Dračí sen

Dračí sen

V celé historii mnoha bytostí Země i jiných světů, ať už jsou to lidi, nebo jiné téměř bájné bytosti, jako jsou elfové, trpaslíci, skřeti, mají své zvláštní místo v legendách draci. Mají výsadní postavení mezi všemi ostatními, jsou opředeni více legendami než jakékoli jiné existující či smyšlené stvoření. Jedni je považují za hrozné netvory, požírající vše živé a za ztělesnění zla a utrpení. Jinde se vyskytují jako učitelé, rádci a tvorové dobra, kteří pomáhají ochraňovat mír.
Ale kde je pravda? Existují vůbec tito králové nebes, nepřekonatelní letci, inteligentní netvoři mluvící lidským jazykem? A pokud existují, kde se skrývají? Vymřeli, nebo snad byli vyhubeni? Tolik otázek, které si pokládá mnoho z Vás, ale na které asi já jediný mám odpovědi.
Můžete mi věřit, nebo ne, to už nechám na Vás. Po přečtení těchto řádků se můžete buď usmát a říct si, že to byla pěkně napsaná fantasie, že to byl blábol a nebo uvěřit, že Vám zde přináším už téměř zapomenutou pravdu. Ano, dobrá otázka. Kdo že to vlastně jsem, abyste mi věřili. Budiž.
Mám různá jména v různých legendách. Na ostrovech jsem znám jako Jiří, jinde jako Aragorn a pro jiné jsem Boewulf, ale vždy mívám jako přízvisko drakobijec. Staletí jsem strávil tím, že jsem lezl za draky nejen do jejich doupat, ale i skrze čas, historii i prostor, abych je našel a zabil. Z počátku to byl jen obchod. Kdosi mě najal, já mu zabil konkrétního draka a dostal jsem zaplaceno. Časem si někdo všiml, že mi to jde až podezřele dobře a tak jsem začal dostávat mnohem větší sousta. Tím se samozřejmě myslí Ti skutečně velcí a staří draci, které jen tak někdo nedostane. Nezajímal jsem se proč bych měl, nebo snad neměl. Byla to práce, a byla dobře placená.
Čekali by jste, že tady napíšu, že jsem se svého řemesla vzdal? Bohužel. Vím, že se tím pro některé z Vás stávám hrdinou, pro druhé tím největším padouchem. Budiž, suďte si mě jak je Vám libo. Ale nejprve si doposlechněte tento krátký příběh.
Časem jsem začal draky prostě jenom znát. Cestoval jsem mezi různými světy pomocí většinou těch, co si mě najali. Tak se mi stalo, že jsem zabil draka ve světě elfů, ve světě lidí i v docela neobydlených světech. Zabil jsem jich dost. A jelikož jsem byl dobrý lovec, chtěl jsem vědět o své kořisti co možná nejvíce. Na každém místě, kde jsem draka zabil, jsem strávil dost času, abych prozkoumal jeho život, jeho dílo. Někdy jsem litoval svého činu, když jsem zabil „hodného“ draka, jindy jsem na sebe byl pyšný, když jsem zabil toho „zlého,“ co zabíjel lidi. Ale pořád to pro mě byla hlavně práce. Myšlenky jsem si nechával na potom. V jednom světě by řekli „byznys je byznys.“
Ale za tu dobu jsem zjistil mnohé a mnohé se naučil. Viděl jsem mnoho kultur růst a vzkvétat, mnoho jsem jich viděl upadat. Slyšel jsem jejich legendy o božstvech, stvoření světa, bojích Bohů s netvory. A časem jsem z té směsi legend začal tahat po vláscích pravdu.
Ať už je to jakkoli, je jasné, že ve světě existuje mnoho morálních a filosofických přístupů. Jejich zástupci se rádi přou, který je ten pravý. Málo kdo z nich pochopí, že pravé jsou všichni. Správný je kult života i kult smrti. Správné je chtít dobro, jako podpořit zlo. Moudrost a znalosti jsou stejně ceněné jako barbarství. Ve světě totiž existují všechny složky toho všeho a snaží se získávat převahu. Za jednu stranu jsou tu andělé, za další víly, démoni, džini...
Život je ale vzájemná rovnováha všeho. Je nutné, aby lidé umírali, pokud se mají rodit. Je nutné pocítit smůlu a neštěstí, abychom rozpoznali dobro. Je nutné získat moudrost, stejně jako umět se v životě poprat o své místo. Ale lidé si volí vždy jen jeden aspekt. To, co považují za správné a za to bojují. A tak to má být.
A mezi tím vším se potácejí draci, strážci. Draci všude a stále jen dohlížejí na chod světa. Jsou tu od toho, aby jazýček vah vždy vraceli do přirozené rovnovážné polohy. A to je jejich prokletí. Vždy stojí na té druhé straně, vždy si udělají mnoho nepřátel. Ale je to jejich role v chodu vesmíru. Tak jako moje role je draky zabíjet a Vaše role je bojovat za to, co si myslíte, že je správné.
Bojuji proti drakům, protože věřím, že je správné, aby jednou zvítězilo dobro nad vším ostatním. Aby tu zůstala jen láska a radost, aby se všichni měli dobře. A to nepůjde, dokud tu budou draci. Stejně jako je jejich posláním zasáhnout v náš prospěch, pokud se pokusíme sami sebe vyhubit, pokud nastane příliš velká morová rána, nebo pokud bychom se vrhli do slepé uličky ve vědě a technice, tak stejně tak je jejich údělem zasáhnout proti nám, pokud začínáme jako národ být příliš šťastní, příliš silní, příliš moudří.
Draci nám nenechávají svobodnou vůli, protože oni sami ji nemají. Musí hájit řád, musí hájit rovnováhu, musí hájit chaos, který je v tomto řádu. A právě v tom je jejich prokletí, proto je lidé považují za nestvůry. Jako nestvůry se totiž chovali ve chvíli, kdy bylo třeba člověka přibrzdit.
Někdy je mi draků líto a přemýšlím nad svým osudem, nad osudem draků a nad údělem nás všech. Už několikrát jsem pověsil řemeslo na hřebíček, abych pak následně zmítán pochybami opět pozvedl meč a šel proti drakům znovu.
Je to můj osud, je to můj sen. A přes všechna jména, která jsem dostal v různých podobách, přes všechen čas, který jsem strávil učením i přes všechny zkušenosti, které jsem na cestách získal, je třeba říct, že jsem stále tím, čím jsem se narodil. Jsem Abrechorem III, drakem, jehož údělem je kontrolovat poslední nekontrolovanou stranu v tomto sváru. Jsem tím, který musí stát proti vlastním lidem, aby zůstal vesmír v rovnováze.