Byl to sen

Anotace: ...

"Padal sníh. Děti stavěly sněhuláky. Najednou začla vánice. Já.. nevěděla jsem, co mám dělat, začala jsem utíkat k chatě, kde jsem byla s rodiči. Viděla jsem matku s otcem, jak také běží k chatě. Potom už jsem byla v teplé, zahřáté místnosti. Najednou do krbu spadl pes. Zřejmě kojot. Vycenil zuby, připraven skočit. Já udělala krok dozadu a najednou jsem padala dolů z útesu. Dopadla jsem na něco měkkého. Nevěděla jsem co to jo. Myslela jsem si, že jsem mrtvá. Pak jsem najednou uviděla někoho, jak se ke mě sklání. Pomáhá mi vstát. Něviděla jsem mu do obličeje. Měl černý, dlouhý plášť a kapuci na hlavě. Nevěděla jsem kdo to je. Jestli to je holka či kluk. Když jsem se postavila, uviděla jsem, jak ke mě jde, běží ten pes! Chtěla jsem utíkat, ale.. Nemohla jsem. Osoba mě držela. Hrozně pevně. Potom, jak to zvíře bylo skoro u mně, zastavilo se. Nikdo se nehýbal. Jen já, slyšela jsem, jak dýchám, jak mi tluče srdce. Jak mě bolí hlava. Že se.. dusím! Popadla jsem se za krk jen jednou rukou, tou uvolněnou. Nevěděla jsem, co mi je. Potom vše ustalo. Vítr, dušení, to všechno bylo pryč. Já se vyvlékla ze sevření té tajemné postavy. Utíkala jsem rychle pryč. Stopy ve sněhu však nezůstávaly. Najednou, z ničeho nic, se přede mnou objevilo doopravdy hodně těch psů, těch samých, jako ten kojot. Chtěla jsem se otočit, ale.. Nemohla jsem. Kdosi mě držel. Kdo? Kdo? Ta osoba! Kapuci měl dole. Byl to kluk. Promluvil na mě, ale já mu nerozuměla. Nemluvil mou řečí.. Nebo.. jsem ho neslyšela!? Jak mě držel za ruku, začala se mi točit hlava. Omdlela jsem. Nevím, jak dlouho jsem spala, ale. Probrala jsem se na místě, kde všechen cirkus začal. U restaurace, kde jsem pozorovala malé děti, jak si hrály, stavěly sněhuláky. Rozhlédla jsem se kolem sebe. A viděla, jak kdosi sedí vedle mě. Byl to chlapec. Zhruba v mém věku.. Byl to, byl to.. Ano! Byl to on! Ten kluk, co mi pomohl vstát. Kousek od něj seděla nějaká holka.. Byla jsem to já! Nevěděla jsem co se děje. Chtěla jsem se pohnout, ale nešlo to. Mohla jsem jen hlavou otáčet. Najednou začala vánice. Viděla jsem sama sebe jak se zvedám a utíkám pryč. Zřejmě k chatě. Kluk se najednou zvedl a zapískal. Najednou se u něj objevil pes, který na mě zaútočil. I když. Útočil na mě vlastně? Ani jednou se mě nedotkl. Běžel za mnou, za tou, co běžela pryč. Potom.. Sníh roztál. Bylo nádherně a mě, v zimních šatech začalo být vedro. Chtěla jsem si je svléct. Nešlo to. Rukou jsem nepohla. Byla jsem jak vězeň! Začala jsem.. Tát!? Ne. to mi jen na hlavu tekla, KREV!! A čí? To nevím. Bylo mi na zvracení! Něco spadlo ze střechy. Bylo to tělo. Mrtvé tělo. Mrtvé tělo toho kluka, co mě zřejmě sledoval...Neměl plášť, ale normální oblečení. Pak jsem se pohnula. Chtěla jsem jít k němu, a když jsem se ho dotkla, jeho tělo se změnilo na mé! Začalo jsem utíkat... K chatě! Chtěla jsem jít po nějaké cestě, ale.. Byla. zasněžená. šla jsem lesem. Bylo to dál,ale chtěla jsem pryč! V chatě byl.. Ten kluk. a vedle něj, jeho nejlepší přítel!Pes."