Dcery Osudu-1.kapitola

Seděla jsem v lavici a znuděně pozorovala scénu před sebou. Učitelka vykládala zrovna něco o mocninách, ale já jsem ji neposlouchala. Moje sousedka Ali mi zrovna na papír psala něco o tom, jak se jí líbí Honza, kluk z vedlejší třídy. Málem jsem vybuchla smíchy, když poznamenala něco o Lukášovi, který se mi celkem líbil. Učitelka se na nás káravě podívala a dál se věnovala psaní. Asi bych měla říct něco o mě. Jmenuju se Kate, je mi patnáct a chodím na Základku. Moje nejlepší kamarádka se jmenuje Ali. Nemohlo být nic nudnějšího, než škola. ,,Doufám, že dneska budeš psát Cestu do neznáma.‘‘ sykla na mě Ali. Usmála jsem se. ,,Jasně, přece tě nepřipravím o speciální povídku, no ne?‘‘ Ali na mě mrkla a začla si psát zápis. Měla jsem chuť něco podniknout, něco… Vytáhla jsem si tedy pod lavici časopis a začala si číst. A pak jsem je uviděla. Zpoza listů časopisu vykukovaly dva umolousané papírky. Se zvědavostí jsem je vytáhla a…
Byly tam dva lístky. Civěla jsem na ně a prohlédla si, na co vůbec jsou. ,,Circo Monstruoso. Panoptikum hrůz. Volná vstupenka. Vystoupení ve čtvrtek od 22:00.‘‘ Málem jsem se zakuckala. Ali to samozřejmě zpozorovala a naklonila se ke mně. Přistrčila jsem jí obě vstupenky. Chvíli na ně upřeně koukala a pak si zakryla pusu. ,,Páni.‘‘ zašeptala. ,,Panoptikum hrůz. Slyšela jsem o něm. Je fakt moc dobrý, maj tam různý zvláštní lidi. A my máme vstupenky…Půjdeme tam.‘‘ Rozhodla Ali. A já jen zírala. ,,No co, Kate? Bojíš se už teď?‘‘ Přemýšlela jsem. ,,Nelíbilo se mi, že mám chodit někam tak pozdě. Nebyla jsem vyděšená. ,,Ne, to fakt nemám.‘‘ Tehdy mě ale nenapadlo, že jsem měla poslechnout svoje srdce a nechodit tam. Otočila jsem svoji vstupenku a začala si číst seznam účinkujících. ,,Vlčí muž, hadí chlapec, žena s vousy…‘‘ Ani jsem si nevšimla, že mluvím nahlas. ,,Slečno, vy a slečna Ali zůstanete po škole.‘‘ řekl přísný hlas učitelky. Otráveně jsem přikývla. ,,To je bezva, zejtra je vystoupení a rodiče nejsou doma, tak bys mohla přespat u nás a mohli bychom se na to vystoupení vydat…‘‘ řekla rozrušená Ali.
,,Fajn, myslím, že to půjde. Když už ty lístky máme…‘‘ řekla jsem nepřesvědčeně. Ali byla spokojená s tím, že mě přesvědčila. Škola uplynula vcelku klidně a poskoka taky, učitelka nám vykládala o tom, jak bychom se měli chovat. Konečně jsme ale byli volní! Před školou na mě a na Ali čekal Lukáš. ,,Řekl jsem si, že byste měli něco vědět. Kousek odtud se našlo tělo! Je zohavené a… nemá krev…Zvláštní…Nějakej šílenec si asi hraje na upíra. Byla to…holka, co chodí k nám, Kiki.‘‘ Zbledla jsem. S Kiki jsem se dřív bavila…,,Měli byste si dávat pozor.‘‘ řekl Lukáš a letmo se dotkl mé tváře. ,,Je ledová.‘‘ poznamenal. Jen jsem slabě kývla, prostě se mi začalo dělat špatně. Najdu dva lístky a teď vražda holky, kterou znám. Bylo toho moc. ,,Radši pojďme.‘‘ řekla jsem Ali a zamířila směrem k našemu domu. Ali šla se mnou, bydlela totiž jen o kousek dál. ,,Uvidíme se zítra, jo? A vem si do školy věci.‘‘
,,Jasně.‘‘ křikla jsem na ní a vyběhla domů. Byla jsem děsně unavená, a tak jsem si rychle napsala úkoly a zaplula jsem do postele. Přemýšlela jsem o všem, co se dnes semlelo. Usla jsem brzy, ale někdy kolem jedné ráno jsem se stejně probudila. Vyhlédla jsem z okna, lampy osvětlovaly naši ulici. Asi jsem špatně viděla, ale uviděla jsem na protější střeše jakousi postavu, která běžela pryč. Promnula jsem si oči, ale ona tam stále byla. Usoudila jsem, že sním a raději jsem se opět zahrabala do peřin a šla spát. Ráno jsem si ale na zvláštní osobu vzpomněla zase. Nedělala jsem si s tím ale těžkou hlavu, najedla se, sbalíla se a vydala se do školy, respektive jsem se stavila pro Ali. ,,Ahoj, vypadáš, jako by jsi nespala.‘‘ Uchechtla jsem se. ,,Jo, zdálo se mi o Panoptiku..‘‘ řekla kajícně. Pořádně jsem si jí prohlédla. ,,Co jsi dělala? Škrábla jsi se?‘‘ Ukázala jsem na její obličej. ,,Cože? Kde?‘‘ Ukázala jsem ji místo. Ali rychle vytáhla zrcátko a podívala se. Na tváři měla tři jizvičky. ,,Asi jo, ve spánku se může stát všecko.‘‘ Já jsem se na ní ale nedůvěřivě podívala. Může být nějaká spojitost s jizvičkami na jejím obličeji a tou postavou?
,,Už jsem je viděla, ve snu. Zdálo se mi o takovým blonďákovi, vypadal jako anděl. Měl je taky.‘‘ Ali na mě jen šíleně koukla, a tak jsem radši nechala rozumů a šla do školy. Aby to nebylo horší, den ubíhal děsně pomalu. Věděla jsem, že se blíží něco velkého. A temného. Při poslední hodině jsem už málem spala, a tak bylo vysvobození, když zazvonilo. Oběd jsme měli snědený za chvíli, a tak nám nezbylo nic jiného, než se vydat k Ali. ,,Konečně.‘‘ vydechla úlevně, když jsme seděli u ní doma na posteli. ,,Už se těším na večer.‘‘ řekla nadšeně. ,,Jo, jasně.‘‘ řekla jsem nepřítomně. ,,Jsi dneska celej den nějak přejetá.‘‘ Jen jsem mátožně kývla. ,,Není mi dobře, víš.‘‘ Lehla jsem si a chytila se za hlavu. ,,Ale do Panoptika půjdem! Tam prostě musíme bejt.‘‘ Nevnímala jsem ji, nacházela jsem se v jakési otupělosti. Odpoledne uteklo v napjatém očekávání. Nejvíce to bylo vidět, když odcházeli rodiče Ali. ,,Běžte spát brzy. Přijedeme zítra…‘‘ řekla Alina maminka a poté spolu se svým mužem odešla ven. Zůstali jsme samy.
,,Tak, honem Kate, musím ti něco půjčit, abys trochu vypadala.‘‘ nabádala mě Ali a už mě táhla ke svýmu rozmanitýmu šatníku. ,,Né,Ali, to není potřeba…‘‘ vzpírala jsem se. Nakonec samozřejmě prosadila svou a narvala mě do jejích věcí. Vybrala jsem si koženou černou bundu, černou sukni a kozačky, prostě motorkářskej outfit. Ali na mě jen vyděšeně zírala, nebyla zvyklá, abych takhle chodila. Vlasy jsem si svázala do culíku a nasadila si černou čelenku. Rozhodla jsem se, že pro dnešek budu slečna Black. Ali ten nápad nadchl, a tak se oblékla do bílé, bílá sukně, bílý kabátek a bílá blůzička. ,,Sekne ti to.‘‘ řekla jsem jí závistivě. Jen nad tím mávla rukou a sebe i mně nalíčila. ,,Můžeme jít?‘‘ řekla. Kývla jsem, make-up Ali zakryl skoro tři jizvičky. Vyrazily jsme do tmy, jako stvoření noci. Svírala jsem v kapse svůj lístek, zcela nervozní. Pořádně jsme si prohlédly adresu a zamířily na určené místo. Stan stál na odlehlém místě, u opuštěné budovy. Už zdálky jsem z něj neměla dobrý pocit. ,,Hele, Ali…Musím na záchod, není mi dobře. Drž mi místo, jo?‘‘ řekla jsem jí. Ona jen přikývla a vydala se ke stanu. Já jsem zamířila pryč, respektive napravo od stanu. Ani jsem nekoukala kam jdu, ale skončila jsem mezi maringotkami. Povzdechla jsem si. Nejenom, že jsem vypadala jako gangster. Uslyšela jsem hlasy. A tam jsem ho uviděla poprvé. Krčil se za jedním stanem. Světlo ho ozařovalo a tak jsem ho poznala. Měl nachovou kůži, takovou, jakou jsem nikdy neviděla. Byl oděn v bílém, na tváři měl úsměv, a jeho vlasy byly ostře rudé. Zahlédla jsem i oči a rty, oboje byly rudé. Musela jsem si zakrýt rukou pusu. Byl to on, ten, kterého jsem viděla na střeše