Nejvyšší z upírů 3

Kdybych dýchala,udusila bych se...Zatrnulo ve mě,a najednou mě začal hlodat malý červík pochybností...To není možné...On,Viktor,má láska,vládce vlkodlaků,stál teď před Sao Ting v čele armády rebelů.V hlavě se mi o překot míhaly vzpomínky na chvíle společně strávené...Chvíle plné lásky a důvěry.Nikdy jsem v něm nevyčetla ani náznak zrady.Musel to vymyslet rychle...Nikdy nad tím zřejmě neuvažoval...O to víc mě zajímalo,jak přišel na vzporu...Jak vůbec mohl?!A jak si mohl on,vlkodlak přivést mou rasu?Můj rod?Počkat,můj?Ne,já je nestvořila...Takže stvořitele musím njít...ale chtělo se mi brečet,kdyby se mi na zádech nezavrtěl Ed,stála přikrčená na stromě a civěla do nepřítomna...Tak jasem ho šťourla prstem a pátrala po zrádci...Neúspěšně...Rozhodla jsem se tedy seskočit ze stromu a postavit se Vikovi tváří v tvář.Nejsem srab,a peředem bylo jasné,kdo by ze souboje Ellie vs. Viktor,vyšel živý.Jednoznačně nesmrtelná,takže já.A jak jsem rozhodla tak jsem i učinila.Než jsem však skočila,obratně jsem si Eda stáhla ze zad a chytla ho za ruku,prsty propletené.Políbil mne a já skočila.Za letu jsem ještě spěšně rozeslala myšlenku,aby nikdo nevycházel z krytu.po dopadu se Edward zatvářil lehce zmateně,ale držel se mnou.Pustila jsem jeho ruku a elegantně jsem se uklonila...Slyšela jsem,jak se mladým líbím...Viděla a slyšela jsem jejich údiv.Tvářila jsem se chladně,ale svůj půvab jsem měla stále.Přes Vikovu tvář přeběhlo zděšení.Uvědomil si,co to znamená,když se před ním zjevím,ve válečném období.Ustoupil o krok dozadu.Jala jsem se Edovy ruky.Edward mi vysílal vyděšené myšlenky.Stiskla jsem ho pevněji a postoupila o krok dopředu krokem modelky.Jen ať vidí,holota,proti komu se bouří!,,Aha,ty máš nového mazlíčka?" řekl naoko léžerně Viktor,já všek dobře věděla,jak se cítí...Strach a zděšení s ním cloumaly jako děvečka s pometlem.,,Když jeden zradil...Musím si najít náhradu.Však věrnější.Nemyslíš,že je nádherný?" rozplývala jsem se nad Edwardem a políbila ho tak vášnivě,jak jsem jen v dané chvíly mohla,jen abych probudila jeho žárlivost.Povedlo se.Tasil.,,Ou,copak ty si chceš hrát s mečíkem?ale vždyť se poraníš..."Provokovala jsem ,,to není pro malé děti,Těm to do ruky vůbec nepatří,to ti maminka neříkala?" zaťal čelist a zbělel.Byl bledší než já.,,No tak Viku,udeř.Tasils,tak udeř...Nač si hrát na velké,když hračku jen vytáhneš?použij ji,ne?Nebo se snad bojíš?"Ironie ze mě jen čišela.,,Nehraj si se mnou.Nevíš co dokážu!"vrčel Viktor.,,Ale,ale...Chlapeček si nechce hrát?" protahovala jsem slova jak žvýkačku.To na něj asi bylo moc.Postoupil o krok blíž a začal kroužit.Uklidila jsem Eda z cesta a tasila.Zasadila jsem první ránu.Úspěšnou.Trefila jsem se do levé paže.Zaskučel a změnil svou podobu na vlčí.Vycenila jsem zuby.Odhodila meč.Skočila jsem na Viktora.Kousla jsem ho do nohy.V bolesti mi zlámal zápěstí.Přetočila jsem ho jak kotě klubíčko a urvala mu ocas.Zavyl...Krev z něj lila.Odbelhal se do řad za své přívržence.Tam změnil podobu.Udělalo se mi tmavo před očima.Myslela jsem že omdlím.Kdyby to bylo možné.Nevypadal tak,jak jsem si ho pamatovala.Byl to jiný člověk.Špinavý,celý od krve,obličej měl strhaný a zkřivený bolestí,tmavé kruhy pod očima.Vrhl na mě pohle,pohled mě tak známý a zároveň tak cizí.Byl to pohled,který skýtal tolik lásky.Upadla mi slza.Zavřel oči a zhroutil se.Kolem Vika se utvořil hlučel,Začal být hluk a pak někdo z rebelských zařval a vřava se dala do pohybu.To byl signál pro mé oddíly.Strhl se strašný boj,kterého se Filip a Edward účastnili pouze pasivně a z povzdálí.Na můj rozkaz,ale ani trochu se jim to nelíbilo.To mě ale nezajímalo.Nemohla bych existovat bez nich.Já se však bitvy účastnila.Byl to nelítostný soboj.Přišla jsem asi o 500 upírů.To byo nic,proti jejich ztrátám.Byly vyhlazeni.Nezůstal jediný.Viktora jsem odvlekla do sídla,ošetřila a zavřela do protivlkodlačí cely.Po bitvě jsme se s Edem pomilovali,pak byl čas na povinnosti.Ed vyrazil s Filipem na lov a já šla do cely za Viktorem...Musím vědět,kdo zradil spolu s ním...