Bláhový osud...

Připravuji se na další nekonečnou bitvu, i když nekonečná je asi špatné slovo, ona skončí, skončí smrtí jedné strany. Několikanásobná přesila mi na víře moc nepřidává ba naopak. Jsem unavený a hladový, jako ostatně všichni. Putujeme již mnoho dní, zásoby nám došly už poměrně dávno. Na tváři všech se zračí bolest, utrpení a strach. Jen jediný trpaslík v našich řadách, má stále svůj věčný klid. Jeho klidná tvář se pomalu mění do šíleného úšklebku a z jeho hrdla se dere hrubý smích, z kterého přebíhá mráz po zádech. Zajímavý tvorové, ty trpaslíci, tedy pokud jsou všichni jako tento. Čím větší nebezpečí, tím je šťastnější. Zalétl jsem pohledem k němu a střetnul se s jeho jediným okem. Mrkl na mě? Nebo se mi to jen zdálo? Nevím, už mi z toho všeho začíná hrabat. Stejně nikdy nepochopím, jak může být tak veselý. Těší se snad, až si ho ona vezme k sobě? Ona, ta jediná, co nikdo nemůže přemoct, co nedělá rozdíly mezi vrahy a slušnými lidmi. Ona strašlivá, ale zároveň i osvobozující smrt. Pravda je, že ve spárách smrti byl už tolikrát, ale pokaždé jí nějak uprchl. Nejspíš není jeho osudem zemřít tak brzo.

Přes levé oko páska, v ruce obrovská sekera, kterou by neuzvedlo ani 5 silných chlapů. Na vyholené lebce vyrůstající oranžový hřeben vlasů. Zjizvená tvář a z nosu k uchu se mu táhne tenký řetěz. Nahání strach, kdybych ho neznal tak dobře, měl bych co dělat, abych byl v jeho přítomnosti klidný. Divili byste se co takový trpaslík dokáže vypít piva. Má výdrž to se musí uznat.

Vysoký, vyhublý muž. Blonďaté dlouhé vlasy spadající do tváře. Na první pohled vyučený, mladý gentleman. Ano, tak to jsem já. Básník a syn bohatého obchodníka. Kde jsou ty časy. Dávno už nejsem ten jemný básník. Teď je ze mě vraždící stroj, nestvůra, která se táhne s bandou vyvrhelů.

Dost žvástů, je čas bojovat. Z pochvy vytáhnu svůj dračí meč a zaujmu bojovou pozici. Trpaslík si stoupne vedle a měří si mě trochu pohrdavým pohledem, ušklíbne se a přejede palcem po ostří sekery, až z něj vytryskne kapka krve. Proti nám se blíží horda bestii. Zatím vyčkáváme na správný čas útoku. Zvednu meč nad hlavu a zvolám "Za Sigmara". Jako na povel se všichni rozběhnou, vstříc osudu.