Každý má právo na štěstí-3.Kapitola-Konečně...!

3.kapitola-Konečně…!
Dny rychle ubíhaly a byl tu poslední den prázdnin,což znamenalo odjezd do Bradavic.Ještě dobalit pár posledních věcí.Takže,učení-mám,všechno svoje oblečení-mám,Siriuse v kleci-mám.To by mělo být asi všechno.Naposledy se rozhlédnu po svém pokoji a zavřu dveře.Myšlenkami jsem střídavě tady doma a v Bradavicích.Mezitím už táta s mámou odnášejí moje i sestřiny kufry do auta.Posadím se na zadní sedadlo,ale stále nevnímám nic okolo.Pořád musím myslet jaké to tam v té škole bude.Co když mě pošlou domů?Přece žádná kouzla neumím.To by mi naši ale nikdy neodpustili.
Auto zastavilo.Proberu se a zjistím,že už jsme na nádraží.Nějaký chlápek v uniformě k nám oběhl s dvěma kufry.Podle vzoru jiných lidí si naložím své věci na vozík a následuji svou rodinu do hlavní haly.Je půl 11,nemám ponětí kdy vlak ojíždí.To už si ale matka odkašlala a vydala se k okýnku na výdej lístků.Byli tam dvě řady.Jednu obsluhoval úplně normální pán v běžném oblečení,ale pán ve vedlejší okýnku mě zaujal.Na sobě měl dlouhý tyrkysový plášť.Řada se rychle posouvala a my byli na řadě.
„Dobrý den,jaké máte přání?“Otázal se podivín sympatickým tonem.
„Prosila bych dvakrát jízdenku do bradavické školy“,odpověděla mu máti.
„Dobře,to máme 120 galeonů,vlak odjíždí za 10 minut z nástupiště 9 a 3“,vychrlil ze sebe rychlostí blesku.
„To nemáme moc času“,začala panikařit.“Tady máte“,podala mu několik bankovek.
„Nechte to tak“,řekla už za chůze,když jí chtěl něco vrátit.
Matka uháněla v čele my ostatní z vyplazenými jazyky za ní.Nezastavila,dokud jsme nestáli přesně mezi nástupištěm 9 a 10.Nešlo mi do hlavy,jak může existovat nástupiště 9 a 3 ,ale raději jsem mlčela.Dlouho jsme nestáli,protože Lily roztlačila svůj vozík,rozběhla se proti zdi a zmizela.Překvapením jsem zamrkala.Na další přemýšlení nebyl čas,jelikož mě tát vzal za ruku a utíkali jsme ke zdi.Měla jsem zvláštní pocit.To je pochopitelné.Vidím proti sobě kamennou zeď a nevím co přijde.Zavřu oči.Žádný prudký náraz nepřichází,nic mě nebolí.Otevřu oči a vydechnu.Jsem na nádraží.Na překrásném nádraží.Na kolejích stojí sytě červený rychlík s nápisem BRADAVICKÝ EXPRES.Všude kolem se malí i větší děti loučí a objímají se svými rodiči.Tento pohled mě nevím proč dostal.Je to tu jako v pohádce.Lily už se rozloučila a hnala se ke vlaku Svůj kufr táhla stěží za sebou.Otočím se na rodiče,krátce se rozloučím a odcházím.Na velké loučení jsem zrovna nebyla.A už vůbec ne s nimi.Zamířím k vlaku.Jen co se octnu na posledním schodu,vlak se dá do pochybu.Naposledy jim zamávám a hledám volné kupé,což je značně obtížné.Procházím dlouhou chodbou.Každý koho míjím se na mne podívá.Nejspíš jim došlo,že jsem nová.Dojdu až na konec vlaku.V posledním kupé sedí jen jeden kluk.Docela úspěch po všech těch narvaných kupéčkách,kde se mačkalo nespočet lidí.Musím uznat,že kluk sedící v tomto kupé je opravdu moc pěkný.Prohrabuje se v nějaké tašce,v obličeji soustředěný výraz.Lesklé tmavé vlasy po spadají do obličeje.Nadechnu se a zase vydechnu.Nejspíš mi nezbude nic jiného než si přisednout k němu.Ach jo!Nikdy jsem se nedokázala bavit s klukama.Nejprve zrudnu,pak mám v krku knedlím a než ze sebe něco vykoktám je dotyčný už za horami.Možná právě kvůli své stydlivosti jsem zatím s nikým nechodila.Kdo by mě taky chtěl?
Ale přece tady nebudu celou cestu stát.Poslední nádch a otevřu dveře kupé.
„Ahoj,můžu si přisednout?“Zeptám se nervózně.
Kluk sebou vylekaně škubl.“Jo jasně“,prohodí nakonec a měří si mě zvědavým pohledem.Já si mezitím dotáhnu do kupé kufr a klec s mým jediným miláčkem.Dělám vše pro to,abych se vyhnula jeho zkoumavému pohledu.Stihla jsem si ale všimnout,že má nádherné oči.Takové,jako když se letní obloha chystá na bouřku.Vypadá dosti sebevědomě.To bude nejspíš nějaký čajíček,co nemá o holky nouzi.
Nakonec si tedy vyhrabu svou oblíbenou knížku a snažím se začíst.To mi ovšem můj spolujezdec znemožňuje.Konečně z tašky vyhrabal snad milion sladkostí.To by mi ještě tak nevadilo do té doby ,než jsem zjistila,že na různě barevných obalech jsou sprosté obrázky dívek.Ach bože,pomyslím si,ke komu jsem si to sedla?Raději stočím svůj zrak k Siriusovi.Pohladím ho.Má opravdu neuvěřitelně hebké peří.Abych se nějak zabavila,vytáhnu si výrečka z klece.Jenže ten,jakmile se ocitne z klece venku,vyletí proti chlapci,který do sebe hází další tyčinku.Přistane mu přímo u obličeje a začne skřehotat.Chudák kluk se tak lekne,že tyčinku upustí na zem,můj drahý Sírius ji chytne do zobáku a vyletí z kupé.
Můj spolujezdec se na mě naštvaně podívá:“To si toho ptáka nemůžeš držet u sebe?“Vyjede na mě.Začnu se omlouvat:“Promiň,on to neudělal schválně,Sírius je trošku…“Nedopovím,protože kluk se začne šíleně smát.
„Co?“Zeptám se dotčeně.“Čemu se jako tak blbě směješ?“
„Ničemu“,tlumí další výbuch smíchu.“Já jen,že jsem se ti ještě nepředstavil-Jsem Sírius Black“
„Aha“,řeknu překvapeně.Tak to mi ještě tak chybělo,tento namachrovanec má stejné jméno jako můj zvířecí miláček.
„A tvé jméno?“Zeptá se mě opět Sírius Black.
„Petunie“,řeknu jakoby nic.Všimnu si,že ho to moc neuspokojilo.
„A dál?“Povytáhne obočí.
Ach jo,určitě zná mou sestru.Nikdy by ho určitě ani nenapadlo,ze Lilyan Evansová má sourozence.Ale fajn,pokud to chce skutečně vědět.
„Petunie Evansová“,prolomím po chvíli ticho.Vážně už mám dojem,že tady panu Blackovi vypadnou jeho krásné oči z důlků.Hledí na mě jako na blázna.
„Ty jsi sestra Evansový?“Vypadne z něho najednou.
„Pokud myslíš Lily,tak ano,to jsem.“Mírně se pousměju.On na mě ale nepřestává zírat.“To je teda hustýý!“
To teda je,pomyslím si a rychle změním téma.
„Proč jsi v kupé sám?“Zeptám se.Snad se mi podaří odvést řeč jinam.Na nějaký dlouhý vybavování ohledně mého příjmení nemám zrovna náladu.
„No abych to zkrátil,“zamyslí se.“Můj nejlepší kámoš-James právě balí tvou sestru,další dobrej kámoš Remus je v prefetským kupé a Peter ten je někde ani nevím kde.“
„Hm,no já půjdu najít Siriuse,totiž chci říct svého výra.“Dostanu ze sebe nakonec.
„Chceš pomoct?“Zeptá se ochotně.
„Ne,to je dobrý,ale díky,“odmítnu a vyjdu z kupé.
Tak to tedy bude ještě hodně zajímavý rok,pomyslím si,když procházím na opačnou stranu vlaku.