Dveře do snového světa

Hleděla na dveře do jiné dimenze,
chtěla vstoupit do jiného světa,
ne lepšího, či horšího.
Nevěděla.
Jenom nechtěla žít pořád v tom samém stereotypu.
Ráno se zvoněním budíku do školy, na oběd, odpolední vyučování, domů, sednout si k počítači, podívat se na film nebo poslouchat muziku, udělat si úkoly, naučit se na zítřejší den, navečeřet se, popovídat si s rodiči či sourozenci, umýt se a jít spát.
Každý den tak děsivě podobný tomu druhému.
Přála si změnu.
Prostě vytrhnutí ze zaběhnutých, vyšlapaných kolejí.
S pohledem upřeným na půdní dveře si za nimi představovala svůj vlastní svět.
Takový jaký si ho vysnila ona.
Věděla, že je to jen sen, žádná realita.
Ale bez snů by to nebylo ono, v životě se má snít, přemýšlet, vypnout aspoň na chvíli.
Proto neotevře dveře, aspoň ne teď. Chce si ponechat představu, že za nimi je opravdu ten její vysněný svět.
S jejich otevřením by se snový svět vytratil a už by měla zase jenom tu prázdnou realitu. Půdu plnou pavučin, myší, zaprášeného harampádí… Ne nebude otvírat, ještě ne.