Jiný svět

I.

Krystýna žije svým životem jak nejlépe umí. Chodí do školy, jí, pije, kouká na filmy a občas se řízne do těla a sleduje pomalu tekoucí krev – díky přitažlivosti – jak směrem dolů ukazuje cestu, kam se Krystýna po smrti dostane. Věří, že existuje více světů jako ten, ve kterém žije, že existují jiné verze jejího já i okolí. Chtěla by být jinde, protože tady už všechno zná a to všechno jí ubližuje, den co den.

Před návštěvou nemocnice se chce ještě jet podívat na trhy za hranice, koupit něco k Vánocům,k jídlu, popřípadě alkohol. Neměla by pít, ale to je to jediné, co jí dokáže na moment odtrhnout od této verze světa.

Autobus už čekal, tak do něj nastoupila. Vyjeli. Počasí nebylo nejhorší, sem tam mráček, pár kapek vody, ale postupem času se nedalo vidět ani na metr dopředu. Začala sněhová vichřice. Autobus zpomaloval, právě projížděli kolem benzinky Acro, kolem srážky dvou osobních aut a jednoho kluka na motorce…

II.

Krystýna žije svým životem jak nejlépe umí. Chodí do školy, jí, pije, paří na diskotékách, kouká na filmy. Často se ocitá myšlenkami jinde, v jiné části časoprostoru. Věří, že existují jiné verze světů jako ten, ve kterém žije, že existují jiné verze jejího já i okolí. Ráda by si jiný svět prohlédla, ale tady má ještě dost povinností. Chce také pomáhat lidem až vychodí školu. Její babička je v nemocnici a Krystýna se rozhodla, že pojede na trhy za hranice, aby babičce koupila něco k Vánocům a popřípadě další věci.

Autobus už čekal, tak do něj nastoupila. Vyjeli. Počasí nebylo nejhorší, sem tam mráček, pár kapek vody, ale postupem času nebylo vidět ani na metr dopředu. Začala sněhová vichřice. Projížděli kolem benzinky Acro, když řidič dostal smyk a prudce trhl volantem doleva. Srazil se s náklaďákem, převrátil se, jel několik metrů, dokud se nezastavil. Srážka pokračovala dál za kamionem. Dvě osobní auta neubrzdila náraz (první řidič vylítl z předního skla přímo na zadek kamionu) a pak se řidič na motorce, který jel směrem na trhy (jako autobus), rozplácl na silnici a motorka ho táhla tři metry, dokud se nezastavila o jeho stehenní kost, neboť kusy masa byly sedřené na asfaltu.

Autobus ležel na silnici, okna rozbitá, žádný nářek lidí. Jen ticho. Nikdo tu nehodu nepřežil, možná řidič druhého osobního auta, ale to není podstatné. Krystýna umřela, v 17 letech. Už nikdy nebude pomáhat lidem, už nikdy nekoupí vánoční dárky, už nikdy nepozná jinou verzi světa.

Stále sněžilo…

III.

Stále sněžilo a Krystýna ucítila dotek smrti, pomalu projížděli kolem rozdrcených aut a placaté motorky bez řidiče, a ona cítila, že se něco stalo. Jakoby jiný svět volal o pomoc. Ale ona nemohla nic dělat. Dívala se, jak dvě osobní auta s motorkou, v sobě navzájem zaklíněná, ji pozorují a hlídají. Věděla, nebo aspoň hodně tušila, že jedna verze skončila.

Když je člověk blízko smrti, umírá, spojí se v jeden okamžik s jiným světem, předá zprávu a ukončí svůj běh.