Cestovatelé, část 3.

V ulicích bylo relativně málo sutin, pouliční lampy zůstaly stát, tu a tam se objevily vraky aut. Drak letěl hlavní ulicí dost nízko, aby si Richard mohl prohlédnout budovy. Všechny budovy ve městě byly poškozené, ale na náměstí jeho pohled spočinul na jedné, která nejevila vůbec žádné známky poškození. Šťouchl do Ariany a ukázal na budovu. Ta se předklonila a něco zašeptala drakovi do malého ucha. Drak se rozesmál a přistál přímo před budovou. Nápisy byly v kaelanštině, takže jim Richard nerozumněl. Ariana něco řekla drakovi a otevírala velká vrata. Přitom se na Richarda dívala s jiskrou v oku. „Umíš řídit?“
„Ne proč? Co je v té budově? Co je tam napsané?“
„To hned uvidíš,“ řekla vzrušeně, když vrata otevřela. Uvnitř bylo pod plachtami několik aut. Ariana z jednoho z nich plachtu stáhla a otevřela dveře. „Vsadím se, že budu s tím drakem rychlejší než ty v tomhle.“
„Absurdní závod. Elfka s drakem a hledaný vrah v autě, které nikdo hezky dlouho neviděl. Kdo ví, jestli je to auto ještě funkční. A vůbec, co je to za město? Kam zmizeli zdejší obyvatelé? Co se tady stalo?“
„To nevím. Kdysi to bylo jedno z nejslavnějších lidských měst. Každopádně tady není žádný policajt, který by rozdával pokuty za rychlost nebo zatýkal za řízení bez papírů. Vždycky jsem chtěla vědět, jestli je rychlejší drak, nebo auto. Teď to můžeme vyzkoušet, tak si nastup. Není staré, mělo by ještě fungovat, tedy pokud je v nádrži palivo.“ Richard jen sklopil oči a pokorně se usadil do vozu. Otočil klíčkem, který byl v zapalování kdoví jakou dobu a na třetí pokus motor naskočil. Ariana nadšeně vyskočila na draka a ten vzlétl. Richard s vozem vyjel z budovy, kterou považoval za garáž a nečekal na startovací povel. Jestli si myslíš, má milá, že budeš s tou přerostlou ještěrkou rychlejší, tak se budeš divit, pomyslel si pro sebe a přišlápl plynový pedál k podlaze. Z první zatáčky se vyřítil z kouřem od kol. Tohle vůbec není špatné, radoval se. Arianu s drakem viděl ve zpětném zrcátku a ještě zrychlil. V další zatáčce jej ovšem drak rychle dohnal. Závod skončil nerozhodně. Auto vrátili zpět tam, kde jej našli a opět zakryli. Poté zavřeli vrata, oba se vrátili zpět na dračí hřbet a pokračovali.
„Nevím, jestli mi rozumíš draku, ale chci se tě na něco zeptat,“ šeptal Richard do větru. Pod nimi ubíhal les. Richard ucítil náhlou bolest hlavy. Pak uslyšel ve své mysli dračí hlas. Mysli si, co mi chceš říct, a já to uslyším. Neznám sice tvůj jazyk, ale můžu s tebou mluvit pomocí obrazů.
Jak jsi to udělal?
Co jsem udělal?
Jak jsi se dostal do mé mysli?
To umí každý drak, lev, nebo elf i někteří trpaslíci a lidé. Co jsi to chtěl?
Znáš tu elfku, se kterou na tobě letím?
Ne přímo.
Co tím myslíš?
Její otec je mým přítelem.
A proč ji vykázali z jejího domova?
Ona ti to neřekla?
Co?
Její otec ji prohlásil za šílenou, aby ji ochránil, a proto ji vykázali.
Ochránil? Před čím?
Když dostala k narozeninám luk a šípy, které má dodnes, vystřelila z okna. Mířila sice na nebe, ale sestřelila z větve nedalekého stromu jednoho elfa. Trefila ho přímo do srdce. Je ti snad jasné, že to elfové považovali za bezdůvodné zabití, nebo chceš-li, vraždu. To nikdo neodpouští, a tím spíš ne elfové. Navíc ten elf z té větve spadl na hlavu nějakému lvu, a ten z toho také nebyl zrovna dvakrát nadšený. Stálo to hodně úsilí jej uklidnit.
Co by se stalo, kdyby ji její otec neprohlásil za šílenou?
Elfí královna by ji nejspíš nechala poslat do Arkanwloxu.
Ke lvům? Co by tam dělala?
Ten elf, kterého sestřelila, byl královnin syn. Nemohla Arianu popravit, ale v Arkanwloxu by to udělat mohla. Její otec si toho byl vědom a radši nechal svou dceru vyhnat. Lvi by královně v jejích úmyslech nebránili, protože s nimi kdysi elfové rázně zatočili. Jejich král jako Nesmrtelný žije na Ajkelově hoře ve svém domě a jeho bratr o ničem neví, protože je neustále někde mimo město. Kdyby se občas ve městě ukázal, tak by to královna tak snadné neměla.
Proč je Ariana tak uzavřená?
To právě kvůli tomu, o čem jsem právě mluvil. Ty jí hlavně nezlom srdce. Jsi jediný, komu ještě věří.
Jsou všichni elfové tak vysocí?
Ona patří k těm menším. Při své kráse a štíhlosti možná elfové vypadají křehce, ale klidně by tě mohli roztrhnout. Zvykni si. Tady jsou lidé ti slabí, bezbranní a hloupí tvorové, které každý odvrhuje. Tuším, že v tvém domově jsou lidé vládci.
Ano.
Po jedné válce mezi lvy a draky tomu tak bylo i tady. Ze lvů a draků se stali přátelé a lidé zanedlouho začali válčit mezi sebou a málem se vyhubili. V té době se lvi a draci po další válce, tentokrát s elfy, začali přátelit také s nimi. Od té doby si říkáme Syndikát. Tři spojené národy. Lvi, draci a elfové. Nenajdeš silnější přátelství. Tak to aspoň platí pro Nesmrtelné. Ti se spolu bratříčkují na Ajkelově hoře a starají se jenom o sebe a Ajkel jako nejmoudřejší z nich na nás smrtelníky kašle. Mezi námi je všechno jinak. Nebýt nás draků, elfové by dávno lvy zničili. Královna lvům závidí jejich slávu. Možná se tváří jako svatoušci, ale když není nablízku žádný drak, jsou nelítostní. Pokud provedeme nějaký protiútok, hned si stěžují u Nesmrtelných a ti nás můžou zničit jedinou větou. Elfové jim podlézají jak jen mohou a navíc se starají o les na jejich hoře, takže jsou k nim hodně blízko. Ariana je jedna z mála výjimek.
Hezky se to poslouchá, ale lidé z toho všeho moc nadšení asi nejsou.
Doteď se s tím nevyrovnali. Nenávidí nás stejně jako kdykoliv předtím. Když probíhaly pogromy na lvy, elfy a čaroděje, tak obvykle lidé napadli také nás draky.
Proč ze mě vysáváš energii?
Promiň. Člověka jsem už nějakou řádku let neviděl a chci zjistit, kolik toho v sobě máte.
A co jsi zjistil?
Jeden trpaslík má tolik energie, co deset lidí. Jeden lev má tolik energie jako tři trpaslíci. Jeden drak má asi stejně energie, jako dva lvi. A jeden elf má třikrát více energie, než jeden drak. Jsou to průměry, ale člověk nikdy nebude mít více energie než trpaslík a tak dále. Tedy pokud není jedním z Nesmrtelných.
Nedává to smysl.
Zase ta věda?
Lidstvo je na vědě a logice závislé.
Všechno má logiku, ale tu vědu nechápu. Jeden ze zdejších slavných čarodějů jednou řekl něco, co pak vzali za své všichni. Věda sice není všechno a nesmíš jí propadnout, ale je to zábava a někdy se může hodit. A to byl slavný vědec.
Kdo jsou ti Nesmrtelní? Nějací bohové?
Ne. Lidé, kteří je poznali, je za bohy považují, ale oni jimi nejsou.
Můžeš to spojení ukončit? Brzo omdlím.
Promiň.
Když Richard pocítil konec spojení s drakem, byl úplně vyčerpaný a málem z něj spadl. Ariana jej rychle chytila. „Co se s tebou stalo maličký?“
„To nic, má milá. Kdy přistaneme?“
„Brzy, jen vydrž.“
Když přistáli, Ariana Richarda položila na zem a draka poslala pryč. „Co ti ta hloupá ještěrka nakecala?“
„Co se děje?“
„Jen povídej! Co ti nakecal ten pitomý drak?“
„Uklidni se!“
„Vy dva jste spolu mluvili a já chci vědět o čem!“
„Jenom o tom, jaké postavení mají lidé v téhle části světa a jak jsme slabí, bezbranní a hloupí.“
„A o čem ještě?“
„O tom, proč tě vyhnali.“
„A víc nic?“
„Ne, nic.“
„No dobrá. Ale odteď ani jeden obraz nebo slovo.“
„Dobrá. Proč?“
„To toho ti nic není.“
Richard jen bezmocně ležel na zemi. Drak se snažil udržovat si od Ariany odstup. Znovu se s Richardem spojil.
Opět ze mě budeš vysávat energii?
Ne.
Tak co tedy chceš?
Chováš se jako omámený. Jako kdyby ses do Ariany zamiloval.
To právě ano. A už je to pět let.
Buď opatrný. Když jí zlomíš srdce, zabije tě při první příležitosti. Možná se tváří jako bezcitný vrah, ale její duše je křehčí než okenní sklo.
Co je zač?
Ariana? Od doby, co ji vyhnali z Afilisu, se chová jako absolutní šílenec.
Proč?
Elfové mají ve svých rodinách velmi silné citové vazby. Královnino kouzlo je trhá, ale Ariana je jediný elf mezi smrtelníky, který tomu nepodlehl a tak její mysl dostává pořádně zabrat. O ni mi nejde. Jde spíš o její sestru, která chce Arianu zabít.
Za co?
Jde o tebe. Zalíbil ses dvěma elfkám najednou a měl jsi štěstí, že se k tobě dostala ta mladší. Ovšem té starší jsi tím zlomil srdce a dál to znáš. Ve finále jde po krku i mě. Já z ní strach nemám, protože je v kouzlení mizerná, ale ty by sis měl dávat pozor.
Kam jí chceš utéct?
Lvi se elfů bojí a s rozzuřenou elfkou za ocasem a člověkem a elfkou ve vyhnanství na hřbetě mě nepustí ani do Větrova, protože Nesmrtelní nám už jednou zničením našeho města vyhrožovali. Tehdy to bylo kvůli lvům, ale podruhé se Nesmrtelní naštvou víc.
Tak kam? K ostrovanskému králi?
Ten by nám mohl pomoct, ale kdyby nás jí zbavil, asi by to dopadlo dlouhou a krvavou válkou.
A co lidé?
Lidé nás sice skryjí, ale elfové je povraždí jako mouchy na okně.
Přestaň mluvit v hádankách a řekni něco konkrétního.
Jediné místo, jehož obyvatelé jsou mnohem mocnější než všichni smrtelníci dohromady, je Ajkelova hora.
Nesmrtelní?
Ano, právě ti. Jestli nám nebudou věřit, zemřeme. Uvěří-li nám, vyberou si hroznou daň.
Jakou?
Promění tě v tvora, kterého si zrovna vymyslí. Nebo tě strčí spolu s něčím odporným do klece a budou se dívat.
Nejsou o nic lepší než elfové.
Někteří z nich jsou draci, jiní kříženci, další medvědi, ale ti nejmocnější jsou lvi. A taky tam žije pár elfů.
Jací kříženci?
O tom já nic nevím. Každopádně nejsou zlí. Jenom neví, co by chtěli, a tak s každým, komu splní nějaké přání, dělají strašné pokusy. Prostě mají všechno na co si vzpomenou.
Když ji elfové považují za šílenou, nepomohli by nám?
Jsi člověk. Zemřel bys rukou prvního elfa, kterého bys potkal. Když jej drak nechal samotného, Richarda zaplavila úzkost. Mám mu věřit? Co když za svůj život potkal jenom Arianu a jejího otce? Co když má pravdu? Co se mnou chce Ariana udělat? Na žádnou z otázek, které ho napadly, nedokázal odpovědět. Nad ním se skláněla Ariana. „Copak maličký? Vypadáš nějak sklesle.“
„Jaké se mnou máš plány?“
„Jak to myslíš?“
„Co se mnou chystáš?“
„Ten drak ti už zase pletl hlavu, viď? Neboj, už to neudělá.“
„Zajímalo by mě to.“
„Pravda, chtěla bych z tebe mít elfa. Ty nejsi elf, ale žádný elf nemá tvou duši. Ale rozhodně ti nechci ublížit. Chci s tebou žít až do doby, než jeden z nás zemře. A doufám, že to bude co nejdelší život. Chápeš? Ty jsi moje naděje na nový život! Nechci poslouchat fňukání lvů s tlamami plnými lidského masa, nechci sledovat elfy jak vraždí, nechci sledovat rozzuřené draky jak pustoší krajinu. Chci jen žít pryč od všech a s tebou. Kvůli tomuhle bych byla ochotná vrátit se do Prahy.“
„A co ten drak?“
„On mě považuje za obyčejného elfa. Zlého, sobeckého a bezcitného. Já jsem jiná než ostatní elfové. Nezabíjím lvy, nepohrdám všemi, co nejsou elfy a dokážu se na elfy dívat kriticky.“
„A chceš dělat se mnou?“
„Jednou královna zemře a lvi, draci a elfové budou zase přáteli, tak jak je tomu u Nesmrtelných.“
„A co já s tím?“
„Ty mi pomůžeš.“
„Jak to chceš udělat?“
„Elfové by nebyli zlí, kdyby je neovládala královna. To ona udělala z elfů krutovládce. Její prvorozený syn, kterého vězní na hradě v Arkanwloxu, dovede Syndikát zpět k přátelství, tak jak tomu bylo kdysi dávno. O tom všem ti už ten drak určitě řekl. Jeho ještě budeme potřebovat. Když lvy o našich plánech přesvědčíme, získáme na princovu stranu nejen je, ale i draky a Ostrovany a možná i trpaslíky. O všem se dozví Nesmrtelní a Ajkel jako jeden z nich konečně svému bratrovi otevře oči. Až bude po všem a královna zemře, zavládne mír. A my budeme žít daleko od všech. Hlavně mi neuteč, a přemluv i toho draka. Myslím, že je teď víc tvůj než můj. Dobrou noc, můj milý.“ Jakmile to Ariana dořekla, Richard usnul a probudil jej až drak.
Tak jak ses vyspal? Připraven pro let? uslyšel v mysli. Za nějakou dobu mu Richard řekl o všem, o čem mu řekla Ariana. Ráno Richard viděl Arianu a draka, jak spolu o něčem mluví a vzdálil se do lesa. Že by to byl elfský les? napadlo ho. Procházel se mezi stromy a obdivoval krásu lesa. Najednou jej obklíčila družina elfů a na jeho srdce mířily jejich šípy. Těmhle neuteču, ale možná si mě všimnou ti dva na louce a nějak se to celé vyřeší. Jakmile vyběhl, elfové se vydali za ním. Schválně jej nechali doběhnout na louku, kde jej srazilo k zemi jejich kouzlo a bleskurychle jej svázali. Jeho záměr se však vydařil, neboť si jej všimla Ariana s drakem a vyrazili mu na pomoc. Elfové se nebránili, pouze se postavili vedle sebe do řady a dívali se na Richarda a Arianu. „Co udělal?“ obořila se na ně.
„Je to člověk a vnikl do elfského lesa. Jeho přítomnost vyvolala obavy mezi lvy a pobouření u elfů.“
„Nechte ho, já se o něj postarám.“ Elfové se v okamžiku vytratili a Ariana zrudla.
„Kdes byl?“
„Na dohled od téhle louky. Proč to líčili jako národní katastrofu?“
„Přeháněli. Lvům je jedno, co jsi zač, pokud jim nechceš ublížit. Královnini vojáci by tě neobklíčili, ale rovnou zabili. Tohle byli nějací tuláci, které vyhnali z města.“
„Co chtěli?“
„Tihle na sebe jenom upozorňují. Pro jistotu tě už samotného do elfského lesa nepustím.“
„Je to tady všude tak nebezpečné?“
„Co já vím? Nebyla jsem tady od doby, kdy ses narodil.“
„To jsi tak stará?“
„Pojď, ať to všechno stihneme.“
„Co stihneme? Ještě ani nevím, kde se tahle část vzala a jak to, že vlastně vůbec existuje, a už mám stíhat něco, o čem nevím že existuje?“
„Pojď, ať to sthineme!“
„Ať stihneme co?“
„Pojď a na nic se neptej!“ Richardův nechápavý výraz Ariana opětovala křečovitým sevřením jílce meče a zuřivým výrazem v obličeji. Richard se podíval na draka a Arianu a do chvíle se pohodlně usadil na jeho hřbetě. Než se nadál, Ariana hbitě vyskočila za ním a drak se vznesl. Teď, když před ním neseděla Ariana, které se předtím držel, dostal strach, že z dračího hřbetu spadne. Objal draka kolem krku a snažil se dívat dopředu, ne dolů. Po chvíli se v dálce rýsovaly obrysy něčeho, co připomínalo obrovský krystal křišťálu.
Když za drahnou chvíli přiletěli ke krystalu, zůstali jako opaření. „Zdá se, že je to Xaverov. Když jsem tu byla naposled, vypadalo to tu úplně jinak,“ vzdychla Ariana. Drak našel jednu z bran a vlétl dovnitř. Město ve skleníku, to vypadá zajímavě. Zajímalo by mě, jak tady najde toho svého přítele. Je tady víc lidí než na Václaváku, přemýšlel Richard. Hned potom je drak shodil na nějaký balkón a ztratil se. „Vítej v Xaverově, maličký,“ řekla s klidem Ariana a zvedla Richarda ze země. „A jak tady najdeme toho tvého přítele?“
„Támhleta budova vypadá stejně jako věž, ve které bydlel. A támhleto zřejmě bude vchod.“
„A jak ten přítel vypadá?“
„Lva si snad představit umíš, ne?“
„On je lev?“
„Jistě. Elfové tady nežijí, draci jsou hrozně nafoukaní a lvů je málo. Ale jsou jediní, s kým můžeš mluvit pravdivě a upřímně. U lvů to ani jinak nejde. Když jsem tu pobývala, dalo mi velkou práci najít tady někoho, koho by na mě nezajímala špičatost uší. Podle nějaké tabulky žijí v celém městě pouze dva lvi, takže tady jako elf moc zábavy neužiješ. Navíc jsou zdejší lvi hrozně nedůvěřiví.“
„A kde žije královská rodina?“
„Ve městě ne. Žijí na svém hradě na vrcholu nedalekého kopce.“
„S těmi lvy?“
„Hlupáku! Tady vládnou ti lvi!“
„A už probíhala nějaká revoluce?“
„Tohle město kdysi bývalo starší. Jednoho dne se ale král rozzuřil a město zničil.“
„Jak? A jak dlouho mu to trvalo?“
„Trvalo mu to asi dvě minuty, nezemřel při tom žádný lev. Použil na to kouzlo.“
„A kolik tím zabil lidí?“
„Asi dva miliony.“
„Tolik? Jak ho ti lidé můžou pořád tak obdivovat?“
„Protože se jim za jeho vlády docela daří. Tady lidé uvažují jinak než v Praze. Za co tě v Praze zatknou policajti, tady všichni dělají zcela běžně. To, za co se tady posílá na popraviště, je v Praze normální.“
„To nechápu.“
„Když ti tady někdo v noci vleze v noci do domu oknem a ty ho zabiješ, tak ani nejdeš před soud. Sice ti to napíšou do záznamů, ale žádný trest ti nehrozí. Nad tím tvým pražským tancem s mečem by tady policajti taky mávli rukou. Pokud u tebe najdou krabičku cigaret, jdeš do vězení. Sedni si do auta opilý a zítra máš schůzku s šibenicí. Namaluj někde něco na zeď a prodají tě do otroctví.“
„Zajímavé tresty. A když si nekoupíš lístek a v autobusu tě chytí revizor?“
„Tady je veřejná doprava zadarmo. Navíc autobusy jezdí jenom v hlavním městě a na vnitrostátních linkách. Tady jsou obvyklejší taxíky, metro, dostavníky, vlaky a létající lodě. Teď ale není čas na prohlídku města.“