Čarodějná láska

Čarodějná láska
„Frede, vyprávěj nám nějaký napínavý příběh!“ žadonila Lucy.
„A co by sis tak představovala má malá Lucy?“ zeptal se Fred a mávnutím ruky způsobil, že se zvednul z tácu ten největší šunkový chlebíček a vplul mu přímo na dlaň.
„Třeba jak jste se seznámili s tetou Lynn, minule jsi mi to slíbil, strejdo, prosím…“ udělala Lucy smutné oči.
„No tak dobře“ podvolil se nakonec a začal vyprávět.
„Inu to bylo tenkrát, už je to přece jen pár let zpátky, když jsem byl v učení u tehdy jednoho z nejvýznamnějších čarodějů Londýna. Pan Monhard se mnou měl hodně práce, bylo mi sedmnáct a začínal jsem se otáčet za slečnami, což pro mě prý bylo ponižující a nevhodné. Myslel jsem si o tom samozřejmě něco jiného, protože pan Monhard žil vždy jen se svou hospodyní Mirindou a často to vypadalo, že snad nikdy nebal mladý.
Jednou, když jsem byl potajnu se svými přáteli na oslavě jakési mě neznámé dívky, jsme se trochu přiopili. Protože jsem byl slušně vychovaný a přísně vedený, byla to tehdy moje první zkušenost s alkoholem. Podle toho to také dopadlo. Probudil jsem se až druhý den k večeru, ve svém pokoji v domě pana Monharda. Obtížně jsem zvedl hlavu a vedle mé postele jsem na krátký okamžik zahlédl všechny moje sbalené věci. Pak jsem opět usnul. Po třech dnech, kdy jsem se úplně zotavil, si mě předvolal pan Monhard. Ve tváři měl velice rozčilený výraz a já čekal, že začne křičet. To se však nestalo a pan Monhard začal klidně mluvit: „Fredericku Rottheade, jak jistě víš, jakožto čarodějnický učeň jsi mohl být ušetřen naverbování do anglické armády. Avšak nakonec jsem se rozhodl jinak. Zítra ráno se dostavíš na náměstí, zbytek myslím, že víš sám. Kufry máš sbalené nahoře.“ Jako ve snách jsem pak šel do svého pokoje a dalšího rána jsem bez rozloučení a pevně rozhodnut, že si najdu spojence a z armády uteču odešel.
Po třech dnech pochodu, kdy se pomalu začaly rozplývat naděje na útěk, jsem ulehl do stanu s jakýmsi vyzáblým chlapcem, kterému nemohlo být víc než deset nebo jedenáct. Jak jsem se postupně dozvídal, nechal se naverbovat, aby našel svou sestru Lynn, kterou unesli, avšak včera zjistil, že armáda jde jiným směrem, než byla uvězněná jeho sestra. Jeho jméno bylo Jeffrey. I přes věkový rozdíl se z nás stali nejlepší přátele, a když Jeffrey zjistil, že jsem čarodějnický učeň, okamžitě byl rozhodnut, že my dva dokážeme Lynn najít a vysvobodit. Dva dny nato, když jsme nastřádali nějaké potraviny, jsme z armády utekli. Jediné vodítko k hledání Lynn byl dopis , který Jeffreyovi tajně poslala a na němž naštěstí napsala zpáteční adresu. S pomocí ukradeného kompasu a mapy jsme se k místu, kde měla být Lynn uvězněna za pár týdnů dostali. Pár dní jsme místo obcházeli a zjišťovali, jak se dostat dovnitř, ale protože už jsme neměli vůbec žádné potraviny, svolil Jeffrey k velmi riskantnímu plánu. Hned tu noc jsme dovnitř vnikly oknem, ve kterém se už několik dní vůbec nesvítilo a dostali jsme se do studené dlážděné chodby, která k našemu překvapení byla prázdná. Za další otáčkou chodby jsme si oddechli. Na zdi visel evakuační plán. Byli jsme ve starých kasárnách a nacházeli jsme se celkem blízko místností, kde byli vězeňské kobky. Podle cedulek na dveřích jsme se pak snadno dostali k těm, za kterými měla být Lynn. Zrovna, když na mě Jeffrey zavolal, že už to má, četl jsem už asi po páté cedulku na dveřích na druhé straně chodby. Ne, nemýlil jsem se, byla na nich cedulka se jménem Monhard. Pak se ale ozval klapavý zvuk zpoza rohu. Rychle jsem vyslal dvě kouzla na dveře k Lynn a panu Monhardovi, které se tiše otevřely, ještě jsem Jeffreyovi rychle hodil lano a naznačil, že se sejdem na místě kde máme věci. Ani nevím, jak se dostal ven Jeffrey s Lynn, ale já rychle vzal pana Monharda, na kterém bylo vidět, že za ty týdny zestárl snad o několik let a ač jsem věděl, že jen zázrak by způsobil, abych zvládl kouzlo, které jsme dělal jen jednou v životě, alespoň pokusit jsem se musel…
A pokus vyšel. Nevím kdo nebo co při mně tenkrát stálo,ale dokázal jsem se i s panem Monhardem přemístit do lesa za kasárnami. Pan Monhard mi vysvětlil, že v Londýně nastal obrat a jeho unesli dva dny po mém odchodu a pak tu zůstal až do teď a myslel, že už tu i umře. Pan Monhard také mezi řečí prohodil, že unesli všechny významné čaroděje Londýna. Nešlo mi tedy do hlavy proč tu byla Lynn. Jeffrey se nikdy nezmínil, že by byla čarodějka… Za pár hodin jsem se však vše dozvěděl. Při prvním pohledu na Lynn jsem málem zapomněl zavřít pusu. Znal jsem ji z plakátku z pracovny pana Monharda. Byla to asi nejnadanější mladá čarodějka. Lynn bylo její pravé jméno, které bylo stejně tak krásné jako ona. Na první pohled jsem se zamiloval…
Po obratu byli čarodějové téměř vyhubeni a tak jsme utekli do Paříže.“ dokončil Fred a usmál se na Lucy, která vyjeveně poslouchala celý příběh.
„ A pak sis ty vzal tetu Lynn, muj taťka Jeffrey si vzal moji mamku a pak měli mě a vy máte teď Troye. A pan Monhard je děda Ed, že jo strejdo?“