LO I: 13. kapitola Myšlenky na nekonečno

Zase jsem nemohla spát. Přemýšlela jsem nad uplynulým dnem. Pak nad uplynulým týdnem. A nad tím, jak mě změnil, a jestli zas budu taková jako dřív.
Měla jsem pocit, že neexistuje žádná budoucnost. A jestli ano, zatím ji nedokážu uchopit. Kdybych ji tak znala předem. Kdybych jen měla nějakou naději…
Odkopla jsem deku a zašmátrala ve tmě. Nahmatala jsem kliku a vyšla ven. Obloha byla posetá hvězdami. Kolika? Stovkami? Tisíci? A dají se vůbec spočítat?
Zabývala jsem se hloupostmi a své povinnosti odsouvala do pozadí. Nic neznamenaly.
Sedla jsem si na lavičku před domkem a třásla se zimou. Ale nedokázala jsem vstát a vrátit se do tepla. Chlad mě umrtvoval. Zpomaloval myšlenky, vzpomínky a postup strachu, který mě polil jako kýbl vody, když jsem si vybavila oči černé jako hlubina.
„Nebyl spokojený. Nebyl spokojený,“ šeptala jsem do tmy, objala si kolena pažemi a hryzala se do rtu.