Konec povídky

Čas plynul pomalu ale jistě... Stále pozoroval hodiny na zdi.Celou dobu pocházel po pokoji a uvažoval. Přemýšlel...Měl nějaké divné tušení. Snažil se ty myšlenky zvhnat z hlavy pryč.Lehl si do postele a zaposlouchal se do své oblíbené hudby, aby se odreagoval.Muzika ho uklidńovala. Jako vždy...Po pár minutách bylo ticho...Usnul...Jen okolní zdi slyšely jeho hlasité chrápání.

Najednou se ze stolu zřítila obrovská váza s květinami.Hned se probudil. Vylekal se. Váza byla úplně rozbitá. Sbíral střepy ze země..Po chvíli usylšel jemné klepání na dveře.
,,Už přišla," pomyslel si...Doufal ,že to bude ona, ale nebyla to pravda.Za dveřmi stáli dva vysocí muži v černém. Bylo už 12 hodin a ona stále nikde, žádné zprávy o ní...

,,Dobrý den, jste pan Paul ?" zeptali se muži.
,,Ano, jsem Paul, co si přejete ?" odpověděl....Cítil se celý nesvůj. Muž menší postavy mu ukázal fotografii...
,,Znáte tuto ženu ?" zeptali se znova oba muži...
,,Ano...to je..Helen...Stalo se něco ?" řekl..
,,To brzo uvidíte," žřekli muži v černém. Skočili po něm a nadopovali ho omamnými látkami.Nato jej naložili do svého černého auta.Odjeli pryč.Cesta byla velmi dlouhá. Celou dobu sapl. nevěděl o světě kolem.
zastavili u velkého modrého jezera..K autu přicházelo mnoho omámených lidí s prázdným pohledem upřeným do daleka, mezi nimi ona...také zmámená.Všichni přihcázeli od jezera. Všichni v černém..budou sloužit dvěma neznámým mužům.Všichni...To je konec povídky