Kauw: Elfí proroctví /2/

Kapitola druhá
Ravaelova vesnice

„Neyako ukä aopîlos …“
/ Tajemná dívka z neznáma … /

O tevřela oči, zahleděla se před sebe a konečně promluvila :
„Žila jsem v jiném světe než je tenhle. Ten svět nezná kouzla, elfy či jiná podivná stvoření. Žijí v něm jen lidé a svůj svět nazývají realita. V tento svět nevěří. Alespoň většina. Já znám jen málo lidí, kdo se topí třeba v knížkách, co o vás píšou, o tomhle celém světe. Pár jedinců doufají, že tenhle svět někde existuje. Jednoho dne, jsem šla ze školy. To snad víš, co je,“ podívala se na Ravaela tázavě. Ten jen přikývl, aby nerušil příběh. I když nedokázal pochopit, že nikdo nezná jejich svět.
„No a stalo se mi něco podivného ... jeden kluk od nás ze školy do mě schválně narazil. Neomluvil se. Dostala jsem vztek, protože se ke mně skoro každý takhle chová. Najednou jsem měla zvláštní pocit. Cítila jsem v sobě podivné chvění. Prsty mě začali brnět až se to dostala do celých rukou. V duchu jsem si přála ze všeho nejvíc, aby upadl. A najedou, kde se vzal tu se vzal vítr. Viděla jsem na vlastní oči, jak ho smetl a on dopadl na podlahu…“ se zavřenýma očima vzpomínala.
/To není možný!!! První element!!! Ta holka umí používat element vzduchu?!?!/ s otevřenou pusou jí sledoval.
/To je … velice zvláštní … ona je zvláštní!!!/
Lily nepřestávala a pokračovala dál:
„Posbírala jsem si věci a vyběhla co nejdál pryč. Utíkala jsem tak rychle, že jsem nevnímala ani kam běžím. Ocitla jsem se v nějaké temné uličce našeho města. Rozdýchávala jsem ten šok z toho, jestli jsem to byla já nebo náhoda. Lekla jsem se, protože z ničeho nic vyskočila sněhově bílá kočka. Rozběhla se pryč, ale u rohu se zastavila. Podívala se na mě. Normální pohled do rozhodně nebyl… ty oči … byli šedivý, takový zvláštní! Sledovala mě, vrátila se o kousek zpátky. Pak se otočila a vyběhla za roh. Ani jsem si neuvědomila a nohy mě táhly za ní. Holka v temný uličce co běží za kočkou …,“ rozesmála se. Ravael se pousmál, ale v duchu mu to šrotovalo.
/To není možný … šedivé oči.Nikdy jsem neviděl kočku s šedivýma očima! To má široko daleko jen Cyäwa – naše vědma!/
„Jenže když jsem zahnula, tak kočka nikde…“ hlas se jí ztišil a zvážnil : „… chtěla jsem se otočit, ale odněkud se ozvaly hlasy. Říkaly : Neodcházej … stůj … pojď blíž! Copak tě nezajímá druhý svět??? Tak jsem se tedy otočila. Uviděla jsem mihotající se kamennou zeď, ze které vycházelo ostré světlo. Poté se zeď změnila na takový portál či bránu s modrou tekutinou uvnitř připomínající sklo. Ta síla co z toho vycházela …“ zasnila se.
Ravaelovi se oči víc rozevřely překvapením.
/To není možné!!! To musí být … první znamení!!!Nic jiného to nemůže být!!!/
Začal si pomalu uvědomovat vedle koho stojí …
„Pomalu jsem došla až k tomu. Z té brány se rozléhaly hlasy : Co tě čeká?Jen krůček maličký, neboj, nebude to neštěstí! A stále to opakovaly. Zněly mi v hlavě a vábily. Bála jsem se co to je, kam vkročím, ale zároveň mě táhla zvědavost. Radost z toho, že se přihodilo něco tak … nemůžu najít to správné slovo … něco neuvěřitelného či nereálného, zrovna mě! Mě, která jsem měla skoro vždy smůlu. Zároveň mě táhla ta zvědavost po tom, co mě čeká na druhé straně. Ta byla nejsilnější a ta mě popohnala kupředu. Vkročila jsem dovnitř. Jakoby se se mnou zatočil svět. No a nakonec jsem se ocitla tady. Trošku jiný vzhled, úplně jiné oblečení a podivné okolí. Mám silnější a bystřejší smysly, podle kterých jsem ucítila tvou přítomnost. No a dál už to znáš,“ dokončila svůj dlouhý příběh.
/Je to ona!!! Stoprocentně je VYVOLENÁ!!!!/ koukal na ní, jako by vyděl něco úchvatného.
„To je zvláštní co?“ usmála se na něj. Stále nic neodpovídal.
/Tohle musí vědět vědma! Musí to Cyäwa potvrdit!!! Koho by napadlo, že „vyvolený“ bude dívka ještě tak mladá … kolik jí může být?/
„Co je???Nekoukej tak na mě,“ rozesmála se Lily.
„Promiň no … jen ten příběh je zajímavý. Kolik ti vůbec je?“
„16 … ty si taky nějaký mladý hádám,“ pozdvihla obočí.
„Jasný. Jsem o rok starší,“ usmál se tentokrát on.
„Ale u elfů je to trochu jinak ne?“
„Ne to zas ne. Jen prostě déle žijeme. Jinak se ten věk počítá stejně. I když vyhnaní elfové ztrácejí dlouhověkost…“ zamračil se.
„Vyhnaní?“ nechápavě se na něj podívala.
„Ano … vysvětlím ti to později, protože už jsme tu,“ kývnul hlavou před sebe. Lily odtrhla pohled od Ravaela a zadívala se před sebe. Spatřila z prvního pohledu malinkou vesničkou obklopenou stromy. Ovšem, když vešli, ihned změnila názor. To co se jí zdálo z vnějšího pohledu malé, bylo naopak z vnitřního pohledu obrovské. Jakmile vešli do centra vesnice, spatřila, že tu nežijí jen Elfové. Sem tam se tu potulovali lidé, zvířata, trpaslíci, podivní tvorové se zelenou kůží, modrou kůží, s rohy, nebo jinými znaky na těle a obličejích. Nejvíce jí stejnak uchvacovali elfové. Jedni měli světlou kůži do bílé barvy, jiní zas lehce do fialkova či barvy normální nebo dokonce i opálené. Ty tmavší typy kůže byli zřejmě kříženci. Pobíhali tu bytosti různého věku a pohlaví. Malý se honili, hráli si s míčkem nebo jen tak poskakovali. Staří je okřikovali a dospělí komunikovali mezi sebou nebo mířili na tržiště.
Lily s Ravaelem se ocitli přímo v dění tržiště. Bytosti ať už jakéhokoliv druhu tu procházeli, chodili od stánku ke stánku, kupovali si věci za různé druhy peněž či je vyměnili za drahé i podivné kameny a nebo měnili něco za něco. Lily se zadrhla u stánku se soškami ze skla, kamení a jiných kovů. Taky tu viděla i ostřejší věci jako jsou dýky nože a další podivné katany (zbraně). Její pohled upoutal skleněný tygr hrdě stojící na kopci, hledící na les pod sebou. Uchopila sošku zvířete do ruky a přejížděla po ní prsty. Od každého hrbolku, místečka, záhybu se odrážely paprsky slunce.
„Krása že ano?“ ozvalo se od někudy před Lil. Nechtěně odtrhla oči od tygra a podívala se po hlase. Uviděla stařenu s šedivýma očima upírající se na ní. Usmívala se. Dívka si nevšimla, že by tu někdo stál, když přišla ke stánku.
„To ano … neznám vás? Vaše oči …“ zadívala se na stařenu.
„Lily!!!“ uslyšela Ravaelův hlas. Prodíral se k ní zpátky. Cestou vesnicí si stihli říct už jména.
„Měl jsem strach, že si se ztratila, když jsem tě neviděl!“
„Omlouvám se trochu jsem se zasekla u tohohle stánku,“ otočila se od mladíka a už otevírala ústa, že té stařence něco řekne, ale ona tam nebyla.
„Cože?“ podivila se.
„Co je?“ ozval se Ravael.
„Byla tu stará pani a pak zas …“ když viděla jas se elf tváří, tak to nechala raději být: „…ale nic. Pojďme.“
Mladík přikývl. Lily neochotně položila sošku ze skla zpátky na své místo a vydali se tržištěm pryč. Když se prodrali centrem, ocitli se už na klidnějších uličkách, které nebyli tolik v provozu. Čím dál šli, tím jí to připadalo útulnější a klidnější. Nakonec zahnuli za roh do leva. Před nimi se naskytl větší dům rozléhající se u obrovského dubu. Měl několik pater, které vedli skoro do korun stromů a to je co říct. Stromy mývali koruny hodně vysoko. Nebyl ze dřeva nýbrž z
„Páni …“ vydechla.
„Líbí?“ uculil se Ravael.
„To si piš …“ dívka si uchváceně prohlížela celé stavení.
„Tak pojď,“ vybídl jí a tak se vydali přímo k hlavním dveřím.
„Bydlíš opravdu tady?“ zeptala se, akorát když otevíral vchodové dveře.