Mr. Moon aneb kouzlo noci úplňkové

Byl chladný večer. Na černé obloze poseté hvězdami seděl měsíc v úplňku. Pouliční lampy jen slabě osvětlovaly temné uličky. Po jedné z těch ulic kráčela lehce podnapilá dívka, vlasy rozcuchané, líčidla rozmazaná, sukně natržená. S opileckým úsměvem na tváři, přidržujíc se zdi, kráčela a měsíc oživoval všechny ty hrůzostrašné stíny ulice. Ona je však nevnímala.

Odbila půlnoc. Dívka se zastavila a zvedla oči k měsíci na obloze. Byl nádherný. Jak se na něj upřeně dívala, cítila, že i on sleduje ji. Dostala žízeň, ale nemohla se pohnout, tak ji poutalo kouzlo měsíce. Přála si, aby nesvítil. Najednou byla tma. Dívka se vzpamatovala a rozhlédla se kolem. Lampy byly zhasnuty. Pak za sebou uslyšela kroky. Otočila se. Za ní stál muž oblečen do neobvyklého kostýmku šedé a světle žluté barvy s černým pláštěm a cylindrem na hlavě. Vlasy měl stříbřitě šedé a v ruce držel pohár.

„Mr. Moon k Vašim službám madam,“ řekl s úklonou. „Mám dojem, že jste měla žízeň, doufám, že nepohrdnete mým vínem.“ S úsměvem jí podal pohár, teď již plný červené tekutiny. Dívka se na něj chvíli nepřítomně dívala a pak si trochu zaskočeně vzala nabízený pohár, přiložila k ústům a napila se. Nechutnalo to jako víno, ale bylo to… Znovu se napila. Bylo to… Nevěděla. Dopila zbytek tekutiny a v tu chvíli odbilo půl jedné. Zatmělo se jí před očima.

Když se dívka probrala, seděla na ulici opřená o zeď. Lampy svítily. Podívala se na oblohu, měsíc už také zase svítil. Postavila se. Něco cinklo o dlažbu ulice. Ohlédla se. Ležel tam stříbrný pohár. Zvedla jej a po chvíli zase položila zpátky. Pak s nepřítomným výrazem ve tváři a s naivním úsměvem pokračovala ulicí do temnot města...