaďte se prosím.“ Vyzval admirál Smithe. ,, Pane admirále, půjdu rovnou k věci, mám pověření s vámi jednat o stavu flotily.“ ,, Ano, musím důrazně upozornit, že rozpočet invazní flotily na příští rok je naprosto směšný, podle předběžných odhadů abychom zajistili stoprocentní připravenost flotily, ho překročíme nejméně o sedmdesát miliard.“ ,, O to tady právě jde admirále, vaše flotila je pro Zemi jednak výborná při obraně, nebo útoku ale v době jako teď tedy v době bez války, je flotila, nebojím se to říci jako koule na noze.“ Admirálovi inspektorova slova doslova vyrazily dech. ,, Prosím ? Jako koule na noze? To je absurdní. “ ,, Jde o to, že “tento“ nesmysl, je naprosto pravdivý. Fakta mluví za vše. Vaše flotila doslova spolykala většinové množství nerostných surovin jak ze Země, tak i z dolů na Marsu a na dalších planetách na kterých těžíme. Minulé mise na obsazení dvou planet, na kterých se podle informací výzvědné služby měli nacházet významné zásoby železa a dalších kovů, skončili neúspěchem jednoduše proto, že na planetě byly zásoby kovů sotva čtvrtinové, oproti odhadu. Ztratili jsme tak více, než jsme získali.“ Admirál chvíli na inspektora nechápavě zíral. Ve svých dvaapadesáti letech nebyl zvyklí aby ho jako malého kluka káral někdo, kdo viděl práci flotily je tak z výšky. Zachoval však chladnou hlavu, jako pravý admirál pomyslel si. ,, Pane Smithi, mohl bych vám teď uvést miliardu případů, kdy se Zemi flotila “náhodou“ hodila, ale myslím že by to bylo stejně zbytečné, tak, předpokládám, že jste s sebou přivezl i nějaký rozkaz , který tuto situaci vyřeší.“ Smith se lehce pousmál. Admirál nebyl takový nekňuba za jakého ho měl. ,, V minulých letech jsme doufali že suroviny pro flotilu se nám podaří nakoupit na planetě Omikron 3, bohužel, tamní vláda nám vstříc nevyšla. Podle tentokrát již zaručených zpráv se na planetě nachází zásoby nerostných surovin, aby tento náš problém vyřešil. Zbytek je na vás, obsazení planety by pro vás neměl být problém, že?“ při posledních slovech Smith přistoupil těsněji k admirálovi, který stál zpříma. Na Smithova slova reagoval vteřinou ticha a pouhou větou ,, Žádám, aby mě byl tento rozkaz zaslán písemně, z oficiálních míst.“,, Samozřejmě, rozkaz přijde během hodiny.“