Svět bez mužů...

Jmenoval se ThomsonKL3 a na střední po něm jely všechny holky. Já taky.
Měla jsem v té době rozjetou kariéru modelky a noci jsem trávila na molu nebo večírcích.
Dalo se čekat, že si vybere mě. Detailně si vzpomínám, jak jsme se v roce 3024 brali. Když si tu krásu vybavím, nemám už na obličeji ten široký úsměv a oči prozářené štěstím. Úsměv vystřídal zoufalý výraz a veselé oči pláč.
Měli jsme s ThomsnemKL3 dvě krásné dcery, Kyberkulu a Celvianu, dům mých snů hluboko pod hladinou Pacifiku a hlavně lásku.
Jenže, jak to bývá, po nějakých pěti letech mi začal lézt na nervy. K čemu jsou mi mé pomněnkové hluboké oči, zdravé dlouhé zelené vlasy a dokonalá postava, když nejsem šťastná? Na tuhle otázku jsem si nikdy nedokázala odpovědět. Byla jsem chytrá a atraktivní žena, můj muž si toho ale nevážil. Hádali jsme se od rána do noci a on spal s rybami na terase. Už to tak dál nešlo, pořád mi něco vyčítal a byl rozvztekaný, že jsem skončila kariéru modelky. Všechny mé kámošky měly ten samý problém. ,,Na co ty chlapy potřebujem? Neperou, nevaří a nechávají po sobě jen svinčík!“
,, Když po něm něco chci tak zabručí: ´ jasně zlato, až skončí PlanetsFootbool´.“
,,A navíc chrápe a krká a smrdí mentolovou rtutí“
,,Jo, ten můj Sonny na to chodí každý večer, potom se vrátí totálně ožralý a chce po mně jen to..“
,,Tak ne asi, mají nás jen na tohle a my je skoro na nic, umí jenom 4 věci.. Pít, spát, čučet na bednu a dělat děcka.“
Stupňovalo se to, dávná láska byla dokonale proměněná v nenávist ke všem mužům.
Muselo se to skončit.
Jen matka a dcery viděly, jak stoupám nahoru a lepším se, že jsem skvělá kuchařka a vše se mi daří. Nikdo jiný, než kamarádky mi nepochválily novou halenku a smysl pro humor.
Dělala jsem všechno proto, aby si konečně všiml i ThompsonKL3, že ještě pořád žiju.
Protože ON se nikdy ani slůvkem nezmínil, že byla dobrá večeře. Nepostřehne, že jsou děti vždy přichystány do školy a domácnost každý den čistá a uklizená. Bere to totiž automaticky. Nikdy ho nenapadne nakrmit kosatku Turandu a nebo zkontrolovat dětem úkoly. Nesnáším ten jeho pohrdavý škleb nad vším, co udělám.
Co by se dělo, kdybych mu přestala prát a vařit? Uměl by to sám? Jasně že ne, pronajal by si robota a ani by si nevšiml, že se něco změnilo. Já po něm totiž uklízím a dokonce mu stelu postel :-( A tohle všechno zvládne robot taky...

Začala jsem pracovat v genetické továrně a právě tam nastal osudový zlom.
V továrně bylo hrozně moc zmražených plodů a spermií od dárců. A tím pádem jsme si mohly pomocí tohohle udělat dítě i samy.
Spolu se všemi ženami jsme dospěly k názoru, že teď už nám chlapi nejsou na nic. Navíc většina z nás už děti má a tak jsme začaly s geniálním plánem, ze kterého se vyklubala životní chyba každé z nás.

Ve všech koutech světa hučely po celý den stroje rozmačkávající železo. Roboti svářeli módní kovové oblečky všech barev, které právě letěly. Vyráběly se zbraně, od lejzrů až po obyčejné staré vzduchovky a postupně se dokončovala celá akce.
4.9.3035 vyrazily ženy z celého světa zavřené v barevných kovových modelech domů za manžely, milenci a vůbec za všemi chlapy.
Trvalo necelého půl roku, než se nám podařilo zničit i poslední důkaz mužské existence ve vesmíru.
Vše vypadalo tak krásně a jednoduše. V práci jsme třídily plody a každý s mužským chromozomem Y jsme rovnou vyhazovaly a pálily.
Našim malým holčičkám, ať už železným, nebo obyčejným, jsme svářely stejné oblečky jako máme na sobě už od boje a naše nové a nové dcery netušily, že někdy existovalo stvoření, které nosilo trenky a ne kalhotky.
V té době nám nic nechybělo, nepostřehly jsme, že bychom postrádaly muže. Vždyť i předtím byli neviditelní.Jako vzduch...

Co bylo, bylo. Teď je teď...

Sedím tady. Podívejte se na mě. Jsem plechová podobizna ženy, která kdysi bývala krásná a šťastná. Pod mou uniformou jsem již starší žena umučená steskem a výčitkami, odhodlaná zasvětit zbytek života pokusu navrátit mužskou existenci.
Nemilovat a nebýt milována. Znáte horší osud?
Sedím den co den v genetickém ústavu a toužím najít aspoň jednu.Vážně jen jednu zkumavku.. Třídím...Chromozom X... Chromozom X... Chromozom X...a dál a dál...snad jen ta poslední...úplně na konci...Chromozom neurčen... .