Noc 1000ce podkov

Temné,hvězdami poseté nebe se otřásalo pod dusoty podkov.
Čas jako by se zastavil a lidé zůstávali stát,hledíc vzhůru,marně pátrali po zdroji onoho dusotu.

Krajem se rozeznělo ticho,jako by vše utichlo v spánek,poslední kapka upadla z deště rozmáčených stromů,rozeznila se jako v bezedé propasti.

Když v tu chvíli onu symfonii vyrušilo něco jiného,mohutného,nad čím všichni zamrzli.
Nebe protrhl Diův blesk,chvíli na to doprovázen strašlivým křikem Titánů,oběvil se z čista jasna a vzal s sebou poslední zbytky deštivých mraků,vše bylo tak prozářené jako by byl den a přitom ještě před chvílí byla tmavá noc.

Jako by někdo posunul čas a na noc nezbyla sebemenší vzpomínka,bylo rosou poseté ráno.