Kouzlo, které pominulo

KOUZLO,KTERÉ POMINULO

Zase bylo poledne, jako před sedmnácti lety, kdy on,Harry, naposled porazil Toma Rojvola Raddla. Dnešní polední sluníčko spalovalo trávník svým neúprosným žárem, on seděl na houpačce a četl noviny, které mu před chvílí Hedvika přinesla. Jen tady pod tímto stromem, který poskytoval dokonalé útočiště před sluncem a před dcerkou, na houpačce mohl být.
Po měsíci lenošení a nic nedělání se mu na tváři objevil vous, či spíše plnovous, který by vzbudil u malého děcka strach či zvědavost. Harry byl čím dál tím víc znuděnější. Jeho pozornost teď upoutal hlad, jenž se mu škrábavě a syrově zarýval do břicha. Jen slezl z houpačky a vykročil na slunce, zabodli se mu do očí oslepující šípy a do nosu mu vnikal těžce horký vzduch. Jak nejrychleji mohl, zapadl do baráku. Zamířil ke koupelně. Hůlka byla vyjmuta z kapsy starších džínsů, které spadli na zem, a propocená košile přistála ladným obloukem v koši s prádlem. Jeho obličej se zračil v dokonale suchém zrcadle. Voda tekoucí z potrubí nebyla tak studená, jak čekal, přesto osvěžující. Znenadání, když Harryho tělo překonalo první šok z vody a začalo vodu vstřebávat, proud ustal. „Sakra“ zaznělo z Harryho úst. „ Proč teď “ pomyslel si . Málem povyskočil, když se za ním ozval hlas: Použij taky někdy kouzlo! Když už si oholíš to příšerné chroští?“Ginnin hlas. „Ahoj“ usmál se unaveně Harry „ víš, že nerad kouzlím po tom, co se stalo“.

„Chtěla jsem Ti s tím pomoct, nechtěl jsi, tak se toho zbav sám.“
„Ginny proč se na mne kvůli tomu zlobíš? Že jsem to zvoral?“
„Ne“ promluvili její malinová ústa „ to ne. Zlobím se kvůli tomu, že se nesnažíš to napravit.“
„No a co? Kdo to potřebuje?“
„Třeba já Harry a naše malá, která je už od rána nemocná“
„Já nevěděl, že je nemocná! Vždyť víš, že vás mám rád“ pronesl Harry se značnou dávkou emocí „ koupím nějaké léky v lékárně“
„A za co je koupíte pane? ZA CO ? Když nepracuješ a nemáme peníze? NO?“
Byla teď neuvěřitelně krásná, když ji spadli v rozčilení vlasy do obličeje. To , že do Harryho šťouchala hůlkou, tak příjemné nebylo. Pokusil se jí chytit za ruku. Ucukla s ní.
„ Já Ti kašlu na to, že mě máš rád! Já teď potřebuji chechtáčky, prašule, PENÍZE!!!
A ty tvoje vousy mne taky už štvou“ S tím zvedla hůlku, ta Harryho byla moc daleko a stejně by ji asi nepoužil. Ne proti Ginny, proti ní ne. „Flagrate“

Harry se chytnul za hořící plnovous a zarval za něj, děsná bolest. Žár se stupňoval, Harry vzal z police nůžky na vlasy a plnovou si odstříhl, ve stejné chvíli vyřkla Ginny opačné zaklínadlo, agumenti. Harrymu se snesla do obličeje sprška vody. „Mami, mami mě je spatně“
brebentila malá holčička, černé vlasy se jí spouštěli po zádech a upírala na maminku pomněnkové oči. Mohli ji být čtyři, pět roků. „ Vypadni“ sykla Ginny koutkem úst na Harryho a rukou mu naznačila směr. Ruce se jí třásli vztekem a po tvářích jako když krev se rozlije. Harry víc slyšet nepotřeboval, seběhl po schodech, , šmátnul dole po hábitu a trenkách, a s prásknutím zavřel vchodové dveře. Přesto zajistil dům.

Šel ve stínech a netušil kam půjde. „ kam bych šel však ji to přejde, chce se to zdechnout na pár dní, a pak přinesu něco málo peněz a kytku“ myslel si. Přesto věděl, že to tak jednoduché nebude. Kam se ukrýt, ale před horkem. Bylo půl čtvrté když došel na konec lesa. Nemohl riskovat, že ho uvidí nějaký mudla. Použil kouzlo na vodu, aby se napil. Nemohl ho však provádět donekonečna musel se někam schovat. „Kam ale..“ Horko mu otupovalo smysly a tu ho napdlo za kým zajít, s jakými kamarády si popovídat. Poprvé po čtrnácti dnech se připravil na kouzlo, jestliže se mu nepovede, vykrvácí. Sevřel ho známý pocit jako když ho protáhnou gumovou hadicí, poprvé to zažil s Brumbálem. „Škoda, že tu už není, ten by mi dokázal poradit.“ Zanedlouho už kráčel po písčité cestě, kdesi na anglickém venkově. On, Harry však věděl, kde je. Vždyť sem vezl děti na prázdniny. Ostatně pozítří se mají vrátit ze školy. Došel k vrátkům jednoho plotu, který chránil bílí venkovský patrový dům.Poté co zazvonil, se objevila za oknem známá tvář a druhá známá tvář přišla Harrymu otevřít.
„ Ahoj, Neville“
„ Čau Harry, jsem rád, že Tě vidím“.
Vešli dovnitř, Harryho obklopil příjemný chlad. Zřejmě kouzlo. „ Ahoj Lenko“ odpověděl Harry na její pozdrav. S chutí se napil citronády, kterou mu podala a klesl na židli.
„Proč jsi tak sklíčený? To z toho horka?“
„Ne, možná trochu z horka ale nechci o tom mluvit.“
„Myslím, že vím proč Harry. Je to jen kvůli tomu, jak jsi před třemi nedělemi málem zabil ty blbečky. Ty blbečky, kteří prohlašovali, myšlenky Voldemorta za správné. Ty, kteří se prohlašovali jeho nástupci“.
„Nebo z toho, jak se Ti nepovedlo to kouzlo“ ozvala se Lenka. „To, že Tě vyhodili z práce, neznamená, že bys to měl vzdát se zdokonalováním toho kouzla. Sice si vyhodil půlku Ministerstva do povětří, ale to na tom nic nemění. To tě nenapadlo, že bys to rozjel na vlastní triko?!“
Harry se nepokoušel nic zastírat, tohle řešení ho v amoku sebeobviňování nenapadlo. Díky hlesl směrem Lence a pomalu se začal usmívat. Až se po chvilce musel smát své hlouposti. Neville a Lenka se smáli s ním. Jen ho trochu mrzelo, že se kvůli své hlouposti pohádal s Ginny. „Mimochodem já nastupuji jako učitel v Bradavicích od nového školního roku.“
„To Ti gratuluji Neville“ odpověděl Harry a nechal si nalít ještě citronády a vychutnával si tento okamžik, přestože ho čekalo hodně věcí k řešení. Teď byl šťastný…