Warlock 2

Slova toho muže mě vyrazila dech.
„Warlock? Kdo nebo co je to? Nikdy jsem o ničem podobném neslyšel.“
Muž se jen pousmál: „Samozřejmě, že se jsi toto slovo neslyšel. Málokdo zde slyšel o udatných bojích a činech válečníků a dobrodruhů jenž brázdí tento velký a krutý svět. Jste tu naprosto skvěle izolování od dění okolního světa.“
„To není pravda,“ namítl jsem: „otec mi kolikrát vyprávěl o výpravách proti Orkům a jiným členům Hordy. Ty příběhy jsou plné hrdinů.“
„Stejně si však to slovo nikdy neslyšel.“
Mlčky jsem zakroutil hlavou a čekal jsem. Muž, když zahládl můj zájem o další vyklad, pokračoval.
„Warlock je jistý druh čaroděje, který se zabývá černou magií. Né jejím přímým používáním. Jen ji studujeme, jisté věci z ní přejímáme a upravujeme pro naše potřeby. Hlavně se zabýváme démonologií a kouzly jenž mají za následek pomalý a dlouho trvající zničující účinek. Proto se nás lidé bojí. Jsme pro ně černokněžníci a zlý čarodějové a jelikož se nemáme v lásce s mágy tak je mágové v tomto přesvědčení utvrzují.Nejsme kvůli tomu většinou ve městech vítáni a musíme zůstat v utajení. Musel jsem Tě tedy dovést sem, abych Ti všechno vysvětlil. Nechtěl jsem, aby vesničané věděli, kdo je dnes u nich hostem. Jistě by mě chtěli vyhnat a to silou a já bych jim přece jenom nechtěl ublížit. “
„Co tedy byla ta černá věc v mých rukou?
„Říká se tomu stinný blesk. Je to jeden z našich nejsilnějších útoků. Proto jsem Tě chtěl vidět jakmile jsem zaslechl o Tvém boji s vlkem. Vypadá to, že jsi předurčený přidat se k nám warlockům, a že budeš jeden z nejlepších.“
„Proč si to myslíte?“
Muž se zase pousmál. „Řekl jsem Ti přece, že stinný blesk je jedno z našich nejsilnějších kouzel. Stojí nás docela dost sil a taky delší čas na vyvolání kouzla. Tobě se to povedlo skoro během okamžiku, i když jsi hned poté upadl do bezvědomí. I já, který mám v radě warlocků vysoké místo, musím toto kouzlo vytvářet asi pětkrát déle než jsi dokázal ty. Rozhodl jsem se tedy, že Tě vezmu do hlavního města k nám do učení, aby ses učil a rozvíjel dále svůj talent. Ovšem jestli nechceš, nebudu Tě nutit. Volba je jenom na Tobě!“
Musel jsem přiznat, že jsem byl poněkud zmaten. Během jednoho večera se dozvědět, že jsem předurčen k tomu být warlock a ještě, že bych měl opustit rodinu a vydat se pryč z rodného lesa. Na druhou stranu od té příhody s vlkem semnou skoro ve vesnici nikdo nemluvil. Chování rodičů se také změnilo. Vypadalo to jako kdyby se mě báli. Odpověď jsem tedy vyslovil poměrně rychle.
„Ano, byl bych rád, kdyby jste mne přijal do učení, ale nevím jak to mám vysvětlit rodičům. Přece jen jsem jejich jediný syn.“
„Vysvětlení nech na mě. Myslím, že plný měšec a pár slov o tom, že potřebuji osobního sluhu Tvé rodiče obměkčí. Přece jen nejsem oblečený jako nuzák a když jim jednou za měsíc pošleš dopis nebudou se o tebe obávat. Nuže, doveď mě k domu rodičů. Já si s nimi promluvím a hned za úsvitu vyrazíme.“
Muž již chtěl vykročit, když v to se zarazil: „ Málem bych zapomněl odvolat Voidwalkera a přičarovat Felstedovi normální podobu. Víš, chodím s nimi neustále a tak mi ani nepřijde, že jsou semnou.“ Udělal pár pohybu rukou a ten černý mrak se silnými pažemi zmizel a ještě cosi mumlal nad koněm, kterému pomalu vymizeli všechny plameny na těle.
„Tak to bychom měli a teď mě zaveď domů. Mimochodem, jmenuji Garot, ale ty mi budeš říkat mistře. Je to takový nepsaný zvyk.“
„Mistr Garot,“ zopakoval jsem si ještě jednou jméno osoby, která mě nyní změnila můj doteď nudný život. Život se syna dřevorubce na učně warlocka.

Pokračování příště...