Dream Tripper

Jeho život začínal být příliš krušný. Jak se jeho život prodlužoval, tím se jeho představy o naplnění zkracovaly. Jeho vznosné ideje o dokonalém splnění všech jeho přání braly za své. Svaloval vinu na to, že k splnění těchto přání potřebuje ostatní lidi kolem sebe, protože jeho představy nebyly bez nich uskutečnitelné. Zároveň si uvědomoval, že je příliš slabý na to, aby tyto lidi našel. Ne že by se je nepokoušel najít, ale nikdy to nevyšlo. Čím víc se snažil, tím víc tyto pokusy končili špatnými a horšími konci. To ho zcela ubíjelo. Začínal se potápět do největší pasivity, kde už bylo zcela jasné, že už žádný pokus ani neuskuteční. Propadl totální deziluzi.
Jedné noci se probudil kolem druhé ráno. Nebylo mu jasné, vlastně jestli je vzhůru nebo jestli vlastně ještě sní. Kolébával se v tom pocitu ještě asi hodinu, dokud ho únava znovu nepřemohla. Ten sen byl tak silný, ten pocit tak intenzivní, jaký ještě nikdy nezažil. Nedalo se to srovnat s reálným zážitkem ve skutečnosti . Možná jen při intoxikaci nějakou hodně silnou drogou, jako když si člověk dá hodně silný trip nebo sní hodně halucinogenních hub. Ještě nikdy se mu takový sen nezdál. Přišlo to jako vysvobození, realita byla tak ubohá, že jeho druhý svět, snění ve spánku mu poskytl dokonalou satisfakci.
Zdálo se mu o dívce, do které se hluboce zamiloval, ve skutečnosti ji nemohl mít, jejich cesty se míjeli, v životě nemohli spolu existovat, to mu bylo jasné. Ale stejně po ní neustále toužil a neustále ho ubíjelo, že je to touha marná a zbytečná, protože tyto věci se nedaly změnit, nedalo se přetvořit, co už bylo dané. Ale v tom snu bylo všechno jinak, cítil od ní hluboký cit, silnou lásku, v tom snu bylo všechno, jak by si přál, její vlastnosti, které mu vadily, neměla. Její vlastnosti, které na ní obdivoval byly zesíleny. V tom snu byla dokonalá, jejich láska byla dokonalá, v tom snu jí dal všechno, co by jí ani nemohl dát a ona mu dala ještě víc.
Když se ráno probudil, nemohl se z toho snu stále ještě probrat. Ležel ještě hodinu v posteli a unášel se dozvuky toho prožitku. Byl dokonale šťastný. Celý den byl jako v mrákotách, omámený tím pocitem. Přemýšlel čím to bylo, že mu běžně sny, i když byly příjemné, nepřinášely tak silné momenty. Začínal si uvědomovat, že by to mohlo být tím, že na ni předchozí den velice silně a neustále myslel a před usnutím ještě intenzivněji. A tento den v podstatě také, navíc ještě ovlivněný nočním zážitkem. S napětím očekával blížící se noc. A celou dobu se soustředil na svou toho znovu ve snu zažít s ní všechno, co v realitě bylo naprosto nedosažitelné.
Probudil se až ráno. S otupělým pocitem si uvědomil, že si vlastně vůbec nepamatuje, co se mu v noci zdálo. Byl celý rozladěný, to na co se celou dobu těšil, nepřišlo. Opět propadl těžké deziluzi, celý den prochodil smutný a zklamaný. Pak ho ale napadlo, že by to mohlo být tím, že zachytil ten sen uprostřed noci, z takového snu je třeba probudit se rovnou.
Nachystal si budík na opět dvě hodiny ráno, třeba se situace bude opakovat. A samozřejmě celou dobu myslel na ni..
Ve dvě hodiny zazvonil budík a on se s trhnutím probudil.. Bylo to tady! Ještě chvíli se opájel tím slastným pocitem, byl zase s ní a byli to úžasné, zase prožíval ty nádherné chvíle, kdy se mu splnilo vše, o čem snil. Byla to ta láska, která existuje jen v bájích a debilních romantických filmech, tak debilních, protože jsou tak příliš neskutečné. Ale tam zažíval všechno, bylo to fascinující.
Naučil se způsoby, jak prožít v noci neustále víc a víc skvělých snů. Nejen, že byl s dívkou svých snů, ale i hrál v kapele snů, hudbu, kterou měl v hlavě, která zněla úžasně, plná silných emocí, sladěná se všemi členy, kteří ji hráli. Dokonalé melodie, které kdyby hráli ve skutečnosti, by uchvátili miliony fanoušků na celém světě. Neskutečné souznění všech harmonií a rytmů.
Prožíval zážitky na neskutečných místech se svými kamarády, které už léta neviděl, mohl dělat cokoli, navštěvovat jakákoli místa na světě , létat po celém vesmíru. A všechno byl tak silné, ba ještě silnější než ve skutečnosti. Stačilo se jen soustředit a myslet na to celý den a zvlášť intenzivněji před usnutím.
Aby zažil těchto okamžiků, co nejvíc, nastavil si buzení po každé hodině, vždycky pak ještě v polospánku, ukolébán blažeností, dopíjel další a další sen, dokud se nepropadl do dalšího a dalšího. Realita už pro něj nic neznamenala, pohyboval se v ní jako ve špatném snu, na který hned radši zapomenout a spát dál. Hned po práci šel spát a snil celou dobu až do rána. V podstatě už jen chodil do práce a jinak spal. Stejně už v práci ani pořádně nefungoval, jeho hlava plula ve výšinách. Časem dal stejně výpověď, beztak se na něj jen množili stížnosti. Prodal byt a veškerou movitost, kterou měl, a našel si klidný levný podnájem, ve kterém se mohl v pohodě oddávat svému novému životu ve spánku. Spal skoro celý den, naučil se budit každou chvíli i bez budíku, a prožívat a uvědomovat si víc a víc těch úžasných věcí. Vždycky jen na chvíli vstal, aby se najedl a vyřídil základní záležitosti a pak se zase vrhal do postele. Přerušil styky se všemi lidmi, přestal se věnovat věcem, které mu dřív přinášely alespoň nějaké obveselení. Nic nebylo lepší než jeho nový noční a teď už i denní život.
Propadal své vášni po tom dokonalém neskutečném životě víc a víc. Někdy spal i několik dní v kuse. Jeho tělo to zatím snášelo dobře, zvyklo si na tento zvláštní rytmus, navíc ležící a spící nepotřebovalo tolik přísunu energie..Časem ale když už spal třeba i týden v kuse, blažený v té úžasné pohodlné posteli s hlavou plnou naplněných vidin, začínal se u něj už projevovat nedostatek tekutin a potravy.Zeslábl natolik, že už ani nemohl vstát z postele. Ale stejně už toto ani nevnímal, žil už v říši snů, naprosto pohlcený, jeho realitou se stalo podvědomí, přijmul je za jeho pravý život. Tělo už vypovědělo službu, bez zájmu, že jeho duch žil nejvíce naplněným životem ,jak jen to bylo pro něj možné. Jednoho dne už se neprobudil ani na chvíli z žádného snu.
Myslíte, že sní i ve smrti? Třeba navždy?