Světová rodina - Ovladač útočí

Tak je to tady. Jen klid, Minie, třeba to u babičky Isabelle nebude tak špatné, jako obvykle. Třeba už nemiluje jen Candie… Hloupý nápad. Přesto, nebyla jsi tam už alespoň… no několik let určitě. Chjo, bude to katastrofa! Minie se zatvářila útrpně, ale hned byla matkou napomenuta, aby se usmívala na babičku. První ze Záchranného autobusu vystoupil tatínek. Vesele se usmál na babičku a zamával jí. Pak vystoupila Minie, která si nesla svůj veliký kufr. Zářivě se usmívala, ale upřímný úsměv to nebyl. Další vystoupila Candie. Vrhla na vše kolem, včetně babičky, jeden rychlý pohled, kterým dala jasně najevo, že o dění kolem sebe neprojevuje žádný zájem. Pak se začala opět věnovat svým nehtům a pilníčku, který držela v ruce. V druhé ruce táhla své objemné zavazadlo. Další z autobusu vystoupila Katarina. Rozhlédla se kolem. Zahlédla babičku a okamžitě se zamračila. Poslední vystoupila maminka. Minie zaslechla, jak Jessica mumlá něco jako „drobné si nechte“. Pak se ozval překvapený hlas Stana Silničky.
„Ale madam, nechala jste mi asi třicet galeonů!“ Stan se tvářil znepokojeně. Zjevně měl pocit, že se ta žena pomátla.
„Když Grandfatherovi jedou něčím tak přízemním, jako je Záchranný autobus, tak ať o má alespoň styl.“ Odfrkla si paní Grandfatherová. Stan se rozzářil štěstím. Ta dobrá žena si asi vážně pomátla… ale co na tom? Má dýžko třicet galeonů!!
Minie se přinutila k ještě zářivějšímu úsměvu.
„Ahoj, babičko!“ Však co jí zbývalo jiného.
„Candie, zlatíčko. Ty jsi vyrostla! Páni, z tebe je taková fešanda, děvenko, tak ti to sluší. Chlapci asi zírají, že? Aby taky ne, mají na co.“ Zvolala v odpověď babička. Minie jen zavrtěla hlavou. Ve stejném duchu se nesl i zbytek dne, jak později zjistili. Vešli dovnitř, sundali si šály, čepice a rukavice a dívky se rozeběhly do svých pokojů.
Minie vstoupila do svého pokoje, položila těžký kufr na postel. Ani se nerozhlížela, věděla, že jí ten pokoj bude vždycky překvapovat. Otevřela kufr a začala roznášet po pokoji různé talismany. Na kliku pověsila česnek, nad okno tajemný čínský znak, nad postel japonský jin-jang, dále pak indiánský lapač snů. Když povznášela desítky talismanů a amuletů, posadila na postel svého medvídka Teddyho a vedle něj japonského draka, kterého dostala k patnáctým narozeninám od sestřenky Lole. Když měla tohle všechno zařízené, pověsila si na krk japonský čtverec, o kterém měla v zápisníčku napsané, že by jí měl zaručit klid duše, že symbolizuje harmonii. Ten čtverec měla od bratránka Keitara.
Minie vstoupila do jídelny a dala se spolu s ostatními do jídla. Hovor vesele běžel, babička nepřestávala mluvit o Candie.
„Plánujeme zajet s Jessicou a s dětmi brzy za nějakými příbuznými. Znáš to, prázdninové návštěvy.“ Začal tatínek.
„Ach ano, Candie ráda cestuje, že andílku.“ Zašveholila babička. Candie jen znuděně přikývla.
„Nejprve zajedeme za Georgeovou matkou, pak navštívíme Harryho v Americe. Dále plánujeme zajet do Afriky za bratrem Alfredem a Kimokohohati, odtud zamíříme na Nový Zéland za sestrou Luigiou. Pak zamíříme k Lucy a nejspíše tam necháme i děti. Budou se s Lole a Keitarem dobře bavit, tím jsem si jistá. My s Georgem se zatím stavíme v Pekingu u Georgeova bratra Roberta. Pak vyzvedneme děti a cestou domů se zastavíme ještě ve Francii u Georgovy sestry Lysette, když už tam budeme, dojedeme i do Marseille za sestrou Michelle. Nakonec se stavíme v Norsku u Ronalda.“ Přednesla hrubý plán výletu maminka. Tatínek jen přikývl, ale reakce dětí byla okamžitá.
Heremína vykulila oči a začala protestovat proti návštěvě strýčka Harryho. „On je tak surový a nepříjemný, tam né…“
Candie nebyla spokojená s návštěvou u tety Lucy a babičky Christiny. „Ach ne, Lole je hloupá nána, co si kouše nekty a Keitaro je stupidní knihomol! A babička Christina? Je tak zlá, neupravená a navíc má ráda Katy…“
I Katarina se ihned ozvala. „Cože? K Alfredovi a Kimokohohati? Néééé! Já tam nechcíííí! Jsou to divoši a žijí ve stanech u ohně! Já nechci, ne a ne a nééééééééééééééééé!“ křičela a okamžitě se dala do pláče.
„TICHO!“ Zakřičel zvučným hlasem George. „Bude tady ticho! Takhle jsme se rozhodli s maminkou a nic se měnit nebude!“
„Ach, jak to můžeš říct, Georgi? Nevidíš, že Candie nechce cestovat? Copak nevíš, že ona necestuje ráda? Co kdyby tady zatím zůstala?“ Navrhovala pohotově babička.
„Na to zapomeň, mami, pojedou všechny.“ rozhodla nekompromisně Jessica.
„Candie nechce jet, nevidíš?“ odporovala babička Isabelle.
„Pojede a dost.“ Ukončila rázně debatu maminka.
„Ale drahoušek Candie…“ babička nedokončila, její protesty umlčel rozzlobený pohled její dcery.
Po obědě Minie vešla do obývacího pokoje a zmateně pohlédla na stěnu. Uviděla tam velikou černou věc, která visela ve vzduchu. Páni, myslela jsem, že mudlové neumí kouzlo trvalého přilnutí… asi se od mé poslední návštěvy tady dost zlepšili… pomyslela si a posadila se na pohovku. Z terasy, kde seděli ostatní, zaslechla hlas babičky.
„Ach, drahoušek Candie skutečně miluje mou zahradu, je to tak?“
„Candie, miláčku, dala by sis něco dobrého? Trochu čaje s mlékem?“
„Ale andílek Candie nechce, nevidíš?!“

Pak si všimla, že na stole leží jakási černá krabička. Co to jen může být? Podivila se. Vzala krabičku opatrně do ruky a všimla si, že jsou na ní jakési… hrbolky. Nedalo jí to, musela na ně sáhnout. Dotkla se několika čudlíků, pak však ztuhla. Náhle se vedle ní ozval hrozivý řev, jako kdyby řehtali koně a pak tichý, nebezpečný hlas.
„Ani se nehni, ty šupáku!“ Minie se neodvážila pohnout, jen velmi pomalu přikývla.
„Vím o všem… ty lahve, ty prachy, ten medvěd… o všem!“ Ach, Bože… jak o tom ví? Jak… medvěd. Jak se to mohl dozvědět? Nikomu jsem neřekla, že jsem ho omylem polila kakaem. Nikomu! To jeto tak poznat? A prachy… prach, neutřela jsem přece ve svém pokoji prach, než jsme odjeli… božíčku, jak o tom ten člověk ví? A ty lahve… já za to nemohla, Candie stále mluvila o svém laku na nethy,stále, stále a stále, tak jsem všechny ty lahvičky schovala, no… to je to tak zlé?
„Ehm… pane…“ není to tak, jak si myslíte, chtěla říct, ale přerušil jí hrubý hlas.
„Hej, drž hubu, ti povídám. A ani se nehni, jinak tě namístě odprásknu!“ Minie opět přikývla. Neměla sice tušení, co znamená „odpráskout někoho“ ale tušila, že to nebude nic hezkého. Měla takové nepříjemné tušení, že to znamená přesně totéž, jako zavadovat někoho.
„Věděl jsem, že přijdeš… Jsi tak primitivní. Naivní. Bastarde!“ Minie nechápala, proč jí ten člověk nadává, ale věděla, že alespoň v něčem má pravdu… ano, byla tak naivní! Proč jen na tu proklatou krabičku sahala?! A teď jí ten šílenec zabije? Bože, proč tu jen babička má tak nebezpečné krabičky s nebezpečnými čudlíky? Kruci! Minie, neklej, ne těsně před smrtí! Napomenula se.
„Tak, to už by stačilo… stejně tě odbouchnu, ty smrade!“ Zhluboka se nadechla. Věděla přesně, co musí udělat. Prostě bude muset reagovat velmi rychle. Neměla moc času nerozmyšlenou…
„Tři dva jedna…“ začal odpočítávat hlas. Minie se do poslední sekundy ani nehnula. Pak ale bleskurychle vyrazila. Postavila se. Ve chvíli, kdy to udělala, se místností rozlehly hlasité rány. Minie netušila co se děje, ale vytáhla hůlku, zamířila na místo, odkud slyšela hlas a hlasitě pronesla: „Bombarda!“
V tu chvíli se celým domem rozlehla hlasitá rána. Minie se rychle otočila a skrčila se za pohovkou. Když kolem ní přestaly létat kousky zničené televize, tak vystoupila ze svého úkrytu. Podívala se zpět na stěnu, kde předtím visela ta podivná černá věc. Teď tam byla jen veliká podivná černá díra.
„Heremíno Jessico Grandfather, co to tady vyvádíš?!?“ ozvalo se za ní hrozivé zaječení její matky.
Minie se poděšeně otočila na matku a začala rychle vysvětlovat.
„Prohlížela jsem si tuhle krabičku a pak jsem něco stiskla a najednou se ve stěně objevil nějaký chlap a vyhrožoval mi! Říkal, že mě odpráskne, ať se ani nehnu a tak… Tak jsem se ho v nestřežené chvíli zbavila, to je všechno.“ Otočila se lehce káravě na babičku.
„Víš, babičko, neměla bys tu mít takovéhle nebezpečné krabičky, které dokáží vytvořit vraha. Je to skutečně nezodpovědné.“
Paní Grandfather vytřeštila oči a dala se do zoufalého křiku.
„Jak se opovažuješ…. Jak si dovoluješ babičce říct, že je nezodpovědná? Jak můžeš… Jak…“ Zdálo se, že Jessica Grandfather každou chvíli omdlí.
„Zničila jsi mi úplně novou televizi. Úplně novou, plazmovou…“ babička se musela posadit.
Minie nechápavě zavrtěla hlavou. Čekala, že se spíš budou starat o její city. Právě jí vyhrožoval nějaký magor s lasem a fakt divným kloboukem. Navíc měl v ruce podivnou věc. Myslela by si, že je to hůlka, ale byl to zjevně mudla a navíc měla ta věc vážně podivný tvar. Taková zahnutá… říkal odbouchnu, tak to bude… odbouchávačka, bouchačka!
Minie se zdrceně posadila na pohovku a rozhlédla se po zničeném obývacím pokoji. Vážně tomu vůbec nerozuměla. Matka měla zjevně nervový záchvat a babička vypadala, že každou chvíli dostane infarkt. Minie byla vyvedená z míry.
Později si s Minie promluvil její otec, George. Vysvětlil jí, že muž v televizi byl jen jako a že to měl být kovobj. Že to byl jen herec a tak dále. Byl to poklidný, veselý rozhovor, protože George se dokázal přesně vcítit do její role. Taky pocházel od kouzelníků a nebýt téhle výstřední dámy, nic by o mudlech nevěděl. Taky se Minie svěřil, že když zde byl poprvé, tak se mu podařilo podpálit byt plynovým vařičem. Minie se vesele zasmála.