KOMANDO: událost na T-698

KOMANDO: UDÁLOST NA T-698

1.

Černá limuzína uháněla po širokém bulváru na okraji města. Proplétala se mezi ostatními auty a blížila se k velkému kruhovému objezdu, v jehož středu stála veliká socha boha Merkura. Kolem dokola bylo plno výškových domů. Patřily sem ty honosnější, noblesnější a architektonicky vyspělejší mrakodrapy, přestože šlo o okraj megapole. Z jejich pater se tu a tam spouštěl velký rudý prapor se stříbrným orlem ve vavřínověm věnci. To byl oficiální znak císařství. Měsíc Arkona byl jedním z řady světů ve Vnitřním pásu, kde se naplno projevil vzestup Impéria ve vrcholné době císařství. Polovina planety bylo jedno obrovské město, které se navíc pořád rozrůstalo. Široké bulváry, obrovská náměstí, rozlehlé parky, obchodní a zábavní distrikty. To byla Arkona, typický představitel bohatého Vnějšího pásu, kde byla řada vyspělých světů jako Nová Panonnia, Caledonia, Uranus, ale i chudých a opuštěných světů typu Casiopea a Perseus.
Dva muži na zadním sedadle koukali z oken a celou cestu z kasáren nepadlo mezi důstojníky jediné slovo. Jeden byl velký, tlustý a téměř ztratil možnost pohybovat se po dlouhých trasách. Druhý byl vysoký, prošedivělý a z kostnatou tváří. Ruce měl složené v klíně a občas přejel po přezce opasku. Čas od času pohlédl na toho v bílé uniformě císařské gardy a semknul čelisti. Přejel si po sčesaných vlasech a poposedl na sedačce.
"Jak se vám líbila kasárna, majore?" zahlaholil plukovník Nor Felling. Soloos sebou trhl. Neměl rád příliš hlučné lidi, jakými Felling byl. Nechápal, proč mu přidělili zrovna tohohle otravného tlusťocha, který většinu času trávil na oslavách a pitkách místních důstojnických kruhů, arkonské smetánky a společenství bohatších občanů, provazáných s Impériem. Navíc většinu jeho příjmů tvořily podezřelé finanční transakce, které se sotva daly označit za legální.
"Ujdou. Jsou na dobrém místě," odvětil neutrálně Soloos. Opět neklidně poposedl na sedačce a pozoroval, jak se blíží velký dálniční nadjezd. Auto se vyhnulo obvyklé odpolední dopravní zácpě na mostě směrem nad Modrý záliv a vydalo se po dálnici na sever-ke kasárnám místní imperiální posádky, kde byl také kosmodrom. Soloose vyslalo oblastní velitelství na inspekční cestu. Týkala se těžební stanice patřící Galaktické těžní společnosti s označením T-698. Nevadilo mu to. Alespoň dostal klidnější úkol. Válka teď může probíhat nějaký čas bez něj. Rinnští nájezdníci a Aliance svobodných světů utrpěly před nedávnem sérii porážek v bitvě o mlhovinnou oblast, známou jako WX-6777. Císařskému paláci plně podlehjící zpravodajský kanál Intermisium informoval o bitvě jako o triumfálním vítězství.
"Málokdy vás vidím ve společnosti, majore! Přijďte někdy mezi nás, pobavte se někdy trochu!" plácl Felling majora po rameni. Soloos téměř vyletěl stropem. Jednak se lekl, jednak neměl rád přilišný fyzický kontakt tohoto druhu a od těchto lidí. Jeho tvář nabyla jedovatý výraz a málem se na plukovníka utrhl. Zůstal však klidný, ač jej to stálo mnoho sil. Sevřel křečovitě sedačku a vysoké černé holínky zakotvil pod přední sedačku. V duchu klel a vrčel.
"Mám...rád...svůj...klid," ukrajoval ostře slova. Zaklesl palce za přezku a počítal minuty, kdy jej vysadí u kosmodromu.
"Co je to za inspekci, kam nás to vůbec ženou? Je to prý nějaká zapadlá stanice. Doufám, že si tam nezašpiním uniformu," zanaříkal Felling. Kdyby tušil, co jej čeká...Úzkostlivě si oprášil svoji bílou uniformu a uhladil si ji. Padla mu jen tak tak. A to byl více něž enormní. Rozhlédl se po slunci zalitém okolí a uviděl na obzoru zdvihající se betonovou pevnost. Major si ji všiml již dříve. Řidič sjel na extra vyhrazený pruh pro potřebu armády a o něco zrychlil.
"A, náš cíl je na dohled," zasmál se plukovník.
"Vidím," odvětil Soloos suše. To není možné, co mi dali za idiota, myslel si. Možná ho napadlo, jak z plukovníka vytáhnout něco o té těžařské společnosti. Věděl od svého agenta, že se tenhle Felling stýká s císařským zmocněncem pro těžbu rudy ve Vnitřním pásu. Prý od něj kupoval určité choulostivé zboží a předával jej dál.
"Co víte o té stanici," zeptal se jej stroze. Plukovník z neznámého důvodu vyprskl smíchy, majorovy oči se v tu chvíli zúžily, a začal vyprávět. Galaktická těžební společnost byla založena dva roky před začátkem války. Víceméně to je společnost plně pod správou císařského Paláce, ale papírově má vlastní vedení. Před nějakou dobou patřilo císaři jen čtyřicet procent. Jenomže jediný dodavatel rudy pro gigantické slévárny v Jádru říše byla právě ona společnost. Císař si nemohl dovolit "úniky" rudy na méně důležité projekty a proto prostřednictvím svých finančních magnátů nechal zkoupit většinu společnosti. Brzy se vláda na Neo Romě stala majoritním podílníkem ve společnosti. Otevřelo jí to cestu k plné kontrole nad společností.
Limuzína prosvištěla okolo propagačního billboardu a zabočila na dlouhou silnici, táhnoucí se mezi loukami až k pevnosti. Čím blíže byli jejím hradbám, tím více přibývalo kontrolních bodů, obsazených legionáři. Stačilo však, aby se u některého ze stanovišť objevila jejich limuzína a strážní ihned zvedali závory. Uctivě salutovali a nechávali vůz projet.
Zanedlouho vjely velikou branou na nádvoří pevnosti. Za velikou vstupní branou se na šedé betonové zdi skvěl rudý prapor se stříbrným orlem, obepnutém vavřínovým věncem-oficiální císařská vlajka. Kolem bylo plno vojáků a poddůstojníků. Auto projelo do části pevnosti, kde stál připravený jejich raketoplán. Oba muži vystoupili z auta, nechali sluhy, ať ji odnesou věci do lodi a trochu se porozhlédli kolem. Většinou tu byly jen vojenské osoby. V každém rohu náměstí stála mohutná betonová věž s ochozem na samém vrcholu. Od kasárenských baráků, střelnic, cvičišť a kosmodromů oddělovaly jednotlivé sekce vysoké hradby. Na to, že to byla tak ohromná pevnost, tu byl celkem ztísněný prostor. Některé části pevnosti působily vyloženě klaustrofobicky.
Po chvíli se opět odněkud objevil Felling a neskutečně odporným kolébavým krokem se koulel k majorovi. V doprovodu dvou dalších legionářů vypadal jako zaoceánský parník.
"Mám to, majore! Dok číslo dva. Jídlo, pití a spousta dalších věcí naložena!" hlaholil plukovník vesele na celé kolo a okusoval velikou pečínku. Major obrátil oči vsloup a zavřel je. Zaťal ruce v pěst, rázně vykročil a nechtěně odstrčil oba legionáře na stranu. Produsal branou a ocitl se v rozlehlém kotvišti. Dok číslo dva byla veliká prostora s otevřenou střechou, poněkud omlácenými stěnami a přecpaná technickým vybavením. Stálo tu ještě několik menších letounů, opečovávaných servisními roboty. Většinou to byly hlídková vznášedla. Bylo tu ještě několik techniků, pracujících na jedné rozložené stíhačce. Téměř nemluvili a plně se věnovali své práci. Na kotevním místě stál císařský vojenský raketoplán pro vyšší důstojníky a jeho posádka postávala kolem.
"Jen dále, jen dále, majore! Přeci se nebudete stydět!" burácel Felling od vchodu. Soloos dělal, že jej neslyší. Vystoupal na rampu a prohlížel si ladné křivky stroje. Nebyl ani moc veliký, ani malý. Prostě akorát. Dvě paluby, něco jako společenská místnost a slušně zařízené kajuty. Pohodlná rychlost hyper2 umožňovala stroji překonávat i větší úseky v poměrně krátkém čase. Prostě další skvělý kousek od společnosti Cygnus. Firma proslula nejen brutálními likvidačními křižníky, po zuby ozbrojenými stíhačkami císařské flotily, ale i těmito pohodlnými raketoplány a civilními dopravními loděmi.
Čas odletu se přiblížil.

2.

Major zapadl do své kajuty a dveře se za ním zasunuly. Úplně cítil, jak z něj opadá zlost. Toho tlustého, hlučného a naprosto nemožného plukovníka začínal upřímně nenávidět. Pomalu povoloval i stisk jeho pravé, křečovitě zaťaté pěsti. Párkrát se zhluboka nadýchl a pohlédl do zrcadla. Ten idiot mě nemůže rozházet. Mě ne, usmyslel si. Uhladil si šedavé vlasy, přejel nasliněným prstem uniformu a scvakl podpatky. Upravil si opasek a prošel se po kajutě. Vyhlédl průzorem ven a porozhlédl se po hangáru.
Kabina nebyla nijak velká. Asi tři metry dlouhá, dva metry široká. Vestavěná skříň, koupelna, ozdobná svítidla na stěnách, nějaká ta skromná výzdoba, pořád to přeci byl vojenský letoun. Císařský orel na dveřích svítil ze světlé šedi stěn. Kus ode dveří byla ve stěně umístěná obrazovka. Ovladač ležel na malé poličce opodál. Major se posadil k nevelkému stolu a vyklopil počítač. Uvítal jej symbol Impéria, stříbrný orel v zleném vavřínovém věnci. Otáčel se pomaličku kolem své osy a za ním bylo široké hvězdné pole. Pod orlem se skvěla stříbrná písmena S.P.Q.R.
Otevřel složku s došlou poštou a najel na rozkaz k inspekční cestě. Podrobně jej pročítal. Mezitím se uvnitř lodi rozhučely motory a stěny se nepatrně rozechvěly. Chvění však ustalo, sotva se motory ustálily ve svém monotónním chodu. Táhlé brumendo dvojice motorů však nevymizelo, ale major si na něj lehce zvykl. Dost velkou část životy trávil na palubách různých lodí. Celý raketoplán pomalu začal stoupat a blížit se otevřenému stropu kosmického přístavu. Pomalu jím pronikal a ocitl se nad celou tou obrovitou pevností. Pod jeho trupem se ježily stovky protileteckých pozic, obranných bunkrů, antén a obrovitých strážních věží v rozích hradeb. V dáli svítily jehlovité mrakodrapy Arkony. Císařský raketoplán v doprovodu dvou stíhaček pomalu nabíral výšku.
Na nebi vládl čilý dopravní ruch. V přesně vymezených drahách tu v řadách letěly dopravní lodi, náklaní omlácené frachťáky, císařské hlídkové stíhačky i soukromá vznášedla. Všechno směřovalo k arkonským kosmodromům v centru a na okraji superměsta. Raketoplán zamířil prudce k nebi a směřoval k šeřící se obloze. Posádka maximálně zvýšila tah motorů.
Soloos mezitím stále prodléval ve své kabině. Upřímně řečeno, neměl moc náladu se zase potkal s tím tlustým blbcem. Právě odložil jeden ze svých oblíbených titulů na polštář. Byl teď spokojený sám se sebou. Svěřili mu důležitý úkol, debilní plukovník byl neznámo kde. Asi se nejspíš zase nacpával k prasknutí. Jeho uniforma byla obohacena o nové vyznamenání za dobytí toho křížníku. Stejně to byly všechno zoufalci. Pokud Impérium bude takto vítězit dál, bude galaxie naše, zasnil se. Zapnul poslední dva knoflíky a obul perfektně vyleštěné holínky. Dosahovaly až do poloviny lýtek. Párkrát se pyšně prošel po kabině a usedl do křesla. Nacpal dýmku, přidržel u ní kus žhavého zapalovacího tělesa a uložil jej zpět do opěrky. Zahleděl se do hvězdného moře, ubíhajícího hyperprostorem pryč.
"Možná je čas na malou procházku. Protáhnout se a trochu se tu porozhlédnout," řekl a odkašlal si. Přejel si dlaněmi po tmavě zelené uniformě a důstojně vyšel z kabiny. Chodba za ní nebyla mnoho dlouhá, ústila na malé kruhové prostranství s velkým osvětlovacím tělesem. Tvořilo jej bílé plexisklo, vzájemně propojené křivky, které právě svítily. Vrhaly mdlé paprsky na šedé stěny. Vypadalo to tady trošku jako v hrobce. Rázně vykročil a po pár minutách objevil hlavní sál, tvořící jakýsi přechod mezi první a druhou palubou. Uslyšel odsud cinkot příborů, sklenic a hlučný hovor. Vyklonil se přes skleněné zábradlí a neuviděl nikoho menšího, než obrovitého Fellinga a asi půltucet dalších důstojníků, jak sedí za stolem a cpou se. Jeden z nich jej uviděl a kývl naň sklenicí:
"Majore, pojďte se k nám posadit, pane," vyzval jej vesele, snad trošku podnapile. V Soloosovi vzkypěla zlost. Bledý obličej mu zrudl hněvem. Žíly na rukou a čele zle naběhly. Dusal dolů po schodech. Čím víc se snažil vypadat vyrovnaně, tím méně se mu to dařilo. Poslední trojici schodů téměř přeskočil. Jeho holínky třeskly o zem. Semkl čelisti a jako anděl pomsty se blížil k Fellingovi. Drapl jej za jeho nárameníky a plukovníkův výraz blaženosti poživačníka se změnil v naprostý úlek. Přijde teď o své nárameníky, nebo jej snad rovnou uvrhne do vězení? Hlavou mu letěly stovky churných myšlenek. Namísto toho jej Soloos co nejpřátelštěji vyzval:
"Mohl byste se se mnou na chvilku projít, plukovníku?" spíše to vypadalo, že jej chce zakousnout. Vložil levačku do kapsy, aby nebylo vidět zlostí semknutou pěst. Oba muži za tlumeného hovoru důstojníků dole u stolu, kteří komentovali poslední událost, vystoupali nahoru na ochoz a zmizeli za rohem. Tahle skupina důstojníků byla přesně Fellingova krevní skupina-lehce se dostali k moci nad některým z Neo Romou okupovaných světů. Nikdy nemuseli bojovat, nikdy nepřišli do styku s opravdovými legionáři a nikdy snad neviděli krev. Nosili uniformu císařských vojsk jen proto, že to prostě bylo...módní. A snad také proto, že jim to zajistilo přístup do některých vyšších společenských kruhů.
Soloos tvrdě třískl s obrovským plukovníkem o stěnu. Zaduněla. Mohlo by se to zdát těžké, avšak major byl vytrénovaný v pěstních soubojích ještě z dob studia a přemoci jednou rukou i mohutnějšího soupeře mu nedělalo problém. Jednou takhle zmlátil asi dvousetkilového praporčíka z posledního ročníku. Přitlačil Fellinga na stěnu a žíla na čele mu nebezpečně naběhla.
"To jste se, idiote, úplně zbláznil? Jsme tu na úřední inspekční cestě. Tady se nebudete přežírat, opíjet a dělat to hovno, které jste dělal ve svém úřadu na Arkoně. Teď spadáte pode mě. A budete dělat to, co řeknu já. Rozuměl jste mi, plukovníku? Tak rozuměl jste!?" téměř vykřikl Soloos. Tlustý Felling se ve své prasečí tváři ulekl a jeho malá očka těkala sem a tam po majorově zjizvené, hněvem napnuté tváři. Soloosův pohled jej spaloval jako oheň a stejný plamen plál v jeho nitru. Pomalu přestával toho nehorázně idiotského plukovníka snášet.
"Ro...rozuměl...inspekční...inspekční cesta," zablekotal.
"Správně, teď se tam vraťte a bavte dál ty svoje nýmandy," uchopil jej Soloos za rameno, otočil jej a vystrčil zpoza rohu. Vytratil se pak zpět do své kajuty, kde si lehl do postele a usnul.

3.

Loď se vynořila z hyperprostoru ve střeženém pásmu měsíce Doran. Doran byl obrovský narudlý šutr rudy, nad kterým obíhala těžní stanice T-698. Fungovala jako překladiště, rafinerie a ubytovací kapacita pro svoji posádku. Každou hodinu tu přistávala těžbení loď z povrchu, doslova přeložená rudou, aby tu byla hornina naložena na jiný frachťák a odeslána do továren v Jádru, kde se vyráběly smrtící bitevní lodě. Stanice byla otřískaná, rudným prachem pokrytá stavba, zhotovená ze vzpěr, plátů, hangárů, rafinačních zařízení a celkově vypadala dost nevzhledně. Kolem ní kroužilo nad planetou několik hlídkových satelitů a těžkých stíhačů. Dole pracovalo v bezpočtech dolů tisíce lidí. Většinou řadoví zaměstnanci Galaktické těžební společnosti, ale také tu byly dvě "nápravné" zařízení. V zásadě šlo o koncentrační tábory, zřízené s tichým souhlasem ředitelem těžebního programu. Oficiálně to byla "nápravná zařízení".
"Pane majore, jsme u cíle. Prosím, přestupte do transportního modulu," řekl seržant, který se objevil ve dveřích. Stál v předpisovém pozoru a skleněným pohledem zíral před sebe. Major přikývl, udělal pár kroků a zastavil se u seržanta. Položil mu ruku na rameno a klidně řekl:
"Děkuji, seržante," voják se uvolnil a lehce se usmál. Major vycítil, že to bude zřejmě nováček.
"Nebojte, poddůstojníku. Ještě pár chvil a bude z vás dobrý voják, to mi věřte," seržantův obličej se roztáhl do dětského úsměvu, přikývl a vyzval majora, aby jej následoval do transportního modulu. Prošli ještě několika chodbami a ocitli se u tlakové přepážky. Seržant zadal kombinaci a grafický symbol na malém displeji se přestavil. Dveře se odemkly a odsunuly. Za nimi byla již paluba transportního letounu.
Soloos vstoupil dovnitř a první co spatřil, byla ohromná Fellingova postava v bílé uniformě, pojídající tučnou snídani. Muž se obrátil po nově příchozím a spatřivše plukovníka se jeho pohled změnil v udivený, přešel v nepřátelský s nádechem strachu. Už je tu zase, nadutec. Myslí si, že když má uniformu plnou metálů, že si tady může a bude dělat, co se mu zlíbí. Přišel z nějakého bohy zapomenutého balíkova a já mu budu panáčkovat. To ne, příteli. Já jsem ten, kdo tu opravdu drží moc, drtil plukovník v duchu kletby a urážky na Soloosovu adresu.
Major semkl svým obyvklým způsobem čelisti, vytáhl z náprsní kapsy složený list papíru, rázně přešel k plukovníkovi a předal mu jej.
"Vy se postaráte o jejich finanční přesuny. Zkopírujete databázi, přesunete se zpět sem a zkontrolujete ji. Ostatní nechte na mě...raději," řekl chladným a suchým tónem. Ve vzduchu bylo napětí, že by se dalo krájet. To víš, že jo. Že já zrovna budu poskakovat, jak ty pískáš. Neboj se, já už něco vymyslím, myslel si Felling.
Posádka modulu mezitím rozložila křídla, uvedla do provozu motory a pomalu se odpoutala od raketoplánu. Letadlo nabíralo rychlost a blížilo se ke stanici. Konstrukce pokrytá vrstvou rudooranžového prachu se před nimi rychle zvětšovala a posádka udržovala spojení s řízením letů. Cestou totiž museli protnout dráhu několika strážních sateltiů, které by je mohli identifikovat jako nepřátele a zahájit na ně útok, kdyby jim dispečink neudělil povolení k průletu. Z planety sem každou chvíli přilétaly otřískané nákladní lodě s nákladem rudy, které se v překladištích nakládaly na jiné, které odlétaly právě do jádra. Kolem stanice byl rušný provoz a jeho řízení nebylo nejlehčí.
Letoun směřoval k vratům jednoho z hangárů, která se pomalu otevírala. Obrovské držáky neskutečně masívních vrat skřípěly, z jejich hydrauliky se kouřilo. Serva skučela a obrovská ozubená kola uváděla celou tu obrovskou masu do chodu. Transport se pomalu přiblížil k vratům prolétl jimi a celá železná stěna se za ním pomalu zavřela.
Letadlo měkce dosedlo na podlahu hangáru, kde již čekalo několik důstojníků v císařských šedých uniformách. Piloti složili křídla a vypmuli motory. Soloos raději uvolnil cestu funícími Fellingovi, který se hnal ven k výstupní rampě. Málem majora odhodil stranou. To není možné, co je tohle za imbecila, uplivl si Soloos. Nasadil na hlavu brigadýrku, srovnal přezku opasku a vystoupil ven. Hned jej upoutala poměrně vysoká teplota, jaká v hangáru byla. Vzhlédl ke stropu, který se ztrácel pod množstvím trubek, rour a jiného vedení. Na něm pracovala hromada lidí v oranžovo černých uniformách, kteří jej ukrývaly pod železné pláty. Felling mezitím odcházel v doprovodu jakéhosi poručíka, který šel dva kroky před ním a zoufale se obával, aby jej plukovník nezašlápl.
Rampou k majorovi stoupal vzrůstem nízký nadporučík a dlouhými skoky se k němu přibližoval. Major se postavil do pozoru, přeměřil si nadporučíka a dal ruce v bok.
"Dobrý den. Vítejte na T-698, pane. Jmenuji se Maximus Centimus, odpovídám za technický úsek. Byl jsem vybrán jako váš průvodce, prosím pojďme. Čeká nás dlouhá cesta," vyzval čile majora a hned zas cupital před ním. Čekala ho obchůzka po několika pracovištích na zpracování centolové rudy a rafinérií na úpravu plynné plazmy. Jak vyrozuměl, pracoviště jedna až dva byla určena pro normální dělníky a horníky. Trojka byla vyhrazena trestancům na nucených pracech. Byla obvykle uzavřena a přísně střežena.

4.

Prošli několika mosty, které procházely volným kosmem. Z jejich malých průzorů byl výhled na důlní planetu a na jasně viditelné dopravní linky lodí. Jedna se právě blížila k hangáru, bezpochyby plně naložena rudou.
"Asi by vás zajímalo, jak to tu chodí, pojďte se podívat," vyzval Centimus čile majora. Soloos rázně přikývl a následoval cupitajícího nadporučíka do překladištního hangáru. Ocitli se na můstku, spojujícího jeden konec ohromné haly s druhým. Pod ním se klenula složitá konstrukce dopravníků, náklaďáků, jeřábů a transportních zařízení. Jakmile se vrata lodi otevřou, kontejnery budou vysypány do zásobníků, ze kterých se ruda přesune po té neuvěřitelně složité a veliké soustavě pásů do lodi druhé, která již měla všechny své nákladní prostory otevřené. Dole pracovala miniaturní armáda dělníků, kteří obsluhovali dopravníky, koordinovali přepravu, nebo sami pomáhali při vykládání kontejnerů. Celý hangár byl naplněn neuveřitelným hlukem, prachem, lomozem a hlavně narudlou mlhou. Soloos si povšiml, že spousta mužů má na sobě speciální protichemické obleky. Hned se na to Centima zeptal.
"To je jednoduché, majore. Tam dole je větší koncentrace důlních plynů. Jsou zdraví nebezpečné, ale drží se při zemi," vysvětlil nadporučík čile. Úžasné. Jednoduše úžasné. Tady vše funguje jak má, všichni mají rozdělené přesné úkoly a jako hodinový stroj je plní. Major byl funkcí tohoto úseku nadšen. A to, aniž by muži dole věděli, že tu vůbec nějaká inspekce probíhá.
"Rád bych vám také ukázal řízení stanice, to je ale až v horních podlažích," Centimus vyzval majora k následování. Soloos mezitím kontroloval konzoli s bezpečnostními systémy. Všechny byly nastaveny na maximální citlivost. Ani netušil, jak brzy si bude moci jejich funkčnost vyzkoušet...
Řídící centrum byla dvoupodlažní místnost, spojená malým výtahem. Celkem tu mohlo pracovat více jak sto dvacet lidí. Uprostřed každého podlaží byl velký počítač, jehož obrazovka byla tvořena skleněnou stěnou, na níž se v určitých časovýh intervalech zobrazovaly aktuální informace o stavu těžené rudy, o procesech v jednotlivých úsecích a také nezbytně důležitý harmonogram dopravy.
"Spodní patro je vyhrazeno řízení stanice. Tady se upravují těžební a zpracovací programy, odsud se řídí prostě veškerá činnost. Každý operátor zodpovídá za jeden úsek," vysvětlil Centimus. Major se chtěl na něco zeptat, když se centrem rozhučel varovný signál. Čerevná výstražná světla začala blikat a několik systémů se přepnulo do nouzových režimů. Major byl překvapen. Dokonce i simulaci poplachu mu přichystali. Úžasné, tak teď konečně uvidím, jak to na těžní stanici chodí, když není něco v pořádku, v duchu zatleskal rukama. Když ale uviděl nadporučíkův výraz, uviděl, že něco není tak, jak má být. Centimus jej hned táhl na horní podlaží.
Na něm už vládla horečná činnost. Jak major uviděl, bezpečnostní okruh překročila loď neznámé konfigurace a velkou rychlostí se blížila k těžní stanici.
"Co se děje, veliteli?" zeptal se jej major neutrálním hlasem. Centimovi vyrazil na čele studený pot. Probůh...teď ne. Zrovna teď, co se to u všech všudy děje? Na své horečnaté otázky však nenalézal odpověď. Na skleněné obrazovce se objevil nákres lodi. Bylo to šípovité plavidlo se čtyřmi stabilizačními plochami. Na každé z nich byl motor, který za sebou nechával proud modře planoucích částic.
"Vyhlaště kolizní poplach!" vyřikl Centimus. Vydal rozkazy strážním satelitům, ale jakmile opustily svoji dráhu a přiblížili se lodi, byly okamžitě sestřeleny. Hořící pochodně padaly do atmosféry planety, kde shořely.
"Co se stane, pokud do nás narazí?" zeptal se Soloos opatrně. Teď už i on pociťoval obavy. Stanice takového typu není určena pro boj s lodí, která teď právě navíc nastavila kolizní kurs! Po očku pozoroval Centima, kterému na čele vystal studený pot. Nezmatkoval, to ne, ale poprvé se setkal s opravdovým sebevrahem. Loď se mezitím blížila a neodpovídala na volání. Pokusy o její sestřelení byly marné. Jen jí poškodily spodní motor, z kurzu jí však nevychýlily.
Zbývalo posledních pár minut do srážky. Okamžitě byly vydány rozkazy pro blížící se srážku. Všechny systémy se rázem vychýlily do červených hodnot a okamžitě se rozezvučely výstražné signály. Automaticky se spustil nouzový chod pro celou stanici a byly uvedeny do chodu systémy protipožární ochrany. Veškeré plazmové plyny byly z rafinérií vypuštěny. Kdyby došlo k výbuchu, jejich vzplanuvší zásobníky by mohly stanici roztrhnout v několika málo sekundách. Náhle přišlo z lodi se sebevražedným kursem vysílání. Na obrazovce se objevila jakási ještěrčí hlava s modrou kůži, hovořící majorovi neznámým jazykem. Vypadala celkem naštvaně. Soloos se přistihl, jak svírá rukou madlo kolem ochozu řídícího střediska a sleduje rychle se blížící loď. Mířila někam do prostředka stanice.
Příď mlodě se zabořila do stěny. Následovala mohutná, až gigantická exploze, při níž se celá stavba neskutečně roztřásla. Plno obrazovek počítačů, včetně bezpečnostní kontroly, spadlo. Nikdo nevěděl, jaký je rozsah škod. Ale podle pokračujících výbuchů musel být jistě strašlivý.
"Musíme vyhlásit evakuaci!" vykřikl Centimus a odklopil červenou krytku evakuačního terminálu. Pěstí do ní praštil a ihned se rozsvítily po stěnách rudá výstražná světla. Automatický hlas ze skrytých reproduktorů začal vyhlašovat výzvy k evakuaci. To není možné, co se to stalo, letělo hlavou majorovi, který se právě probíral z otřesení. Rozmazaně viděl míhající se postavy, jak se derou k výtahu a jak se jím spouštějí dolů do nižších pater. Byl celý roztřesný, rozklepaný a hlavně zažil pořádný šok. Nadporučík byl neznámo kde.
Věděl, že se musí stůj co stůj dostat ke svému letounu. Co se v tu chvíli dělo s tlustým Fellingem mu bylo úplně ukradené. Hlavně pryč, musím odsud zmizet. Celý ten krám se brzy zřítí na planetu, letělo mu hlavou. Jeho mysl sledovala primární cíl-přežij za každou cenu. Stanice se mezitím naklonila o několik stupňů a chodba, po které major utíkal k hangáru, se začala nepatrně svažovat. Mezitím uvnitř stanice řádily mohutné požáry, podporované dalšími výbuchy. Technický personál se je marně snažil zastavit.
Jedním z průzorů na ubytovacím podlaží uviděl, jak se obrovitý prstenec, obepínající stanici, dal do pohybu. Z něho se vystřelovaly záchranné kapsle a velikou rychlostí směřovaly k povrchu planety. Následovaly je obrovské hořící kusy rozžhaveného pláště. Odpadaly ze stanice, vymršťovány explozemi.
"Sakra, to ne!" zaúpěl polohlasem major, když viděl, že se těžební stanice pomalu začíná rozpadat. Kolem průzoru totiž pomalu proplul utržený kus přistávací rampy u jednoho z hangárů. Dal se do překotného běhu, srdce mu bušelo až v krku, plíce nestíhaly pumpovat a nohy dupaly po železné podlaze. Svojí laserovou pistolí odstřelil jeden z krytů vstupu do servisního průlezu. Výtahy nefungovaly. Hned v šachtě plné kabelů a svodů ucítil nárust žáru. Požáry se blížily. Servisním tunelem slezl na podlaží nad hangárem. Bylo plné kouřové mlhy, šedi a páchlo to tu spáleninou. Z otevřených dveří na konci chodby se valily plameny a čněla z nich ohořelá lidská ruka. Nad dveřmi svítil poplašný varovný signál. Další průlez byl nedaleko. Když jej major otevřel, zaburácel stanicí zatím zdaleka nejsilnější výbuch.
Plameny se dostaly k poslednímu zásobníku plynu, který kvůli poškozeným ventilům nemohl být otevřen. Exploze rozervala celou třetí sekci a vyvrhla ji, včetně posádky, do volného kosmu. Unikající atmosféra vysávala nebožáky ven a kusy padaly na povrch Doranu. Z měsíce již přilétala flotila záchranných lodí. Musela se ale vrátit zpět, protože by ji smetly padající trosky. Několik lodí bylo již poškozeno. Stanice se opět se skřípotem nahnula a chodba se o zase naklonila. Major vlezl do průlezu a překotně slézal po žebříku. Noha se mu smekla, muž ztratil rovnováhu a řítil se šachtou dolů. Tvrdě dopadl na podlahu a ucítil ostrou bolest v noze. Tak a mám zlomenou nohu, napadlo jej. Bál se tam vůbec podívat, tohle zranění by jej odsoudilo k pomalé smrti zadušením plyny z požárů. Nakonec sebral všechny síly a zvedl hlavu. S nohou nic neměl, jen ji měl ošklivě naraženou, což mu sebralo schopnost běžet. Jeho uniforma byla ožehnutá a z pravého rukávu stoupal trošku dým. Nohavice byla natržena a holínky poškrábány a ušpiněny.
Zmobilizoval všechny síly. Byl již u konce! Stačilo jen proběhnout přes několik sekcí, vrazit do hangáru, zalarmovat posádku a odlétnout. Co dělá a kde je ten neshocpný plukovník jej naprosto nezajímalo.
"Ať tu třeba chcípne!" rozkřikl se zlostně a hněvivě praštil do železné stěny. Vylezl z průlezu, proběhl totálně zničené úpravny rudy, kde se válely ohořelá těla dělníků a císařských vojáků a vběhl do hangáru. Žár tu byl nesnesitlený. Trubky na jeho stropě rozžhavené a roztékaly se. Bezpochyby v nich proudil vznícený plyn ze čtvrtého zásobníku, který byl stále plný a plyny unikaly tudy! Jestli se trubky roztrhnou, všechno to tu vyletí do vzduchu!
"Majore, sem! Rychle poběžte!" volal na něj velitel lodi, nadporučík Septimus Mulvius. Soloos zmobilizoval poslední síly. Tak přeci. V boku jej nesnesitelně píchalo, dělaly se mu mžitky před očima. Na prsou jej bolelo a cítil ostré píchání v noze. Letoun mezitím nastartoval motory a mohutná vrata hangáru se otevřela. Když Soloos utíkal po rampě, začaly roury postupně a jedna po druhé vybuchovat. Žhavé a roztavené železo kapalo na trup letadla, které se vzneslo do vzduchu, odtrhlo se od kotevní rampy a vysokou rychlostí odlétalo.
Soloos dopadl do křesla navigátora, který byl zabit při prvním výbuchu. Nacházel se mimo hangár a nestihl s vrátit do doku. Major prázdně a včerpaně sledoval, jak kabinu letounu obklopuje plamenné moře. To už ale letoun vylétl ven na ohnivém mraku z hangáru a celá stanice v řetězové reakci výbuchů explodovala. Déšť trosek, kusů a vlastně celý zbytek T-698 padal k povrchu Doranu. Byla pramalá naděje, že shoří v atmosféře. Dopad na planetu bude strašlivý...
"Pilote, naberte kurs na nejbližší císařskou základnu. Na raketoplán se...nevracejte. Podejte hlášení od události. Naše...lodi...musí být...na cestě," řekl a upadl do bezvědomí. Za odlétajícím letounem narůstala plamenná kytice zkázy, která pohltila na tři sta zaměstnanců, kteří s ejiž nestihli evakuovat. Byl mezi nimi i plukovník Felling...